xxmartinxx
The Lone Ranger
Tak to vidím já...
Tak dlouhé a nudné, že jsem během sledování stihnul dvakrát umřít a přijít zpět k životu. Nemám problém s tím, že jde o otevřený pokus navázat na Piráty z Karibiku, jen Lone Ranger je pro něco takového naprosto nevhodná předloha, alespoň v tomhle uchopení. Zatímco Piráti coby film podle atrakce v zábavním parku a ke svému dobrodružnému žánru mohli být bezelstné nic, a přitom zábavní (až když se scenáristé v pokračováních pokoušeli přesunout k rafinovanosti, tak se jim to rozpadlo pod rukama), Lone Ranger si neuvědomuje, že pracuje s bohatým fikčním světem vznikajícím rovných osmdesát let a velmi jasně stanoveným žánrem, v němž je každé vybočení velmi viditelné. Verbinského dlouhé přebujelé scény bez pořádné návaznosti ale působí vždy jako něco, co se do zobrazovaného světa naprosto nehodí - u dobrodružného žánru k tak jasnému závěru nemůžeme dojít, protože není tak vyhraněný. Ve westernu působí velmi divně, když se nic nechová tak, jak jsme zvyklí, ale film místo aby věnoval nějaký čas vysvětlení těchto "inovací", neustále dokola vykřikuje "pořád jsme western", protože se oprávněně bojí, že na to zapomeneme. Netvrdím, že každý western se musí řídit stejnými pravidly, ale že když se jimi neřídí, musí ta svá alespoň nějak vysvětlit. Zatímco takový Donnerův Maverick měl jasně stanovený tón a úroveň přehnanosti, zde každá scéna svá pravidla buduje odznova. Někdy se zcela propadá žánru ve vší jeho naivitě, kterou snímek ještě podtrhává, jindy se tvůrci pro změnu pokoušejí o sebereflektivní komentáře shora a jindy, a to je nejvíc mimo, se snad pokoušejí budovat nějaké melodrama. Ve výsledku tedy film působí nesoudržně, bez jasné chuti a bez dojmu celistvého světa a příběhu. Navíc je to opravdu nechutně dlouhé, vtipy postrádají timing (a je jich ukrutně málo) a postavám chybějí motivace pro jejich činy. Taky nesnášíte, když si po desetiminutové akční scéně nemůžete vzpomenout, proč se spolu postavy vlastně střetly a o co se perou? Tohle je asi nejjistější emoce, kterou během filmu cítíte. PS: Zabte už Probůh Hanse Zimmera! Pokud mě jindy jeho hudba jen nebaví, ale alespoň funkčně doplňuje obraz, tentokrát se jeho stereotypně monumentální melodie k filmu zoufale nehodí a působí rušivě a nepatřičně. Ještě víc podporují umělost a "nepůvodnost" scén. Možná si hrají na hraní s westernovými motivy, ve skutečnosti jde o odpaření jakékoliv svébytnosti z této hudby na další tovární výblitek. PPS: Depp už je jen otravný.
Polski film
Tak to vidím já...
V první řadě to nevnímám jako mnohovrstevnatý film - je tu jedna vrstva, jen je záměrně rozestíraná. To nemyslím ani trochu jako výtku, jen se nekoná žádné přeskakování z vrstvy do vrstvy jako v Inception, přitom reakce vyvolávají takové očekávání. Jinak je to rozhodně na naše poměry živá podívaná, i když potenciál se rozhodně nepodařilo naplnit. Především jsem měl pocit, že si Polským filmem spíš všichni svůj status potvrzují, namísto proklamovaného vyvracení (podobným způsobem, jako když si Woody Alen myslí, že když ve svých filmech do nekonečna opakuje, že si uvědomuje vlastní krizi, získává odpustku za mizerné výkony z posledních let až desetiletí). Jedno se ale tvůrcům povedlo - nevím, co si o tom mám myslet. Přijde mi jako moc snadné ten film odsoudit i odpustit mu nedostatky. Pod 60% a nad 80%i bych nešel, ale vybrat mezi těma hodnoceníma je obzvlášť těžké.
Raising Arizona
Tak to vidím já...
Sympatický film, který za maskou bláznivé komedie skrývá slušný přesah, což nikdy není na škodu. Především je to ale o humoru, který se vydařil prakticky na jedničku.
Intolerable Cruelty
Tak to vidím já...
