sajgon

J. J. Abrams nezklamal...

Jméno producenta, scénáristy a režiséra J. J. Abramse je v poslední době zárukou vcelku slušné kvality a hlavně originality. Ovšem pozor, pokud jste zmlsaní z "Lost", "Alias", "Mission: Impossible III" nebo "Armageddon", tak na tento film ani nechoďte. Buďto ho nepochopíte nebo vás zklame (viz některé předešlé názory). Jediné co mají tyto tituly společné je jméno producenta J. J. Abramse a v tom jakákoliv jiná podobnost končí. Tento film není založen na originálním ději. Téma amatérské kamery je vzato z "Blair Witch Project". Pustošení Manhattanu a zásah armády to je zase "Godzilla". A v neposlední řadě dějová linie (pokud se tomu tak dá říci) - hlavní hrdina se přes veškeré nebezpečí vrací do příšerou zničeného epicentra, na rozdíl od ostatních, kteří odtam houfně utíkají, aby zachránil blízkou osobu, která tam uvízla - co vám to připomíná? No samozřejmě "Den poté (2004)". Takže kvalita nijak objevná, ovšem tady nastupuje Abramsova originalita. Prvních cca 15 minut je vlažných, obyčejných, ale je to pouze ticho před adrenalinovou bouří, která nastane záhy. Poté se stáváte součástí děje, stejně jako hlavní hrdinové nechápete vůbec nic a jenom utíkáte zpočátku před něčím co vidíte jenom v náznacích, abyste později "to" viděli v celé své kráse, ale stejně nezjistili odkud se "to" vzalo a co se s tím nakonec stalo. Všude se ozývá křik, pláč, nervy drásající podivné kvílení a střelba. Cítíte úzkost, beznaděj a strach. Vidíte destrukci New Yorku (teď mě napadají podobné záběry při zničení "newyorských dvojčat" v roce 2001). O to tady jde, vyvolat v divákovi pocit, že je vše reálné. Zpočátku mi trochu vadila roztřepenost kamery (v okamžicích, kdy amatérský kameraman utíká, snaží se zaostřovat a otáčet kamerou do míst, kde se "to" pohybuje), ale není problém si zvyknout. V jednu chvíli jsem dokonce natahoval krk, abych viděl třeba víc doprava nebo doleva za kameru, ale stejně jako hlavní hrdinové jsem prostě neviděl nic, jenom paniku, křik a destruktivní zvuky. Zvlášť strašidelná scéna je ta, kterou zažijí hlavní hrdinové v tmavém tunelu metra, když se přesouvají z jedné stanice do druhé. To se připravte, to je pěkné psycho. Není ovšem jediná, ale rozhodně divoká. Jak jsem shora říkal, mimo prvních vlažných cca 15 minut se zbytek děje nezadržitelně řítí do destruktivního finále a není čas si ani oddechnout. Dalším plusem filmu jsou v zásadě dvě věci: Za prvé - neuvidíte žádnou známou filmovou hvězdu, která by vás zbytečně rozptylovala. Za druhé - konečně další film, který nekončí stupidním americkým happy endem. A to rozhodně nic neprozrazuji, protože jste to samé věděli i na začátku filmu "Blair Witch Project", tedy, že vidíte jediný dochovaný záznam události, který byl později nalezen. Připravte se na skutečný adrenalinový zážitek a stojí to opravdu za to.

