AdiegoA

Původně mě lákalo jen jméno sympaťáka Noaha Wyleho a během prvních 10 minut jsem došel k závěru, že by to na televizní poměry nemuselo být, jak příběhově tak vizuálně, nejhorší. Z této prvotní myšlenky ustupuji. Wyle nehrál příliš dobře a jeho postava byla na zabití, Sonya Walger byla otřesná a Kyle MacLachlan nejspíš ani po dokončení filmu nevěděl, o co jde. Většina dialogů, stejně jako akce byla hodně na hraně únosnosti, ale asi tak 5x jsem si říkal, že to už snad ani nemůžou myslet vážně. Jediný důvod, proč dám 40 %, je obava z katastrofálních následků 2. dílu a hlavně za neuvěřitelně sexy záporačku Kelly Hu, která zatápěla Wolverinovy.

První díl epické trilogie mám úplně nejraději. Zasáhla mě počáteční pohoda z hobití vesnice a především seznamování s postavami jelo jak na drátkách. Filmové lokace byly tak nádherné, že mi přeskakoval zrak a ústřední hudební motiv, bušící do uší, to všechno je tak dokonale vyváženo, že se mi sebemenší kazy hledají jen ztěžka. Úvod do putování po Středozemi jsem si užil už třikrát, nedavno premiérově v extended verzi a opět jsem se nechal příběhem unášet jako poprvé.

Přestože schylování se k hřmotné a dlouhé bitvě nebylo tak "okouzlující", jako putování kompletní devítky společenstva v prvním dílu, je to skvěle natočené, atmosféra, plus nádherné rozlehlé pláně Nového Zélandu jsou bezkonkurenční. Postavy mají na čem stavět a výborně se prohlubují. Otrava Frodovi mysli prstenem a psychologická výstavba Glumova charakteru mě bavili asi nejvíc a Ian McKellen byl opět daleko nejcharismatičtější. Samotná bitva, kde se prolíná několik míst je na spadnutí čelisti (plus pár skvěle napasovaných vtipů v podobě kočkování se Gimliho a Legolase).

Úžasné zakončení nádherného příběhu, kterému nedám 100 % jen proto, že chci zdůraznit jedinečnost Společenstva v mých očích. Fascinace bitevními scénami se na čtyřhodinovém extended prostoru kříla s nervy drásajícím pošťuchováním Froda a Sama na cestě za zničením prstenu. Především Sam se v mých očích stal nejúžasnější postavou celé trilogie. Když si nakonci putování vymění s Frodem pohled a každý ví o co jde, byl jsem dojat k slzám. Vlastně celé to loučení na mě působilo krásně melancholicky. Po zemi elfů, trpaslíků, ale také skřetů, jsem necestoval naposled. Nádhera!

Tak jsem po třech dnech, které jsem si vzal na rozmyšlenou, došel k vyřknutí ortelu - ne, nelíbilo se mi to. Lehce experimentálnější pojetí a roztříštění příběhu do tří partů sice znělo fajn, ale ve finále mě to prostě nabavilo. Celé to provázání všech částí jakž takž funguje, ale k tomu není vůbec třeba ta devítka, ve které má být vše skryto. Ryan Reynolds se vůbec, ale vůbec nehodil do prostředního příběhu. Vprvním byl dobrý a ve třetím také. Jeho ženské protějšky na tom byly však daleko hůř, a to jak v případě vizáže (no dobrá, ne tak důležité) a hlavně hereckých dispozic. Pointa na konci se mi zdála nezajímavá.

Tohle už ani nedokážu posoudit objektivně. Se svojí maminkou jsem to viděl snad dvacetkrát a pokaždý mě to baví.Je tu sice dost "blbých" situací a některé dialogy znějí přímo šíleně. Jenže na mě ta první láska chlapáckého Swayzeho a nevinné Baby prostě zabírá a když se v závěru roztančí na nádhernou oscarovou písničku, jsem už totálně spokojený. Jeden z těch filmů mého srdce.

