xxmartinxx
Sydney / Hard Eight
Tak to vidím já...
Svůj debut PTA neudržel pohromadě. I při své na režisérovy poměry skromné stopáži to nezvládlo udržet mojí pozornost a posledních dvacet minut už jsem jen doufal v nějaký konec. Ten je nakonec překvapivě silný, ale už se mu nedaří znovu nastartovat můj zájem. Bohužel jde jen o nedotaženou historku, co až příliš dlouho nechá tápat, o čem vlastně je.
The Hobbit: An Unexpected Journey
Tak to vidím já...
Dojmologicky 65 %, ale když má člověk o Hobitovi psát, jen by nadával. Natahovaný příběh, urputná snaha Jacksona zachovat LOTRovský status quo, i když svět Hobita se tomu urputně brání. Příběh bez silných motivací a cílů, bez zapamatování hodných momentů. Prostě jen tři příjemné hodiny ve Středozemi, na které se začíná už při odchodu z kina zapomínat. Asi to je trochu škoda, ale mohlo to dopadnout hůř. Jackson zkrátka udělal to, co věděl, že nenese žádné riziko a fanoušky potěší. Trochu hořké potěšení. Alespoň si ale tím spíš vážím toho, co dokázal před deseti lety. (A srovnávání je zcela na místě, Jackson se snaží Pánu prstenů co nejvíc přiblížit.) UPDATE: Hobit není nejvhodnějším propagátorem HFR, přesto je nepochybné, že v této technologii dřímá budoucnost.
Punch-Drunk Love
Tak to vidím já...
Velmi netypický a svou netypickostí příjemný film. Dlouho jsem tomu nevěřil a měl jsem problém vplout do příběhu. Anderson to ale opět dokázal a zvládnul i ukočírovat Adama Sandlera, což si samo o sobě zaslouží obdiv.
Ragtime
Tak to vidím já...
Velmi nedoceněné Formanovo drama. Emoce nejsou o nic slabší, vedení herců coby základ Formanova kumštu o nic méně přesné. Nechápu, proč se Ragtime neprosadilo, pro mě má vše, co od Formana potřebuju ke spokojenosti.
Valmont
Tak to vidím já...
Tak, dilema bychom měli vyřešené, teď se pojďme najíst! Není pravda, že je Valmont chladný film bez humoru, jen nenechává pauzy na smích. A zbývá i dost místa pro hořkost. Čtvrt století po premiéře nemá smysl řešit, že film byl uveden téměř souběžně s jinou, úspěšnější (podle mého horší) adaptací téhož románu - to jsou už jen prázdná slova. Nyní má smysl řešit ten film sám o sobě. A jako takový je velmi dobrý.
Dangerous Liaisons
Tak to vidím já...
Pro mě jsou Nebezpečné známosti až za Formanovým Valmontem. Tváří se sice cyničtěji a hlouběji, ale nemyslím si, že je to pravda. Forman zvolil uvolněnější tón, takže možná působí měkčeji, ale vyhnul se tak téhle křeči, která se nakonec mění v tuctové melodrama. O zkaženosti doby a poměrů mě mnohem víc přesvědčila Valmontova bezstarostnost než zdejší neustále ohlížení a řešení všeho. Navíc mě mnohem víc zajímalo Formanovo pojetí příběhu než Frears, který dlouze zabředá v jednotlivostech, a pak se musí násilně nutit do několika zkratek.
Cruel Intentions
Tak to vidím já...
Viděl jsem tři adaptace Nebezpečných známostí za 24 hodin, takový maraton, a tahle je dozajista nejslabší. Neřeším ani tak nefunkční přenesení do moderní doby, které zcela ignoruje smysl předlohy, ale přes ty příšerné herecké výkony se vážně nedostanu. Ukázkové hollywoodské znásilnění klasiky.
The Year of Living Dangerously
Tak to vidím já...
