Gabra

A.G.I.

Jsou režiséři, které jako bych je znala odjakživa. Taky se Vám to stává? Když sleduji jeden z úspěšných trojlístků od A.G.I., říkám si: "Až budu režisér, takový film natočím" (ještě že režisér nebudu, představte si někoho, kdo napodobuje Kubricka a Ińárrita dohromady! :) Nevím, jestli je vhodné srovnávat Babel s ostatními předchozími snímky (Amores..., 21 grams), protože ani na jednom z předešlých jsem nebyla v kině (narozdíl od Babelu) a na mě má ta velká obrazovka prostě vliv. A taky mám Babel čerstvě v sobě. A Alejandro González Ińárritu je emocionální bůh. Dokáže Vámi zamávat, až to pěkné není... Nebo je... Kdo tvrdí, že Brad Pitt je hezounek, co neumí hrát, mrkněte na Babel, snad Vám to vyvrátí. Cate Blanchet, další hvězda filmu, je úžasná, jako vždy. Gaela Garciu jsem si zamilovala už dávno a jen těžko mě zklame. Ale kdo by mě mohl v tomto emocionálním poprasku zklamat? Vždyť to byl herecký ráj. Jeden příběh silnější než druhý a jak to u Alejandra bývá, všechno je propojeno... Drama nabývá postupujícím časem a Vy máte pocit, že se zhroutíte společně s filmovými hrdiny. To přesně pan režisér chce a daří se mu to. Potvora jeden! :) A krásný konec. Jenže jak říkám, jako bych ho odjakživa znala. Já přesně věděla, jak to dopadne... Přesto tleskám, takových snímků víc... Mimochodem, oscarová hudba je oscarová právem. Měla jsem v plánu nechat to na devadesátce, ale jak jsem si vzpomněla na hudbu Gustava Santaolally, přehoupnu to na 95, a to se zaokrouhluje nahoru... :)

Super Superman

Tak tohle byla moje pohádka v dětství. Ten chlap v červených kozačkách mě prostě uchvátil... :) Chtěla jsem být Lois a mým snem bylo psát pro Daily Planet. Superman je pro mě nostalgickou vzpomínkou... Hezkou vzpomínkou. No jo, vypadá už poněkud směšně. Jenže co byste chtěly? Efekty se lepší každým dnem a tohle je už sakra dost dní zpátky... Na tu dobu! A víte co? Až nyní, v mých dvaadvaceti letech, mi došlo, že v prvním Supermanovi hrál Marlon Brando a Gene Hackman! Vžyť to bylo přímo nebeské obsazení! :) Je to comiksový film jak má být. I když mi snímek dnes přijde trochu dlouhý, vím, že se k němu vždy ráda vrátím. A až se mému Supermanovi budou mé děti smát (za 20 let přece jen už bude technika úplně jinde), dostanou bezlítostnou facku! :) Mimochodem: jedna z nejlepších filmových hlášek historie je ta s holčičkou a kočkou na stromě.

Vážně magické...

Proč mi někdo neřekl dřív, že na světě poletuje takový sympaťák jako Jean Marc Baar? Skoro jsem se zamilovala... :) Baar a Reno se dokonale doplňují, pomezí mezi komedií a dramatem tu může pro někoho trochu skřípat, ale mě se zdá, že je to vyvážené tak akorát. Smála jsem se, málem jsem plakala a hlavně jsem si vychutnala ten požitek, který byl do filmu Bessonem dán celým srdcem. Je to o hledání smyslu života, o trochu jiné než normální lásce a o lidech, kteří jsou každý tolik odlišní a každý tak stejní. Trojúhelník hlavních představitelů si jde totiž za svým a úžasné na tom je, že toho svého nakonec každý dosáhné. Happy end, mohlo by se zdát, ale ono to právě bylo rozmotáno trochu jinak... Krásná hudba to podtrhuje, hercům nelze nic vytknout a při 90% scén tam prostě chcete být s nimi. Úžasná byla ta, když zachraňovali delfína z bazénu a Arquetteová kolem poskakovala s konvicí. :) Jeden z nejlepších Bessonových filmů... Mimochodem: určitě doporučuji plnou verzi a hlavně původní znění...

Komedie nebo krimi?

