xxmartinxx
Cléo de 5 à 7
Tak to vidím já...
Taková ta "automatická čtyřka". Ne že by mě Cléo nadchla, to ne. Ale užil jsem si ji a navíc mám slabost pro "zásadní snímky". Zkrátka když na filmu vidím, že něco přináší a něco znamená, mám tendenci mu nadržovat...
Le petit soldat
Tak to vidím já...
Druhý Godardův celovečerák (i když uvedený později) mě rozhodně oslovil mnohem méně, než jsem čekal. prakticky nijak nerozšířil svůj námět a zůstal tak docela čitelným, jednoduchým filmem. Trochu "ne dost".
Iron Maiden: Flight 666
Tak to vidím já...
Pro lidi, kterým se tahle hudba líbí, musí být strašným zklamáním zjistit, že jsou ti "heavy" hrdinové v zákulisí k uondání nudní lidé. A fanynky, co si přejí, aby byl frontman jejich tatínek? To asi mluví samo za sebe... Prostě příběh jedné přestárlé kapely, která dávno ztratila jiskru (pokud nějakou měla). Přestože si to ona sama ani dokumentaristé (očividně taky fanoušci) odmítají připustit, zakrýt se to nedaří.
Argent de poche, L' / Small Change
Tak to vidím já...
Ten film není špatný, ale je tak obyčejný! Vůbec nechápu, proč se člověk s Truffautovým potenciálem měl potřebu uchylovat k filmům, které může natočit každý druhý... Tu čtyřku dávám, protože by mi přišlo divné strhávat body za to, že je režisér na ten film až moc dobrý, ale za podobná rozhodnutí si u mě tenhle skvělý režisér respekt nevyslouží...
Nattvardsgästerna
Tak to vidím já...
Temná deprese... Překvapilo mě, že ten film rozhodně není nečitelný a v podstatě se naplno otevírá divákovi a celkem doslovně vysvětluje. Ale to neberu jako mínus ani plus, jen mě to celkem udivilo.
Jungfrukällan
Tak to vidím já...
Typický bergmanovka se vším všudy. Tahle má k dobru vynikající kontrast sluníčkového začátku a tvrdého závěru. A právě to, že to není depka od začátku do konce, ale postupně k tomu pocitu teprve dospějeme, dělá tenhle film o dost lepším. 85 %
Viskningar och rop
Tak to vidím já...
Ti, kteří si štěstí zaslouží, ho nemají. Ti, co si ho nezaslouží, ho taky nemají. Jaká anti-ironie! Po většinu stopáže jsem byl na Bergmana naštvaný, že se snaží vzbudit lítost v těch, co si ji nezaslouží, ale nakonec z toho vybruslil velmi elegantně. Jak jsem mohl pochybovat?
Arbitrage
Tak to vidím já...
Poněkud unylé, ale rozhodně ne nějak nesnesitelné. Další z mnoha reflexí amerického reálného kapitalismu, která se tak snaží nepřikrášlovat, až zapomíná, že by pořád ještě měla mít co nabídnout.
Angélique, marquise des anges
Tak to vidím já...
Angelika je svým bizarním "mýdlovým" způsobem nenapadnutelná. Pět filmů konstantní kvality a provedení, které dávají divačkám přesně to, co chtějí, a pro nás, dospělou mužskou část publika, tu moc nezbývá. Osobně jsem to dlouho neviděl, ale dobře si to pamatuju z dětství, kdy si to neustále pouštěla moje máma. A tenkrát jsem to vnímal jako docela pěknou pohádku... Zvlášť pozdější pirátské a orientální eskapády. Dnes bych u toho pravděpodobně nevydržel, ale rozhodně se tomu nemám potřebu smát... Holt Francie šedesátých let nebyla jen progresivita...
The Incredible Hulk
Tak to vidím já...
Velmi nudné a velmi zbytečné. Předchozí Hulk z toho nakonec vychází jako vítěz, což je dost podivné. Opravdu nevím, čím měla tahle zmatená tuctovka Leeho trumfnout.
Histoire d'Adèle H., L'
Tak to vidím já...
Další velmi neprogresivní, ale docela příjemný Truffaut. Stejně je zajímavé, že někdo, kdo tak symbolizuje novou vlnu, nakonec skončil u sice dobrých, ale vlastně "normálních" filmů.
Bande à part
Tak to vidím já...
Godardova režie je tu na hraně osvěžující originality a samoúčelného oblbování. Sám nevím, co z toho platí víc a jestli neplatí oboje zároveň. Každopádně mě to nechytlo a hrdinové mě nezačali zajímat, což rozhodně umělecký záměr nebyl.
Tirez sur le pianiste
Tak to vidím já...
Vyústění mě málem přetáhlo ke čtyřem hvězdám, ale nemůžu hodit za hlavu, že i na poli 85 minut jsem se "ne zrovna bavil". "Nudil" by bylo silné a nevhodné slovo, protože mě bavilo sledovat Truffautovu režii, ale nezajímaly mě postavy ani děj, což rozhodně není zrovna drobný nedostatek, ale pořádný problém.
Chernobyl Diaries
Tak to vidím já...
Černobyl je tak fotogenický námět, že nechápu, jak se mohlo stát, že Deníky ho nedokáží ani pořádně načít. A může mi někdo vysvětlit, proč to bylo natáčené jako fond-footage, když tu nikdo nemá kameru (a klidně ji mít mohl)?
