lezata8

"Bůh seslal déšť..."

"...Ale kdo seslal ten oheň?" Vtáhlo mě úchvatné prostředí drsné Austrálie v době, kdy byla pro přistěhované protinožce pořád ještě novým světem a do toho naprosto přesvědčivě zasazen ten nejkrásnější a nejtragičtější příběh, co mi kdy který film nabídl. Zakázané ovoce je sice v romancích evergreenem, ale zkrátka zabírá a tady extrémně. Meggie nejenomže neustále přichází o Ralfa, ale ztratí tolik dalších klíčových mužských postav v jejím životě a já ty ztráty prožívala s ní. K tomu všemu hrají jako hlavní hudební témata přesně padnoucí melodie. A Richard Chamberlain? Bohužel, dneska už homosexuální (sakra proč ty nejkrásnější chlapi?) stařík, ale tenkrát z něj ženský šílely a já jeho kouzlu v tomhle filmu propadla taky.

Byla to netypická vizuální jízda, co naprosto strhla moji pozornost, takže jsem se prostě kochala. U toho jsem se ale musela věnovat ději, protože nebyl zrovna jednoduchý a vybízel k zamyšlení. Přemýšlela jsem také nad tím, jak si tvůrci poradili s Ledgerevou smrtí, při čemž jsem se neubránila lítosti nad nad tím, že svět ztrátil skvělého a krásného herce...

Starý mladý

Brad se mi v každé fázi své role líbil. A nejen maskéři a maskérky na něm odvedli dobrou práci. Od začátku jsem byla zvědavá, co s ním udělají v jeho mladších vydáních. V "puberťáckem" období jeho vzhled sice hodně zaváněl počítačovou grafikou, ale i přesto to na mě dojem udělalo. Celkově se mě film dotknul, zvlášť spoustou dojemných momentů - ať tím, jak ho jeho černá "maminka" brala jako odlišného, ale plnohodnotného, nebo jeho finálním stárnutím-mládnutím a jeho oběťmi.

Cabadaj

Na to, že jsem čekala, že tenhle film bude dělat jedničce ostudu, ji podle mě nakonec nijak neurazil. Není to nucený kýč našroubovaný na originál, jak jsem si myslela. Zapůsobil na mě lehce melancholicky i realisticky. Je pravda, že náboj tenhle film podle mě nemá. Prostě si tak plyne bez větších zvratů. Můj celkový dojem ale dokresluje i hudba, která mi s filmem ladila a líbila se mi.

Mně se ten film líbí. Viděla jsem ho několikrát. Poprvé to bylo určitě nejnapínavější a nejpřekvapivější. Ale i když vím, o co jde, stejně se podívám. Už kvůli prostředí, kostýmům, hercům a tajemné atmosféře. Ale je pravda, že tenhle film postupem času trošku vyčpívá.

Bombarďácký

Mám Bridget ráda. Obsazení Renée se povedlo. Hugha můžu a Colina Firtha jsem si tady zamilovala. Ten film se tak hezky žene bezhlavě dopředu stejně jako Bridget. A ta našláplá hudba mu dodává ještě větší tempo.

Seriál mám ráda, když mám příležitost, podívám se na něj. Ale u filmu jsem se i vysloveně nudila. Pár scének mě hodně pobavilo. Někdy jsem se vžila do jejich NY života, ale nestačilo mi to. Prostě mi to přišlo natahovaný, občas nudný, sem tam vtipný.

Provaz

Typická fantasy to není. Tohle je skutečný propojení reality s fantazií. K prožití fantastických věcí tady není potřeba kouzelný starý skříně či něčeho podobnýho. Vždyť stačí třeba právě les, zavřít oči a... To, jak dopadne Leslie je strašně smutný, ale umocňuje to zážitek z celýho filmu.

Dost zajímavý zpracování příběhu z historie. Muzikálová čísla, hlavně ta taneční, mě nejdřív hodně zarážela - podivně tancující banda na divnou nedobovou muziku. Ale nakonec i tahle zvláštnost byla spíš k dobru. Za dobrým dojmem z filmu hodně stojí hlavní trojice herců - Brzobohatý, Hanzlík, Skopal.

Prostě mám pro francouzský filmy slabost, stejně jako pro studentskej život. Erasmus a spol. na mě dejchnul přirozeností. Střet různejch kultur, ale i vnitřní střety, třeba Xaviera. Občas to sice na mě bylo až moc chaotický, ale k tomuhle filmu to sedí.

Královský slib nepatří mezi klasické pohádky. Je takový syrovější. A tomu odpovídá obsazení, kostýmy, prostředí, kamera, zápletka. A tohle všechno se mi líbilo.

Šifra

Nádherný film. Tvůrcům se povedlo natočit film o psychické poruše strašně přirozeně. Hezky zdůraznili to, jak blízko si může být genialita a šílenství. A to, že je to natočeno podle skutečné události, filmu ještě přidává.

Fly

Na to, že se u hororu a navíc u takovýho mušího námětu dá určitě sklouznout někam hodně nízko, tady se to povedlo. Ta přeměna je přesvědčivá. Prostě nejodpornější moucha, jakou jsem kdy viděla. Ale dneska už je to přece jen horor staršího data, založenej na trikách, takže tohle je znát.