Ne, že by mi pár scén nepřišlo vtipných, ale co tohle mělo být? Chabý příběh, skoro amatérský scénář, pár silnějších dialogů a dva charismatičtí představitelé, ale toť vše... Komedie nebo krimi? S krimi to mělo společné tak akorát to, že hlavními hrdiny jsou detektivové. Absolutně mě nedostali na tu správnou vlnu. Vlastně ani nevím, jestli jsem fandila detektivům a zločincům přála zatčení. Vlastně ani nevím, jestli mi těch mrtvých černochů bylo líto. Výkon Joshe mohl být, myslím, lepší, jaksi jsem mu neuvěřila roli a tak, jako kterýsi divák na jeho divadelním představení, jsem chtěla vstát a odejít (usnout)... Výkon Harrisona, no nevím, neměl co předvádět, asi to zvládl, ale mně se vlastně víc líbili ostatní - vedlejší role. Třeba Jena Olin byla lepší, než oba dohromady, a to vlastně taky neměla co předvádět... (tedy až na své vnady). Jediné, co se mi líbilo byl výslech Harnetta, když cvičil jógu. Bylo to vtipné, ovšem jen chvíli. Když už staršímu z detektivů zvonil telefon po desáté a Harnett masíroval vyšetřující záda... Ach jo, tohle se, dle mého, prostě nepovedlo. Jenže řekla bych, že se to nevydařilo proto, že se to ani povést nemohlo. Hlavním minusem byl totiž už námět a scénář, když je tohle odpad, to už těžko zachrání i "Indiana Jones".

Blanka, Vlasta nebo komtesa?

Když jsem byla mladší a viděla film pro pamětníky, utíkala jsem co nejdál. Odsoudila jsem je už automaticky. Dnes nechápu proč. Jednou jsem u té TV zůstala - prostě se mi nechtělo pryč - a zjistila jsem, že vlastně skoro všechny tyto "líbezné" filmy jsou příjemným zpestřením. Vytrhne vás to z reálného světa a okouzlí. A Dívka v modrém k nim patří. Lída Baarová je tu skvělá, vlastně je to jeden z jejich nejlepších filmů a Oldřich Nový je opět kouzelný. Pohádka na zpříjemnění dne, která nejen donutí k úsměvu, také připomene dobové rozdíly a my můžeme s dívkou z obrazu skoro cítit, když si představíme, že takový Oldřich Nový v "rourách" (jak nazvala jeho kalhoty Blanka) by se octl na dnešním večírku... :)

Bráško, chápu...

Auta jsem dlouhou dobu odmítala. Prostě jsem si nedokázala představit svět lidí nahrazen světem aut... Zvířatek nebo zlobry, to ano... Ale samá auta? Jenže můj dvouletý bráška se do nich zamiloval a protože "pixarovský" hit jel u rodičů doma i třikrát denně, neunikla bych mu ani být Supermanem. A jsem ráda, díky, bráško! Tohle je grafická bomba, bomba, která nám ukazuje, že i z autíček lze udělat hvězdy jako z Hollywoodu... Co to plácám? Tohle jsou hvězdy větší! Milejší, komičtějsí, přesvědčivější... Příběh byl trochu ohraný, to ano, ale v "auto podání" se mu to odpouští. Ty nápady, které tvůrci měli, jsou nezaměnitelné. Má to vtip, má to spád, má to příběh a komické i nekomické prvky. Je to animák se vším všudy a trochu mě mrzelo, že nedosáhnul až na Oscara (ale Happy Feet jsem ještě neviděla, tak abych mu nekřivdila!). Velmi mile mě překvapil slovenský komentátor, i když to byl trochu risk, dnešní děti už po slovenky nerozumí. Ale těm stačí úchvatná hudba a grafika, bučící traktory a pořádně rychlý blesk. A pro dospělé tu máme hipies a mnoho "nedětských" vtípků, které správně naladí i tu nejotrlejší duši. Jak myslíte, že si teď bráška nejraději hraje? Vezme traktor a poté, co na něj někoho z rodiny donutí bafnout, zakloní ho a kříčí: "Bůůů!" :) Skoro mu teď závidím Buráka a policejní autíčko (Šerifa) v jeho skříňce s hračkami!

Ohrané téma?

