Andrea02

V mnoha filmových časopisech jsme se v recenzích mohli dočíst, jak je tento film skvělý, jedinečný, má originální nápad, který tu ještě nikdy nebyl, je to jedna z nejlepších komedií posledních let a tak podobně. Mně tento film příšel zpočátku docela vtipný, ale jak čas ubíhal, tak postupně začínal balancovat na hranici trapnosti. Také mi moc nesedl konec, kdy Borat půlku filmu jede napříč celou Amerikou, aby dostal Pamelu Anderson a při prvním neúspěchu to vzdá a raději se opět zahrabe v tom svým Kazachstánu. Zde mě velice překvapila délka filmu - a to kolem 80 minut.

Pro mě tento film představuje jeden z vrcholů současné americké tvorby. Nahlédnutí do "typické šťastné" rodiny to určitě asi není, troufám si říct, že málokterá rodina žije takto nezvyklým způsobem života, kde každý člen je svým způsobem někým výstředním. Určitě se každý z nás v někom sám pozná. Sam Mendes dokázal, že není jen tak ledajakým režisérem, ale tímto dílem, dle mého názoru, ukázal, že se může řadit mezi světovou špičku. Celý tento film je doplněn skvělou hudbou, která dotváří celou atmosféru děje, v jednu chvíli přechází od lehkého humoru až téměř k náladě hluboké depresie. Americké kráse určitě na její kvalitě přidávají i vynikající výkonu, ať už to byl Kevina Spaceyho, Annette Bening a další.

Goya

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem z kina odcházela s rozpačitými pocity. Asi jsem, už podle názvu filmu, od něj očekávala spíše hlubší seznámení se se světoznámým malířem Francescem Goyou, než jeho poznání jako pozorovatele hlavního příběhu a to vztahu mezi jeho múzou Ines a mnichem Lorenzem. Přestože tento film určitě nedosahuje takových kvalit Formanových předešlých děl jako Amadeus či Přelet nad kukaččím hnízdem, nejsou Goyovy přízraky až tak špatným filmem, za vyzdvihnutí určitě stojí velmi dobré historické ztvárnění a hudba.

U tohoto filmu jsem byla velmi zvědavá, jak se podaří Robu Marshallovi převést knižní předlohu Arthura Goldena na plátno. Podle mě se mu velmi vkusně povedlo ukázat tehdejší dobu - ať už to byly tradiční tance, zvyky (nalévání saké, nošení kimon aj.), vztahy a jiné. Určitě za povšimnutí stojí vynikající výkon představitelky gejši Ziyi Zhang a její protivnice Li Gong. Režisér nám podává film jako kdyby každý záběr byl jeden krásný obraz (záběry japonských zahrad, padání listí,..). Na Gejše mě snad jen vadil konec, kdy mi přišlo, že se Američané jej snaží za každou cenu zakončit jako jednu velkou love story z červené knihovny. Přeci jenom se zde tvůrci měli více držet knižní předlohy a nechat spíše otevřený konec.

Skvělé bilancování mezi skutečností a fikcí, kdy divák zpočátku ani neví, na které straně se právě nachází. Režisér Ron Howard si prostě s diváky dokáže hrát tak dlouho, než i oni začnou pochybovat, jestli je vše opravdu všechno v jejich životě skutečné či nikoli. Russel Crowe zde podle mě podává excelentní výkon, ač je k neuvěření, že si za roli Johna Nashe neodnesl Oscara ale jen nominaci. Podle mě je to opravdu jeden z nejlepších filmů, který byl natočen, výborně jsou zde vykresleny i ty nejniternější pocity postav a také velmi dobré obsazení dalších postav.