sajgon

Skvělá neo-noir detektivka s nezapomenutelným Jackem Nicholsonem. Ve filmu je dobře vykreslena atmosféra Ameriky 30. let minulého století. Zpočátku banální případ nevěry manžela se rozroste do víru intrik, podvodů a skandálů. Klasická „chandlerovka“. Kladem filmu je scénář a zdůraznění vypravěčské linie příběhu bez zbytečných akčních výbušných doplňků. Jack Nicholson si roli soukromého očka Jaka Gitterse zopakoval v roce 1990 v hodně volném pokračování „Dva Jakeové“ a zkusil k tomu i režii. Výsledkem je sice průměrná detektivka, ale předchůdce je nepřekonatelný.

Pro mě jako fanouška stejnojmenného seriálu byla povinnost jej shlédnout. Nevýhoda i pro mě jako fandu byla ta, že byl nasazen do kin v roce 1998 a tvořil jakýsi spojovací můstek mezi pátou a šestou sérií seriálu. Ovšem v té době u nás ani jedna z obou jmenovaných sérií neběžela. Vystupují zde některé postavy, které se objevili až v epizodách u nás vysílaných později. Film obsahuje standardní prvky použité v seriálu. Stejně jako seriál pouze naznačí další nové souvislosti, položí řadu nezodpovězených otázek a divák se nedočká žádného rozuzlení. Tak trochu mi to připadalo jako prodloužený díl seriálu, ale s vyšším rozpočtem. Navíc jako třešnička na dortu, to mezi Mulderem a Scullyovou pěkně jiskří, ale zase nic… Může za to jedna včelka-mrška, ale Mája to rozhodně není :))

Málokterá nízkorozpočtová b-čková sci-fi se stane takovým kultem jako tato. Tímto filmem se zrodila nová drsná hvězda - Vin Diesel. Film není až tak originální, tématem trochu připomíná vetřelce, ale práce s kamerou a jejími barevnými filtry, roztáhlým obrazem v některých scénách a postupně stupňované tempo nenechá diváka v klidu. Film je skvěle temný, nikdo z hlavních hrdinů si není jistý životem a Vin Diesel tu v podstatě hraje zápornou roli i když je to právě on, kdo se snaží všechny aktéry vyvést ze smrtonosné pasti. Je to solidní a dobře natočený sci-fi horor.

Pro mě jako příznivce Černočerné tmy to bylo zklamání. Produkce hodně zvýšila rozpočet na úkor kvality, Vin Diesel je tu za klaďasa a film se posouvá více do oblasti fantasy. Temná atmosféra vyprchala. Každopádně vizuální stránka filmu je skvělá, na tricích se nešetřilo, ale to je tak asi vše co mě zaujalo. Od začátku je jasné, že Riddick je jediným zachráncem všech utlačovaných a s tím je spojena jistota, že se mu prostě nic nemůže stát.

Dobrý černý film, sem tam morbidní humor i scény (hlavně scéna s drcením prstů u nohou). Drsný Mel Gibson proceďující přes rty dobré suché hlášky se nezastaví ani před tím největším gangsterem a postupně se přes jeho poskoky dostává až k němu samotnému, a to kvůli mizerným 70.000 USD. Je fakt skvělý. Cestou si to rozdá i se zkorumpovanými policajty. Film navozuje atmosféru film-noir. Zvolení lehce šedomodré kamerové barvy filmu není na škodu.

Ač jsem četl o tomto filmu hodně negativních recenzí typu kontroverzní dílo, nespielbergovský děj či „Izrael ztratil svého syna“ a jiné podobné nesmysly, tak jsem se nenechal ovlivnit a výsledek mě potěšil. To, co jsem od filmu očekával, a to konečně vidět a slyšet o tom co se stalo po masakru izraelských sportovců v roce 1972 v Mnichově, mi Spielberg splnil na 100%. Ono není jednoduché natočit film o tak ožehavém tématu jako jsou izraelsko-palestinské vztahy a zalíbit se všem. Spielbergův rukopis je tu velmi čitelný, počínaje skoro až dokumentárním zachycením sledu událostí až po psychologický přerod od původně zarytých pomstychtivých izraelských agentů do přemítání o smyslu jejich krvavých činů. Zvláště Eric Banna mě překvapil a ukazuje, že ještě nevyložil všechny karty na stůl.