Štve mě, když někdo o Pretty woman prohlásí, že jde o ohrané téma? Jak by mohlo být ohrané, vždyť Pretty Woman je skoro průkopníkem! Pokud něco prohlašuji za klasiku, pak tohle. Znáte někoho, kdo úchvatnou Julii Roberts a oslnivého Richarda Geera v tomto provedení neviděl? No jo, jde sice o "Popelku", co si žije svým "nelesklým" životem a co ji omráčí princ na bílém koni. Bohatý, krásný a ejhle - on snad umí i milovat! Chladný vztah přerůstá v lásku a už se nemůže nic pokazit. Jenže pozor, vloudí se háček a Popelka, která má svou hlavu (překvapivě inteligentní hlavu) uraženě a především smutně utíká. Jenže to by nebyl princ, kdyby ji nenašel a vše nevysvětlil. Koně sice zaměnil za pořádný bourák, ale tím víc mu to slušelo. A konečná scéna na balkoně? Jak kýčovité! Ale jak krásné! Všichni jsme milovali Edwarda, všichni jsme milovali Vivian. Jsou to postavy zapsané do dějin filmu, stejně jako Baby a Johnny z Dirty dancing. No řekněte, kterou filmovou postavu dokážete tolik vykreslit jako tyhle dvě? To napovídá jediné. Jde o jednu z nejslavnějších komedií a romantik na světě. A zda se o to zasloužila proříznutá pusa Vivian či líbezný Edwardův kukuč, prodavačka v předražených obchodem, vyplivnutá žvýkačka na ulici nebo úžasný ředitel hotelu, který měl za roli být alespoň nominován na nějaké ocenění... kdo ví... Každopádně je to stoprocentní romantika, která, narozdíl od mnohých dnešník harlekýnek, není hloupá, spíš naopak!

Kusturicovo koření

Pro mě to byl nepostradatelný nejen filmový zážitek a skoro nechápu, jak jsem bez něj mohla žít. Emoce, radost, melancholie... To všechno v jednom doplněné skvělými hereckými výkony a krásnou pozitivní hudbou. A Kusturicův pohled na svět! Je to umělec se vším všudy, i se špetkou bláznovství, kterou ochucuje své snímky. A já Kusturicovo koření prostě miluju. Obzvlášť, když ho sype na Johnnyho Deppa, Vincenta Galla, Jerryho Lewise (kterého jsem si oblíbila v Králi komedie), Faye Dunaway a úžasnou Lili Taylor, která mě velmi příjemně překvapila a s tahací harmonikou a ohořelým cigárem v puse si ji zapamatuji navždy. Mnoho lidí bude říkat, že je to prkotina a bláznovina, skládanka z blbostí. S tím ale souhlasit nemůžu. Naopak. Tolik reálnosti jsem ve filmu dlouho neviděla. Všichni jsme blázni, všichni stále jen sníme a všichni bychom si měli uvědomit, že některé věci, city, třeba i lidé jsou pomíjivé. Jen sny nám zůstanou a je jen na nás, zda se můžou uskutečnit. Nevím, jestli uvidíte ryby létat a ptáky plavat, ale určitě uvidíte umění filmu se vším všudy!

De Palma

Prvně mi ani nepřišlo, že je film tolik dlouhý. Až když jsem gangsterku sledovala podruhé, musela jsem uznat, že trochu propracovanější střih a hlavně toho střihu trochu víc by si to zasloužilo. Některé rozhovory se příliš táhly, i když pravdou je, že tak to působilo reálněji. Výborná výkon Al Pacina, mého oblíbence, zase musím vyzdvihnout. Jeho kubánský přízvuk byl dokonalý a stejně tak jeho křivící se obličej při všemožných hádkách. Konečná krvavá scéna se mi zas zdála trochu přehnaná, tak, jak se mi zdají zveličené téměř všechny americké konce. Přesto se mi to sledovalo dobře, ačkoliv nejsem na gangsterky, a Scarface si budu pamatovat jako neveselý příběh jednoho kubánského uprchlíka, co nevěděl, kdy přestat. A jako další počin Ala, který si mě nejednou získal.

