xxmartinxx
Identificazione di una donna
Tak to vidím já...
Opět film, který Antonionimu sednul. Sice se nejednou zadrhne, ale na to už jsem přece jenom u tohohle pána zvyklý... A ne že bych měl něco proti posouvání, ale jsem rád, že oproti minulé zrůdnosti Tajemství Oberwaldu udělal krok zpět ke své klasičtější poloze. (Hudba velmi podléhající době vzniku je opravdu bizarní...)
It's All About Love
Tak to vidím já...
Mrazivý a znepokojivý, ne ale nekonečně negativní film. Rozhodně velmi zvláštní a očividně jen těžko stravitelný, ale ke mně zřejmě Vinterberg umí nalézt cestu.
En mand kommer hjem
Tak to vidím já...
Příjemná severská "taškařice". Na Vinterberga možná moc obyčejná, ale holt nemůže z rukávu každý den sypat originální veledíla.
Submarino
Tak to vidím já...
Dějem průměrné, zpracováním maximálně strhující. Zkrátka severské Requiem za sen. Přesto ale doufám, že Vinterberg nebude do nekonečna oblbovat sugestivním zpracováním a přiblíží se víc k možná také jednoduché, ale mnohem silnější a přesvědčivější Rodinné oslavě.
Jackie Brown
Tak to vidím já...
Kdyby to nebylo tak roztahané, byl by to pro mě první pětihvězdičkový Tarantino. Takhle jen slušná čtyřka na úrovní Gaunerů a Kill Bill vol. 2, což jsou pro mě dosavadní Tarantinovy vrcholy. A konečně mám Quentina komplet! Jackie jsem dlouho odkládal. Zbytečně.
I Call First / Who's That Knocking at My Door ?
Tak to vidím já...
Vzhledem ke všem těm omezení, jakým musel Scorsese u svého debutu čelit, to asi zvládl nejlepším možným způsobem. Inspirace francouzskou novou vlnou je jasná, právě ona je na tom nejlepší.
Alice Doesn't Live Here Anymore
Tak to vidím já...
Poslední, koho bych čekal, že Scorsese přizve do road movie, bude malý děcko. Ale veškerá nedůvěra je v tahu. Scorsese se potvrdil jako vynikající režisér a Burstyn jako skvělá herečka (škoda, že nemá štěstí na velké role). Tenhle příjemný, zábavný, vtipný a zcela nenucený film si mě ihned získal.
New York, New York
Tak to vidím já...
Není to první střet muzikálu s krušnou realitou, ale ve Scorseseho podání je to střet možná nejdotaženější. Čímž se bohužel pro film dokazuje, že muzikálový žánr na takovéhle experimenty není stavěný. Přepínání mezi skladbami a dějem je zcela nefunkční a ve výsledku nevtáhne ani příběh, ani hudba. Poslední půlhodinu jsem (marně) bojoval s přeskakováním skladeb k tomu, abych se dozvěděl něco o hrdinech, protože to mě alespoň nějak zajímalo a skladby děj nijak neposouvají (což je největší možný muzikálový prohřešek).
King of Comedy, The
Tak to vidím já...
Ani z Hannibala Lectera jsem neměl tak mrazivý pocit jako chvílemi z Ruperta Pupkina, člověka zcela vytrženého z reality, neschopného začlenit se a komumunikovat s okolím. Jako se to děje často u filmů s mediální tématikou (Truman Show, Network, Muž na Měsíci), diváci se soustředí na kritiku médií tak úpěnlivě, že si nevšímají, o čem ty filmy ve skutečnosti jsou... že jejich téma je mnohem obsáhlejší. Král komedie skutečně neukazuje o nic méně o stavu společnosti než Taxikář či Zuřící býk, jen zabaleno je to v trochu odlišném papíře. Jediné, co bych mohl vytknout, že se vlastně Král dějem Taxikáři dost podobá - včetně happy endu, který vlastně vůbec nemusí být happy end. Ale nevadilo mi to zas tak moc.
Rise of the Guardians
Tak to vidím já...