Není to sice nic světobornýho a variací na téma něco se při něčem zvrhne a hlavní hrdinové se čím dál rychleji potápí do bahna tu bylo už hrozně moc. Mě ale Big Nothing sedlo do nálady. Je to krátké, je to zábavné a hodně rychle to odsýpá. Zvraty se na mě valily jako lavina a hlavně ke konci to bylo správně černohubé. Simon Pegg je v méně komediální poloze, než je u něj běžné, naprosto skvělý a David Schwimmer se do charakterového obleku svého hrdiny neuvěřitelně hodil (zvlášť když ho mám zafixovaného jako Rosse). Jako jednohubka tenhle film efektně plní svůj účel.

Jo, když nějaký tvůrce natočí nejlepší film ve své kariéře a přesto je to zralé na varování o možných smrtelných účincích na člověka, nebo psychická poškození v důsledku sledování, asi bude něco špatně. Na novém Bollově filmu jsou sice celkem vidět investované peníze, triky vůbec nejsou špatné a filmové lokace vypadají úžasně, ale ani to že 100x viděl Pána prstenů mu nepomohlo. Příběh je tak debilní a plitký, jak jen míra únosnosti dovoluje, herecky těžce depresivní a nastříhané tak, že by to pohřbilo i klip Lunetiků. Asi ani nemá cenu přemýšlet o tom, jak je možný, že se v pradávné době vyskytuje terminátor s ksichtem Stathama, kterej umí kung-fu líp něj kdejakej shaolinskej mnich. V akčním módu je sice řízej Jason cool jako vždycky, ale když se pokoušel o citový projev, málem jsem se pozvracel. O tom, že se pokoušet o hraní nemá cenu neměl ponětí ani Ray Liotta a jeho démonický záporák je jen dalším aspektem potvrzující tuto tragédii. Dost otřesně působí na plátně i ošklivá Leelee Sobieski, Claire Forlani a Hellboy Perlman. Jediný kdo pochopil o co jde je karikaturní a pitvořící se Matthew Lillard (tedy kdyby to myslel vážně, tak je to ovšem na zabití). Reynolds, Lokenová a Rhys-Davies jsou tu tak spíš omylem, ale neurazí. V tomhle filmu sice Boll malinko výkonostně poskočil, ale je to spíš penězi a známými ksichty a pořád to stojí za starou bačkoru.

Hodně netradiční a o to lepší romantická komedie. Poetické sekvence se zastavováním času hodně povyšovaly příběh nad rámec tradičnosti. Navíc ačkoli je romantická linie upřednostňována, hned několikrát jsem se zasmál. Hlavní hrdina se mi zdál jako těžkej sympaťák a jeho objekt touhy, kolegyně ze supermarketu byla svou obyčejností svým způsobem přitažlivá. Zasněžené finále je sice obligátně očekávané, ale je to takové příjemné pohlazení po všech romantických duších. Nezbývá než doporučit. P.S. Nepamatuji, že by se mě nějaká americká romantická komedie kdy takhle dotkla. Tohle britské překvapení se hodně blíží jihokorejským sladkobolným filmům tím něčím navíc, co slovy nelze popsat.

Občas koukám na film jen proto, kdo v něm hraje. Někdy se to nevyplatí a na druhou stranu občas se krom plakátové jména výsledek zvrhne v uhrančivý zážitek. Vůně ženy nabízí druhou variantu a Al Pacino je jen třešničkou na dortu. Příběh může být jakkoli přímočarý, ale je tak silný a okouzlující naráz že mu odpouštím všechny neduhy režie. kterými trpí. O´Donnel snad jedinkrát v kariéře hrál a dojem nekazil a můj oblíbenec Al Pacino z rukávu vytáhl výkon z kategorie nadlidský. Krása.

Po Magnolii další ohromující film Andersona, se kterým mám šílený problém a neuvěřitelné dilema v hodnocení. Mě Hříšné noci připadají jako rozpolcená osobnost, nebo dva výtečné filmy v jednom. Pokud bych měl hodnotit část o vzestupu hvězdy Wahlbergovi postavy, dal bych bez rozmýšlení kilo. Kdybych hodnotil to co následuje, dal bych kilo. Ale prostě mi to ne a ne jít dohromady a ty kolečka k sobě nepasují a vržou a vržou. Skvělý dojem navozuje Anderson výbornou 70´ výtvarnou stránkou a dobovou hudbou. Herecky je to zvládnuté na jedničku. Wahlberg, Burt Reynolds výteční, Seymoure Hoffman, Don Cheadle skvělý, Julliane Moore dobrá.