Už to bude skoro rok, co jsem naposledy vyplodil nějaký názor na film. Přiznám se, že mi nějak nevycházel čas, napsat jiný, ale v tomto případě jsem musel udělat výjimku, protože si nepamatuji, kdy naposled mě film v kině doslova přikoval do sedadla, rozbušil srdce napětím na velké otáčky a při odchodu z kina mě naplnil pocitem, že ho musím vidět ještě minimálně jednou. Řekl bych, že Bourne dozrál. Nestává se tak často, aby třetí díl filmové série podle mého názoru zastínil oba předchozí, ba co víc je schopen přijít s něčím novým a neokoukaným. Ani jsem se nerozkoukal a už jsem nestačil valit oči nad množstvím akce, kterou nám režisér Paul Greengrass na začátek přichystal. A to trvalo až do konce. Kamera je stále v pohybu, takže máte pocit, že jste vedle hlavního hrdiny a prožíváte s ním všechny jeho akce. V rámci děje režisér nijak neodbočoval z hlavní linie (Bourne se snaží zjistit kdo to začal a za svým cílem jde jak ohař za liškou) do hluchých míst, kterými by vyplnil případnou bezradnost scénáře a nechal neustále pohybujícího se hrdinu zastavit až v okamžiku, kdy se dozvídá pravdu v samotném závěru filmu. Samozřejmě, že se nedozvíme vše a film má trochu otevřený konec, ale na tuhle akčně výpravnou jízdu toho bylo až dost. Menší vadou na kráse byla Julia Stiles alias Nicky Parsonsová, která se mihla i v předchozích 2 filmech a opět byla nevýrazná. Navíc od druhé poloviny filmu nepromluví ani slovo a jen předvádí rádoby inteligentní grimasy. V podstatě bylo otázkou času, kdy ji Bourne uklidí do bezpečí. Režisér tu dokonce naznačuje, že ti dva měli mezi sebou dříve víc než jen pracovní vztah, ale Bourne si to samozřejmě nepamatuje a režisér se k této otázce již nevrátil a nechal ji vyšumět. Pokud jste neviděli předchozí 2 filmy moc spokojeni nebudete, protože děj předpokládá, že divák viděl předchozí a tudíž se nezabývá počátečními bláboly o tom, kdo je Bourne, ale rovnou vás vtrhne do prudké akce. Velmi inteligentně použil režisér závěrečnou scénu předchozího Bourneova mýtu a to konkrétně rozhovoru Bournea s Pamelou Landyovou v New Yorku. Napadlo by mě, že tou scénou začne na začátku filmu a dá tím najevo, že plynule pokračuje dál, ale pozor tato scéna se opakuje v ději až v polovině filmu a tentokráte má úplně jiné souvislosti a rozuzlení. Dalším pozitivem je samozřejmě hudba Johna Powella, která je tou pravou třešničkou na dortu jménem Bourne.

Režisér David Cronnenberg je bizardní hororový šílenec, což je ještě slušně řečeno, protože některé jeho nechutnosti (Shivers - 1975 sexuální paraziti, The Brood - 1979 vraždící děti-mutanti či Scanners - 1981 vybuchující hlavy) nebudu raději komentovat. O to víc mě zarazilo, že se vypravil na půdu víceméně psychologickou. Ve svém dílku se snaží předložit přechod od idylického rodinného „amerického“ života až do osudného večera, kdy se hlavní hrdina stal mediální hvězdou a s tím přicházející problémy a rozkol rodinného snu. Cronnenberg sice dobře rozjede šachovou partii, ale v závěru si naservíruje pořádný mat. Plynule přejde od idylky k problému a k jeho radikálnímu ukončení, ale nic nevyřeší. Divák se pouze s jistotou dozví, že Tom není ten za koho se vydává, ale Joey - precizní zabiják na objednávku. Navíc si Cronnenberg neodpustil trochu ze své naturalistické morbidnosti, a to hlavně ve scénách kdy hlavní hrdina s ledovým klidem likviduje protivníky za zvuků praskajících a zpřelámaných kostí a rozdává si to se svou ženou v erotických scénách, které jsou až příliš dlouhé a odvážné. Kdyby se držel svého žánru, mohl vzniknout sice úchylný thriller, ale zato by se o něm mluvilo ještě dlouho po jeho uvedení. Takhle si odškrtnete další obyčejný průměrný film.