Low tension

Chjo, jeden z hororů, na který jsem si počkala do pozdních hodin, a pak si to vyčítala. Napětí jsem párkrát pocejtila, ale pak se to táhlo v podobnym duchu dál a mě už nic nedostalo. Nebavilo mě to, doukoula jsem se jenom proto, abych věděla, jak to dopadne.

Pěkné hejno

I Hitchcockovi filmy stárnou, ale přesto jsou Ptáci stále vcelku kvalitní podívanou. Jako obvykle nechybí taková hustá atmosféra. Ale převedení Daphne Du Maurier na plátno se mu přeci jen podle mě lépe povedlo v Rebecce. Mimo jiné třeba i díky lepším hereckým výkonům a lepším vykreslením postav.

Rebecca

Skvělé Hitchcockovo dílo. Černobílé provedení tady nijak nepřekáží. Opět na mě zapůsobila velmi stísňující atmosféra. Líbí se mi herecké výkony Laurence Oliviera i Joan Fontaine. A námět čerpaný od Daphne du Maurier je zajímavý. Mrtvá milovaná první manželka asi není nic příjemného pro manželku novou i bez takového vyhrocení jako zde.

Boo

Příšerky z s.r.očka mi přišly ze všeho nejvíc roztomilý. Na vtipných scénkách, hlavně kde vystupuje Boo, se vždycky našlo i něco roztomilýho. Ale na druhou stranu takovej Randall byl opravdu slizkej. Hrozně se mi líbí ten celkovej nápad se získáváním energie z dětskýho křiku a způsob, jak se k němu příšerky dostávaj. Prostě roztomilej příběh.

Vraťte Homeru Simpsonovi

Tohle bylo trošku jiný, než se koukat na Simpsny doma v obýváku. Fakt mě fascinovalo vidět je ve velkym stylu na obřím plátně. Do děje se vešla spousta džouků a přitom obdivuhodně drží pohromadě. Třeba scénky s Maggie nebo zmutovanou veverkou mě prostě dostaly. Simpsonovi maj pro mě i v kině co dělat a vůbec by mi nevadilo, kdyby se tam ještě podívali. Ale... seriál je seriál.

Kentán z Montarži

Málem jsem tady Depardieua nepoznala. Každopádně svojí roli zahrál dokonale. Miluju francouzský komedie a tahle mě rozhodně nezklamala. Když mám na tenhle film náladu, vydržim se u něj smát od začátku až do konce. Je tu plno takovejch nenucenejch vtípků, který se tvářej jakože nic a položej mě smíchem na zem.
A k tomu ta neustálá Quentinova nevinná přiblblost a Rubyho kamenná tvář.

Bermudský trojúhelník

Nevídaná rodinka - jak si libujou v nenávistnejch a brutálních praktikách a přitom se tak milujou. Tohle je prostě hrozně originální filmeček s perfektním hereckým obsazením a výkony.

Dagmara

No dobře, Polda to neni, ale koukat jsem na tenhle film mohla. Polda má pro mě nostalgicky sympatickej nádech a tohle je takový sice slabší, ale jeho oživení. Sypal hrál dobře, i jako ženská vypadal přesvědčivě. A ta jeho chůze - moc "pěkná". :-D Zasmála jsem se.

Uf

Díky tomuhle filmu jsem si Renče začala opravdu vážit jako pana režiséra. S tím jeho hereckým výkonem je to horší, ale zase je zajímavý ho vidět jako mladýho kluka. Přišlo mi neuvěřitelný, že ten frajírek Viki ten film taky natočil. Příběh je to dechberoucí, hluboko se mě dotknul. A Geislerová a Hrzánová v popředí těch výborných hereckých výkonů.

Franciscovo Španělsko

Negativní recenze na tenhle film neberu. Kvůli nim jsem na film nešla do kina. Jaká škoda! Já sama za sebe marně hledám něco, co by v tomhle filmu bylo špatně. Mám ráda životopisné snímky velkých umělců. A tehle řadím mezi ty nejkrásnější. Líbí se mi akcent na dobu, ve které Goya žil. A zvlášť nám Čechům praktiky inkvizice musí něco připomínat. Ale je pravda, že film se sice točí kolem Goyi, ale Goya zde jako hlavní hrdina nepůsobí. Je skryt ve stínu Natalie Portman a Javiera Bardema. Natalie je výborná, ale Bardem jako Lorenzo mě okouzlil, tahle role mu sedla.

Step Up

Snad na každý film, kde hraje hlavní roli tanec, se ráda podívám. Step Up ("český překlad" záměrně ignoruji) mě ale nenadchnul. Žádná velká láska z toho na mě netáhla, žádnou písničku si nepamatuju. Míchání dvou tanečních stylů a vlastně celkově dvou společenských světů je sice zajímavý, ale tady z toho nic úchvatnýho nevylezlo. A to, co se stane s tim menšim černochem se mi tam vůbec nehodilo.

Baby

1987. Film letitej jak já a přitom se pořád líbí. Jednu dobu jsem dokonce hodně poslouchala soundtrack k tomuhle filmu. Krásný písničky. Nádherný taneční čísla, hlavně to závěrečný. Taky se mi líbí to pohodobý prostředí rekreačního střediska. Tohle je prostě klasika v žánru tančeních a romantických filmů.