Naštěstí jsem od tohoto filmu nic neočekával, a to bylo dobře. I když jméno režiséra Bryana Singera (X-meni) je zárukou úspěchu, tak též tomu, ale bylo i u Petera Jacksona po jeho Pánech prstenu a pak natočil stejně megalomanského King Konga a jak víme po počátečním raketovém nástupu mu brzo vyhořelo palivo. Bryan Singer naštěstí nenatočil remake, ale jakési volné pokračování. Dějově začíná pět let po konci druhého Supermana. Pobavilo mě to, že Loise Laneová má syna a ještě než jsem film viděl, tak mi bylo jasné čípak to asi bude synáček… :). Lex Luthor v podání Kevina Spaceyho je výtečný. Na jedné straně je dobře, že Singer nenatočil remake, ale chtě nechtě jsem stejně srovnával. Výsledkem je sice dobrý sci-fi snímek, plný těch nejnovějších triků, ale zbytečně předražený. Jeho náklady přesahující 260 mil. dolarů jsou vzhledem k výsledku opravdu moc, navíc očekávané výsledky v návštěvnosti každým týdnem od premiéry závratnou rychlostí klesají. Stejně jako u King Konga, tak i zde se vzhledem k nákladům očekávalo trochu víc.

Spolu s Hvězdnými válkami to byl mega hit sci-fi 70. let minulého století. Na svou dobu byl opravdu kvalitní, počínaje triky, přes scénář (jedním ze scénáristů byl i Mario Puzzo, který napsal scénář mj. k filmu Kmotr či Zemětřesení) a konče hereckým obsazením. Ve filmu se předvedlo velké množství hereckých hvězd své doby. Ovšem z dnešního pohledu už tolik neohromí. Přeci jenom jsem to měl vidět tehdy a zažít tu neopakovatelnou atmosféru. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se mi film nelíbí, ale poprvé jsem měl možnost ho vidět až v roce 1994. Hlavně triky jsou opravdu zastaralé. Každopádně je to legenda a takovou i zůstane, stejně jako před dvěma roky zesnuvší Christopher "Superman" Reeve.

Producenti správně předpokládali, že předchozí díl bude kasovní a zároveň s ním natočili i tento film. V průběhu se vyměnil režisér a kvalita šla dolů. Druhý Superman se bere až příliš vážně a vyzní v mnoha místech hodně komicky - Superman ztratí své schopnosti a ihned dostane nakládačku, nebo americký prezident sděluje svému lidu, že předal vládu nad celým světem agresorovi z kosmu, či ve finále Superman s americkou vlajkou letící vstříc šťastným zítřkům :). Gene Hackman na rozdíl od hereckého koncertu v předchozí Supermanovi nemohl naplno projevit svůj um a pouze paběrkoval. Druhé díly filmových sérií jsou známé tím, že se snaží trumfnout své předchůdce v akci. Tady se opravdu producenti vyřádili, hlavně při závěrečném souboji v nočním Metropolisu.

Tak bych to spíš tipoval na rozvernou přihlouplou komedii s absencí rozumného scénáře. Nemohu však odsoudit toto zpracování do odpadu, protože proti tomu co následovalo v podobě čtvrtého pokračování z roku 1987, je to veledílo :). Pro začátek tu máme úvodní groteskovou frašku končící záchranou muže topícího se v kabině svého auta, kam teče voda z prasklého hydrantu!?! Poté nastupuje komediální raketová „držka“ Richarda Pryora a zejména v první půlce je vidět, že Christopher Reeve hraje druhé housle. Potkáme tu ožralého Supermana a taky se nám chudák rozdvojí na dobré a zlé „já“, aby si to spolu ve finále rozdali na férovku (to se mi i líbilo). No, není to komedie? :) Abych nezapomněl, Robert Vaughn, který měl být důstojným nástupcem Gena Hackmana coby záporák, mu nesahá ani po kotníky.