Peter Weir patří mezi typ režisérů, kteří tvoří pro všechny, ale to mu nijak nebrání své filmy naplno rozvinout. Jeho "mainstreamovost" nepramení z ústupků, změkčování ani braní ohledů na diváky, ale z obdivuhodně precizní schopnosti odvyprávět příběh, zaměřit se na možná jednoduchou, ale komplexní myšlenku a ji zobrazit tak, že promlouvá ke každému. Dělá to na stejné úrovni jako Miloš Forman nebo Thomas Vinterberg, jen on se uchyluje mnohem častěji ke spirituálnu a přírodě. Rok nebezpečného života tomu plně odpovídá, snad jen přírody zde mnoho není. Že patří mezi ty méně uznávané, přičítám diváckým očekáváním, že budeme svědky dalšího příběhu muže, který svými činy vyvolal či alespoň zásadně ovlivnil revoluci. Jenže Weir vypráví právě o tom, že takové příběhy neodpovídají realitě.
Pianiste, La
Tak to vidím já...
Kdyby to nenatočil Haneke, nejspíš bych to považoval za samoúčelné a prázdné. Jeho preciznost tomu ale dodává nádech důležitosti. Možná je to jen iluze, ale právě o téhle iluzi filmy jsou.
Film socialisme
Tak to vidím já...
Godarda mám hodně rád, ale tenhle jeho film... no fakt se to nedá. Nedokážu uvažovat o něčem, co okázale odmítá chtít vzbudit zájem... takže ho skutečně nevzbuzuje. Rád bych to odpálkoval nějakým chytrým argumentem, ale nejsem toho schopný. Prostě mě to hezky postaru nudilo. Naštěstí se Costa Concordia potopila, takže dvojka nebude.
Code inconnu: Récit incomplet de divers voyages
Tak to vidím já...
Tahle forma není pro Hanekeho novinkou, proto bych považoval za příhodné, aby už jí dosáhl i nějakého jiného efektu než rotříštěnosti. Mám pocit, že se mu nepodařilo moc dobře oddělit, co mělo být oddělené a spojit, co mělo být spojené...
The Sugarland Express
Tak to vidím já...
Je vtipné pozorovat první filmy Scorseseho, Coppoly, Lucase a Spielberga a vidět, jak strašně si byli podobní. Sugarland Express je každopádně vynikající relativizující road-movie vypovídající především o své době a americkém životě. Spielbergův kino-debut skutečně má co nabídnout jak Stevenovým fanouškům, tak i těm, co si na něj nepotrpí.
Always
Tak to vidím já...
Sentimentální nuda. První bych odpustil, druhé ne. Spielberg si hraje na Franka Capru, ale na to prostě není stavěný. Utápí se ve vyprázdněné přepálenosti velkých gest, ale emoce chybí. Asi jeho největší přehmat.
Amistad
Tak to vidím já...
Technicky samozřejmě dokonalé ve všech ohledech, kdy každý jeden záběr funguje přesně tak, jak má. Celkově ale tenhle konstrukt až moc zavání umělou instantní pachutí. Divím se trochu, že snímek zapadl mezi ostatními Spielbergovými díly až tak moc, jeho nevýlučné postavení ale dá rozum. Není to tak atraktivní jako Schindler nebo Ryan, kteří ho chronologicky obklopují, ačkoliv jde v podstatě o něco velmi podobného. Jen bez společenské poptávky po takovém filmu. Tím zakázkověji však paradoxně působí, protože lidé nejsou omámeni tím, že vidí, co chtějí. I když se tomu sám snažím uniknout, i já hodnotím o řád níž. Spielbergova vykonstruovanost tu působí mnohem méně obhajitelně než jinde. Scény jako "černoch poznává křesťanství" jsou někde na hranici snesitelnosti.
Holy Motors
Tak to vidím já...
Na to, aby se ten film dal označovat za "pseudointelektuální", je podle mě moc jednoduchý a čitelný - kdyby Carax o něco takového jako "intelektuální film" opravdu stál, zřejmě by to samé musel mixovat mnohem zákeřněji, což ale nedělá. Naopak s divákem velmi jasně komunikuje a velmi jasně sděluje, co sdělovat chce, a dělá to důkladně a pochopitelně. Jestli on sám tvrdí, že to není pravda, tak leda lže sám sobě. Takže záleží hlavně na tom, jestli je každému jednomu divákovi ten film sympatický svým stylem. Mně ano.
Jack Reacher
Tak to vidím já...
Werner Herzog by se nemohl víc přiblížit k nesmrtelnosti, ani kdyby snědl další botu. Jinak je tenhle lol film plný bizarních scén, kde nedokážu určit hranici mezi humorem záměrným a nezáměrným. Pokud měla kniha nějaký přesah, film jej nemá. Je jen velmi podivným mixem na pomezí pochopitelnosti.
