ShaoFuTzer

Spíš slabší záležitost.Souhlasím s Adiegem,že nejlepší částí jsou momenty,kdy je hlavní hrdinka donucena vrátit se na střední školu(zdravím daleko lepší Vrať se do hrobu:-)),ale i tady si myslím,že tvůrci nevyužili veškerý potenciál,který tato situace nabízela.Například totálně zazdili momenty,kdy na školu nastoupí další policista(který se ještě ke všemu s hlavní hrdinkou nesnášel) jakožto učitel.Například to mohlo být daleko vtipněší.No a když k tomu přičtu podivný,začátek a naprosto nezvládnutý konec,vychází mi z toho spíš trochu podprůměrné hodnocení.

Milenec je naprostá klasika s úžasnou atmosférou.V mém případě jsem měla možná zážitek o něco menší než běžný divák,neboť jsem před tím četla románovou předlohu od Marguerite Duras(je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek) a samozřejmě nikdy žádný film nemůže být tak dobrý jako kniha.Protože tam,kde byť sebelepší film pouze klouže po povrchu,tam jde knížka do hloubky.A zkrátka myšlenkový a filozofický přesah románu Milenec je daleko větší než u filmu.Takže jsem byla v první chvíli možná malinko zklamaná,ale když jsem si to pak pořádně promyslela,uvědomila jsem si,že líp to vlastně už dopadnout nemohlo.Má to skvělé herecké výkony,zajímavý,neotřelý příběh a chytlavou atmosféru dobového Saigonu.Zkrátka tenhle film funguje....

Virgin Snow je velmi pěkně natočený,typicky po asijsku romantický film.Nicméně,jak už to tady poznamenal Adiego,žádný vyložený zázrak,na který byste se slzou v oku vzpomínali ještě za měsíc to zase není.Pro mě má ovšem jeden výrazný klad:V jednom filmu se zde mluví dvěma jazyky,které mám úplně nejvíc ráda a míchají se zde dvě kultury,které mě prostě baví.Pro lidi,kteří mají rádi Japonsko i Koreu to znamená zabít dvě mouchy jednou ranou:-)Také jsem se musela hrozně smát tomu,jakým způsobem korejský režisér prezentuje rozdíly mezi těmito dvěma národy.Rád by divákům namluvil,jak jsou japonci upjatí a víceméně netvůrčí(což ukazuje třeba při šermířském souboji) a jak jsou proti korejcům neprůbojní(jak říká o hlavní hrdince jedna epizodní postava-dívky v Kjótu jsou hazukashigariya-pro což existuje hezký český ekvivalent "stydlín").Což přesně vyjadřuje představu co si o sobě korejci myslí,nebo jací by rádi byli.Přičemž v reálu jsou samozřejmě nemlich stejní jako japonci,stejně svázaní nejrůznějšími pravidly a do free romantického týpka,jakým je hlavní hrdina mají častokrát velmi daleko.Tolik malá etnologická odbočka a jdeme zase hodnotit film:-)Víceméně nejlepší je začátek,kdy jsou vtipně podány problémy japosky nemluvícího cizince,nicméně jak přijde poněkdu vykonstruované rozdělení mladého párečku,následné soužení a pak "úplně náhodné setkání",situace je rázem o hodně horší.Zkrátka Virgin Snow ve mě nevyvolalo takové emoce,jaké bych od tohoto typu filmu očekávala.Je to spíš zajímavá exkurze do japoských reálií a korejského myšlení,než vyloženě dobrý film.

Silmido je jeden z filmů(společne s Oldboyem nebo Shiri),které formovaly dnešní podobu jihokorejské kinematografie a které mají tak říkajíc na triku ten velký zájem diváků z nejrůznějších zemí. Je to každopádně určené pouze silným povahám,protože o velmi kruté scény(a to jak fyzicky tak psychicky) zde není nouze,nicméně byla by chyba vnímat Silmido pouze jako ukázku násilností. Protože vedle skvělého(ale opravdu skvělého) technického zpracování je tenhle film i velmi chytrý a psychologicky maximálně dotažený. Kang Woo-suk chtěl zde hlavně ukázat,že když partě nejrůznějších zkrachovalců dáte skutečně chytlavý životní cíl,ukáže se to nejlepší v nich a i když před tím tak trochu na život rezignovali,dokážou se jakoby probudit.A to i v případě,že ten úkol nejspíš povede k jejich smrti-atentát na Kim Ir-sena také k ničemu jinému ani vést nemohl.A jak je potom pro psychiku takových lidí nesnestelné,když jim tenhle úkol a životní cíl zase vezmete.Pokud bych měla Silmidu něco vytknout,tak je to jednak absence nějakého výraznějšího hlavního hrdiny do kterého bysme se mohli emocionálně vžít(sledujeme spíš celou skupinu než jednotlivce) a dále ne úplně povedený závěr,který byl na mě přece jenom trochu moc patetický.Celkově jsem fakt ráda,že jsem tenhle film neminula.