Spojení herců a kreslených postaviček není nic nového (viz. třeba dodnes, dle mého názoru nepřekonaná „Falešná hra s králíkem Rogerem“ ). Film je určen hlavně pro nejmenší, protože je dějově naprosto nenáročný, zato je plný nejroztodivnějších známých i méně známých kreslených postaviček Made in USA. Je jich však pro jeden film zbytečně mnoho. Je to v podstatě jeden velký slepenec odkazů na různé kreslené grotesky, ale na tom se film postavit nedá. Některé z nich jsou však pro rozum dítěte, natož pak dospělého diváka neznámé, protože prostě nebyly v Česku uvedeny. Ztřeštěnost a chaotický obsah brzy unudí i nejotrlejšího diváka. Mě samozřejmě též :).

I když se producenti série rozhodli tuto ságu v roce 1991 ukončit filmem „Freddyho smrt“, ukázalo se, že žádný konec série netrvá věčně. Avšak nejde tu o klasický sequel. Tento díl je unikát. Nenavazuje na sérii, ale přesto je její součástí. Režie se ujal duchovní otec Noční můry Wes Craven a vymyslel geniální scénář. Film se totiž točí kolem zákulisí natáčení pokračování Noční můry, vystupují zde skoro všichni nejdůležitější herci z prvního dílu - hrají sami sebe! Freddy už není ten sympatický chlapík z ostatních dílů, má novou visáž, neříká své kultovní hlášky ani nepřipravuje svým obětem své krvavé sny. Je tím pravým, ztělesněním zla, které není skoro vidět a v plné kráse se ukáže až ke konci filmu. Sice stále vraždí, ale už ne ve Springwoodu, nýbrž v „reálném“ světě všechny, kteří za jeho vznikem v roce 1984 stáli. Najdete zde minimum vymyšlených postav, zato je tu mnoho reálných herců, režisérů a producentů a hlavně kupa odkazů na minulé Noční můry. Bezduché popové songy a syntezátorovou hudbu vystřídal rozumný soundtrack, plný strašidelné hudby. Není to sice pecka roku, ale jako originální filmový experiment stojí za shlédnutí.

Dějově přímo navazuje na předchozí akčně hororovou vypalovačku Rennyho Harlina. Režisér Antony Hopkins se snažil trochu ustoupit od cesty zábavy a akčnosti, kterou si vydupal jeho předchůdce a vytvořil nejdepresivnější pokračování s důrazem na comicsovou estetiku. Na rozdíl od svých režisérských předchůdců se snažil více ukázat pohnutou minulost Freddyho Kruegera. Dozvíme se více o Freddyho rodičích, porodu a osudu matky, která v tomto příběhu sehraje důležitou roli. Navíc co se týče obličejové masky Freddyho je méně hororová. Film má zajímavou atmosféru, temnější než v předchozím dílu, avšak zbytečně je přerušovaná dlouhými a nezáživnými scénami s teenagery. Na jedné straně chválím existenci pořádného děje, který některým předchozím dílům výrazně chyběl, ale na druhou stranu na mě působí dost unaveně, vražd není moc a Freddy vypadá, jako by se nudil a byl bez své obvyklé morbidní jiskry. Sestupná tendence celé série je tady zřetelná.

To, co tento film proslavilo, není náboženské téma o životě a zmrtvýchvstání Krista, ale pohled na Vyvoleného, jako na člověka, který pochybuje, je rozpolcen a jeho duše tápe. Kontroverznost filmu tkví víceméně v jeho poslední půlhodince, kdy se ukřižovanému Kristovi zdá, že je sejmut z kříže, aby následně ochutnal radosti života normálního smrtelníka. Martin Scorsese mistrovsky převedl na filmové plátno knižní předlohu Nikose Kazantzakise "Poslední pokušení". Spolu s Gibsonovým „Umučením Krista“ jsou to oba velmi působivé filmy, i když na rozdíl Gibsonova pojetí se tento nedrží Evangelia. V hlavní roli se objevuje Willem Dafoe a jeho výkon je vskutku „božský“ :). Filmu pomohla i výborná hudba Petera Gabriela. Ti, kteří viděli Gibsonovo „Umučení Krista“ by měli zhlédnout i toto netradiční pojetí, rozhodně stojí za povšimnutí.