Teenagerovská komedie ve starším pr

Film jsem viděla včera již podruhé. Poprvé to bylo kdysi na videu a moc jsem si z toho nepamatovala, tím pádem ani neodnesla. Podle hereckého obsazení by člověk řekl, že to bude legrace, a nejen to, navíc kvalitní legrace. Nemluvím jen o Wilsonovi, Vaughnovi, Ferrellovi, také o Cuthbertové, Lewisové a O'Quinnovi ve vedlejších rolích... Námět je svým způsobem trochu ohraný. Pánové ve středním věku prožívají krizi a rádi by se vrátili do svých mladých let... Ale založení bratrstva v rámci university je nový, dobrý nápad. Ne, že bych musela vidět Ferrellovu zadnici a umírajícího dědu při pohledu na odhalená ňadra, ale nějaký vtip to nepostrádalo. Můj šálek kávy to avšak není. Čím déle jsem se na film dívala, tím víc trapný mi připadal. Jediná "kapitola", která mě pobavila, byla nápaditá a "milá", byl Vince Vaughn a jeho dvě děti, kterým kvůli slovníku svých kamarádů neustále zacpával uši... Ale nechci zhazovat komediální talent hlavních představitelů. Ten jistojistě mají. A to takový, že možná i uvěříte, že podobní blázni (lépe řečeno blbci) by existovat přece jen mohli... Něco nad padesát...

Jeremy

Na Jeremy Ironsovi se mi líbí, že nikdy nevíte, kde ho můžete čekat. A takhle jednou jdu kolem televize, kde hraje nějaká krimi Čtvrtý anděl (což jsem nikdy neslyšela) a hele, on tam poskakuje oblíbený Brit Jeremy. Žádný typický krasavec, ba naopak, pro mnoho žen, jak jsem slyšela, ošklivý hlavní hrdina. A to mám na něm ráda, umí zahrát záporáky i klaďase.. Jenže koho hrál zde? Klaďase, co vraždí? Sice z pomsty, ale přesto... Bylo to na mě trochu přehnané. Pořádný happy end, jeden agent klaďas, druhý ze CIA záporák. Nějaký ten výbuch, vražda, střela... A konec na moři. Ve svobodě a víře, že spravedlnost existuje. Moc ohrané, vůbec ne originální. Stejně jsem ale vydržela, i když se mi chtělo sakramentsky spát a až na slabší scénář bych to zas tak špatně neviděla... Tak 50 - 60 %.

Johnny všech tváří

Jestli se chce Johnny Depp nechat zapsat do Guinesovky nejrozmanitějšími rolemi, má na to slibně našlápnuto... Tu na vás vykoukne v půjčovnách jako hezký chlápek, co rád děti a Petra Pana, tu zas příliš děti nemiluje, je nejšílenějším výrobcem čokolády na světě a nemá taneční nadání. Pak si zastříhá jako Edward po boku krásných slečen, poté se zhulí v dobách Jacka Rozparovače, v Čokoládě si zkusí roli cikána a tak můžu pokračovat do nekonečna. Tentokrát je pekelně sprostý, divoký a nemocný. A zvládne to i tak bravurně. Umí kulhat jako by si to léta zkoušel, umí vypadat tak smradlavě a odpudivě, že když se pomočí, cítíte to snad i přes plátno. Nikdy ale neumí být někým, koho si nezamilujete. A tak je pro Vás hlavní hrdina vlastně hrdina, vždyť je to Johnny Depp! A tentokrát to možná nebyl ten správný tah. Film se vleče, svou oplzlostí a úchylností vás nepustí dál. Jen těžko při sledování rozpadajícího se monstra a jeho krásné ženy, která ho bůh ví proč milovala, při tolika sprostých frázích a kontroverzních divadelních hrách, můžete sledovat jiné kvality filmu. Abych pravdu řekla, já vlastně vůbec nevím, jaké kvality měla kamera, jaký byl střih, jaká hudba to podtrhovala... Není to ale dobře? Není tohle to, co se má u filmu stát? Je to snad tolik realistické? To snad ne, ponurost, tma a vleklé, někdy nudné dialogy. Nevím, co k tomu říct. Kontroverzní, šokující, sprosté, to zajisté. A pro mne v tomto ohledu snad trochu přehnané. Přesto myslím, že tohle bylo cílem. Film měl šokovat, měl být tolik tmavý a ponurý, nemyslím si ale, že měl v určitch úsecích nudit. A vzhledem k tomu, že jsem chvílemi přestávala vnímat, bohužel k tomu nejspíš došlo...

