AdiegoA

Případ formálně dokonalého filmu, který mě nechal úplně chladným. Díky příhodné konstalaci hvězd natočil Shyamalan na své poměry nepřekonatelné dílo. Jeho styl vedení dialogů přes všechny možné úhly a odrazy z televize, oken a podobně, nebo příjemně mrazivá atmosféra i za okolností, že se toho v daný moment na plátně příliš nedělo, působí čerstvě a neokoukaně. Příběh je originální, zajímavý a výborně vipointovaný. Dvojici Bruce Willis a Samuel L. Jackson to dohromady zase šlape (jednotlivě hrají spíš průměrně a spoléhají na charisma, které bez debat mají) a Spencer Treat Clark s Robin Wright Penn jsou příjemně chutnající třešničkou na nazdobeném dortu. Nadprůměrné v každém detailu. Proč to tedy na mě nefungovalo?

Prvotřídní komediální import. Rozjezd sice drhne a Kang Dong-won v mých očích patří k těm méně sympatickým hercům. Jenže v momentě, kdy se začne rozkošná Kim Ha-neul lhaním dostávat do stále svízelnějších situací jsem se bavil jako dlouho ne. Udržet bizarnost scénáře v humorných kolejích vysoké úrovně se dařilo celkem dlouho a dá se tak odpustit i ne úplně nejchytřeji zvolněné tempo na dojemný dojezd do finiše. Ačkoli si po pár týdnech tři, čtyři konkrétní situace vybavuji horko těžko, na ten příjemný pocit při sledování nezapomenu. Lepší "čistokrevnou" komedii jsem z korejského výběru ještě neviděl. Kim Ha-neul rulezzz.

Jako komiksová postava je pro mě Hulk zajímavý pouze tím, že to není prvoplátnový frája, který zachraňuje kočky vždy dobře naloženým důchodkyním. Hulk je zelená hora svalů s pěknou pifkou na každého v okolí sta kilometrů. Ang Lee to věděl, ale přes jeho uzývaný psychologický profil to bylo jako popkorňák těžko snesitelné. Věděl to i Leterrier, který i s opoznání menší naštvanou horou svalů Stathamam dokázal naplnit frázi:"Za málo peněz, hodně muziky." Bohužel ani on s prasátkem přetékajícím dolary nedokázal Hulka posadit tam, kde, bych si ho představoval. Ono by mu asi studio uštědřilo pěkných pár na holou, kdyby byl z Hulka "eRkový" biják, ve kterém není problém rozšlápnout nalakovanou káru s teen milenci v nejlepším, na vyhlídce při měsíčku. Ne, z Hulka je jen slušná dvacetimunutová akce vyplňená hloupou vatou o cestě z bodu A do bodu B a roněním slz na oltář zhrzené lásky a zmařeného života nadaného profesora. Co na tom, že akce je solidně nadupaná a zelený kulturista nevypadá úplně špatně (mě ty digitály prostě neva). Co na tom, že Norton a Roth jsou více než dobří herci a Liv Tyler byla před deseti lety skoro sexy .... já prostě chci Hulka, který nakope prdel všemu co se hýbe ... i kdyby to měl být velikonoční zajíček!

Po delší době a naprosté citové vyždímanosti korejským zázrakem Snow queen jsem zas toužil vidět romantiku, která má dobrý konec. Virgin snow sice nenabízí nic nového a hlubšího, než co je viditelné na první pohled, ale stále je to zručně natočená romantika mající to cosi navíc, co ji odlišuje od evropského, či amerického filmu. Kontrast mezi kulturami a jazyková bariéra není ždímána nijak do extrému a vlastně do 3/4 příběhu se jedná o hravý film, který příjemně utíká. Očekávaný zvrat nemá takovou sílu a zasněžený konec nedokáže vyloudit slzu, o což se ale ani prvoplánově nesnaží. Vizuální stránka je skvěle zvládnutá a herci by jen těžko mohli být sympatičtější. Prostě a jasně velmi příjemný cukrkandl, který nenasytí, ale zachutná.

Ne úplně špatný mix akce a komedie. V tomto případě navíc ještě romatiky, zakončené pořádným francouzákem, což se v korejských filmech často nevidí. Pokud seděla hlavní hrdinka ve školních lavicích, velmi dobře jsem se bavil a několik gagů bylo opravdu hodně dobrých. Jenže zvrat ve velmi dramatické finále mi prostě nesedl. Najednou byla pryč všechna hravost a nadhled a celková charakteristika jako by patřila úplně jinému filmu. Neříkám, že bylo finále špatné, akční scény vypadaly fajnově a herci zvládali emoce dobře. Dohromady mi to ale až příliš skřípe v uších a na lepší hodnocení to zkrátka není.