Pokud chcete vidět film,který je velmi vtipný,neotřelý a navíc se značně nekorektně strefuje do Francouzů a Amaričanů,pak se rozhodně podívejte na 2 dny v Paříži. Asi zrovna nespadnete ze židle nad jeho hlubokomyslností,je to spíš lehčí vztahová komedie,ale je po všech stránkách dotažená.Můžete klidně zapomenout na trapné fóry nebo klišovité vtipy ohledně kulturních odlišností.Vše je uděláno velmi vkusně,ale přitom je to dost otevřené a neuhýbá to před ošemetnými tématy.Ani scény,kde si hlavní hrdina strká do pusy teploměr,který si jeho přítelkyně předtím strčila někam jinam:-) nebo diskuze o holnení jistých dámských partií se nezvrhla v něco laciného při čemž by mi bylo trapně,naopak jsem se upřímě smála.Julie Delpy zkrátka umí a skvěle využívá toho,že je stejně jako její hrdinka Francouzka který žije v Americe.Samozřejmě velkým plusem je obsazení,a to nejen samotné Delpyové,perfektního Goldberga(na jeho žárlivý kukuč bych se dokázala dívat hodně dlouho),ale vlastně všech zúčastněných.A ke všemu se mi velmi líbil i závěr,který mě i u dobrých filmů často zklame(pořádně to celé vypointovat bývá to nejtěžší).Jako poslední bych ještě zmínila,že zde také byl jeden z nejlepších zvířecích hrdinů,které jsem na plátně viděla:-)

Once in a Summer je jedna z těch nejpovedenějších jihokorejských romatik.Má zkrátka všechno,co tento typ filmů potřebuje. Sympatické postavy, u kterých je výborně vyzdvihnuta jejich nezkaženost. I hlavní mužský hrdina,který se sice tváří jak světák je pod povrchem čistý jako lilie a o jeho krásné partnerce ani nemluvím. A byť film stojí především na nich,tvůrci neodflákli ani děj,kde předeším zužitkovávají atmosféru malé klidné horské vesničky během bouřlivých válečných a poválečných časů.Víceméně jediné,co mě odradilo dát plný počet je dle mého názoru ne úplně povedený závěr.Celá zápletka kolem uvěznění mi úplně nesedla a navíc mi přišlo,že se celkově do filmu tak úplně nehodí.Nicméně i přes tuto drobnou vadu na kráse je Once in a Summer mimořádně působivé dílo.

Po technické a vizuální stránce je Bittersweet life dílo tak ukázkové,že by se podle něj daly psát učebnice.Nádherná kamera, přesně padnoucí hudba,akční scény přehledné a výborně choreograficky zpracované. Téma je možná trošku omšelé, přece jenom historek o nájemných zabijácích,kteří jednoho dne konečně začnou něco cítit a začnou uvažovat jako lidé a ne jako stroje(a většinou je za tím krásná žena),těch už tady bylo!!Nicméně,koukalo se na to dobře a nedráždily mě žádné logické kotrmelce.Velkým plusem je samozřejme Lee Byeong-heon,který svým výkonem posouvá celý film ještě o stupínek výš.Zkrátka asi by mě bavilo třeba celý film koukat jen na to jak se poflakuje po bytě:-)Pokud máte pro tento žánr slabost a baví vás atmosféra"šedé zóny",kde udělat jeden špatný krok vás může stát hlavu,pak není co řešit.

