xxmartinxx
Deserto rosso, Il
Tak to vidím já...
První Antonioniho film, co je zajímavý (ne "jen" precizní jako doposud) i vizuálně. Barva režisérovi na rozdíl od tolika jiných režisérů tvořících na přelomu technologií rozhodně svědčí. Krom toho mají postavy konečně pořádné (nějaké) motivace, neštěstí není sesláno z nebe, ale má své příčiny a svůj vývoj. Trochu mě mate sám Antonioni, který chtěl podle svých slov ukázat, že "i průmysl může být krásný", čehož nevím, jestli dosáhl, ale to je poslední problém. Nevadila mi ani absolutní doslovnost - viz poslední metafora s ptáčkem, aby pointu pochopil opravdu úplně každý. Proti tomu, že filmař chce být pochopen, nic nemám. Po Výkřiku a Zvětšeníně další silnější zářez. Jen škoda, že mu předcházely tři ne tak dobré "díly".
Zabriskie Point
Tak to vidím já...
Jsem rád, že po pozérské tetralogii o odcizení se Antonio vydal zásadně jinam. Zvětšenina a ještě víc Zabriskie Point jsou ideální pro režiséra s jeho sklony k zobrazování jednoduché emoce z tolika úhlů znova a znova, až se omrzí. (Zde se z mnoha úhlů sleduje exploze - mnohem lepší.) Tady našel Antonioniho styl konečně svůj smysl a uplatnění. 85 %
Professione: Reporter
Tak to vidím já...
Že by Antonioni studoval Cimrmanovu teorii šrapnelů? Vždy, když to už je moc prázdné a bezúčelné, si postavy stoupnou vedle sebe a pronesou nějakou metaforu, zcela jasnou a očividnou, která musí zase chvíli fungovat jako motor dalším poloprázdným scénám. Někdo to považuje za chabou berličku (ty metafory mají z děje vyplývat, ne být vyřčeny nahlas), jiný za vrchol filmové poetiky (nádherně rozváděné myšlenky). Na mě to působí kus od kusu... zde spíš dobře. Ale dobře v rámci toho, jak Antonioni natáčí. Potenciál filmu, který mohl odvyprávět zajímavý příběh, mi přijde nevyužitý. Chtít "odvyprávět příběh" od Antonioniho je ale marné, je mi jasné, že o to mu nejde. 65 %
Par-dela les nuages
Tak to vidím já...
Čtyři banální historky, v nichž se stále najde prostor pro několikaminutové scény, v nichž se nic neděje a nic z nich nejde vyvodit. Malkovichův Režisér je tu v podstatě jediná záchrana. Částečně beru argument, že je to banální záměrně, protože to odráží povrchní pohled na svět Režiséra, který, ač by rád, ho nedokáže zobrazit v plné složitosti, a jde tak o jistou Antonioniho sebereflexi. Jako automaticky sebespásné to ale nevnímám. Story of a Love Affair that Never Existed 2/5, The Girl, The Crime ... 1/5, Don't Try to Find Me 3/5, This Body of Filth 3/5
Alphaville, une étrange aventure de Lemmy Caution
Tak to vidím já...
To, co Niccol křečovitě vykřikuje dnes, věděl Godard už před padesáti lety. Velmi mě to táhne ke čtyřem hvězdám, ale princip toho filmu je nakonec mnohem zajímavější než jeho naplnění. Ne že by mě to nebavilo, ale moc mě to nepřekvapilo. Navíc mě nechytla Godardova režie, jež mě jindy tak baví! Nevím proč...
Cloud Atlas
Tak to vidím já...
Je to ultimátní zážitek, o tom žádná. A přitom ani trochu "pseudo". Resp. takové to bude jen při střetu s "pseudo" lidmi, ale to nás nemusí trápit. Skrze velmi funkčně odvyprávěné příběhy to zcela vědomě sděluje banální, ale působivou a jen těžko popsatelnou myšlenku, nebo spíš komplexní pocit. Vlastně to nakonec vyhlíží až nevysvětlitelně hladce, což může někoho zmást a stáhnout k nižšímu hodnocení, ale vlastně je to největším kladem. Mezi čtyřmi a pěti, to si musím ještě rozmyslet. Každopádně je zajímavé, že na rozdíl od jiných podobných filmů to funguje pouze coby celek, ne po částech. 85 %
Un condamné ŕ mort s'est échappé ou Le vent souffle ou
Tak to vidím já...