Kritikou i diváky strhaná třetí epizoda Supermanových skopičin neodradila producenty od natočení této slátaniny (rád bych použil peprnější přirovnání, ale to bych porušil pravidlo číslo 3 pro psaní názorů). Za prvé: Kompletně se změnil štáb, přišli už v té době krachující b-čkoví producenti Menahem Golan a Yoram Globus a sebou si přivedli svůj „trumf“ akčního režiséra Sidney J. Furieho (Železný orel). Za druhé: Seškrtali rozpočet na minimum, což se projevilo na výpravě a hlavně tricích, které jsou fakt úděsné. Za třetí: Třebaže předešlá pokračování obsahovala určité nepravděpodobnosti, z hlediska daného žánru byly ještě poměrně akceptovatelné. Ovšem tento díl se svým prostým scénářem je moc i na hodně tolerantního diváka. Jediný koho mě bylo líto je navrátivší se chudák Gene Hackman alias Lex Luthor… Si asi dlouho vzteky trhal vlasy a přitom říkal: Bože, jak hluboko jsem klesl :).

Režie se ujal autor speciálních efektů z předchozí Mouchy, který předtím neměl žádné režisérské zkušenosti. Vykašlal se na psychologii hlavní postavy a předvedl banální akčně hororovou slátaninu těžící z úspěchu předchozího dílu. V akčním závěru se dočkáme zepár nechutných záběrů. Eric Stolz, jako hlavní hrdina alias syn mouchy měl před tímto odpadem slušně nastoupenou hereckou dráhu, zvlášť jeho herecký výkon ve filmu Maska byl obdivuhodný (nemá nic společného se stejnojmenným filmem s Jimem Carreym), ale tímto se odsoudil do rolí v podprůměrných filmech, resp. k vedlejším „štěkům“ ve všech ostatních.

Režisérské otěže po zběhnuvším Brianu Singerovi převzal Brett Ratner (Křižovatka smrti, Červený drak). Měl těžký úkol, a to udržet Singerovu hodně vysoko nastavenou laťku. Dle mého názoru se mu podařilo důstojně navázat na jeho předchůdce. Jeho přístup je více osobnější. Konečně začnou i umírat ti hodní mutanti a jejich řady opravdu prořídnou. Navíc se vrátí jedna dříve kladná mutanta, u které se projeví její záporné „já“. Ovšem nemohl si odpustit otevřený konec. Nevím na čem by byl další díl postaven. Co se týče triků, tak tady se opravdu nešetřilo (zvlášť scéna s přesunem mostu Golden Gate). Skvělá zábava.

Další Lambertův filmový odpad, který nemá špatný námět, ale díky scénáři, režii a toporným hereckým výkonům je opětovným b-čkovým filmem, na který po shlédnutí rychle zapomenete. Při představě, že by lidstvo příští rok vykácelo všechny deštné pralesy, uvolnilo tím smrtelný virus a ještě v tomtéž roce jich 90% zemřelo mi určitě nenabíhá husí kůže, ale chce se mi smát. Postapokaliptická vize světa je tady méně megalomanská, zato však nudná a suchá. Navíc finální odhalení skutečností je směšné. Ztráta času.

Dobře svižné a kvalitní krimi. Do poslední chvíle není jasné kdo vraždí, navíc stopy vedou dokonce i k hlavnímu hrdinovi. Myšlenka, že vrah chce hrát s hlavním hrdinou šachovou partii se životy dalších obětí je zajímavá. Škoda jen že závěr nám trochu spadne do vyšumělého podprůměru. Herecké obsazení v čele s Christopherem Lambertem a Diane Laneovou (mimochodem v té době manželé) je slušné, všichni podávají standartní výkony.

Průměrná akční „eastwoodovka“. Na jedné straně starší zkušený mazák policista Pulovski a na druhé straně mladý nezkušený cucák z bohaté rodiny Ackerman. Od jejich počáteční nevraživosti se průběhem filmu dostáváme až k závěrečnému přátelskému zakouření pravého kubánského doutníku. Samozřejmě, že je tu i jakási kriminální zápletka. Příliš otřepané téma, které se opakuje v mnoha jiných filmech. Takže Eastwood nám nepřináší nic nového a výsledek je negativní. Navíc závěrečná akční scéna s kabrioletem přeskakujícím ulici z jednoho domu na druhý je přitažená za vlasy.

V pořadí šestnáctá bondovka. Poslední pro Timothy „Bonda“ Daltona. Příběh se točí kolem osobní pomsty agenta 007 za zmrzačeného přítele a jeho mrtvou ženu. Je to až příliš standardní téma v akčních filmech a k Bondovi se to příliš nehodí. Tak trochu mi to připomínalo prodloužený díl z kriminální protidrogové série z Miami. Nejvíce si asi užili kaskadéři, protože skoro všechny kaskadérské scény nebyly točeny s pozadím a dodatečně trikově upraveny, ale v reálu. Ubylo exotičnosti, Bond se nepodíval do žádné exotické země. Není divu, že film finančně propadl a na šest let pohřbil agenta 007.