Jihokorejská romantická dramata bývají dost často velmi citově vyděračská.Což se občas té cyničtější části mého já trochu nelíbí,nicméně takovým filmem jako je A moment to remember se nechám vydírat skutečně moc ráda.Teď mám ovšem trochu problém s tímhle názorem,protože co o tomhle vlastně napsat kromě faktu,že je to dokonalé....Celý film jsem se snažila nenechat se dojmout,jenže pak přišla scéna "Tohle místo je nebe?" a veškeré moje sebeovládání se sesypalo jako domeček z karet.Pravdou je,že by tenhle film možná tak dobře nefungoval,kdyby nebyl dokonale obsazen(u romantických filmů je chemie mezi postavami téměř to nejdůležitější).Ne nadarmo je Son Ye-jin jednou z nejobsazovanějších korejských hereček a Cheol-su v podání Jung Woo-sunga je typ chlapa,kterému by každá ženská snesla modré z nebe i kdyby kvůli tomu měla skočit do pekla:-)Kdyby nic jiného,doporučila bych tenhle film všem mužům,aby si učinili představu o tom po čem ženy touží(Jak čtu Adiegův komentář,tak vidím,že on už tu správnou představu má).Pro fanouška asijských filmů je tenhle film prostě "must see".

Skutečně výjimečný film.Je to jednak detektivka,ale zároveň i hodně hlasitá kritika práce policie a vůbec sociálního systému v Jižní Koreji.Pokud se Pečeť vraha jen z části inspiruje realitou(a já věřím,že ano),pak vás nemůže potkat mnoho horších věcí,než mít něco do činění s korejskou venkovskou policií.Její příslušníci jsou totiž líní křováci,kteří než by se namáhali s hledáním skutečného vyníka,radši seberou prvního nešťastníka,který jim přijde pod ruku(a pokud je trochu mentálně zaostalý,tím lépe),přiznání z něj vytlučou a mají po starostech.Takový je i hlavní hrdina našeho příběhu,Park Doo-man.Jeho životní fillozofie a způsob řešení problémů sice působí i trochu vtipně,ale pořád mě někde vzadu v mozku strašila myšlenka-co kdybych s takovým člověkem fakt musela jednat??-no a smích mě okamžitě přešel.Poté co začne v Doo-manově okrsku řádit sériový násilník a vrah,změní svůj přístup k věci,nebo zůstane věrný svým postupům?Co všechno se musí stát,aby člověk vylezl ze své po léta budované bezcitné slupky?Tyto otázky a ještě mnoho jiných řeší Pečeť Vraha.Asi vám u toho nebude úplně nejlíp,ale stojí to za to.Kdyby nic jiného,tak si užijete výkon Song Kang-hoa,který podává nejen skvěle hraje,ale se svou fyziognomií vesnického balíka se na roli také perfektně hodí.A pak mě také dostalo výborné,depresivní vyústění celého filmu,ať už se jedná o scénu u tunelu(kde víceméně tvůrci vyloží karty na stůl),nebo o tu úplně poslední,která už je jenom jakousi definitivní tečkou.Skvělý film!!!

Poměrně ambiciózní a v některých ohledech vůbec ne špatný snímek.Kdybych měla zmínit jednu věc,která se mi líbila,pak bych si rozhodně vzpomněla na opravdu skvělou hudbu.Celkově byla ale Kráska v nesnázích poněkud nepřesvědčivá,vztahy mezi postavami příliš málo vysvětlené(tudíž působily jako figurky,kterými si scénáristi tahali kam se jim zrovna zachtělo) a i přes participaci těch nejlepších herců jsem si nikoho z nich příliš neoblíbila.

Pokus o velmi zajímavý snímek,který sice tak úplně nevyšel,ale zase nelituji,že jsem ho viděla.Michael Haneke v remaku svého vlastního filmu porušuje téměř veškerá myslitelná klišé,která obvykle doprovází tento typ filmů.Což je mi velmi sympatické,ale bohužel se to na filmu podepisuje nejen kladně,ale i záporně.Klišé vznikají tak,že něco funguje v jednom filmu,tak to hned použije někdo další a pak další,až je z toho cosi,co už v každém filmu od začátku očekáváte.A na jednu stranu na to budete nadávat,budete se tomu posmívat,ale neupřete tomu,že je to výrazový prostředek,kterému rozumíte.A když tohle někdo obrátí na hlavu,přesně jako to udělal Haneke,pak riskuje,že to nebude na diváky působit.A holt i já se tak moc dobře nebavím,když jsou hrdinové šedé myšky,kterých denodenně potkáváte na ulicích tucty.A když záporáci nejsou efektní,ale prostě jenom hnusní.Funny Games zkrátka nevzbuzuje emoce typu-joo,seber mu ten kvér,ustřel mu palici!!Hustý!!.Hrdinové se chovají tak,jak ve skrytu duše víte,že byste se v podobné situaci chovali vy(což znamená ne moc pěkně) a ne tak jak byste se chovat chtěli(což ukazují ostatní filmy a proto se nám líbí).Celkově to není jednoduchý kousek a asi bude hodně záležet na náladě v jaké se budete koukat.

