xxmartinxx
Citta delle donne, La
Tak to vidím já...
Tahle Felliniho mužská odysea už je spíš vykrádáním vlastních trademarků. Velmi vyprázdněné a banální ve svém sdělení. A končící nejhorším možným klišé, jakým film končit může. Zním naštvaněji, než jsem, ale na Felliniho mi to přišlo až moc jednoduché a čitelné. Paradoxně jsem si u něj zvykl na takovou převahu, kdy mám pocit, že tolik z jeho sdělení nedokážu přečíst, že teď, když natočil film, u kterého není čitelnost problém, mi to naopak chybí.
Wreck-It Ralph
Tak to vidím já...
Disney a Pixar dál splývají v jeden celek - jako byla Rebelka víc Disney než Pixar, tohle je víc Pixar než Disney. Čtyři hvězdy nepochybně, přesto jistá pachuť z toho, jak Disney sebral "pixarizaci" veškeré její kouzlo a udělal z ní jen další obchodní komoditu. Dospělé problémy jako krize středního věku se zdětinšťují, popkulturní odkazy nahrazují originalitu a technologie design. Přesto Ralf funguje, i když ne coby originální animák, ale stereotypní příjemná zábava.
E la nave va
Tak to vidím já...
Docela zajímavá alegorie Evropy před první světovou válkou. Navíc pro tyhle jasné, ale působivé alegorie mám docela slabost. Fellini tentokrát tak nevyvádí co se stylizace týče, ale to je jen dobře.
Ginger e Fred
Tak to vidím já...
Velmi nevyužitý potenciál. Veškeré silné scény pramení čistě z námětu. Fellini mě tímhle hodně zklamal, čekat jsem silnější zážitek, už jen kvůli Masině a Mastroannimu, kteří jsou skvělý, ale scénář jim nedovolí jít až na dřeň.
Intervista
Tak to vidím já...
Není to poprvé, co Fellini nevěděl co točit, tak prostě točil. V první polovině jsem si říkal, že se mu to sakra povedlo. Upadání hlouběji a hlouběji do filmového světa mě hodně zaujalo. Druhá půlka se ale zcela rozpadá do chrchle spíš nezajímavých epizod. bohužel. Scéna, kdy se Mastroianni a Ekberg koukají na La Dolce Vita, ale v paměti určitě zůstane.
Voce della luna, La
Tak to vidím já...
Tak tohle hodně nevyšlo. Měl jsem velký problém film dokoukat do konce a beztak jsem ho nedokázal ani pomalu vnímat. tentokrát si jsem ale jistý, že to není moje chyba, ale Felliniho, protože jeho poslední film je skutečná splácanina bez ladu a skladu poházených výjevů, které ani nejsou zvlášť zajímavé. Rozhodně Federicův nejhorší film.
Charlotte et Véronique, ou Tous les garçons s'appellent Patrick
Tak to vidím já...
Energické, živelné a dost zábavné. Jednoduchá, ale účinná Godardova "jednoaktovka". Oproti jeho intelektuálně víc zatíženým celovečerákům jistě příjemný oddech.
Charlotte et son Jules
Tak to vidím já...
Sympatická kusovka, která by nemohla být ani o minutu kratší, ani o minutu delší... Prostě nejlépe funguje tak, jak je. Každopádně už tady je lecco, čím se později Godard proslavil v plnohodnotných filmech.
Une histoire d'eau
Tak to vidím já...
Pár hezkých záběrů, ale to je tak vše. Čekal bych, že tihle dva kámoši dají dohromady smysluplnější věc než pobíhání po zatopené vesnici. Ještě že je to tak krátké! Bohužel ne dost.
Lásky jedné plavovlásky
Tak to vidím já...
Ne že bych Formanovi nevěřil, když jsem se teď na plavovlásku po letech koukal, ale nečekal jsem, že to bude až tak povedené. Neskutečně ve své trapnosti vtipné a trefné. S vynikajícími dialogy a herci.
Dersu Uzala
Tak to vidím já...
Další čistá Kurosawova práce. Velmi minimalistický film, ve kterém každá událost má svůj čas a své místo, nikam se nespěchá s vyprávěním a požitkářsky se kupí filmová atmosféra. Nestrhlo mě to, ale určitě trochu okouzlilo.
Luci del varieta
Tak to vidím já...
Felliniho debut začíná hezky zostra - na přesně té úrovni, na které se zhruba udržel až do La Dolce Vita, kdy tak okázale změnil styl. Takže jde o další upřímný, příjemný, ale taky trochu smutný film s jasným poselstvím. U mě dobrý.
Sceicco bianco, Lo
Tak to vidím já...
Alberto Sordi je velkej sympaťák, ale bohužel jinak tenhle Fellini až moc zapadá mezi ostatní režisérovu ranou tvorbu na to, aby byl nějaký důvod si ho někdy pustit znovu. Nevybočuje to skutečně ničím, snad jen mnohem menším množstvím závažnosti, a to lze jen těžko brát jako plus.
Vitelloni, I
Tak to vidím já...
Po prvním zhlédnutí vyhlašuju kapitulaci. Nedokázal jsem se v tom filmu pořádně zorientovat, velké množství postav a jejich příběhů mi nedovolilo do filmu proniknout. Ty tři hvězdy jsou tak spíš moje chyba než Felliniho a musím se k tomu někdy vrátit.
