ShaoFuTzer

Cassel úžasnej,ale režie a scénář spíš průměrná záležitost.Což trochu zamrzí,protože látka v sobě měla skutečnou sílu.Některé scény se Richetovi povedly na výbornou,ale celkově to jako švícarské hodinky určitě nešlape.Pro kompletní hodnocení si ale počkám ještě na druhou část filmu(která by měla mapovat poslední 4 roky Mesrinova života).....

Puzzle nejsou vrcholem originality,protože hned od první scény vám to hrozně připomene Tarantinovy gaunery,přičemž bohužel jejich kvality tak úplně nedosahuje.Nicméně pořád je to film,který má styl,spád a každopádně nenudí.Postavy jsou dobře napsané i zahrané,především se to týká Joo Jin-moa.Závěrečná scéna,kdy dojde k překvapivému je výborná,protože tohle jsem skutečně nečekala a zároveň to nebylo ani trochu křečovité.Pokud vám nevadí,že to nemá žádný myšlenkový přesah,ale je to pouze velice cool,pak vám to můžu jenom doporučit.

Moonlight of Seoul je na poli Jihokorejské kinematografie poměrně neobvyklé dílo.Není to totiž ani romantická komedie,doják,akční film ani nejaký brutální krvák.....Je to řekla bych taková sociální studie o určité vrstvě lidí(o gigolech),která vás docela vydeptá.Myslím,že především mužští diváci se při tomhle filmu budou docela stydět,protože co chlap v tomhle filmu,to agresivní macho,žárlivec,polonásilník,zakomplexovanej chudák apod.....takže zkrátka ani jeden klaďas.Upřímně doufám,že to v Seoulu takhle není:-))Má to výbornou atmosféru,název je zcela přesný,protože téměř v každé scéně režisér využívá poetiku nočního Seoulu osvětleného neonovými zářivkami nejrůznějších barů a podniků.Zároveň je to výborně zahrané,takže i když je ta která postava chová jako s odpuštěním totální kretén,vy nevidíte jenom jednorozměrného záporáka,ale člověka,který je svým způsobem chudák,a kterého je třeba politovat a pochopit.Pozitivně vás tohle určitě nenaladí,ale líbit se vám to bude.

Tehle film je pomalý,rozvláčný,ale zároveň velmi atmosferický a v žádném případě ne nudný.A má v sobě něco typicky Hongkongského,co prostě v žádných jiných filmech nenajdete.Pokud bych tomu měla něco vytknout,pak možná závěrečné rozuzlení,které asi mělo působit jako naprostá bomba,ale průměrně vnímavý divák ho podle mě musí uhádnout nejméně půl hodiny dopředu.Takže místo toho,že byste seděli s otevřenou pusou a hltali jak to celé dopadne,tak už si říkáte:To co jsem si už dávno domyslela,to je jako všechno?Ale jinak má confession of pain skutečně nádhernou atmosféru,kterou podporují herecké výkony skutečných mistrů v oboru Tonyho Leunga a Takeshiho Kaneshira.Je to především jejich zásluha,že obě dvě hlavní postavy působí tak mnohorozměrně,neklišovitě a že jim věříte všechno,co dělají.Tenhle film,především jeho smutnou,melancholickou náladu si budete pamatovat ještě hodně dlouho po shlédnutí.

No jo,Chaser je nechutnej film,kterej se může líbit pouze správnýmu úchylákovi:-)Nedá se mu upřít skvělá atmosféra,která vás od prvního okamžiku přimrazí k sedačce,výborný spád,kdy bych těžko hledala hluché místo a jakási nekorektnost,kdy se režisér nežinýruje diváka pořádně zdeptat a to jak pohledem na nechutné záběry,tak psychologicky-především v závěru nás fakt nešetří.Upřímě,téměř jsem se zdráhala přiznat si že se mi to vlastně líbilo,protože když mi jeden kamarád řekl,že Chaser je jeho nejoblíbenější film,začala jsem si o něm domejšlet docela zajímavý věci(když se někomu líbí film,kde Ha Jeong-woo ve slipech rozbíjí ženskejm kladivem hlavy,tak i kdyby působil jako sebevíc hodnej kluk,tak někam na osamnělé místo bych s ním asi už fakt nešla:--))).Jedním z kladů jsou herecké výkony,kde na sebe pozornost nejvíce strhává právě Jeong-woo.Pořád mi vrtá hlavou,jak může tak pohledný chlap tak dobře hrát záporné role,ale faktem je,že byl prostě od začátku do konce bezkonkurenční.Zkrátka,Chaser je ukázka perfektní filmařiny a pokud se nenecháte znechutit tím,že je to úchylný,skvěle si to užijete:-))