Hellboy 2 víceméně opakuje ty stejné klady a zápory které měl před x lety Hellboy 1.Kladem jsou výborné,zábavné postavy,které jsou dobře napsané,namaskované a také zahrané.Rozhodně vám nejsou volné a v momentě kdy si uvědomíte,že držíte palce zamilovanému žabímu muži,dojde vám,že na tomhle filmu vážně je něco víc než digitální triky.Záporem je každopádně poněkud nanicovatý děj,příběh o zlaté armádě je na jednu stranu trochu překombinovaný a na stranu druhou působí dost nedomrle,zkrátka je naprosto nezajímavý.No a ani sebelepší hrdinové neutáhnou film,který nemá zábavný děj.Celkově je to o trochu vyváženější než první díl,takže třetí Hellboy,pokud k němu někdy dojde,už možná bude dost dobrý.

Running Wild je přesně typ fimu,které žeru!Takže nejspíš je mých 100% trochu přehnaných a upozorňuji všechny ty z vás,kdo nejsou fanoušci krvavých thrillerů,že jsem si vědoma faktu,že mu trochu nadržuji a nadhodnocuji ho.Nicméně,je to ukázka té nejkvalitnější současné filmařiny a v podstatě se tomu nedá moc vytknout.První,co vás praští do očí,je tempo příběhu,které sviští kupředu jako Shinkansen:-) a pokud občas trochu přibrzdí,je to jen proto,aby vás přibil do sedačky nějakou psychologicky výbornou scénou.Vizuální stránka je prostě úchvatná,ať už zmíním chladné vybarvení scén,které tak dobře koresponduje s výpovědní hodnotou filmu, nebo střih,který dodává punc realističnosti,ale zase není příliš zběsilý.Z každé scény na vás dýchá patos a osudovost,což jsou věci,které Kim Sung-su prostě umí.O nějakém nadhledu není ani památky,což by mohlo působit trochu nepříjemně,jenže Running Wild je tak dobrý film,že do něj nějaké zlehčování prostě nepatří.Všechno by tak dobře nefungovalo,kdyby Kim neměl co říct.Jenže on má,a jeho scény,kdy vidíte neutěšený osobní život hlavních hrdinů a v následující chvíli koukáte na zlého gangstera v kruhu milující rodiny,jsou prostě výborné a mají velkou výpovědní hodnotu.Tím se dostáváme k tomu,bez čeho by žádný thriller nemohl fungovat.Hrdinů,kteří možná nejsou úplní klaďáci,ale držíte jim palce div vám neupadnou.Faktem je,že oba dva působí z počátku nepříliš sympaticky.Do-young je agresivní magor a Jin-woo je kravaťák,pro kterého jsou předpisy důležitější než to,co je správné.U mě byla lehká antipatie k hrdinům způsobena i tím,že jsem oba jejich představitele poznala v záporných rolích.Kwon Sang-woo hrál dost hnusného hajzla ve filmu Fate a Yu Ji-tae je pochopitelně "ten parchant z Oldboye".Takže jsem je měla trošku zaškatulkované.Nicméně jak děj postupuje,Sang-woo ukáže,jak veškerá agresivita jeho hrdiny pramení z jeho citlivosti a emotivnosti a Ji-tae zase předvede,že jeho Jin-woo není jenom kancelářská krysa,ale má taky své morální zásady a že se za jeho brejličkami skrývá správný chlap.A pochopitelně není na škodu,že Kwon i Yu jsou prvotřídní herci.Kim dopřeje oběma hrdinům trochu jiný konec,oba dva jsou víceméně smutné a musím říct,že zvlášť u jednoho z nich jsem téměř vzteky dupala.Sakra,nějak jsem se rozepsala(o tomhle filmu bych mohla psát ještě hodně dlouho).Každopádně se na to podívejte!!!