Good Year

Když Russell Crowe vpadl na scénu v podobě Gladioátora, nevím proč, nebyl mi vůbec sympatický. Postupem času si mě však začal získávat. Těžkou váhou počínaje, Insiderem nevyjímaje a nakonec Dobrým ročníkem. Role egoistického a nafoukaného parchanta mi na něj vlastně sedla nejlépe. Víc, než role ublížených chudáčků, co řeší jednu strast za druhou. A tak, jak mě přesvědčil (a předčil má očekávání) Russell Crowe, tak mě přesvědčil i snímek Ridleyho Scotta. Snad i díky charizmatické Francii, nepřebernému množství vína a úžasnému Albertu Finneymu, který s něuvěřitelnou působností dokázal mluvit nejen o nápoji, v němž je prý pravda zakletá. Ženské (a to všechny) byly vybrány s pečlivostí. Ať už hrdinova vysněná, podřízená, příbuzná či "teta z mládí" Ludivine. Její neomalenost a obrana před škorpióny prostě neměli chybu. Dlouho jsem nespatřila tolik pozitivní snímek s nábojem, který mi nejen zpříjemil večer. A stejné jiskřičky v očích jsem viděla u všech návštěvníků v sále. Chtěla bych zmínit i závěrečné titulky, které vás donutí v křeslech ještě nějakou dobu posedět... Avšak měla bych zmínit také opět přeromantizovaný závěr. Probůh, to to nemůže být bez konečného muchlání a stoprocentního štěsí všech představitelů? Ale i tak, byl to moc hezký příběh, dobré dialogy, krásná krajina... A za to vděčíme Scottovi, nýbrž jehož zpracování na vás dýchne to správné vinné opojení. A jen těžko si lze představit, jak by to bylo v podání kohokoliv jiného...

Školní klasika

Nedávno jsem si vyžádala DVD 10 důvodů, proč tě nenávidím od kamarádky. Proč? Protože jsem tuhle školní romantiku nikdy neviděla... A přitom jde o jednu z dřívějších a prolomových komedií tohoto typu. Opravdu jsem se zasmála... Líbilo se mi sledovat herce na počátcích své kariéry... Takový Heath jako roztomilý "frajer"... Mně se tam líbil skoro víc než ve Zkrocené hoře, byl tak nějak přirozenější. Nebo David Krumholtz... Hraje pořád podobné typy. Nedivím se Burnsovi, že ho pak obsadil do Ulic New Yorku, vždyť to je snad ten samý filmový človíček... :) Bylo to vtipné a hezké, co víc k tomu říct... Fajn snímek na dívčí mejdan. Kdybych si ho pustila, když měl premiéru, líbil by se mi jistě víc, to mi bylo totiž něco kolem patnácti. Pak bych mu dala jistě sto, protože neobsahoval stupidní "zvracející a záchodové" vtipy, které jsem nikdy nemusela... Naopak. Humor byl vlastně milý jakékoliv věkové kategorii. Na mě příliš romantiky, ale když si uvědomím, které generaci má film směřovat, odpouštím mu to... a dávám takových skoro 80%, protože se na to dá koukat vždycky...

7 nominací

Insider je jeden z njelepších filmů na téma soudních sporů, co jsem kdy spatřila... 7 nominací na Oscara rozhodně zasloužených, jen mě trochu mrzí, že žádnou neproměnili... Nominace na nejlepší film: Proč ne? Snímek byl inspirován skutečnou událostí a nejen dva hlavní protagonisté předvedli skvělou práci. Vůbec mi nevadila, jako většině, délka filmu. Ale je pravda, že jsem ho zhlédla nadvakrát. Líbili se mi dialogy, úsměvy, mlčení... Ty herecké pohledy, které, ačkoliv třeba nepromluvili, řekli mnohé. Nominace za herce v HR (Russell Crowe). Russell mě docela překvapil, snad to bude jeho nezvyklým vzezřením. Al Pacino byl pro mne ale stejně lepší. Já toho chlapa prostě miluju... Je tak nenápadně dobrý! Nominace za kameru: Kamera byla skvělá. Chvílemi profesionální, chvílemi se trochu amatérsky zakývala. Líbilo se mi, jak nezabírala předpisově objekty, ale třeba jen jejich části, jako by čekala, až objekt vstoupí před hledáček... Pár záběrů (golfový míček v síti), které ještě umocnil velmi dobrý střih, bylo prostě dokonalých a velmi působivých! Zvuk: Taktéž skvělý. Nepříliš hudby, někdy je to pak poutavější. Spíše jen zvuky vrývající se pod kůži, které napodobovaly tlukot srdce apod. Dostalo mě to. No a scénář? No comment. Insidera mám ve své filmotéce a jsem na něj náležitě hrdá... :)

Vzor povalečství?