Výborný snímek, kterým si Ha Yu nebál ušpinit ruce. Jako kritika sociálních poměrů 80. let v Koreji funguje film velmi dobře a to si cestu rozhodně neprošlapává letní rozkvetlou loukou. Naopak, Ha Yu nezavřel oči před ničím a vyšlápl si do hor v plné polní. Dost však hyperbol a metafor. Once upon a time in high scool je výborně natočený film, který dokáže svým dějem a syrovostí diváka vtáhnout. Romantická linie sice trochu zpomalovala a rušila, ale samostatně fungovala dobře a její vyvrcholení bylo velmi příjemné. Stejně jako vcelku optimistické vyznění velmi vážného příběhu o respektu a sebeúctě. Kwon Sang-woo byl jako vždy ve své roli výtečný a nikdo ho nedokázal přehrát. Od Ha Yu bude pro mě tenhle film vždy jasná volba, protože i přes všechnu tu krutost a bezcitnost je upřímný, chytrý a má Kwona Sang-woo.

Jsem trochu na rozpacích. Ba:bo je dobře natočený film se skvělými herci, jenže nedokáže strhnout. Hlavní dějová linie se mi líbila moc, ale v kombinaci s dějovým zajížděním do dramatických situací, točících se kolem postavy nejlepšího přítele mi to jako celek příliš radost nedělá. Kdyby raději Jeong-kwon Kim temnou stranu příběhu úplně vypustil a hlavní linku natáhl na celou stopáž, dopadlo by to daleko lépe. Takhle mám před očima jen ten značně vykonstruovaný konec, který se mnou ani nedokázal zacloumat. Cha Tae-hyeona mám rád už od MSG a tímhle filmem se rozhodně řadí po bok herců, kteří dokázali mentálně jednodušší postavu zahrát nadprůměrně dobře. V několika momentech byl jeho herecký projev doslova famózní. Ha Ji-won toho na hraní sice tolik neměla, ale krůček po krůčku se tlačí do mého top hereček. Vážně škoda filmu s tak silnými a nádhernými momenty, ale ta nedotaženost je hodně znatelná. Ani poslední dvě minuty v Praze to nezachrání :-)

Velmi dobří herci v nudném tlachání o nuzných osudech s vcelku slušným vyústěním... jenže než se do toho finále příběh dostane, je to peklo. Vážně, nebýt herců a cool přízvuku, už bych ani nevěděl, že jsem nějaké Intermission vůbec viděl.

Love, so divine je v záplavě jihokorejských melodramat, komedií a mutací těchto žánrů, které se po MSG vyrojily spíš obyčejný průměr. Romantika není tak útlocitná, humoru není tolik a vizuální stránka je čistá jako lesní studánka. A přesto In-mu Heo dokázal svým filmem ukojit mé touhy a přesně se mi trefit do noty. Příběh na mě působil vcelku osvěžujícím dojmem a hlavně dvojici Kwon Sang-woo a Ha Ji-won to šlapalo jako po másle. Zvlášť elastičnost herecké dvojice se mi zamlouvala, protože utáhnout dva rozdílné žánry v jednom filmu chce talent. Konec byl vážně pěkný a dojemný. Kwon zvládnul nápor na charakter své postavy opravdu náramně a když mu začalo docházet, že milovat někoho víc než Boha není hřích, ale dar, měl jsem slzy v očích. I takhle nenápadná komedie může udělat taaaakovouhle radost.

Stephen Chow je tedy opravdu nebezpečný řízek. Tak šáhlé a přitom skvělé parodie momentálně umí jen on (od tohoto filmu si drží vysoký standart). Jamese Bonda v mých očích už jen těžko někdo sparoduje lépe. Tuna hlášek, dvě tuny absurdních situací, jedna opravdu sexy agentka pracující pro dvě strany a ubercool Stephen navrch. Kdyby nebylo asi dvou naprosto zbytečných situací, nahodil bych ještě o deset procent výš. Ale i takhle jsem se neuvěřitelně bavil. P.S. Lidově demokratický tyranosaurus rex by v životě neudělal nic tak špatného, jako je někoho sežrat.