Zábavné to je, což o to. Bohužel ale taky dost průhledné. U těchhle filmů "každý podráží každého" považuju za důležité, aby ty podrazy byly alespoň trochu neočekávané a překvapivé. Bezvýhradně sladký konec tomu také neprospívá. Nejslabší Coeni.
Hudsucker Proxy, The
Tak to vidím já...
Tahle hravá poloha Coenů mi dost sedne. Je to milý a příjemný film, u kterého ale nemáte pocit, že jste se nechali oblbnout nějakou přeslazeností. Možná že samotný románek mohl být propracovanější, ale jinak si přesně takhle představuju kvalitní rodinný film "pro každého".
Game Change
Tak to vidím já...
Roztomilý film o tom, jak nejhodnější člověk na světě prohrál volby kvůli ženě. Ale jaké! Nehledám v tom věrohodnost, vnímám to jako klasický filmový příběh, a jako takový je to moc příjemné.
Searching for Sugar Man
Tak to vidím já...
Kdyby byl Sugerman hraný film, byl by to příšerný film, protože příběhu tak přitaženému za vlasy by nešlo uvěřit. Jihoafričanům se vrátil Elvis z mrtvých, detroitský dělník se stal ze dne na den superstar díky dvěma deskám, na jejichž vznik vzpomínal jako na milou epizodu svého mládí (a pak se jako správný srdcař rozhodl vrátit do továrny)... Je to opravdu jako hollywodská pohádka, doteď mám problém uvěřit tomu, že se to takhle událo. To pak ten film chytí za srdce a nevadí proto, že se možná v té zasněné radosti trochu rochní...
Three Days of the Condor
Tak to vidím já...
Často se jako přívlastek dobrého filmu říká "poctivý". Vlastně nevím, co přesně to znamená, ale Tři dny Kondora jistě poctivý film jsou. Takový prototyp sedmdesátkového krimi thrilleru, který se tak úpěnlivě snaží imitovat Argo. Ale na co kopie, když stále existují originály?
Death at a Funeral
Tak to vidím já...
Nejsem zrovna fanoušek původního filmu, ale pokud v něm něco fungovalo, tak kontrast důstojné britskosti a šílených situací... To zde nefunguje, protože všechny postavy jsou idioti, a že se jim dějí idiotské věci, je jen logické. Tudíž nevtipné.
King in New York, A
Tak to vidím já...
První Chaplinův film, který není hodně dobrý. Nějak se nedaří skloubit humor se závažnou situací, což u Charlieho nikdy nebyl problém. Má to plno krásných momentů, jako celek to ale nefunguje.
Postman Always Rings Twice, The
Tak to vidím já...
S tímhle námětem to mohl být klidně nejlepší noir všech dob, ale ta strašlivá prkennost na všech úrovních je naprosto likvidační. Garnett je směšně teatrální a jediné, co jakž tak zvládá, je nabízet sexy pohledy na Turnerovou. Vést k pořádnému výkonu už ji ale nedokáže. Skutečné zklamání, na tenhle film jsem se těšil dlouho.
Henry: Portrait of a Serial Killer
Tak to vidím já...
Zajímavý film, který rozhodně nemá psychologickou hloubku, naopak vše sleduje s takovou povrchní samozřejmostí, až chvílemi mrazí.
The Red Shoes
Tak to vidím já...
Silné drama o milostném trojúhelníku, kde o dívku nesoupeří dva muži, ale milenec a kariéra. Konec mě nicméně maličko zklamal, od tíživého dramatu o těžkých volbách uhnul k prvoplánovému melodramatu a zásahům osudu...
Playtime
Tak to vidím já...
Vynikající pozadí pro film. Ale ne film. Všechny ty dokonalé kompozice a barevné hříčky bych také rád obdivoval, to by ale musely sloužit jako pozadí pro "něco", ne být alfou a omegou Tatiho zájmu. Čtu si o nadšení z toho, že ve filmu nikdo nikoho nevede za ručičku a neříká nám, co s ním máme dělat... To je alibismus. O čem ten film vypráví, že se vysmívá velkoměstskému prostředí, je naprosto jasné. Že je to jasné od první do poslední minuty bez nějakého nosného příběhu, není "nevodění za ruku", ale "vodění od nikud nikam".
Of Mice and Men
Tak to vidím já...