Nejzajímavější je, že tenhle film ukazuje, jak vnímají Američané své děti jako mnohem vyzrálejší než Češi. Film je pro děti stejné věkové kategorie jako Kozí příběh, stojí na stejných základech (shromáždění pohádkových postav), ale i přes klišé a patos se tu divák nepodceňuje. To je chvályhodné.
After Hours
Tak to vidím já...
Vůbec jsem se nechytil. Nepřišlo mi to zvlášť vtipné ani silné, prostě jen příjemný film se spoustou nevyužitého potenciálu. Jasně, když vím, že to režíroval Marty, můžu tam hledat a nalézat jeho motivy, ale ten film samotný ke mně vůbec nepromlouvá.
The Color of Money
Tak to vidím já...
Hustler mě chytil mnohem víc ve všech ohledech. Scorsese tu pro mě naprosto selhává v zobrazení zápasů - čekal bych, že cool hra jako kulečník bude v rukou tak cool režiséra vypadat sakra dobře - tady až na pár kusých záběrů nic zajímavého. Newman si svou roli užívá, ale Cruise je tu maximálně otravný. Myšlenky filmu zcela jasné od počátku a až mě překvapilo, jak málo Scorsese motivy rozvinul. Nebýt "jedničky", asi bych čtyři dal, jistě to má své kouzlo a Newman opět táhne film nahoru, ale když "dvojka" nedosahuje kvalit originálu, nemůže mít stejné hodnocení.
I Am a Fugitive from a Chain Gang
Tak to vidím já...
První půlhodina je svojí třicítkovskou naivitou na ránu, pak se to naštěstí lepší, i když pachuť patosu nemizí. Divím se, že mi to vadí tady, když s takovým Panem Smithem nemám problém - zde je to ale neopodstatněné a nefunkční. Navíc Muni je nesnesitelný. Film důležitý, ale ne moc dobrý. Místy nápaditá režie to bohužel nezachraňuje v plné míře
Taxidermia
Tak to vidím já...
Krásně dekadentní, jenže taky samoúčelné. Dobré tím, co si troufá, nudné tím, co to říká. Každopádně zajímavý film. 65 %
Rupan sansei: Kariosutoro no shiro
Tak to vidím já...
Miyazaki dokázal v roce 1979 natočit film tak dynamická, akční a zábavný, že i dnešní nejmodernější filmy mohou závidět. Nejsem natolik znalý, abych věděl, jak si tenhle snímek stojí v sérii o Lupinovi, která je očividně velmi početná, ale rozhodně je to vynikající anime a nebojím se říct, že jeden z nejlepších filmů samotného Miyazakiho. Možná není tak technicky precizní jako ty pozdější, ale zato má jiné přednosti. 85 %
Anna Karenina
Tak to vidím já...
První hodina je zcela uchvacující a vtahující. Druhá už jen čekání na vlak. Nevyrovnané co do dávkování nápadů i děje. A nemyslím se, že by to bylo mým přemlsáním. 3 a 1/2, zaokrouhleno zatím nahoru, protože Wright stále objevuje nové věci, tedy spíš věci nově působící. Opět bych tohohle režiséra nepřeceňoval - je to "jen" pěkné. Ale pěkně pěkné.
Il grido
Tak to vidím já...
Výkřik je divácky nejvstřícnější Antonioniho film, který se nejvíc podobá standardní tvorbě. Skalní fanoušky proto asi nepotěší, mě jakožto ne-tak-velkého obdivovatele, ale rozhodně. Na seznámení se s režisérem pak ideální.
Cesta do hlubin študákovy duše
Tak to vidím já...
Škola základ života je lepší, ale to nevadí. I tohle ujde jako sonda do dob, kdy mělo i školní výtržnictví jistou úroveň. Zajímalo by mě, jak je to zidealizované (ostatně ve zbytku Evropy probíhala válka, po které tu není ani památky), a jak se ve své době chovali žáci a učitelé doopravdy.
Pytlákova schovanka
Tak to vidím já...
Několik kouzelných okamžiků, to bezpochyby, celkově to ale své možnosti využívá jen zlomkově. Frič potenciál parodie tak úplně nepobral, což tehdejší nerozvinutost žánru ospravedlňuje jen částečně. Čtyři hvězdy přesto bez pochyb.