Die Bad(někde jsem ho viděla i s kouzelným čaským překladem "Chcípni hnusnou smrtí:-))je film,který vám rozhodně zamotá hlavu.Byl natočen ještě před tím největším boomem jihokorejské kinematografie,což znamená,že byl stvořen čistě jen pro korejské diváky a ne pro cizince.Vyjádřeno jinými slovy,je pěkně divný.Spousta současných filmů z koreje je točeno právě s ohledem na západního diváka,a proto tam tu koreu občas zas až tolik necítíte,ale tohle je ten pravý hardcore.Tím pádem nemůžu tam úplně říct,že se mi to líbilo,protože jsem tomu vlastně nerozuměla a některé scény pro mě byly značně silná káva,ale zase je to pekelně originální.Nechci vám to úplně doporučovat,protože se tam rozbíjí hlavy,postavám se zdají psychedelické sny a vůbec řada scén je čistý dadaismus:-)ale zase vás nechci úplně odrazovat,protože takovýhle úlet se moc často nevidí.Nicméně pokud jste na poli asijské kinematografie nováčci,nedoporučuju tímhle začínat,asi byste si zkazili mínění:-)

Stejně jako první polovina filmu,je to zábavné,Cassel srší charismatem jako atomová elektrárna,ale nemůžu si pomoct,mohlo to být daleko lepší.Děj má sice spád,ale po nějaké době je to pořád o jednom a tom samém.Vyloupení banky,honička,přestřelka,Mesrine zatčen,uteče z vězení a jde zase loupit........Na tenhle koloběh je člověk zvědavý tak maximálně jednou dvakrát,ale když jsou o tomtéž vlastně 2 filmy,už to trochu nudí.Kdyby býval Richet nedělil film na dva,ale spíš to sestříhal na jeden dvouhodinový,možná bych šla s hodnocenm i výš!

Tokio je film sestávající se ze tří povídek,přičemž kupodivu ani jedna není natočena japoncem(spáchali to dva Francouzi a jeden Korejec).A jak už to u podobně koncipovaných filmů bývá,kvalita a zábavnost jednotlivých segmentů se liší.První povídka od Michela Gondryho se mi zdála relativně nejslabší.Nebyla vyloženě špatná,měla své velmi poetické momenty,ale celkově podle mého názoru neměla pořádnou pointu.Zato při druhé povídce(Merde),to jsem se bavila přímo královsky.To mělo jednak vtip a zároveň i místy mrazivou atmosféru,což je kombinace,která se jen tak nevidí.A navíc byla skutečně nápaditá a skvěle vizuálně zpracovaná.Poslení část,Třesoucí se Tokio,trochu trpělo tím,že přišlo právě po Merdem.Téměř nic se nemůže lišit tak moc jako právě tyhle dvě věci.Tam kde byl Merde černohumorný a tak nějak agresivně zábavný,tam je třesoucí se Tokio jemné,vlastně nenápadné a snově atmosferické.Kdyby přišlo hned na začátku,asi bych si to užila víc,jenže takhle jsem měla pořád před očima pana Merdeho a ještě jsem chtěla slyšet jeho podivný jazyk a nedokázala jsem se přizpůsobit atmosféře a poetice Tokijského hikikomoriho.Celkově je Tokio velmi zajímavý počin,a místy,když jsem viděla na plátně některá velmi známá tokijská místa(například křižovatka na Shibuji nebo Ginza tam byli několikrát),regulérně mi vhrkly slzy do očí(nicméně já jsem si nedávno pobrečela i když jsem jedla Shoyu Rámen,takže podle toho bych kvalitu filmu nehodnotila:-))Pro fanoušky japonské kultury je to zkrátka nutnost.

