xxmartinxx

Tak to vidím já...

Jsou filmy, které obří kompars jen stavějí na odiv, protože chybí skutečný smysl (O. Vávra o tom něco věděl), ale pak jsou tu dechberoucí filmy jako Waterloo. I kdyby to skutečně bylo jen machrování Rudé armády ve stylu "nás mnogo", tak se víc než jen povedlo a filmařsky je to vážně skvělé a smysluplné... Chtěl bych to vidět v kině.

Tak to vidím já...

Opak Singhovy Sněhurky. Snaha zalíbit se na úkor obsahu a smyslu. Prázdný film plný samoúčelně krásných scén (královna se koupe v mléce, pojďme si pohladit jelena), bez jakéhokoliv potenciálu. Krom nadržené Belly, která prostě není dobrá, to ale jistí obsazení.

Tak to vidím já...

Antisci-fi s velmi silným námětem, ale provedené pohříchu standardně. Když si přečtete synopsi, pravděpodobně už vám samotný film nemá co dát. A to je "asi" nedobře.

Tak to vidím já...

Bohužel mě to i přes svůj silný námět naprosto nudilo... Truffaut to se mnou nemá snadné, uznávám. 451° Fahrenheita je pro mě ale skutečně zcela nevyužitý film.

Tak to vidím já...

Vynikající triky a koncept, ale i při své skromné stopáži místy nudné. Převážně tehdy, když jsou všechny postavy na scéně viditelné.

Tak to vidím já...

Tornatore opustil Itálii, a to mu svědčí. Jeho silně sentimentální přístup k vyprávění příběhu zase jednou uhodil hřebíček na hlavičku a vznikl tak krásný filmový příběh. Jednoduchý, jednorázový, ale krásný.

Tak to vidím já...

Nekompromisně stylové. S délkou to Landis trochu přepískl - vlastně trochu víc. Přesto to má nezaměnitelnou atmosféru. Vždyť to má i princeznu Leiu!

Tak to vidím já...

Tahle slovanská poetika jde většinou mimo mě, ale tak proč neuznat, že si i ji jednou začas užiju. kdo to tam zpívá pomáhá i rozumná délka. Dovoluje užít si té jedinečné atmosféry a nestihne hluchá místa.

Tak to vidím já...

Obrovské stádo dobytka, neodolatelný lump, zásadový správňák a klasická kovbojka se vším všudy. Douglas předvádí další nový charakter - oproti svým hereckým kolegům, kteří strávili celý život v jedné poloze, je to obdivuhodné.

Tak to vidím já...

Je hezké, že už naši filmaři dokáží zaplácnout 100 minut "věcmi" tak, aby se na plátně alespoň "něco" dělo. Moc to nedrží pohromadě a nedává smysl, ale furt se "něco" děje.

Tak to vidím já...

Nová vlna + neorealismus + surrealismus (a v lecčem dřív než ona hnutí samotná). Na malém prostoru velké množství nápadů i emocí. Nevím, jestli Buñuel plácal pláté přes deváté, ale i kdyby ano, na skvělém výsledku by to nic neměnilo...

Tak to vidím já...

"Všichni jste idioti a jste mi k smíchu. Jste mi tak odporní, že mi nedělá problém vám pustit i tuhle debilitu, jejíž scénář jsem dala sepsat hajzlbábě z Masaryčky. Jste fakt kokoti, že jste mi to sežrali. Napřesrok na viděnou. Vaše Marie."

Tak to vidím já...

Dokonale standardní film. Nedivím se, že vyhrál Oscara. Není mu co vytknout - čtyři hvězdy má rozhodně právem. Žádný zvlášť silný zážitek se ale nekoná. Japonská kinematografie má rozhodně větší potenciál.

Tak to vidím já...

Wellesova strhující režie a naprosto (záměrně) nepřístupný film. Kinematografie má velké štěstí - má jen málo zneuznaných umělců, protože ti ne moc často dokážou skrze složitý a financemi podmíněný vývoj svůj projekt i uvést. Welles to dokázal nejednou... Menší štěstí má film na Perkinse, který zkrátka nebyl dobrý herec. V Psychu to nevadilo, tam to byl prostě tichý magor. Tady to vadí.

Tak to vidím já...

Kdyby chtěl někdo zparodovat Burtona tím, že nabídne to nejhorší z něj zahnané do extrému, bude to vypadat přesně takhle. Naprosto pohromadě nedržící mišmaš. Nudné postavy, které v lepším případě nedělají nic, v horším věci, které nedávají smysl, vyšeptalý klišoidní humor a neexistující emoce. Nejhorší film Tima Burtona!

Tak to vidím já...

Dynamická jízda a skvělý mix romantiky a komedie. Sympaťák Jimmy Stewart a všechny další životné postavičky to táhnou nahoru bez zaváhání.

Zwick umí tyhle emocionální útoky, ale Glory je až moc laciné a až moc nezajímavé. Skutečně nic od jednotlivých postav po bitvy mě tu nezaujalo víc než jako "řemeslně zručný průměr".

Tak to vidím já...

Ženské intriky pod mužskou nadvládou a v naprosté izolaci. Exotické, jak jen to jde. Vizuálně maximálně podmanivé. Je to v podstatě sázka na jistotu, ale proč ne...

Tak to vidím já...

Filmové poflakování se životem. Dost přirozené. Že bylo v roce 1970 zvoleno černobílé provedení je docela matoucí - ale ani nevím, jestli je to výtka, nebo přednost filmu, který v bezčasí bloumá a tápe odnikud nikam zcela záměrně. Možná dokonce až moc úspěšně, protože mě to místy "nebavilo". Zajímalo mě to ale pořád.

Tak to vidím já...

Slušné zakončení, to ano, ale jinak dost očividné a nudné. Po pěti minutách je přesně jasné, co chce ten film říct o světě, a zbytek je jen nutné naplnění schématu.

Tak to vidím já...

Patos alert! Fakt mě to nebavilo. Tenhle korejský vojín Ryan pro mě představuje to nezáživné na válečných filmech, kdy se děje, co se musí dít, a já to jen nějak přečkávám do konce.

Tak to vidím já...

Po asiatech převzali štafetu hororových tahounů Španělé, o tom už není sporu. Zatímco spíš není žádná pecka nepopsatelných rozměrů, ale je to příjemný film natočený jakoby s lehkou rukou, přirozeně. Příjemný na zabití večera.

Tak to vidím já...

První třetina velmi zmatená, poslední třetina naopak zkratkovitá. Ugetsu nabízí sice echt japonskou atmosféru, ale jaksi nic k tomu. Opravdu si s tím nevystačím.

Tak to vidím já...

Vynikající herci (nemůžu se rozhodnout, jestli je lepší Lancaster nebo Curtis) v možná morálně nejprohnilejším noiru, co jsem viděl. Tolik hajzlů v jednom záběru by nedala dohromady ani Leni Riefenstahl.

Tak to vidím já...

Slovanské filmy obecně nemusím, což nedává moc smysl, ale Země nikoho předvádí to nejlepší z nich. Ve vší své skromnosti to řekne o válce víc než většina velkých eposů...