V pořadí sedmnáctá bondovka. Po neúspěchu druhé „daltonovky“ se pokusil režisér Martin Campbell vzkřísit postavu nesmrtelného agenta. Pojal to opravdu bombasticky. Není to rozhodně nejlepší bondovka, ale svůj účel splnila, a to nalákat do kin opět diváky. První film ze série jehož tržby překonaly v Americe sto milionovou hranici. Došlo k malým změnám: Nastoupil Pierce „Bond“ Brosnan a do čela tajné služby zasedla žena. „M“ dá také hned z kraje Bondovi najevo, že nesnáší šovinistická prasata :). Pierceův Bond je šarmantnější, přitažlivý, inteligentní, zkrátka drsný sympaťák. Ovšem jednu hodně za vlasy přitaženou scénu stavějící fyzikální zákony na hlavu si mohl režisér odpustit. Když na začátku Bond padá z útesu rychleji než jeho letadlo, které spadlo mnohem dříve než on, doplachtí volným pádem do něj a stačí ho těsně před skalní stěnou zvednout do oblak… Superman hadra :).

V pořadí patnáctá bondovka. Na scénu přichází nová tvář Timothy „Bonda“ Daltona, který se však dlouho ve své roli neohřál (zahrál si už jen jednou v bondovce „Povolení zabíjet“). Tento film se jako vůbec první oficiálně prohnal našimi kiny na počátku 90. let minulého století. Pro tehdy ještě československé diváky to mělo zvlášť humorný nádech, protože jedna z dějových kapitol se odehrávala v socialistické Bratislavě. Sice to však v reáliích byla Vídeň, protože tehdejší socialističtí pohlaváři přeci nemohli dovolit, aby se jim po státě pohyboval nějaký buržoazní agent a ještě k tomu likvidoval jejich hrdinské příslušníky SNB. Režiséru Johnu Glenovi se podařilo najít ve Vídni a okolí srovnatelné místa, ovšem ve dvou případech přestřelil. Za prvé se mu nepodařilo sehnat klasickou socialistickou tramvaj a použil ošklivé vídeňské tramvaje :). Za druhé, jak jistě každý ví, tak na jižním Slovensku, zvláště v okolí Bratislavy nejsou žádné zasněžené „dvoutisícovky“, ale mistr Bond a jeho Bondgirl si to sviští po zasněženém kopci až na hraniční přechod do Rakouska, kde stojí pouze dřevěná bouda, závora a vykulený pohraničník. Daltonův Bond je nový, modernější, o trochu méně přitažlivý, ale o to více koncentrovanější. Shlédl jsem i verzi v původním znění, ale některé slovenské texty byly nesrozumitelné.

Návrat Daredevilovi lásky, která mu umřela v náručí. A tak to taky mělo zůstat, protože Elektra je sice v podání Jennifer Garnerové pořádný kus ženské, ale dějově nestojí za nic. Problém filmu je v tom, že se tvůrci měli držet více akční linie a nemíchat sem pokusy o psychologii hlavní postavy (profesionální vražedkyně zabíjející bez mrknutí oka se citově sblížuje s mužem a jeho dcerou, a to fakt není to pravé ořechové). Záporné postavy jsou dalším kamenem úrazu. Vůbec z nich není cítit strach nebo dokonce respekt. Právě akce je to co jsem tady čekal v hojnější míře a nedočkal se. Navíc finální bitka je hodně rychlá a jednoduchá. Po skončení filmu jsem si položil otázku: A to je všechno? :).

Režisér David Cronenberg se tímto remakem slavného hororu z roku 1958 pustil na hodně tenký led, protože původní klasika byla velmi podařená. Ovšem vznikl z toho celkem dobrý horor, sice hodně nechutný (u Cronenberga to je normální - např. Videodrom, Nahý oběd, Crash), za to však výborně temný. Hlavně co se týče triků, tak tady se opravdu specialisté svého oboru vyznamenali. Postupná destrukce hlavního hrdiny a přeměna na odpornou mouchu je dokonalá. Dokonce mi ho bylo i líto. Konec je klasicky otevřený, ovšem pokračování z roku 1989 je odpad.