Kanemaru nebo kokot zmaru

Vůbec se nedivím,že se Hodný,zlý a divný stalo v Koreji letošním největším hitem.Je to totiž dokonalý film a to ať se na to podíváte z jakékoli stránky.Technicky je úžasný,prachy,které do toho producenti vrazili jsou na tom vidět,ale zároveň to není to jediné na co film spoléhá.Hlavním plusem je neskutečná vtipnost a správná míra nadsázky(smála jsem se dlouho,upřímně a nahlas:-))V každém momenetu jsem si myslela,že tohle už je to nejvtipnější,co ve filmu zaznělo,ale vždycky to ještě něco přebilo.Úžasná byla také hudba,která fantasticky podporovala tempo příběhu.Když při závěrečné honičce začala hrát hudba z Kill Billa,začal mi téměř běhat mráz po zádech.Přestože je Hodný,zlý a divný trochu delší film,nemá jediné hluché místo,ani jednou jsem se nekoukala na hodinky a bylo mi upřímně líto,že už skončil.Všechny postavy byly ztvárněny velmi typizovaně,až trochu komixově a měly výborný vzhled.To znamená že si člověk užil pohled na nejrůznější dredaře,rastafariány,lidi s piercingem apod.Tři hlavní hrdinové měli každý nějakou stránku,která je odlišovala od ostatních.Já osobně bych asi preferovala Lee Byeong-heona,kterému to především nezkutečně slušelo(jako fakt neskutečně!!),Song Kang-ho byl zase bez debaty nejvtipnější a byla radost ho sledovat při každé akci,do které se na plátně pustil.Možná o otrochu nevýraznější byl Jung Woo-sung,nicméně i on skvěle využíval svou vizáž drsného hocha se zlatým srdcem.Zkrátka doufám,že se tenhle film podaří protlačit do běžné ditribuce,protože si to rozhodně zaslouží!

Failan je film,který mě ze začátku trochu odrazoval svou zápletkou.Přece jenom uvěřit,že se nějaký muž velmi zamiluje do ženy,která je již po smrti,to nezní zrovna moc uvěřitelně.Na tom,že se mi nakonec Failan líbila mají zcela zásadní podíl herci.Cecilia Cheung působí v roli naivní venkovské číňaky scela přesvědčivě(a oceňuji to tím spíš,že ona sama má k podobnému typu opravdu daleko),ale stejně bledne ve srovnání s hereckým mistrovstvým Choi Min-shika.Ten dodal (z počátku) nesympatické roli gangstera a životního ztroskotance takový šmrnc,že by si to zasloužilo nějakou tu cenu(tím chci naznačit,že kdyby byl američan,už dávno by za to měl oskara).Jedině díky němu nepůsobí proměna jeho postavy křečovitě,téměř celou dobu jí upřémně fandíte a konec vás opravdu zabolí.Pokud bych měla Failan vystihnout jednou větou,pak je to film Choi Min-shika!!!

Na to,že si Ridley Scott zvolil skutečně zajímavé a aktuální téma,nevytvořil zase nic tak světoborného.Technicky je to sice na vysoké úrovni,některé scény jsou výborně zpracované a zahrané,ale nic nemůže zakrýt skutečnost,že k situaci na blízkém východě vlastně nemá co říct.Na pěkném,svižném a akčním úvodu to ještě není tak znát,jenže potom přichází dlouhá prostřední pasáž,která by nějaké to myšlenkové poselství potřebovala jako sůl.Jenže jediné,na co se Labyrint lží po téhle stránce zmůže je naznačování,že i arabové se dělí na hodné a zlé(což je nepochybně pravda,jenže také příšerné klišé).Závěr je patřičně dramatický,nebo tedy byl by,kdybych už tak půl hodiny předem neuhádla,k čemu se to celé ubírá.Nad vodou drží tenhle film především herci a to nejen fousatý DiCaprio,který znovu potvrzuje jak neobyčejný talent má,ale i Russel Crowe,který má sice menší prostor,ale jeho postava je snad ještě zajímavější.A pak je tady pro mě neznámý Mark Strong,který přestože není arab ale ital,vytváří postavu jordánského šéfa rozvědky se skutečnou bravurou.Koukat se na to tím pádem dalo,ale myslím,že za týden už nebudu vědět o čem to vlastně bylo.