Mezi jihokorejskými romantickými komediemi je tohle spíš slabší záležitost.Ne,že by to nemělo dobrý nápad,spíš naopak,holt korejci jsou na tyhle hrátky s časovými rovinami přímo experti.Jenže je to trochu nedotažené a hlavně mě trochu mrzí,že to nemělo pořádné vyústění v nějakou myšlenku nebo ponaučení.Také je fakt,že žádná postava mi nebyla tak úplně sympatická a nedokázala se mi přiblížit.Zkrátka něco tomu prostě chybělo.

Love,so divine má klasickou strukturu korejských romantických komedií.To znamená,ze začátku je to humornější,poté se přešaltuje na vážnější,romantičtější(občas tragičtější,ale to není tenhle případ)notu.A já si většinou říkám,že ta první,humorná část byla lepší.Ovšem zde výrazně preferuji tu část romantickou.Ne,že bych se na začátku nesmála,ale přece jenom téma víry,mladistvých knězů a celibátu je mým běžným každodenním problémům poněkud vzdálené,takže tuším,že značná část vtipů mi asi unikla.Přece jenom v Koreji je téma víry poněkud aktuálnější než zde(je tam asi jenom jedno procento atheistů).Poté,když vše zvážní a hlavní hrdina začne pochybovat o tom,jestli být knězem je vážně tou správnou životní cestou,jsem začala film víc prožívat a fandit mu,aby se spávně rozhodl.Hodně zde pomáhá procítěný herecký výkon Kwon Sang-wooa,kterého by na kněze bylo vážně škoda:-)Scény,kdy začíná chápat,že ten nový pocit,který ho poněkud děsí je protě láska,kdy na se na poslední chvíli rozhodne odmítnout stát knězem nebo kdy své milé vypráví,jak nepohodlné je to v taláru(nebo jak se tomu říká..),jsou díky němu prostě boží:-)První půlka tak 60%,druhá 100%,to znamená celkem:

Z Korejců vždycky mívám pocit,že jsou tak trochu nacionalisti a berou sami sebe příliš vážně(Pokud před Korejci třeba jenom z legrace zapochybujete o tom,že jsou ten nejbáječnější národ na světě,že jejich jazyk je ten nejkrásnější a nejtěžší apod,setkáte se s velmi chladnou odezvou).A proto je velmi osvěžující vidět,že i oni si umí tak říkajíc zarýt do vlastních řad.Protože co je Please teach me english jiného,než pořádná sranda z Korejců a jejich povahové odlišnosti od američanů.Tedy kromě toho,že je to výborná komedie!!Je skvěle napsaná,předevší všechny postavy jsou doslova k sežrání.Navíc,přestože je vše pořádně nadsazené,působí doslova jako ze života.Vždyť kdyby se měli přihlásit ti,kdo se nikdy nezamilovali do svého spolužáka,asi by se ve vzduchu třepotalo málo rukou:-)Nejdůležitější je zde situační komika a musím říct,že už dlouho jsem se tak upřímě nepobavila.U scén,kdy se hlavní hrdinové snaží správně artikulovat,a pořád je to špatně,jsem se nefalšovaně válela smíchy po podlaze(naučit jakéhokoliv asiata správné výslovnosti je vážně sysifovská práce,která vyžaduje pořádnou dávku nadhledu a humoru).Celý film by pravděpodobně tak dobře nefungova,kdyby nestál na perfektním obsazení.Lee Na-yeong v hlavní roli je úžasná a možná ještě zábavnější je Jang Hyeok coby amerikanofil Elvis.Ten se svou výraznou,typicky asijskou mimikou ustojí všechny situace,kdy se chová jako pako aniž by působil trapně.Tenhle chlápek už několik let před Please teach me english dokázal povýšit na nezapomanutelnou zábavu i takovou pitominu jakou bylo Wasango,takže se neztratí v žádném filmu.Ještě teď se směju,když si na některé scény vzpomenu.Zkrátka,až mi bude nejhůř,pustím si tohle a vsadím se,že mi bude hned líp.