Slyšela jsem mnoho stížností, že jde o oslavu nebo ideu povalečství... Nevím, já to takhle neviděla... Proč oslava povalečství? Přeci nikdo neřekl, že když se budeme všichni válet jako Big, mnoho dokážeme. A jestli ano, pak to beru jako "coeňácký" humor... A ten já ráda... Pro mě to byla po stránce herecké i režijní skvělá podívaná! John Goodman, Jeff Bridges, Steve Buscemi, Julianne Moore, P.S. Hoffman, ti všichni do toho zapadali jako klíč do zámku a spolu si sedli natolik, že bych to ani nečekala... Všechno to šlo jako po másle. A že Big není předpisový hrdina? No a? Právě o to přeci jde! Málem bych zapomněla na Johna Turturra jako Ježíše... :) Můžu filmu něco vytýkat? Vulgarismy? Povalečství? Blbé vtípky? Gagy? Ani náhodou! Film byl pro tohle všechno stvořen a dohromady to vytvořilo nezapomenutelnou koncepci, která je pro mě vzorem vtipného snímku s pořádným spádem.

Pierre

Kdybych měla hodnotit obyčejný flm bez promyšlených tanečních a hudebních pasáží, držela bych se asi někde u padesátky... I když se na elegantního Banderase koukám moc ráda :) Stokrát ohrané téma: výtržnická skupinka mládeže (samozřejmě většina tmavé pleti) a jeden pán, co se rozhodl je změnit. Má to ale jeden vyjímečný nápad - on je budet měnit k lepšímu tancem... A tak spojte Hříšný tanec + Nebezpečné myšlenky, odečtěte pár vynikajících zkušených herců a tvůrců s trochou kvalit a vyjde vám film Tančím, abych žil. Tím ho ale ani náhodou nechci podceňovat. Je to milý a příjemný snímek, který navodí úsměv na rtech a umí skvěle naladit. A obzvlášť, pokud k tanci něco cítíte. Pak si ho nenechte v žádném případě ujít! Já dávám něco mezi 70 a 80 %, jelikož se moc dobře znám a vím, že Banderas v "provedení tanga" bude u mě přehráván vcelku často... :) Jen bych trochu propracovala scénář a dialogy, chvílemi to působilo moc pohádkově... (A ještě jeden sympatický klad na závěr - je to inspirováno skutečnou událostí. Toho pravého Pierra Dulaina uvidíte v bonusech na DVD...)