Režisér John Carpenter je spíše hororový specialista, ale jeho občasné výlety k jiným žánrům nejsou špatné. Sci-fi těží z popularity Spielbergova filmu E.T., ale rozhodně ho nenapodobuje či kopíruje. Jedna z nejpropracovanějších scén a na svou dobu velmi dobře trikově zvládnutá je Starmanova transformace z nehmotného těla. Práce na této cca desetivteřinové scéně trvala pro svou náročnost sedm měsíců. Starman, to však nejsou jen triková kouzla, to je především příběh o lásce, s apelem na lidskou snášenlivost a toleranci. Jeff Bridges jako Starman podal nenapodobitelný výkon, když dokázal neobyčejně lidsky ztvárnit svoji robotickou roli. Velkým plusem pro mě byla též syntezátorová hudba Jacka Nitzscheho.

Tento díl je z celé série nejakčnější a celkově velmi vydařený. Do režisérského křesla se usadil osvědčený akční tahoun Renny Harlin a nejenže pozdvihl mírně upadající tendenci série, ale podařilo se mu vytvořit kasovní trhák své doby. Kladl větší důraz na jistý akcent Freddyho povahy, který jeho režisérští předchůdci plně nevyužili, a to smysl pro černý humor. Je sice pravda, že je méně strašidelnější, ale po původně čistě hororové vizi Wese Cravena a fantasy vizi Chucka Russella se to dalo očekávat. Z předchozího dílu se vrací dívka Kristy, jen je škoda, že se již v její úloze neobjevila Patricia Arquettová, ale skoro neznáma Tuesday Knightová. Ovšem naštěstí brzo umírá a její štafetu přebírá její kamarádka Alice. Ta získává magickou sílu na finální zničující úder Kruegera od jeho dalších brutálně usmrcených obětí. „Vládce snu“ je spolu s „Bojovníky ze sna“ v prestižní dvacítce finančně nejúspěšnějších hororů všech dob.

Dnes je to již klasický snímek podle knižního bestselleru Arthura Haileyho. Poměrně věrně se drží románové předlohy. Tímto filmem byla v 70 letech minulého století započata mánie katastrofických filmů. Z pohledu dnešního diváka by se film mohl zdát trochu nudný a méně akčně explozivní, ale o to více se přibližuje možné realitě a nesnaží se o přehnané trikové orgie. Zajímavý je střih, kdy je obrazovka rozdělena a vidíme více, v jednom okamžiku se odehrávajících událostí. Nemohu, ale zapomenout na vedlejší roli černé pasažérky paní Quinsetové v podání Helen Gatesové, která si po právu zasloužila Oscara. Zajímavostí filmu je herec George Kennedy, který si sice zahrál malou roli Joa Patroniho, ale jako jediný se dokázal do téže role vrátit v dalších třech obdobných katastrofických filmech: Letiště 1975, Letiště ´77 a Concorde - Letiště 1979.

Pro mě jeden z nejlepších sportovních filmů o baseballu. Sice k dokonalosti mu chybí trochu méně dojemnosti a méně přehnaného amerického patosu. Ovšem to vše částečně zastíní výprava a výkon Roberta Redforda. Klasický učebnicový příklad toho, jak se hlavní hrdina stane ze dne na den hvězdou, aby po těžkém zranění upadl na dno a opět se vyzdvihl do výšin, avšak po dlouhých 16 letech na prahu středního věku. Navíc Redfordovi bylo v době natáčení snímku 47 let, takže vlastně nemusel hrát hlavního hrdinu ve středním věku, ale prostě jím byl. Dalšími dvěma pro mě potěšujícími záležitostmi jsou výtečná hudba a velmi dobrý vedlejší herecký výkon Glenn Closeové (u obou nominace na Oscara).