Marathón je film,který je rozhodně škoda minout.Zpracovává totiž téma,které je docela ošemetné,protože podobné story o autistických či jinak duševně zaostalejších lidech často sklouznou do nesnesitelného dojáčku.Přestože je to dojemné dost a dost,pořád to korejci udrželi v únosných mezích a neutopili to v "medu".Velkým plusem je samozřejmě Jo Seung-woo,který podává neuvěřitelně sugestivní výkon,srovnatelný třeba s Dustinem Hoffmanem v Rainmanovi.Možná bych tomu vytkla trochu zdlouhavější závěr,ten poslední závod už vážně nemuseli tolik natahovat,především,když už bylo jasné,k čemu to celé spěje.....

Persepolis je výjimečně povedené dílo,které můžu doporučit úplně každému.Je v tom spousta humoru,vtipných a výstižných postřehů,ale zároveň se autorka nevyhýbá vážnějším věcem.Také se toho spoustu dozvíte o Íránu,což je země,o které zřejmě většina z nás nemá moc dobré povědomí.Takže je maximálně poučné o tom získat nějaké informace.Přestože je to animovaný film(a animace je mimochodem zcela úžasně stylizovaná),hlavní hrdinka vám přiroste k srdci více než leckterá postava ztvárněná skutečnou,živou herečkou.K tomu připočtěte dokonalý sountrack a skvělé hlášky(např-poté co íránská babička vidí v kině godzillu-"ti japonci neumí nic jiného než párat si břicha a vymýšlet příšery":-))Zkrátka,jsem nadšená!

Nebudu vám lhát,je to fakt dost velká ptákovina,ale koukalo se na to dobře.Mělo to spád,dobré akční scény(které si nebraly žádné servítky)a sympatického hlavního hrdinu,kterému člověk mohl fandit.Takže co na tom,že logiky to zas až tak moc nepobralo:-)Hned od první scény je jasné,jakým směrem se to bude ubírat.Že mrtvol se asi nedopočítáte,ale zároveň to bude bráno s humorem.Výborná kombinace:-)Thajští policisté nejsou žádná béčka a než by se otravovali nějakým zatýkáním,raději toho člověka rovnou zastřelí.Zkrátka tu máme co dělat s typicky asijským přístupem,kde se prostě lidský život až tak necení.Mimochodem,pokud se vám líbil film Sejmi je všechny s Clivem Owenem,rozhodně se na Tiger Blade podívejte,protože vám bude hned jasné,kde se Clive a Monica Belluci ve své slavné scéně inspirovali......Výborné byly tak scény,kde se řešilo,jak strašně těžké je sehnat v Bangkoku panenskou krev.Tím si thajci odvážně zaryli do vlasních řad a do ne vždy úplně dobré pověsti své země.Zkrátka hodnotím to jako lehký nadprůměr.

Love me not má absolutně famózní rozjezd,kde nejdůležitější roli hraje tajemná atmosféra a kontrast mezi zkažeností hlavního hrdiny a nevinností jeho ženského protějšku.Julian(kriminálník a gigolo) totiž není jen navenek drsňák a v duši hodný kluk,což je nejtypičtější hrdina korejských romantických filmů,ale opravdu hnusný křivák,který pro své záměry neváhá využívat kohokoli,tím pádem i slepou holku.A jeho postava je skutečně udělaná hodně dobře,protože se vám z něj bude zvedat kufr,ale zároveň z něj nebudete moci spustit oči.Má to hloubku,myšlenku,výtvarně je to boží.......Ještě v pohodě je určitý zvrat,kde dojde k odhalení,že i ti kdo vypadali za začátku jako nejhodnější,mají také postranní záměry(které překazí právě Julian,ve kterém se hnulo svědomí),co ovšem tenhle film naprosto zkazí je závěrečná dvacetiminutovka.Pokud by film skončil v momentě,kdy Julia zase paří po diskotékách a kdy jeho kamarád,kterého ztvárnil skvěle vybraný Jin Goo,říká:"Ten Julian je číslo" a jeho holka mu odpovídá:"On není číslo,on je zlý",pak bych tomu musela dát 100%.Jenže to co se zde dělo na konci,to bylo naprosto nad moje chápání.Měla jsem pocit,že najednou sleduji úplně jiný film,který zřejmě natočil někdo totálně zfetovaný.Zkrátka doporučuji nedokoukat:-)