Nesouhlasím s kritikou

Tohle mě štve... Už kdysi jsem si pročítala recenze k Lemře líné (ježiš, ten překlad mě odrazuje) a můžu říct, že jsem už dlouho nečetla o tak nekvalitním filmu. Ale... včera jsem ho zhlédla a ono to tak šílené není... Ti "nejlepší" kritici tvrdili: není to film, od kterého byste z kina odcházeli s jistými prožitky nebo s úvahami... Proboha, nad čím uvažovat? Pánové a dámy prominou, ale dopr... (chtěla jsem říct amozřejmě doprčic!) přece čekám podle žánru, na co asi jdu?!? Nebo když jste šli na Prci prci prcičky, čekali jste, že si odnesete hluboké životní úvahy? Když jste zhlédli Schindlerův seznam, nasmáli jste se? Každý žánr přináší jen určité dojmy a každý je dělán pro určitou skupinu lidí. Ano, romantické přihlouplé komedie jsou komerční, ale to neznamená, že jsou trapné a špatné. Je to fajn kulisa pro odpočinek, je to fajn kulisa pro pohádkové snění, je to prostě fajn. Ačkolic byly v Lemře líné použity ukázkově špatné tahy, ten film se mi líbil. Ukázkově špatné tahy? 1. ohrané téma, které se v poslední době vrátilo mnohokrát - vztah založený na podvodu a následné zamilování. 2. zvířátka. Co je moc, to je moc a když už dávají drozdovi dýchání z úst do úst a když Trippa kouše ještěrka, je to už jaksi navíc. 3. závěr. Jo, vtip to má, svázanému Trippovi to vcelku sekne, ale nadějně jsem před jejich obejmutím (které mimochodem sleduje na obrazovce celé město - což je také ohrané) doufala, že to useknou místo polibku nějakým dalším přirozeným vtípkem, které Matthewovi McConaugheyovi prostě jdou s nonšalantností... a že bude konec... Ale ono to prostě ještě muselo mít dohru s delfínem, která je už, podle mne, také jaksi zbytečná. Proč nenechat závěr trochu otevřený? Přesto všechno, nasmála jsem se dost a nesouhlasím s ostatními, že mezi ústřední dvojicí není žádná jiskra. Mě to přišlo, že jim to slušelo a že v tom není vášeň? No a? Aspoň jeden film, kde si partneři neskočí kolem krku po prvním rande s šílenou vášní... Ještě ke kritice většiny herců: já byla maximálně spokojená. Matthew i Sarah Jessica to zvládli shumorem jim vlastním. Vtípky mi chvílemi přišly pohotové, jako v nějakém sitcomu. Zooey Deschanel v podání spolubydlící hlavní hrdinky byla prostě skvělá a Trippovi kamarádi prostě správně trhlí. Jeho rodiče, tedy oscarová Kathy Bates a legrační Terry Bradshaw byli rodiče, jaké si přejeme. Vtipní, milující a skvělí. A skvěle to odehráli. Že by pohádka? Správně. Příště, až si budete vybírat v půjčovnách další oddechovku a sáhnete po komedii podobného typu, nečekejte prosím žádné velké kvality a myšlenky, spíš pohádku s trochou romantiky a vtipu. A protože jsem se svým názorem snažila vyvrátit všechny kritiky, co vzešly, měla bych vyvrátit i jejich procentuální hodnocení. A tak to trochu přemrštíme: 80 %.

Roald Dahl

Roald Dahl se pro mě stal po přečtení jeho Milostných rošád spisovatelem číslo jedna. A tak, když jsem se dozvěděla, že ten čokoládový film s Deppem vlastně napsal původně on, neodolala jsem a v Městské knihovně jsem ihned zabrousila k dětským regálům. A děj mě tolik chytil, že jsem se nemohla odtrhnout. Trochu jsem se bála zklamání filmem, jak už to tak většinou bývá, když vás kniha nadchne, ale když jsem slyšela spojení Johnny Depp a Tim Burton, mé obavy zvelké části opadly...
A taky že ano. Kdo by se mohl filmového zpracování ujmout lépe? Herecké obsazení se zdařilo na maximum, samozřejmě je Johnny v čele a každým dalším pohledem na něj a každým dalším zhlédnutým filmem s ním mu čím dál víc propadám a čím dál víc ho obdivuju. Ptáte se, co je to herecký talent? To, co bylo dáno do vínku Johnnymu. Ale nejlepší na tom je, že ostatní herci za ním nepokulhávají. Ať už dětští představitelé (Fialka, Veruka nebo Karlík), tak Kralíkova skvělá rodina a také Willyho otec zubař. Všichni jsou dokonalí a všichni jsou jako vystřiženi z Dahlova popisu - z knihy. Zaujalo mě, jak je kopie předlohy věrná. Když babičky a dědečkové ležely v posteli přesně jako tam, když děda Pepa vyskočil a předvedl taneček s výkřiky Jupí!, musela jsem se vždy pousmát. Tohle je ten Karlík, kterého jsem si zamilovala už v psané podobě. Jediné, co mi trochu vadilo byli Umpalumpové, kteří tedy podle mých představ nevypadali. Jejich představitel odvedl určitě skvělou práci a jeho tanečky se zapsaly nadobro do dějin, ale prostě mi neseděl ten jeho obličej. A také ne zelektrizované písničky... Nejen, že jsem textům moc nerozumněla, navíc se mi příliš nelíbily a po chvíli mi vadily. Ovšem, když jsem sledovala kostýmy, Johnnyho pohupujícího se do rytmu a tu barevnou sladkou krásu kolem, skoro jsem to odpustila... No a Willy se zapsal do žebříčku mých oblíbených filmových postav.