Další z jihokorejských filmů, který má duši a neopakovatelným způsobem mě obohatil, dojmul, možná mě i něco naučil. Kontrast mezi jednotlivými skupinami byl znatelný a dobrosrdečná prostota vesničanů mě odzbrojila. Jen na ten emocionální výbuch na konci jsem nebyl tak úplně připravený.

Stačilo vypnout mozek a touhle jednohubkou s absolutně bizarními situacemi jsem se královsky bavil. Tony Leung je nebezpečně sympatický a do teď jsem netušil, že se umí ohánět kung-fu údery jako Jackie Chan. Souboje vypadají velmi dobře a choreografie je pro oko potěšující. Navíc harém asistentek hlavního hrdiny bych bral taky. Jedna dáma hezčí než druhá.

Jejda, tahkle šíleně jsem se nudil naposled u Nového světa Terence Mallika. Pravda, je to solidně natočené, zápletka není k zahození, ale tak roztahané zajímavé momenty jsem dlouho neviděl. Joaquin Phoenix je výtečný a Mark Wahlberg s Duvallem dobře sekundují. Na druhou stranu já prostě nemám rád Evu Mendes! Průměr po naprosté věčině stránek. Nelituji toho, že jsem to viděl, ale podruhý leda by to mělo zabránit atomové katastrofě.

Na nedělní odpoledno to bylo celkem fajn a ten do značné míry absurdní příběh mě na druhý pohled zaujal. Hugh Grant sice 3/4 času vypadá jako pako, ale jeho vystupování je příjemné a pár dalších jedinců jako Colm Meany a Tara Fidgerald potěší. Nemělo to sice moc spád, ale našlo se několik velmi oku lahodících záběrů a .. no prostě fajn.

Burtona mám rád a jeho styl režie mi vždy přišel zajímavý. O to víc mě štve, že je poslední dobou nějak bez nápadu a jeho filmy jsou si kosmeticky podobnější. Sweeney měl atmosféru dusivější snad víc než Batman a figurky byly šílenější než v Karlíkovi. I přes skvělý hudební dobrovod a bombastická muzikální čísla mě nakousával ten vnitřní pocit nepřesvědčení. Co na tom, že poslední dvacetiminutovka je geniální, Alan Rickman si zopakoval záporáka ze Smrtonosné pasti a ta nadnesená myšlenka, že pomsta je cesta do pekel na mě fungovala víc než kdy jindy. Sweeney je pro mě hlavně promeškaný potenciál a taky nechci nikdy víc slyšet zpívat Johnny Deppa.

Velmi příjemná záležitost s impozantní atmosférou a herecky vyrovnanou sestavičkou. Ellen Page psychologicky drtí Patricka Wilsona dost přesvědčivě. Škoda jen, že to není o nějakých 25 minut kratší, s každou další minutou mě to totiž přestávalo ne bavit, ale ohromovat. Sladeovi režijní nápady rozhodně nejsou k zahození.

Bavilo mě to o dva chlupy víc než Podfu(c)k. Ritchie by za tohle zasloužil vypolstrovanou celu, protože nevim, jestli takováhle zápletka může uzrát v hlavě normálního člověka :-) Ne, vážně, to postupné linkování a směrování příběhu je samo o sobě příjemně infantilní, ale poslední půlhodina je bezkonkureční. Ritchie dávkuje černý humor a nepřímo viditelní násilí samozřejmě a na začátek kariéry hodně razantně. Do noty mi kápla i laciná, ale přesně vystihující podstatu filmu, laciná vizuální stránka. Z bandy dobrých "padochů" mě zaujal Statham, kterej má nadhled i když nehraje zrovna Franka "Kurýra" Martina a z těch zlech padouchů mě válcoval černoch, kterej furt sledoval závody v televizi. Přesto na sebe největší díl pozornosti prostě musí strhávat Vinnie Jones. Je to sice magor, ale v těchle na tělo šitých rolích magor bezkonkurenční.