Nevím, co si o tom mám myslet. Ten film je v podstatě velmi jednoduchý, vězeň si v něm prostě připraví plán a bez jakýchkoli komplikací ho provede, přesto je to svým způsobem velmi zajímavé a tak čistých snímků moc není. 70 % je ale mé maximum pro tento přístup.
The Twilight Saga: Breaking Dawn - Part 2
Tak to vidím já...
Pojď, Ede, zúčtujeme! Dnes naposled...Technicky opět o něco snesitelnější a opět je to úplně jedno. Nekonečně vyprázdněný film, který neuráží ani tak svou hloupostí jako třeba Nový měsíc (když v něm není nic, nemůže v něm být mnoho hloupého), ale právě prázdnotou, absolutní absencí vnitřku. S hrůzou zjišťuju, kolik lidí je ochotno na to přistoupit a říct si "není to tak hrozný". Nic horšího než film, který otupuje a film, který se otevřeně hlásí k hlouposti diváka, není! Díky bohu je to ale za námi. Dokonáno jest! Teď jen odpočítávejme vteřiny, než se na tenhle pseudofenomén zapomene. Tipuju, že budou stačit prsty jedné ruky.
Fear and Desire
Tak to vidím já...
Konečně HD, konečně plná kvalita! Na filmu je vidět, že Kubrick byl povoláním fotograf - puntičkářská kompozice obrazu je tu naprosto zásadní a vše ostatní jí ustupuje (někdy po střihu ani není potřeba stavět postavy do stejné polohy). To neberu jako výtku. Na film točený za vlastních pár peněz velmi vyspělé a i když samozřejmě nemůže být řeč o veledílu, skvělý kousek a zcela plnohodnotný film to je.
Obrazy starého sveta
Tak to vidím já...
Poetické místy až k nesnesení, ale rozhodně to tomu filmu nevytýkám. Jistě působivé dílo. I když tak trochu z principu.
Imagine: John Lennon
Tak to vidím já...
Rozhodně ne nahlédnutí pod pokličku, ale naopak podpoření legendy o Johnu Lennonoi. Jako takové určitě příjemné. Možná zbytečně dlouhé.
Jazz Singer, The
Tak to vidím já...
Je to rozhodně plnohodnotný film, ne jen "první svého druhu". Má funkční (i když jednoduchý) příběh a může (i když ne ideálně) fungovat sám za sebe. Přesto tak úplně nerozumím tomu, proč zůstává z větší části němý. Rozumím té hře s kontrastem, ale čekal bych, že (podobně jako u Čaroděje se země Oz a barvy) bude sice záměrně využit rozdíl starého a nového, ale bude to nové mnohem lépe využito.
Nanook of the North
Tak to vidím já...
Dokument to rozhodně není nadčasový, protože jako inscenovaný a zcela nahraný ve skutečnosti nezobrazuje život Eskymáků, ale představu, jakou o nich po pár dnech pozorování Flasherty měl. Nevím, jestli je pravda, že sami Eskymáci se divili, jaké to mají hrát idioty, ale oni vlastně nic podivného nedělají - většinu filmu sedí v iglů. Jako dobovou atrakci to chápu, uznávám Flashertyho odhodlání to (opakovaně) natočit, ale film jako takový oceňuju jen coby neotesaný základní kámen žánru.
Letzte Mann, Der
Tak to vidím já...
Ten happy end je hodně likvidační. A že ho Murnau nechtěl, je vysvětlení, které nicméně mnoho na výsledném dojmu nemění. před tím samozřejmě vynikající expresionistické dílo, které umí i dnes překvapit a zaujmout, i když spíš technicky než dějově.
Faust
Tak to vidím já...
Vynikající práce, u Murnaua nic neobvyklého. Možná mi 116 minut přijde zbytečně moc, ale zase takový problém to nebyl.
Körkarlen
Tak to vidím já...
Duch loňských Vánoc, teda vlastně vozka smrti, ukazuje hříšníkovi jeho hříchy... velmi působivé i dnes. Likvidační je novodobá psychodelická hudba, ale to samozřejmě nevytýkám samotnému filmu.