Po výborném Casinu Royale,kde všichni diváci slintali blahem nad tím,že se zde příliš nepracuje s Bondovským klišé a že to víc připomíná normální téměř realistický akční film,přichází artový režisér Marc Forster,který tento přístup dovedl tak trochu ad absurdum.Tím chci říct,že prostě nevytvořil Bondovku,ale akční film o tajném agentovi,který se shodou okolností jmenuje James Bond.A myslím,že neudělal dobře.Diváci chodí na Bonda,protože chtějí vidět Bonda-to znamená se všemi klišé,hračkami,neskutečnými zápletkami,s padouchy,kteří mají diamanty v obličeji apod.....Quantum of Solace poněkud vykrádá filmy o jasonu Bourneovi,které jsou sice mé oblíbené,ale natoužím vidět jejich o řád horší remake.Navíc akční scény jsou ve velké většině dost nepřehledně nastříhané a i děj je trochu příliš zmatený,takže se divák příliš dobře neorientuje v motivacích jednotlivých postav.Navíc tam,kde Casino Royale spolu s Craigem neskutečným způsobem táhla nahoru jeho partnerka Eva Greenová,v Quantum of solace se vyskytují jen dvě poněkud nezajímavé a pouze epizodní Bond girls.Olga Kurylenko je sice moc krásná ženská,ale bohužel příšerná herečka,takže jejím citovým problémům se fakt nedá věřit,no a Gemma Arterton se tam jenom tak mihne.Tím pádem jediné,co pořád funguje na 100% je Craig,který by asi byl schopen zazářit i v mnohem horším filmu.

Tomuhle filmu neupřete působivost,sympatické postavy a skvěle zpracované bojové scény.Jinak je to prostě moderní fantasy,která sice není v žádném případě hloupá,ale v první řadě chce pobavit a ne sdělovat závažné myšlenky.Zkrátka od Ryoo Seung-wana už jsem viděla i lepší filmy.Nicméně oceňuji,že si v některých scénách trochu zaryl do instituce policie a také do typického korejského životního stylu(viz scéna z kanceláře).Mimořádně povedené je obsazení,u kterého tentokrát není potřeba nějakých strhujících hereckých výkonů,důležitější je aby vypadalo cool(což se beze zbytku daří).Velký důraz je pochopitelně kladen na choreograficky vymazlené scény,které vygradují v závěrečém souboji.Ten je sice místy značně působivý,ale upřímně,trochu příliš dlouhý.Arahan dokonalé dílo rozhodně není,ale každopádně pobaví.

Není to vyloženě špatné,ale zase na zadek si z toho nesednu.Poslední film,který jsem od Woodyho Allena viděla byl Match Point a musím říct,že se mi líbil nesrovnatelně víc. Vicky Christina Barcelona je totiž opět dílo odlehčené(ne jako Match Point,který byl téměř celou dobu vážný) a nějak mi to úplně nesedlo.Celkově mi to přišlo trochu roztahané a jakoby bez myšlenky,přičemž se to celou dobu tvářilo jako že nám to už už něco závažného sdělí.Jenže najednou celý film uplyne a nic,žádná pointa.Což trochu naštve:-)Navíc mě poněkud iritoval hlas vypravěče,který celým filmem provázel.Upřímě řečeno,pokud nějaký režisér vypravěče použije,trochu to zavání bezradností.Film je totiž médium obrazové,takže by mělo být maximum věcí řečeno beze slov.Když vám někdo všechno pověsí rovnou na nos,k dobrému filmu to má daleko.Co ovšem zůstává bez diskuze,to jsou herecké výkony.Možná ani ne tak Scarlett Johansson a Rebeca Hall jakožto titulní Christina a Vicky,ale hlavně mě odvařili Javier Bardem a snad ještě víc Penelope Cruz(o které jsem si spíš vždycky myslela,že jako herečka není nic moc....ale teď fakt měním názor).Škoda,že tihle dva nemají ve filmu ještě větší prostor!