Řečeno slušně - neskutečná ultra slátanina. Než jsem zhlédl až do konce s vypětím sil tento film, tak jsem se mylně domníval, že na pilotování letadla je potřeba nějaký kurz. Vážení, není tomu tak. Hlavní hrdinka třináctiletá Nicol Stoneová (mimochodem jí hraje tehdy šestnáctiletá Elisha Cuthbertová!?!), poté co všichni v letadle, do kterého uhodil blesk, jsou v bezvědomí a ona jediná je při vědomí, protože si náhodou hrála s kyslíkovou maskou a měla ji nasazenou na ksichtu, se ujme nejen řízení a spojí se pomocí vysílačky s kontrolní věží, ale i úspěšně přistane. Neuvěřitelné :). Podle distributora filmu je to takový rozmazlený a ukňouraný spratek, kterého i kdyby jste fackovali od rána do večera, tak s ním nic nesvedete. Ovšem v tomto případě bych asi spíš zfackoval celý filmový štáb a distributora bych pověsil za kšandy do průvanu. Herecké projevy jsou nulové, speciální efekty směšné a scénář strašný. Řekl bych, že díky takovým filmům by nebylo na škodu zavést i zápornou stupnici hodnocení :).

Klobouk, šíleně popálená tvář, červený pruhovaný svetr a rukavice opatřená čtyřmi noži, to není nikdo jiný než Freddy Krueger, který napadá své oběti ve snech. Vedle Jasona Vorheese další kultovní vraždící maniak. Režisér Wes Craven přivedl na svět opravdu drsného zabijáka. Navíc se nezaobíral na začátku filmu dlouhým a nudným vysvětlováním, kdo je Krueger, odkud se vzal, proč vraždí, ale rovnou na diváka vybalil jednu morbidnější vraždu za druhou. Film těží převážně z originálních vražd a fantazie tvůrců. To, že Freddy je nesmrtelný a že ve snech může dělat co chce, dodalo tvůrcům velkou dávku svobody. Ve filmu jsou využity na svou dobu perfektní speciální efekty a atmosféra je vybudovaná geniálně, od počátečních žertů o nočních můrách až po závěrečný pocit beznaděje proti Fredymu. Ve filmu se mihnul tehdy začínající herec Johny Depp. Slávu a zároveň prokletí přinesl film Robertu Englundovi, protože při vyslovení jeho jména mě napadne vždy a jen Freddy Krueger.

Klasický příklad totálně nepovedeného druhého pokračování. Špatný děj, špatní herci a dost nudné zpracování. O původu Freddy Kruegera a jeho důvodech vraždění se nedovíme nic podstatného. Režisér Jack Sholder prostě pouze posunul dějově film o pět let dopředu po událostech prvního dílu a opět se vraždí o sto šest. Tento velmi nekvalitní snímek málem způsobil zánik celé série. Freddy Krueger tu nevraždí v snech, ale zhmotňuje se do hlavního hrdiny. Jediná věc, která tento díl nějak spojuje s filmovou sérií je v osobě Kruegera, jinak nemá dějově ani samotným pojetím s ní mnoho společného.

Trojka je návratem ke stylu prvního dílu, ovšem ve výpravnějším a trikově nabitějším podání. Režisér Chuck Russell posunul téma více do oblasti fantasy. Na scénu se vrací Nancy Thompsonová a její otec, známí z prvního dílu série. Nancy je začínající psychiatričkou v zařízení ve Westin Hills, kde se setkává s pacienty, kteří mají poruchy spaní. Nemohou usnout, protože se jim zdají hrůzostrašné sny. Součástí snů je samozřejmě Freddy Krueger, jehož vraždy jsou tentokrát opravdu brutální - třeba když si z jedné z obětí udělá loutku tím, že jí vyrve tepny z těla a používá je jako provázky. Tentokrát hlavní hrdinka Kristen Parkerová v podání Patricie Arquettové má schopnost do svých snů vtáhnout ostatní postavy. Setkáváme se tu také s Kruegerovou matkou (samozřejmě mrtvou) a trochu se odhalí jeho minulost. Každopádně po předchozím propadáku opravdu svěží pohoda.