Mať
Tak to vidím já...
Vynikající. Nic proti německým expresionistům, ale Sověti uměli minimálně technicky točit nepochybně líp. To tempo! Ta pochopitelnost děje i při minimu mezititulků! Škoda, že všechna díla jsou tak nasáklá propagandou. Pudovkin naštěstí není tak hystericky doslovný jako Ejzenštějn, takže i když s obrazem to zřejmě umí o trochu méně, rozhodně jsem Matku ocenil víc než Stávku a Dny, co otřásly se světem
Phantom of the Opera, The
Tak to vidím já...
Vynikající fantomova postava a několik scén s maximální atmosférou. Pak ale také přepálená délka víc než 100 minut a vztah protagonistky a antagonisty, který se naprosto nijak nevyvine. To mě naopak zklamalo.
Greed
Tak to vidím já...
Upřímně, nechtěl bych to sledovat devět hodin. Už ty čtyři dochované stačí bohatě. A na rozdíl od jiných opusů od Tenkrát v Americe po Giganta si to u mě ani tuhle délku plně neobhájilo. Ne že by se "nic nedělo", ale mnohdy se dějí věci zbytečné vzhledem k vyznění, které příběh neobohacují a jen ředí stopáž. Rozhodně jsem z nastíněného materiálu neměl pocit komplexnosti, ale přeplněnosti. Už jen proto, že se Stroheim ani nevzdálí černobílému vidění problému. Takže čtyři hvězdy za ne nudný a rozhodně náročný a hodnotný projekt. Nicméně nenadšení studia z vyslání devíti hodin do světa chápu, protože nevěřím, že byly nutné. Kdyby to prostříhal rovnou sám Stroheim na "rozumné" tři - čtyři hodiny, měli bychom tu film lepší, ale hlavně plně dochovaný.
Eva tropí hlouposti
Tak to vidím já...
Nevím, proč jsem prvorepublikové Fričoviny nikdy nebral zvlášť vážně. Nějak ve mně nebudí důvěru a zájem. Teď jsem si řekl, že si jich několik oživím. A vykročil jsem levou nohou. V Evě je hodně jednotlivostí, které mě bavily, ale celek mi přišel až moc... "pamětnický". Se všemi negativními konotacemi k tomu výrazu. Takový dojem u zahraniční dobové produkce nemám.
Kristian
Tak to vidím já...
Ucházející, ale bez tempa. Sympatická skupinka scének, ale koukat se na to v kuse mě velmi rychle téměř přestává bavit.
Škola základ života!
Tak to vidím já...
Sympatický film plný příjemných hlášek, který je v jádru nejspíš nadčasový. Jen škoda, že dnešní učitelé už ztratili schopnost najít nakonec rozumné řešení nehledě na antipatie a drzost studentů zase ztratila zde přítomnou grácii a opodstatněnost. Ale taková je holt doba.
Do-ga-ni
Tak to vidím já...
Jistě silný a zajímavý počin, ale členění na dobro a zlo je až moc jasné, o ničem se zde nepochybuje, vše je od první vteřiny předem dané. Na dvě hodiny času až moc jednoduchý film na to, aby mu šlo podlehnout.
Casanova di Federico Fellini, Il
Tak to vidím já...
Chápu Felliniho, když si v době premiéry myslel, že jde o jeho nejlepší práci. Bohužel ale stejně tak chápu diváky, kteří ho vyvedli z omylu. Casanova je plný vynikajících scén a Felliniho tak častý mix nostalgie a dekadence funguje naplno. Bohužel se film vůbec nevyvíjí. Po prvních pár minutách víme o hlavní postavě vše, a do konce už pak jen chodí bezútěšným světem a potvrzuje si to stále dokola. Casanova je svým způsobem silný film, ale nemůžu mu dát nad tři hvězdy. Stejný záměr se povedl několikrát lépe - například sovětský Ivan Hrozný, ke kterému má Casanova blízko, je o několik řádů lepší.
Prova d'orchestra
Tak to vidím já...
Tohle Fellinimu sedlo. Příjemná zkratka, která míří přímo na branku. Žádná oklika, žádný sofistikovaný vývoj, ale pořádná palba rotačákem na všechno, co se hýbe.