Ryoo Seung-wan,jeden z nejoriginálnějších jihokorejských režisérů,natočil jeden z nejlepších boxerských filmů(a že mám s čím srovnávat,už jsem jich shlédla pěknou řádku).Box a krásně natočené scény z ringu se zdě vyskytují v hojném počtu a jsou pro film samozřejmě velmi důležité.nicméně ještě mnohem důležitější jsou postavy a divákovo maximální soucítění se vším co prožívají.Drsné bojové scény jsou zde spíš jako paralela drsnosti každodenního života.Faktem je,že obě postavy z počátku nejsou příliš sympatické-Tae-shik je věčně ožralý looser,který už ztratil veškerou hrdost a nechává se mlátit od kolemjdoucích na ulici a Sang hwan je zase negramotný,agresivní kriminálník.Nicméně časem,kdy oba nacházejí východisko právě v boxu,si je zamilujete a když je potom pochopitelně osud postaví proti sobě,nebudete vědět,komu fandit víc.Jejich boxerský zápas je vrcholem celého filmu a ani nevím,jestli jsem kdy viděla něco tak dojemného.Velkou roli zde samozřejmě hrají herecké výkony-Choi Min-shik ani jiný než geniální být neumí,a režisérův bratr Ryoo Seung-beom s ním bez problémů drží krok.Vlastně ani nevím,co se mi líbilo na Crying fist nejvíc-jestli herci,Seung-wanova nápaditá režie,nebo příběh plný emocí,který skončí tak,že nevíte čí jste..........zkrátka pro mě je tohle učebnicový příklad dokonalého filmařského umění.

Bangkok Dangerous,to je film s naprosto mimořádnou atmosférou.Vedoucí linií je příběh hluchoněmého mladíka,který byl vychován jako nelítostný nájemný zabiják.Je velmi zajímavé sledovat,jak naprosto nechápe základy správného lidského chování a jak neví,že na tom,čím se živí(zabíjí lidi),je něco špatného.A když to konečně chápat začne,je bohužel už moc pozdě.Nedostatek originálních nápadů tomuhle filmu rozhodně vyčítat nemůžete a i zpracování je a velmi vysoké úrovni.Některé scény působí vyloženě hypnoticky a také se dle mého velmi zdařil hudební doprovod.Zkrátka i Thajci občas přijdou s filmem,který má propracovanou psychologii postav a který chce sdělit nějakou myšlenku,ne jenom ukázat realisticky drsné bojové scény(o které ani zde není nouze)

Tak jako dalo se to......Když jsem poprvé uslyšela,že se chystá film,kde se spolu utkají Jackie Chan a Jet Li,málem jsem se z toho potentočkovala blahem.Jenže pak vyšlo najevo,že to nebude v nějakém drsném hongkongském filmu,ale v americké rodinné podívané a já jsem se začala docela slušně obávat.No a výsledek je někde mezi.Není to nic světoborného,bez čehož bych nemohla žít,ale zae to není ani taková hrůza.Problémem je velmi nízká přístupnost,tím pádem tu neuvidíte ani kapičku krve nebo cokoliv drsnějšího.Nicméně souboje jsou zinscenovány na jedničku,ne nadarmo se na nich podílel asi nejlepší současný choreograf Yuen Woo-ping.A Jackie s Jetem jsou nejen pořád kung-fu borci,ale i jim na plátně funguje společná chemie.Zkrátka doufám,že to není naposledy co je vidím na plátně společně a že příště to už bude mít ty pravé grády.