Upřímně řečeno,zrovna se spadlou čelistí jsem na to nekoukala.Bojové scény jsou sice pochopitelně náležitě pěkně zpracované,ale nijak nepřekračují rámec běžného čínského historického velkofilmu.A co hůř,Warlords chybí pořádný příběh,víceméně je to jenom bitva-povídání-bitva-povídání-bitva.Postavám víceméně schází jakákoliv psychologie a i když je tu cosi jako náznak milostného trojúhelníku,jsou všechny scény,kde se srovna nebojuje hrozně mdlé a emocionálně ploché.Takže vlastně ani není moc k užitku,že Peter Chan zalidnil svůj film těmi největšími čínskými hereckými celebritami jako jsou Lau,Kaneshiro nebo Jet Li.Celkově nic než velké zklamání.

Faktem je,že jestli jsem byla v poslední době na něco natěšená,tak na Wooův tvůrčí návrat do rodné Číny-jinými slovy na tento film,Red Cliff.No a výsledek je,nechce se mi to ani říkat,trochu zklamání.Ne,že by to byl špatný film,to vůbec ne,jenže Woo své výkřiky o tom,jak natočil nejlepší akční film všech dob v mých očích rozhodně nenaplnil.Red Cliff je velmi krásný,postavy jsou famózně napsané a zahrané,choreograficky je na té nejvyšší úrovni,příběh je bohatý na emoce,ale nemá nic co by ho povýšilo nad jiné čínské velkoprodukce,které mají přesně ty samé klady,které jsem právě vyjmenovala.Nemá žádný moment,kdy by člověk sledoval plátno se zatajeným dechem,říkal si,že tohle snad ani nenatočil člověk a zamačkával slzy dojetí(což jsem právě doufala zažít).Také je fakt,že přes skvělé obsazení mě pořád mrzí,že od projektu nakonec odstoupil původně obsazený Chow Yuen-fat(prý pro přemrštěné finanční požadavky a hvězdné manýry:-):-)))On možná není tak dobrý herec jako Tony Leung nebo Takeshi Kaneshiro,ale přece jenom má charizma,které mohlo některé scény povýšit do trochu jiné ligy.Nicméně,mých 80% berte jako pracovní hodnocení,s definitivním si ještě chvilku počkám.Za a)Viděla jsem pouze první polovinu filmu.Ta druhá bude mít v Hongkongu premiéru někdy před vánocemi a já si stále hýčkám naději,že v ní třeba budou scény u kterých mi nebudou stačit papírové kapesníky(a na které jsem tak moc čekala).Za b)Red Cliff jsem viděla v mandarínském originále se simultáním překadem do japonštiny:-),takže pokud chtěl John Woo sdělit něco hlubokomyslného,určitě jsem to nepochytila.Pokud máte rádi válečné velkofilmy,Red Cliff nesmíte minout.Je každopádně asi tak 5x lepší než všechno co Woo kdy natočil v Americe,ale síle jeho gangsterek s Chowem střílejícím ze dvou beret a cucajícím párátko v koutku úst to nesahá ani po kotníky.K tomu se měl vrátit!!!

I když už polední dobou japonské horory nejsou co bývávaly,jednou za čas člověk přece jenom může narazit na kvalitní kousek.Nightmare detective je jedním z nich.Stojí na zajímavém a neotřelém nápadu,hereckých výkonech a hlavně výborné vizuální stránce.Člověk by si ani neuvědomil,že schopnost vstupovat do snů druhých lidí může váš vlastní život přeměnit v noční můru,a přesně tohle je hlavní myšlenka filmu.Celková atmosféra je pěkně dusná,takže kdo se nerad bojí,asi to vypne hned při první scéně:-)Přispívá k tomu i mimořádně působivá hudba,která se vyžívá v různém skřípání,vrzání a podobných zvucích.Hlavní role ztvárňují Ryuhei Matsuda,jehož výrazný herecký projev dobře doplňuje sympaticky civilní Hitomi.Režisér sám sebe obsadil do role ústředního záporáka a působí jako fakt nebezpečnej magor.Pokud bych měla filmu něco vytknout,pak asi to,že přece jenom nevyčerpal celkový potenciál,který opravdu dobrý námět nabízel.Především ke konci se víc snaží o nejrůznější vizuální hrátky než o nějaké sdělení,pointu nebo psychologii postav.Což mě docela zamrzelo,protože si myslím,že by si Nightmare detective zasloužil lepší závěr.Celkově je to velmi dobré,ale mohlo to být ještě lepší.