Bidone, Il
Tak to vidím já...
Možná trochu banální, ale také příjemné a působivé. Fellini moc dobře věděl, že tyhle filmy dokáže sypat z rukávu se zavřenýma očima a právě lehkost a jednoduchost toho filmu se mi po až nestravitelných Darmošlapech docela líbila.
Giulietta degli spiriti
Tak to vidím já...
Fellinifo surrealismus mě prostě nebaví. Zatímco Bunuel, Tarkovskij, Švankmajer (teda opravdu velká škála přístupů) režisérů ve mně dokáže vzbudit zájem o jejich nadreálno a mě baví přemýšlet o smyslu té které scény, u Felliniho tomu tak není. Velmi mě baví sledovat ten film a objevovat, co dalšího Fellini ukáže, ale vůbec mě to nedokáže přimět, abych chtěl o nějakém významu symbolů přemýšlet.
Satyricon
Tak to vidím já...
Dekadence, perverze. Připomíná mi to místy místy Pasoliniho, jindy pozdějšího Tita s Anthony Hopkinsem. Věčná škoda, že ke konci ztrácí Fellini tempo i směr a vyzní jaksi do ztracena.
Clowns, I
Tak to vidím já...
Možná tak trochu návrat k neorealismu oživený dokumentárním přístupem? Každopádně velmi prvoplánové, jednoduché a čitelné od první do poslední minuty. A bohužel ani ne zvlášť vtipné. Jeden ze slabších Felliniho počinů.
Roma
Tak to vidím já...
Krásný film. Zvlášť scéna, v níž mizí tisíce let staré fresky, doslova překypuje atmosférou. Je zajímavé, jak se Fellini pohybuje na hraně dekadence a nostalgie. Škoda, že italská kinematografie nakonec sklouzla k tomu druhému. Musím dát ale druhou šanci Amarcordu.
Lemmy
Tak to vidím já...
Lemmy je dost bizarní figurka, že pár zajímavých situací vygeneruje, ale jinak je tu (opět) jen banda přestárlých a velmi nudných rockerů, kteří mluví a mluví o tom, jak byl jejich život fajn, což jim ani za mák nevěřím, protože vypadají velmi unaveně tou rutinní coolovostí opotřebovaně. Kdyby to aspoň nemělo skoro dvě hodiny!
Une femme mariée: Suite de fragments d'un film tourné e
Tak to vidím já...
Tohle musím nezbytně vidět znovu, abych si mohl být jistý hodnocením. Nebyl jsem při sledování úplně v náladě, takže jsem do filmu nepronikl a další plány jsem neposlepoval. Zatím jsem si jen jistý, že tu jsou a že potenciál se jimi prohrabávat a nalézat zajímavé věci je velký. Proto nadsadím a dám 70 %. A brzy snad zopakuju.
Kozí příběh - Pověsti staré Prahy
Tak to vidím já...
Jak málo důstojnosti (o talentu a schopnostech ani nemluvím) musí v člověku být, aby uvedl v kině takový film? Tohle je ještě znatelně horší po technické i příběhové stránce, než kam před zhlédnutím sahala moje fantazie. Jeden z nejodpornějších produktů (nejen) naší kinematografie, který skutečně fyzicky vzbuzuje nechuť.
Kozí příběh se sýrem
Tak to vidím já...
Tentokrát to není genocida jako minule, ale jen několikanásobná vražda. Pokrok učinili jak animátoři, tak (především) režisér a scenárista. Příběh téměř (ale to "téměř" bych podtrhnul, je potřeba vypustit elementární logiku i snahu uvažovat o zdejším světě jako o soudržném místě) drží pohromadě a je zde i něco jiného než nesouvislá vata (ale vaty je stále dost). Pořád je to špatný film ve všech ohledech, o tom není sebemenšího sporu, ale už ho nepovažuju vyloženě za urážku všech filmařů, diváků a kinematografie obecně, ale jen za nevydařené dílo ne zrovna talentovaných a soudných lidí. Jaký neskutečný pokrok! Proto dávám celých 10 %! A cítím se jako velkorysý člověk.
Week End
Tak to vidím já...
Nevím dost dobře, jestli by nebylo nejlepší to odkopnout jako samoúčelné divadlo. Ale neudělám to. Na každý pád zatím nejextrémnější Godard, co jsem viděl.
Skyfall
Tak to vidím já...
Kruh se uzavírá v dokonalém a okázalém gestu pochopení sebe sama i (asi ne univerzálně všech) diváků. Krok dopředu i cesta zpět. Zahleděnost do sebe sama i zkoušení nových možností. Bond je, jaký je, a moc dobře si uvědomuje své limity a povinnosti a využívá je ve svůj prospěch. Výsledek je tak nostalgický i inovativní zároveň. Coby inventura po padesáti letech historie ideální. O něco podobného se neúspěšně pokusilo Dnes neumírej. Skyfall není bondovka pro každého, někomu přijde, že "tohle do Bonda nepatří", jinému naopak "tohle je až moc klišé", ale koho chytne, toho musí chytnout pořádně! Bond to říká jasně: srdce = cíl. IMAX filmu velmi sluší.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.019 sec. (PHP: 47% SQL: 53%)