Necelých 80 % pro Maryl a Umu

Přiznávám - od filmu jsem čekala ještě trochu víc. Těsně po finishi jsem byla trochu v rozpacích, když se ale vzpomínkami ke snímku vracím, zjišťuji, že mě vlastně mile potěšil. Těžko jsme si dokázali představit zkušenou dvojici Thurman a Streep pospolu, navíc s téměř nováčkem Greenbergem... Ale šlo jim to, a to vcelku dobře. Maryl opět z trochu jiné stránky, je to vážně žena mnoha tváří. Romantická komedie nezůstala pouhou běžnou romantickou komedií díky probrání vztahu věkově rozdílných lidí do hloubky. Ač byla hloubka naznačena třeba vtipnou hláškou, kořeněnou hádkou či jinak, byla tam, a to je důležité. Navíc tomu dodal konec kus reálnosti a zajistil tak zlepšení výsledného dojmu, náhle, jako by jste tam byli...

Úsměv...

Souhlasím s názory přede mnou - prezentovat Good Bye Lenin jako komedii je vlastně skoro komické. Hořkosti života a tehdejší doby mi příliš smíchu nepřinesly, je ale pravda, že jakýsi letmý úsměv, který mi asi v polovině filmu "narostl", tam zůstal ještě dlouho po něm. Líbily se mi herecké výkony, námět, režie i scénář, především ale ta kouzelná atmosféra a ten skrytý "artvtip", který se, po probuzení maminky, stává hlavním tahounem filmu. Skvělý je konec, kdy syn připravuje matce další zpravodaj, zatímco ona už všechnu pravdu zná, přesto s ním tu "hru" hraje dále... To mi došla ta pravá pointa filmu... No a úplný závěr je skoro mystický!

Lehký letní snímek, který jen těžko někoho urazí, jedna ze skvěle zfilmovaných her O. Wilda. Hezké prostředí, padnoucí kostýmy, ale především dialogy plné humoru a hlubokých myšlenek. Ačkoliv se film chlubí spíš odpočinkovým žánrem, nad nejednou větou vyslovenou z úst sympatických představitelů jsem se ráda znovu a znovu zamýšlela. Helen Hunt je skvělá a ve dvojici s Tomem Wilkinsonem dodává snímku jakési šarmantní kouzlo. A myšlenka kritiky společnosti (především smetánky), drbů a klepů je nesmrtelná a stále poutavá. Překvapila mě Scarlett Johansson (vlastně - čemu se divím - múza Woodyho Allena musí umět hrát), protože jsem den před Vějířem sledovala Match Point a proměna Scarlett z jednoho filmu do druhého je úžasná. Nejdřív sexy drzá svůdnice, pak přesný opak - mladá, naivní a stydlivá Meg. A jedno i druhé jí rádi uvěříte. Že jde o obyčejný romantický film, který rychle uteče a který v nás nezanechá nic "hloubavého"? Ano, ale proč si někdy jen tak neodpočinout... Dávám 85%.

Andie a Gérard

Protiklad něžné zásadové Andie a "hromotluka" Gérarda byl pro film halvním tahounem. Tahle dvojice se Zelenou kartou zapsala do podvědomí diváků... Romantická komedie, která nepostrádá kvality jak herecké, tak tvůrčí podoby. Film jsem viděla xkrát a xkrát ho ještě uvidím. Je to jedna z komedií, které neomrzí, jsou vtipné, citlivé a milé...

Míček sem, míček tam...

Mám ráda Paula Bettanyho, mám ráda tenis a Kirsten Dunst považuji za dobrou herečku. Jak bych mohla tedy romantickou komedii, která si neholduje ve stupidních hláškách, ale naopak, nepostrádá inteligentní britský humor, hodnotit špatně? Mezi hlavními představiteli to opravdu jiskří (nevím, jestli opravdu, ale před kamerami rozhodně). Snímek se dá považovat za opravdu sportovní, protože míček sem, míček tam, tenisu je tam dost, a i to tomu dodalo správné okořenění. Filmeček, na který se ráda podívám znovu!

:)

Holt Zdeněk Svěrák umí vymýšlet ty nejnečekanější příběhy a Ladislav Smoljak jim umí dodat tu správnou podobu a šťávu. Když do toho přizve herce jako Abrháma a Šafránkovou, těžko může se svým a jejich talentem něco zkazit. Další z českých filmů, který nesmí chybět v mé filmotéce. Úsměvný, ale v určitých chvílích také dramatický... No neříkejte, že jste "okrádači vrchnímu" nefandili... ! :)