Vím,že Chingu je pro mnoho lidí kultovní snímek,ale na mě úplně maximální dojem zase neudělal.Faktem je,že téma přátel z dětství,jejichž cesty se v dospělosti rozdělí je v kinematografii poměrě oblíbené(aby také ne,je to zkrátka téma velmi chytlavé) a proto mi přijde,že Chingu,byť je natočený velmi dobře,nic moc nového nepřináší.Jedním z důvodů,proč mě až tolik nechytil je jeho jistá rozpolcenost a nesourodost.Obsáhne totiž poměrně dlouhou dobu ze života hrdinů,tudíž je trochu zkratkovitý.Nejdřív se seznámíme s hrdiny jako s malými dětmi,potom najednou sledujeme teenagery,pak zase vysokoškolské studenty.....atd.Což má za následek,že když si zvykneme na dětské představitele hlavních hrdinů,najednou nám tam strčí jiné herce,na které si musíme zvykat zase od znova.A tím pádem se do postav nemůžeme úplně dobře vžít,přestože jsou obsazeni skutečně prvotřídními herci(například skvělý Jang Dong-kun).Chingu je jeden z nejoblíbenějších filmů doma v Koreji,což je dobře poznat z opravdu nadšených reakcí korejců,když jim sdělíte,že jste tohle viděli(ani na Oldboye nebo Pouta války se tak nechytají:-))Tím pádem bychsi před korejci ani netroufla naznačit,že se mi to tak úplně moc zase nelíbilo,ale tento web čtou pouze češi a slováci,takže můžu vyjádřit svůj upřímný názor:-):-)

Initial D je Hongkongská obdoba rychle a zběsile.To znamená,že zde nejde o příběh nebo o propracované charaktery jako spíš o super káry,výborně zinscenované honičky a pohledné lidi.No a ve všem se Initialu daří.Poměrně překvapivý je akorát fakt,že se to odehrává v Japonsku,hrdinové mají Japonská jména(a prostě se celkově tváří jako Japonci),ale přitom jsou ztvárněni čínskými herci,kteří mluví čínsky,resp.kantonsky.Jediná opravdová japonka je tam přítelkyně hlavního hrdiny(hvězdička Anne Suzuki),která je ovšem do kantonštiny předabovaná takovým způsobem,který tahá za uši.To jsem úplně nepochopila,ale zážitek y¨z filmu mi to nijak nepokazilo.Jinak podávají všichni důležití herci velmi uspokojivé výkony,ale ani Jay Chow,Edison Chen nebo Shawn Yue(jakožto ústřední trio mladých závodníků) nemají na Anthonyho Wonga,který ztvárnil opileckého Chowova otce naprosto nezapomenutelným způsobem a potvrzuje okřídlenou větu že:není malých rolí.Zkrátka pokud máte náladu na oddechovější zábavu a nehodláte se zrovna pohoršovat nad jednoduchým dějem,rozhodně se na to koukněte.V Asii je to totiž neskutečný kult a můžete si být jistí,že pokud nějakému Japonci nebo Číňanovi svěříte,že jste viděli Initial D,okamžitě si ho nakloníte.

Myslím,že to není tak špatně natočené,ale pro mě to byla jedna velká nuda.Faktem je,že Hrabalovské poetika(týká se to jeho knih i filmů natočených podle nich) na mě prostě nějak nepůsobí.Opravdu se mi líbila pouze jedna scéna,a to vyznamenávání Jana Dítěte Habešským císařem.To jsem se upřímně zasmála,ale ve zbylých asi dvou hodinách jsem jenom přemejšlela,jestli to radši nemám vypnout.

Juno je vážně značně povedený film(takže všechny ty nadšené ohlasy ani v nejmenším nepřehání).Oceňuji ho tím víc,že se mohl snadno zvrhnout ve film naopak vemi špatný.Těhotná středoškolačka,to zní vyloženě jako námět na teenagerskou komedii nebo naopak na rádoby seriózní,mravokárné drama(a z obojího bych asi hodila šavli:-))Jenže Jason Reitman,který mě zaujal už svým debutem Děkujeme,že kouříte,to pojal absolutně originálně a přesto že se tam občas mluví dost ostrým výrazivem o věcech,které do slušné společnosti nepatří:-),působí to celé tak příjemně jemně:-)Velký podíl na tom má úžasná Ellen Page,která ustojí všechny polohy své hrdinky na výbornou a nechává ve svém stínu všechny ostatní postavy(nikdo z nich také nehraje špatně,ale vedle Page prostě blednou).Ráda bych také zmínila hudbu,při jejímž poslechu jsem vyloženě předla blahem.Zkrátka a dobře,že byste ještě letos mohli vidět lepší komedii,o tom skutečně pochybuji.