Bohužel,tenhle film nevyčerpal ani desetinu potenciálu,který v něm byl.Námět je rozhodně značně zajímavý.Srovnání evropské a japonské kultury,především srovnání v oblasti "kultury namlouvání",to musím vidět,říkala jsem si.Jenže výsledek je jedním slovem zklamání.Na vině je několik věcí.Především,Hedvábná cesta je film velmi pomalý.Tím se zřejmě chtěli tvůrci přiblížit japonským filmům,které pomalé a rozvláčné bývají,jenže skončili u toho,že natočili dvouhodinovo nudu.Téma milostného trojúhelníku vyžaduje trochu vášnivosti a velkých emocí,jenže Hedvábná cesta mi naopak přišla tak nemastná,neslaná a chladná,až jsem si během sledování div nemusela dojít pro svetr.Možná je to způsobeno i tím,že je Michael Pitt v ústřední roli velmi nevýrazný a nedokáže vás přesvědčit o své rozpolcenosti.Ostatní herci zase nedostanou tolik prostoru,aby něco zachránili.Také nijak neprospívá,že v Japonsku se příběh odehrává poměrně krátkou dobu.Především jeho první cesta na dálný východ je podaná hrozně zkratkovitě,takže z toho divák prostě necítí,že se mu tak dostalo pod kůži.Já chápu,že ho samozřejmě Japonsko muselo hrozně ovlivnit,to ovlivní každého,kdo se tam podívá,jenže z toho filmu to nebylo cítit.Hlavní hrdina nám pochopitelně mnohokrát sdělí,jak hrozně je rozpolcen,jenže to by měl divák poznat sám od sebe.Celkově nám o japonské kultuře neříká vůbec nic.Pozitivní věcí byla určitě jemná hudba Ryuichiho Sakamoty a dále hezky ukazuje způsob tehdejšího cestování.Až u Hedvábné cesty mi tak nějak došlo,že zatímco dneska jste z Prahy v Tokiu cca za půl dne,tenkrát to byla cesta na několik měsíců,při které jste toho možná kolikrát zažili víc,než potom na místě,kam jste dojeli.Škoda,mohlo to být hodně dobré,ale místo toho je to nudné.

Tenhle film vás asi z počátku svou absurdností a ujetostí nejspíš trochu vyrazí dech,ale pokud přistoupíte tak říkajíc na pravidla hry a zvyknete si na dost specifický styl humoru,nejspíš se vám to začne líbit.Nicméně je to naprosto nevhodný film pro všechy,kteří nesnáší pohled na krev a pro ty,kteří mají tendenci frflat,že "takhle by se to teda ve skutečnosti nikdy nemohlo stát".Naopak to můžu doporučit všem,kteří mají rádi krvavý a poněkud přiúchylnělý humor.Naprosto nejlepší je scéna s instruktážním videem hned na začátku,u toho se člověk buď musí smát na celé kolo,nebo má úplně jiné vnímání než já.Jen více takových originálních filmů!

Režisér filmu Daisy,Lai Wai Keung,své nejnovější dílo ozvláštnil dvěma věcmi.Jednak děj umístil do Holandska a ne do Koreje, a smíchal zde žánr romantické komedie s detektivkou. Sympatické je,že tímto odlišil Daisy od dalšího tuctu korejských dojáků,ale faktem je,že dle mého názoru obě dvě věci filmu spíš škodí. Korejští hrdinové v prostředí evropského velkoměsta napůsobí tak přirozeně a navíc na mě z toho nedýchala ta pravá korejská atmosféra.Když koukám na korejský film,tak chci také vidět jejch typické baráky,rastaurace apod....A co se týče stříleček a akčních scén,i když je mám moc ráda,do romantického filmu podle mě nepatří.Jinak Daisy napostrádá klasické atributy,které ke korejské romantice neodmyslitelně patří-náherná hudba,nevinná atmosféra,roztomilí hrdinové(i když tentokrát mi ani jeden tak úplně k srdci nepřirostl)a nápaditý děj.Není to vůbec špatný film,ale mojí srdcovkou se každopádně nestal.