Čtyři slunce
Tak to vidím já...
Na půl cesty. Rád bych podlehl, ale nejde to. Na to je to až moc povrchní. Ale jsem rád, že spíš než přepálené ambice jsem z filmu cítil promarněnou šanci.
The Perks of Being a Wallflower
Tak to vidím já...
Multivitaminový džus, který chutná docela obstojně, dokud o jeho příchuti nezačnete přemýšlet a nezačne vám docházet, kolik chemie bylo potřeba k jejímu docílení. Mám docela rád indie hypy a Lerman mi vždycky přišel jako sympaťák, ale tenhle film ve mně nevzbudil jedinou emoci ani moc úsměvů. Jde jen o umělý a docela sterilní mustr.
Staroye i novoye
Tak to vidím já...
Jakkoliv je Ejzenštejnova režie úchvatná, krom Ivana Hrozného I a II mě žádný jeho film nestrhnul. Funguje to na stejném principu, proč mě nedokáže strhnout, když na plátně bojují dvě hodiny v kuse obří roboti zpodobnění tou nejdokonalejší počítačovou technologií. Přestože to možná vypadá úžasně, pozornost to zkrátka neudrží. Na druhou stranu na natočení úchvatných záběrů Generální linie nestačil dostatečný rozpočet, ale pořádná dávka talentu, proto nejde necítit úctu i k tak demagogickému a táhlému dílu.
¡Que viva Mexico!
Tak to vidím já...
Nedokončený Ejzenštejnův film je i přes svou délku subjektivně dlouhý tak dvě a půl hodiny. Kompozice a vůbec práce s obrazem samozřejmě úchvatná, ale to po čtvrt hodině přestává stačit. Člověk by chtěl i něco víc. Jak uměl Ejzenštejn pracovat s mizanscénou, věci jako gradace mu naprosto unikaly. Nasadí vždy od začátku poklus a po chvíli mě začíná ztrácet. Tady mi zmizel úplně z dohledu.
Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid
Tak to vidím já...
Tomu filmu k dokonalosti hodně materiálu buď chybí, nebo přebývá. Na každý pád je to ale zajímavé a hodné pozornosti. Pouze předposlední půlhodina mě vyloženě nebavila, i ta ale něčemu sloužila. Každopádně milé překvapení a boj se stopáží se nakonec ukázal podivně snadný.
Láska je láska
Tak to vidím já...
Nic nedokáže zkazit den víc než další česká filmová genocida. Měla to být komedie? Mělo to být drama? Mělo to vyvolat nějaké emoce? Mělo to být pohodové? Nevím - není to nic.
Huozhe
Tak to vidím já...
Precizní film, který sice ani jednou nevykročí ze stínu "standardní kvality", ale jako takový naplňuje svůj formát beze zbytku.
Cronaca di un amore
Tak to vidím já...
Zklamání. Nekonečně banální dialogy (Oh, celý život chci být jen s tebou, teď už to vím! Oh, ale co pro to musíme udělat?! Oh!) a nekonečně ohraný příběh. Postrádá to větší energii i náboj, prostě to jen plyne a plyne, zcela standardně. Ještě že jde o debut. Ze začátku mě to vážně nalákalo. Pohazování fotek, nohy míjející se za oknem - čekal jsem alespoň formální hravost. Ta ale v průběhu kamsi mizí. Maličko to zachraňuje až konec, který snad naznačuje, že něco z toho, co mi vadí, mělo získat ironickou pointu. Pro mě je to ale "příliš málo, příliš pozdě".
Il mistero di Oberwald
Tak to vidím já...
Jestli si Antonioni myslel, že video-estetika je nějak "estetická", zvlášť ve spojení s kostýmovým dramatem, tak pozbyl veškerou soudnost a vkus. Oberwald je dějem nudný, banální a předvídatelný, vzhledem druhořadé televizní inscenace s přeplácanými barvami pak přímo iritující. Jak uznávám jistou kvalitu i Antonioniových děl, která se mi zcela nezamlouvají, tohle je trapné ve všech ohledech. Ale tak krok vedle může udělat každý.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.094 sec. (PHP: 91% SQL: 9%)