Tak jsem zjistil, jak je vlastně fajn, být úplně normální a na degradující se svět koukat jenom v televizi. Gympl je solidním vyprošťovákem z deprese a hapruje spíš na tom pomezí rizího dramatu. Na české poměry je to celkem solidně natočené a doprovodný soundtrack rozhodně stojí zato. Herecký kolektiv byl fajn, Vorel ml. sice není kdoví jaký talent, ale v téhle poloze byl minimálně přesvědčivý, zato Jirka Mádl byl doslova nekompromisní. Prostě fajn.

Není to sice ta nejvydatnější strava ze všech, ale Collin Farrell a především Al Pacino v tomhle filmu rozhodně předváděli své nesmírné herecké dispozice. Škoda toho neuvěřitelně hrubého skoku ze zajímavé "farmy" školící agenty do pracovní reality. Film sice neztratil na tempu, ale na údernosti rozhodně. Přes tohle všechno jsem se ani podruhé nenudil.

Tohle a Sbal prachy a vypadni dokazuje, že byl Ritchie kdysi dávno ve formě. Zápletka je opravdu fajn a celé je to prokládáno černým humorem, který mi seděl. Vizuální a hudební stylizace je bezvadná. S odstupem času je zajímavé vidět nejdrsnějšího cool "macha" Stathama jako obyčejnýho smrtelníka, i když se stejnou porcí hlášek. Když role sedne i Pittovi a Vinnie Jonesovi, není co řešit.

Tak tohle se opravdu povedlo. Byl jsem vůči Nesnesitelné krutosti silně skeptický a téměř jsem si zakazoval film pustit. Ještě že jsem tu nechuť překonal. Mě to totiž bavilo daleko víc než všechny Farga a Země co nejsou pro starý. Spolu s Bratříčku, kde jsi častuji Krutost tím nejoblíbenějším od bratrského dua. Ačkoli jsem ten podraz hlavní hrdinky vypozoroval poměrně brzo, tak jsem se vážně bavil. Režie mi přišla na Coeny dost naučesaná, ale bylu to dost zajímavých nápadů. Mezi herci jasně kraluje George Clooney, který se do bizarně situovaných postav Coenů úžasně hodí a jedinou grimasou dokáže svému charakteru dodat náležitý nadhled. Zetu Jones nemám rád a jejího oscara za roli v Chicagu beru jako jeden z největších omylů v historii, ale nějak jsem v půlce filmu povolil otěže i vůči ní a jednou ji vzal na milost. Už se nemůžu dosčkat, až si to pustím za čas znovu.

No tohle bylo pro Stillera a Appatowa evidentně jen zahřívací kolo. Nevim jestli je dobrý děckám rvát do hlavy že bejt tlustej je v pohodě. Na druhou stranu byla Stillerova postava napsaná přesně tak, aby ukázala jak se s dětmi postupovat nemá. Nebavil jsem se, ale ani mi to příliš nevadilo, takže čistý pade jako kompromis.

Kolik dlouhých hodin jsem se snažil v Hitmanovi stát tím pověstným Silent Assassin ... Když skončil film, měl jsem jako fanda hry takovej vztek, že bych dal nejradši odpal jak vyšitej. Nicméně nepatřím mezi ty, kteří by srovnáváním děl byli posedlí. Rozhodně nepromíjím v co agenta 47 proměnili a při bitce s mačetami jsem si rval vlasy na hlavě. Taky mi přišel dost nesmyslný celý ten Hitmanův plán. Ale ... Olyphant byl cool, Olga Kurylenko skvěle vypadá a seriálové hvězdičky v jiných rolích jsem shledal přijatelnými. Takže jako akční výplach třetí cenový to beru. Jako adaptaci skvělý hry to zatracuju a vidět už to nikdy nechci.

Opravdu nádherný a dojemný korejský film. Režisér Jeong vtiskl snímku patřičně krásnou vizuální stránku, ale tady jde především o hlavní motiv a myšlenku. Pokud vás tohle nedonutí se zamyslet, tak už snad nic. Hlavní role autisty se chopil bravurně Seung-woo Cho, občas byl až k neuvěření. A přestože to bylo celé dobře zahrané, jemu nikdo nesahal ani po kotníky. Pokud jihokorejskou filmografii neakceptujete, rozhodně se tím ochuzujete. Minimálně o tento film určitě.