Dosti povedená záležitost.Myslím,že tohle je film,který se bude líbit asi každému divákovi.Skládá se ze dvou poměrně rozdílných polovin.Ta první,která je podle mě o něco lepší,je především humorná.Sledujeme zde mladého zazobanečka,kterak je vržen ze světa,kde se cítí úplně nejlíp(večírky,luxusní štětky,tuněné káry...) do světa,kde se cítí úplně nejhůř(vesnice,škola,účet v bance nula nula nic....).No a problémy se kterými se v novém prostředí potýká jsou podány velmi zábavně a nikdy nepřekročí hranici vkusnosti.Velkou zásluhu na tom,že se divák(divačka) královsky baví má představitel hlavní role Bin Hyeon,který nejenom výborně hraje,ale taky je to snad ten nejkrásnější korejec(co korejec,prostě nejkrásnější chlap:-).Což tvoří pro mě jakožto pro ženskou výraznou přidanou hodnotu tohoto filmu.....no nic,jedeme dál:-)Nevyhnutelně přichází romantická zápletka a s tím i změna tónu filmu.Z komedie se stává spíš doják a přestože si pořád drží vysokou úrověn,začátek byl prostě lepší.Tím spíš,že některé scény byly na můj vkus až příliš citově vyděračské.A také je fakt,že začátek je mnohem nápaditější.Nechci zde prozrazovat děj,ale až se na to podíváte,jistě mi dáte za pravdu,že zápletka okolo hlavní hrdinky je dneska v 90% korejských melodramat.Nicméně až do konce si film udží vaši pozornost a byť vás chce možná až trochu moc dojímat,svou snahou vás rozhodně neznechutí.

Pokud bude někdo chtít v budoucnu natočit kvalitní,inteligetní duchařsko/psychologický horor, rozhodně bych mu doporučila,aby se inspiroval Sirotčincem.Takhle do detailu promyšlený napínák,který má atmosféru a svým rozuzlením vás nejenom nenaštve,ale v podstatě až nadchne, jsem neviděla už dlouhou dobu. Je vidět,že to tení nic odbytého,že si někdo dal skutečnou práci,aby stvořil film,kde každá scéna má své místo. Je zde několik lekaček,při kterých skutečně poposkočíte na sedačce,ale zase to jení jediná věc,kterou by sirotčinec nabízel.Hlavní je skutečně tísnivá atmosféra,kterou podporuje nejen výborně vybrané místo,kde se to celé odehrává a mrazivě působivá hudba,ale hlavně výkon Belén Ruedy,která skvělým způsobem ztvárnila hlavní roli.Víceméně jediné,co bych tomu mohla vytknout je ne úplná originalita.Každý dějový zvrat,každé odhalení,které mělo působit šokujícně jsem už někdy v nějakém filmu viděla.Nicméně chápu,že natočit originální horor je fakt těžké a oceňuji,že někdo stvořil něco tak chytrého.

Téma plastických operací je v Jižní Koreji velmi aktuální(spousta především mladých korejců se nechává "předělat", aby vypadali trochu víc jako evropani).A proto není divu,že se toto téma začíná objevovat i ve filmové tvorbě.A je možno ho pojmout velmi vážně až tragicky,jako to učinil Kim Ki-duk ve svém Čase,nebo na tomto nápadu vystavět zdařilou komedii,jako právě zde.Trochu jsem se obávala,že se mi tento film nebude vůbec líbit,protože většinou mi tyhle hrátky s latexem přijdou spíš otravné a nevkusné než cokoliv jiného(např. Těžce zamilován,kde byla takto "přizdobena" Gwyneth Paltrow).Nicméně 200 Pounds beauty je film roztomilý a vlastně pořád velmi jemný,přestože je většina vtipů(hlavně ze začátku)založena na tom,že se hlavní hrdinka ztrapňuje kvůli své tloušťce.Zkrátka když dva dělají totéž,ještě to nemusí být totéž.Každopádně nejlepší je prostředek,kde hlavní hrdinka zjišťuje,jaké to je být kočka.Tam především díky svému maximálně roztomilému hereckému projevu táhne celý film a člověk se ani nediví,že se to v Koreji stalo takovým hitem.Celkově jsem se dobře pobavila,ale jak už tady píše AdiegoA,není to film na víc než jedno shlédnutí.