Kimssi pyoryugi
Tak to vidím já...
Člověk se nesmí nechat zmást hnusnými plakáty, tohle je příjemná a silná podívaná, která Robinsona Crusoea variuje velmi chytře. Nejde o žádnou hlubokomyslnost, ale řadu správných rozhodnutí, které z toho dělají v podstatě originální a funkční podívanou.
Maverick
Tak to vidím já...
Vynikající a stylová komedie se špičkovým obsazením. Jak nesnáším Gibsona coby režiséra a člověka, jeho polopsychopatičtí sympaťáci mají pořád šťávu. Navíc skvělý poker!
Robinson Crusoe
Tak to vidím já...
Bunuel z toho vykoukne jen jednou za čas, takže zklamáni budou ti, kterým nestačí poctivá adaptace notoricky známé klasiky. Nad čtvrtou hvězdou jsem trochu váhal právě proto, jak málo objevné to je, ale několik silných scén (těch nejvíc bunuelovských) to táhne nahoru.
Vivre sa vie: Film en douze tableaux
Tak to vidím já...
Prototyp francouzské nové vlny, jak si ji představuju. Godard točí každopádně velmi zajímavě. Ne že bych u filmu nevydržel dvě hodiny, ale zjišťuju, že pro podobné snímky je délka kolem 80 minut naprosto ideální.
Jules et Jim
Tak to vidím já...
Začínal už jsem se bát, že si s Truffautem nejsme souzení, ale Jules a Jim mi dali novou naději. Vynikající mix emocí a velmi stylová režie. 85 % s tím, že mi chybí trocha přirozenosti - ten film je sice velmi "přesný", ale možná také trochu strojený. Ale těším se na další kousky.
Looper
Tak to vidím já...
Vidím především nevyužitý potenciál. Slabého režiséra, který nemá skutečné nápady a točí delší televizní pilot, takže se "zatím" neobtěžuje s gradací a profilováním postav (a těch pár slow-motion záběrů za nápady opravdu nepovažuju, stejně jako Levittovo brutálně nevhodné napodobování Willisova projevu za budování charakteru). Zdejší logika cestování časem mi navíc uniká. Kombinuje to časové paradoxy a vznik alternativních dimenzí podobně jako Návrat do budoucnosti, přičemž si ty dvě teorie logicky odporují. Jenže tenhle film očividně míří jinam než k pobavení s vypnutým mozkem. (Pokud Willis pochází z jiné budoucnosti, což pochází, je nesmyslné, aby v té současné vytvořil paradox, který ho už ovlivnil.) Nakonec jen mírně nadprůměr a film, na který se brzo zapomene. A mě to hodně mrzí. Sci-fi ekvivalent Lawless, jen méně urážející nenápaditostí a schematičností.
Hiroshima mon amour
Tak to vidím já...
Další z pro mě takřka nehodnotitelných filmů. Nedá se říct, že by mě to dvakrát "bavilo", ale zase jsem to musel dokoukat a zapřemýšlet nad tím. Nedá se ani říct, že bych se dostal nějak do hloubky a měl pocit nějaké velké sondy do něčeho... Prostě je to takový zvláštní pocit z hodně zajímavého filmu, který jako by místy mluvil jiným jazykem, ale je krásné jeho rozmlouvání poslouchat...
Le mépris
Tak to vidím já...
Film, který prý nenáviděli všichni, kdo se na něm podíleli. Přesto podle mě vynikající. Rovným dílem dějem a obrazem. Nečekal jsem, že budu opravdu hltat každý záběr, ale Gogard zkrátka ví, jak na mě. Snad se mu to bude dařit i v dalších filmech.
L'Année dernière à Marienbad
Tak to vidím já...
Stejně jako v Hirošimě tu hraje zřejmě přední roli paměť. Paměť postav, o níž mluví, a paměť diváka, který ji bude nutně potřebovat, aby tenhle film udržel na uzdě. Což se mu nepodaří. A to je největší klad. Nutno zřejmě vidět opakovaně, přesto pochybuju, že jde tomu filmu plně porozumět. Ale o to jde přece u surrealismu až v poslední řadě. Jediné, co mi vadí, je až moc velké opájení se sebou - Takový Bunuel se tomu dokázal vyhnout.
Dernier métro, Le
Tak to vidím já...
Tentokrát jsem zkusil pozdějšího Truffauta a překvapilo mě, jak "klasickým" režisérem se "ke stáru" stal. Ne že bych proti tomu něco měl, ale při jeho návratu do druhé světové bych čekal něco jiného než nekonfliktní retro. Zkrátka pěkný kousek, i když mi přijde, že něco takového mohl natočit kdekdo, tak nevím, proč zrovna Truffaut.
Une femme est une femme
Tak to vidím já...
Je spousta věcí, které mě tu iritovaly, ale zároveň zaujaly. Předně využití hudby, se kterou Godard očividně manipuloval jako nikdo jiný (ten pocit, že hudba dělá s filmem něco hodně zvláštního, u něj nemám poprvé). Velká spousta jeho nápadů u mě nakonec přebíjí tu méně spokojenou část, obzvlášť ohledně samotného příběhu, který si mě moc nezískal. Ale holt Godard je Godard.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.020 sec. (PHP: 46% SQL: 54%)