Tak to vidím já...
Příjemně precizní, i když poněkud schematické (odhalit někoho na základě špatně napsaného slova snad bylo klišé i v roce 1936). Langa bych v tom nepoznal, kdybych ho nehledal - Amerika ho rozhodně zpracovala alespoň trochu k obrazu svému.
Tabu: A Story of the South Seas
Tak to vidím já...
Jistě velmi náročné na realizaci. Murnau se nemohl rozloučit lépe co do předvedení svých režijních schopností. Příběhy ale mívá silnější, palčivější. Respektive příběh Tabu je taky smutný a nešťastný, ale nedokázala na mě padnout podobná depka jako třeba u Poslední štace. To bude těmi prosluněnými plážemi...
Desperate Hours, The
Tak to vidím já...
Není to tam. Zdlouhavé a nepřesvědčivé. Místy vyloženě nudné. Nad vodou to drží jen herci, kteří odhodlaně táhnou tuhle zbytečnost alespoň na průměr.
Adventure, The / Avventura, L'
Tak to vidím já...
Mohl bych dát 70 % a mít čisté svědomí, protože záminek dává Antonioni víc než dost. Po zamyšlení ale docházím k závěru, že za těmi záminkami nic není. Že jde jen o poloprázdný film, kde nešťastné postavy chodí po světě a jsou nešťastné. Milionté zpodobnění toho mi nic nepřináší. Uznávám hru s divákem a troufale nenaplněná očekávání. Tady ale nejenže nejsou naplněna prvotní očekávání, ale žádná. A takový meta zážitek, abych hledal pointu právě v tom, to nebyl. 65 %
Notte, La
Tak to vidím já...
"Máš myšlenku?" "Nemám, ale čekám na ni!" To jsme dva, milá Jeanne. V prostředním dílu trilogie nekomunikace jsem měl v první řadě pocit, že tento film naprosto nekomunikuje se mnou. Opravdu mně nepřijde přínosné sledovat (již druhý v řadě) film o tom, že vztah nemůže fungovat, když neprobíhá komunikace mezi partnery. Nemůže se mi nevybavit o rok starší Sladký život, který byl taky o ztrátě komunikace, i když obecněji než zde, a zobrazoval to zajímavě, originálně, komplexně. Antonioni jen vyřvává dvě hodiny v kuse pointu. Jistě, je to dobrý režisér (i když moc neexperimentuje), takže nejde mluvit o průšvihu, ale čekal bych víc. Jediný klad je, že Antonioni mě nenudí.
Eclisse, L'
Tak to vidím já...
Antonioni tři filmy v řadě jen sleduje smutné lidi, jak spolu "nekomunikují". Asi aby ukázal, jak se nekomunikace stala součástí každodenního světa? Je to možná velmi artové, velmi stylové, ale v první řadě je to lež, umělecká klišé iluze. Sledovat tři filmy nešťastné lidi bez jakékoliv pointy není umělecký obraz reality, ale prvoplánové nic. Z Antonioniho trilogie nejde do našeho života nic vyvodit. Vše je definováno jen nevysvětlenou emocí, která "prostě je". Nepochybuje se o ní a neřeší se, jak se k tomuto stavu dospělo a jak se může vyvinout. Jak znásilňuje série Stmívání pět filmů v řadě slovo "láska", znásilnil Antonioni slovo "odcizení". Podobně ho ukazuje jako pevný bod uprostřed vesmíru, status quo. A uznávám, že třeba o něčem takovém může být někdo přesvědčen (já ne, já věřím na příčinu a následek), ale věnovat tomu tři filmy a nerozvinout to nad tuhle premisu, to mi nestačí. Jistě že je Antonioni vynikající režisér, takže je zajímavé jeho filmy sledovat, ale nebaví mě o nich až na výjimky přemýšlet. Na druhou stranu se mi minimálně u Zatmění zdá, že Antonioni nechce, abych o čemkoli přemýšlel, ale abych přijal jeho vizi. Já ji neberu.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.019 sec. (PHP: 51% SQL: 49%)