Režisér Roger Vadim natočil film podle stejnojmenného sexy comicsu, který vycházel začátkem šedesátých let minulého století. Nepovedlo se mu však vytvořit nápaditý příběh. Speciální efekty hodně pokulhávají, ale hlavně nesedí množství bizarních dekorací. Z pohledu dnešního diváka připomíná naivní pohádku pro dospělé. Jediné co se zadařilo, byla hlavní představitelka Barbarelly - Jane Fondová (v době natáčení manželka režiséra). V sexy přiléhavých kosmických oblečcích vynikly její dokonalé fyzické proporce. Je škoda, že kromě vnad Jane Fondové tenhle film nepřináší nic rozumného.

Dějově je sice film zasazen do blízké budoucnosti, ale nemusel by být vydáván za sci-fi či horor, protože by se mohl odehrát i v přítomnosti. Ovšem zasazení děje do budoucnosti dodává filmu na účinku. První „Mad Max“ je ze zatím natočené trilogie (chystá se totiž další film s názvem „Mad Max: Fury Road“) nejméně fantastický, ale nejpůsobivější. Síly zločinu tu převládají nad spravedlností a jediným možným způsobem, jak to otočit je použít nepřiměřené násilí. Je to velice temný film pro své zobrazování násilí a smrtí, ale i když ve filmu zemře několik osob, vše se odehrává mimo záběr kamery. Díky tomuto filmu se otevřely, tehdy začínajícímu herci Melu Gibsonovi, dveře do světa filmu.

Mnohem méně originální než první film, ale vyrovná se mu ve vizuálním designu a v neuvěřitelných automobilových honičkách, jaké kdy byly natočeny. Dějově na první film nenavazuje, jedině pouze hlavní postavou. Přesouvá se více z temné roviny do akční. Režisér George Miller si dal záležet na popisu budoucího postkatastrofického světa. Přinutil tvůrce kostýmů i prapodivných automobilů, aby veškeré předměty, které se ve filmu objeví, byly vyrobeny ze zbytků a starých součástek. Nic nesmělo zářit novotou, protože v tomto světě již tovární výroba přestala existovat. Pustá australská krajina výborně posloužila jako kulisa světa po apokalypse.

Tento film je ze všech tří doposud natočených nejméně divoký, ačkoliv ani zde není o napětí a tolik oblíbené honičky nouze. Jeho děj je složitější a propracovanější. Civilizace pokročila ve svém rozkladu ještě dále. Složitější technologie vesměs neexistují, lidé tu žijí na úrovni středověku. Obyčejné hrdinství předchozích filmů se tentokrát přesouvá do polohy mýtu. Velice zajímavým nápadem bylo obsazení zpěvačky Tiny Turner do role vládkyně města. Samozřejmě, že si k filmu složila i titulní píseň „We Don´t Need Another Hero“, která ve své době úspěšně okupovala horní příčky hitparád.

Životopisný film o skandálním spisovateli Henry Millerovi, jehož díla byla považována za nemravná, vulgární, urážlivá a dokonce až pornografická. Spisovatel se svou otevřeností k sexu stal vzorem pro "hippies". Dějově se film točí kolem jeho pobytu v Paříži ve 30. letech minulého století. Režisér Philip Kaufman pojal film v erotickém stylu Millerových románů a tím pádem je v něm velké množství sexuálních scén. Vzhledem k tomu, že byl určen do kin jsou tyto scény velmi odvážné a díky nim se film vlastně proslavil. Ovšem peprné sexuální scény jsou asi to jediné co je na filmu pozitivní, jinak je průměrný. V jedné z hlavních rolí mě zaujala tehdy mladičká Uma Thurman, která dokazuje, že má nejen krásné a smyslné tělo, ale i herecké nadání.

Zdařilé filmové zpracování temného komiksu. Filmový hrdina John Constantine je chodící reklamou na tabákové výrobky. Režie se ujal nováček Francis Lawrence, který do té doby byl vynikajícím režisérem stylových videoklipů pro televizní stanice MTV nebo reklam. V každém jeho záběru je znát čistota digitální práce, maximální využití filmových efektů, rychlost, pružnost, uhrančivá krása, omračující nápad a vtip, rychlý střih a profesionální využití hry světla a stínu. Děj filmu se tematicky drží komiksové předlohy, filmový hrdina je oproti komiksovému sice tmavovlasý a nežije v Anglii, nýbrž v Los Angeles, ale pokud není někdo vyloženě zarytý fanoušek a znalec kresleného komiksu, nebude ta malá změna vadit.
Především trikové ztvárnění pekla je ohromující. Z vedlejších rolí mě pobavil Peter Stormare alias nejvyšší vládce pekel, který si (výjimečně) osobně dojde na Zem pro Constantina. Byl přesně tím cynickým, slizkým a odporným vyvrhelem pekel.