Každý má nějaký sen, ale málokdy se splní. O myších a lidech je skutečně depresivní drama a zároveň jeden z těch příběhů, jejichž provedení ze svojí podstaty snad ani nemůže skončit jako úplně špatný film. Nedokážu určit, jestli je lepší Milestoneova nebo Sinisova verze, obě jsou stejně dobré, i když každá trochu jinak. Však je taky dělí půl století.
Oz: The Great and Powerful
Tak to vidím já...
Film, jehož samotná existence likviduje koncept Čaroděje ze země Oz. Film bez jakkoliv funkčního světa, který vše vysvětluje skrze to, že "takhle to bylo v originálu", ačkoliv opakování postrádá smysl, vlastně jde proti němu (například černobílý začátek působí zcela opačně oproti originálu, protože absence barev je dnes výjimečná, kdežto stereotypní barvičky rutinní). Myslím zcela bez nadsázky, že jde o nejzbytečnější se/prequell všech dob. Jestli mi někdo vysvětlí, za co dávám druhou hvězdu, tak mu poděkuju.
The Wolf Man
Tak to vidím já...
Ve všem polovičaté. Záměr scenáristy o psychologicky hluboký film je rozbit snahou režiséra o efektní podívanou. Vlkodlak nakonec není ani jedním, jen se po obojím závistivě kouká.
Ordet
Tak to vidím já...
Jo... jasně. Jako ateista a absolutně nespirituální člověk jsem ale očividně mimo hledáček tvůrců, takže se ani nezlobím.
A Good Day to Die Hard
Tak to vidím já...
Jediným slovem: Zoufalství. Na tolika úrovních, až se to těžko popisuje. Nevtipné, nepřehledné, nezajímavé, zoufale nezvládnuté. Upozorňuji, že i čtyřku jsem si užil, ale tohle je skutečně jen divácké utrpení.
Vangelo secondo Matteo, Il
Tak to vidím já...
Nemám rád filmy o víře, které považují svůj námět za tak samospásný, že necítí potřebu cokoliv budovat a pouze před diváka pohodí Ježíše a nechají ho trousit moudra. Ale musím uznat, že Pasoliniho s mým vkusem velmi nekompatibilní styl mě tu poprvé neiritoval. Jediné, co nechápu, že jako ateista natočil tenhle otrocky křesťanský a naprosto nepřemýšlivý film. Asi kvůli té prvoplánové (i když docela funkční) poetice, co nás velmi okázale fackuje nesnesitelné dvě a půl hodiny. A takové je i moje hodnocení - 2 a 1/2.
Angst essen Seele auf
Tak to vidím já...
Fassbinder jde přímo k věci a svůj záměr za nic neschovává. Vznikl tak film možná jednoduchý, ale zároveň působivý.
Zéro de conduite
Tak to vidím já...
Kraťas s tvůrčími přísliby do budoucna, ale rozhodně ne nějaký zázrak. Jak se tohle dostalo do SaS výběru režisérů, je mi záhadou, typický příklad, kdy se u hraného debutu hledá a nachází víc, než může nabídnout. Ale u Viga to nadržování asi dává smysl.
If....
Tak to vidím já...
Film, ve kterém nikdo nemá pravdu. Plný negativní atmosféry, skryté agresivity a neochoty pochopit druhou stranu. Nevnímám to jako nějakou propagaci a omluvu revolty až terorismu - ale ani naopak. Zkrátka je to modelová situace sloužící k zamyšlení. Kdo tu měl ustoupit? Čí hodnoty měly být prosazeny? Skutečně zajímavý film.
Pickpocket
Tak to vidím já...
Až na to, že protagonista se nachytal na nejhloupější léčku, jakou si umím představit, je to samozřejmě skvělý film o člověku ztraceném ve světě, který mu nemá co nabídnout a kterému (na rozdíl od vlastního přesvědčení) nemá co nabídnout on sám. Tedy až do konce - ten považuju za jeden z nejvkusnějších happy endů (pokud ho tak lze vnímat - já myslím, že jo).
The Croods
Tak to vidím já...
Nejlépe se vyhnete zklamání, když máte nulové ambice. Největší chyba filmu je, že první čtvrthodina je nejlepší. Dějově je to naprosto klasické, snad jen překvapí, že humor je docela nenucený (je to dobře? děti se prakticky nesmály). Čtyři hvězdy mi přijdou za něco tak stereotypního hrozně moc, ale na druhou stranu jsem měl pocit, že jsem dostal přesně to, na co jsem přišel. Zatím 65%
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.023 sec. (PHP: 41% SQL: 59%)