Na počátku vznikla povídka autora Johna W. Campbella s názvem „Who Goes There“. V roce 1951 se pokusil o její zfilmování režisér Christian Nyby, ale nedržel se věrně povídkové předlohy. Absentoval hlavní myšlenku, a to že mimozemšťan je schopen se přeměnit na vše co absorbuje. Navíc si vymyslel postavu ženy, která vyřeší problém s usmrcením mimozemšťana. Samotný film nakonec vyzněl spíš optimisticky a neslavil velký úspěch. Naopak režisér John Carpenter zfilmoval povídku v původní podobě a předvedl nám neuvěřitelně děsivý a slizký horor. Hlavní důraz byl kladen na správně hrůznou atmosféru, která by se dala krájet, ale na rozdíl od chudého předchůdce si vyhrál s triky a maskami. Je to ovšem nečestné, protože v 50. letech minulého století neměli takovou techniku, aby předvedli všechny podoby hrůzy, které povídka obsahovala. Některé slizké podoby vetřelce v lidském či psím těle totiž stojí opravdu za to. Hororovou atmosférou podtrhuje i skvělá hudba Ennia Morriconeho. Je to opravdu nervy drásající horor, na který není radno koukat v noci po tmě a sám…

Celkem dobrý kriminální film s velmi přitažlivou policejní psycholožkou Ally Walkerovou, otcovským policejním kapitánem Martinem Sheenem a vraždícím doktorem Ronem Perlmanem. Divák spolu s hlavní představitelkou postupně odkrývá stopy vedoucí k dopadení sériového rituálního vraha. Pánské osazenstvo Houstonské policie je zde prezentováno s prominutím jako parta blbců a diletantů, protože nejsou schopni pohnout tři roky s případem a pak si přijde nějaká specialistka a všechno vyřeší :). Zvlášť zarážející je scéna, ve které při letmém pohledu na obsah videokazety z místa činu pozná stopu vedoucí k objasnění případu a přitom se na ní předtím od začátku do konce a naopak dívali jiní vyšetřovatelé, na nic nepřišli a přitom ta stopa na záznamu bije do očí!!! Každopádně o napětí a dějové zvraty není nouze. Hlavní představitelce Ally Walkerové se očividně postava policejní psycholožky zalíbila natolik, že si obdobnou postavu zopakovala o tři roky později v úspěšném seriálu Profiler (u nás pod názvem Případ pro Sam).

Dle distributora se jedná o film na motivy skutečné události. Jenže obsah jako by z oka vypadl desítce podobných smyšlených a rozhodně lepších příběhů. Bývalý voják se vrací do rodného města. Zjistí, že se hodně změnilo a rozhodne se to napravit. Vypráská nečestného šéfa casina a jeho partu grázlů a nakonec vše uvede do správných kolejí. Zajímalo by mě, jak to doopravdy bylo, pokud tedy nějaké doopravdy někdy bylo. Zvlášť scéna ze soudní síně je dost přitažená za vlasy, kdy se z původně obviněného „The Rocka“ - zločince stane čestný „The Rock“ - šerif :). Ten je opět plný síly a rozdává rány na počkání. Sice je film velmi krátký (něco málo přes hodinu), ale přemáhal jsem se, abych tu nudu ustál.

Čas od času vlétne do našich kin zajímavý kousek od našich azbukových východních sousedů. Je to neuvěřitelné, že i v Rusku lze natočit sice střelenou, ale zato výtečnou komedii. Finský sociolog Raivo se vydal lovit spolu s několika „vodkovými“ lovci. Jeho představa byla, že vše funguje ve stylu honů a lovu z dob carských, kdy padl maximálně jeden „stachan“ před začátkem lovu a pak jen když bylo nejnutněji nebo ukrutná zima. Z této absurdní představy, díky současným ruským poměrům, byl rychle vyveden a než se stačil vzpamatovat ze šoku, tak byl na mol :). Třešničkou na dortu jsou scény s ožralým medvídětem, krávou v bombardéru a některé vyslovené filozofické „myšlenky“ při mohutných doušcích vodky. Stylem humoru se tento film nebude určitě líbit každému, zvláště pak abstinentům, protože na lov nezbude po každodenní ranní „opici“ moc času.