Sci-fi komedie, jež se do historie kinematografie zapíše jako největší propadák v kariéře Eddieho Murphyho. Náklady činily cca sto milionů dolarů a výdělek sotva pět milionů. Není se čemu divit. Děj tu prakticky neexistuje: Murphy celý film prchá před mafiány ve společnosti robotického bodyguarda a půvabné zpěvačky Diny a film se rozpadá do řady izolovaných scének. Pověstný Murphyho humor zmizel kdoví kam a výsledkem je změť nudných rádoby komediálních klišé. Těžká ztráta času a nálady :(.

Prozatím poslední celovečerní Star Trek film. I přesto, že film není vůbec špatný, byl to pro producenty velký propadák a těžká rána. Problémem byla špatná reklamní kampaň, ale hlavně nesmyslné načasování premiéry v době, kdy do kin vtrhl druhý díl „Pána prstenů“. Tentokráte se režie ujal startrekovský nováček Stuart Baird a na rozdíl od předchozího akčňáka Jonatana Frakese trochu zvolnil. Je více rodinný (svatební veselí novomanželů prvního důstojníka Williama T. Rikera s lodní poradkyní Deannou Troi), zavede nás do komunity Romulanů, ale hlavně si pohrává s myšlenkou klonování a jejího nebezpečí, a to rovnou v podobě zákeřného klonu kpt. Picarda. Je poznat, že Stuart Baird se dříve živil mimo jiné i točením videoklipů. Celkově bych tento díl série nehodnotil naprosto propadákově, ovšem na druhou stranu nic nového nepřináší a vlastně se veze na postupně snižující se vlně vzniknuvší kdysi dávno v hvězdném datu - 1312.4 :).

Spolu se Star Trek 4 nejlepší a finančně velmi úspěšný filmový příběh série. Ve filmu budeme mít co dočinění s nejobávanějšími mimozemskými entitami - Borgy. Posádka lodi Enterprise se musí vrátit zpět do minulosti a opět se postavit hrozbě polokybernetických stvoření, aby zachránili Zemi. Tvůrci přitvrdili a přidali na tuto sci-fi nezvykle více hororové atmosféry. Skvělou roli si zahrál James Cromwell coby věčně ožralý Zeframe Cochrane, který staví první plavidlo s warp pohonem - Phoenixe, aby s ním provedl let, který bude pro lidstvo mezníkem a povede k prvnímu kontaktu s mimozemšťany. Film je plný velkého množství vesmírných soubojů, střelby s pháserů a napětí nás nenechá chladnými až do konce.

Tento díl je fanoušky - Trekkies považován za vůbec nejlepší díl celé původní „Kirkovské“ série. Já osobně myslím, že se hlavně tvůrci vyvarovali chyb z předchozího Star Treku a přidali více dobrodružství, akce a triků. Navazuje na díl původního seriálu ze 60. let minulého století s názvem „Space Seed“. I když jste tuto epizodu seriálu neviděli, tak to nevadí, protože ta návaznost je hlavně v osobě hlavního záporáka Khana, se kterým se práve kpt. Kirk setkal ve výše zmíněném dílu seriálu. Možná nepochopíte důvody motivace a charakter Khana ani jeho důvod k takové nenávisti vůči Kirkovi, ale ochuzeni příliš nebudete. Na postu skladatelském se objevil James Horner, který je důstojným pokračovatelem, protože jeho hudba sedí k celému filmu naprosto perfektně. Závěr filmu je smutný, protože jedna z hlavních postav umírá, ale otevřený…