Vcelku zábavná jednohubka. Statham nikdy nebyl vysekanější, auta zabijáčtější a černoch, který zabíjí k snídaní, se nikdy na hodného hošika nezměnil rychleji. Atmosféra je příjemně špinavá, akce celkem ucházející a proti gangsta´ hudbě taky nic nemám. Přesto mám Jasona radši v kurýrovské pozici, kdy méně řídí a víc buší do padouchů v choreografickém stylu Cyrila Raffaelliho. Na jeden večer a aniž bych se v tom příliš pitval, za čistě zábavné pade.

Ouha, tohle bolelo. Parta špatných herců v zoufale nevtipném pokusu o crazy komedii. Kdyby dal Šteindler raději vzniknout pornofilmu z jedné ze scének, mohl si na nějaké to pódium pro ocenění dojít. Takhle je to leda na popel, snášející se na jeho hlavu. Opravdu nechápu, jak může tenhle těžkopádný lepenec nablblých scének někdo poslat do kin s tím, aby bavil. To je na pár facek.

Tohle je správná jihokorejská pecka. Audiovizuální divočina s nosným příběhem a dvojící herců, kteří by charisma mohli rozdat do pěti dalších filmů. Od režiséra skvělé komedie Please teach me english bych tak syrovou kriminálku s drsným a velmi dobrým závěrem opravdu nečekal. Scénář je chvílemi až příliš našlapaný a dávat si dohromady dvě a dvě bylo skoro jako dělit 95732 číslem 875, ale na konci byl výsledek čtyři, takže v pořádku. V hluchých chvílích se Sung-su Kim mohl opřít o zajímavé charaktery, se kterými do poslední minuty vydatně pracoval. Především postava Do-young byla velmi zdařile odstupňována až do finále, kde to opravdu jiskřilo. Můj oblíbenec Sang-woo Kwone i Ji-tae Yu se v hlavních rolích předvedli v tom nejlepším světle a své party odehráli bez chybičky. Ovšem ta chemie mezi postavami mi přišla až příliš vynucená a za to jdou nějaká ta procenta dolů. Škoda, protože jinak je tenhle film opravdu bomba.

No, ShaoFUTzer to shrnula opravdu skvěle, navíc máme stejné procentuální ohodnocení. Jen je u mě trochu rozdíl v tom, že se mi naopak líbila více druhá polovina. Těžce manipulativní a neuvěřitelně přímočará, to ano. Režisér tahá z diváka city pěkně podlým způsobem... jenže děj se co děk, na mě to fungovalo. Zatímco v první polovině jsem se skvěle bavil, nedokázal jsem uvěřit té proměně hlavního hrdiny. Když se přeleje tón z hravé komedie do melancholické symfonie, je už problém s vcítěním do hlavního hrdiny pryč. Millionaire´s first love je technicky na té nejvyšší úrovni - krásná obrazová stránka, nádherná hudba a výteční herci. Bin Hyeon je opravdu sympaťák numeru uno a hrál dobře. Stejně tak mladičká Yeon-hee Lee, která mě dokázala přesvědčit o celé podstatě své role. Škoda toho ne úplně vyváženého scénáře. I tak se ovšem jedná o nádhernou romantiku, kterou bych doporučil každému.

Sommersem vyšlapaná pěšinka, Jet Li, Michele Yeoh a Brendan fraser, plus rozpočet jak kráva. To už chce přece jen dost talentu, poslat tohle všechno k šípku. Cohen naznačil Stealth, kam e to povede jeho kariéra. Rick O´Conell měl při troše štěstí zválcovat slavného Indiana Jonese a nakonec nestačí ani na průměrného hledače pokladů Bena Gatese. Nebýt toho, že se ve tetí Mumii neustále něco děje, bylo by to ještě horší. On sice kamený Jet, digitální Yetiové a drak nevypadají jak příliš drahé extempore, ale více méně zabaví. S lepším režisérem mohlo být tohle dobrodružství velmi stylové. Takhle stačilo Fraserovi využít jen třetinu svého charisma, aby ukradl film pro sebe. Jet "stíhačka" Li totiž nemá šanci něco předvést, Michelle Yeoh taktéž, Maria Bello je hodně nevýrazná, sidekick John Hannah je na plátně výrazně méně než v letech minulých a Luke Ford byl castingový omyl celé letošní sezony. Akce je hodně sterilní, zapamatování hodných hlášek pomálu a vtipné momenty všehovšudy dva. Takhle jsem si adrenalinovou letní jízdu za dobrodružstvím opravdu nepředstavoval.

Prvních deset minut téhle show jsem si říkal, co je na tom tak vtipného, proboha? Jenže Dylan Moran, když se rozehřál na tu správnou provozní teplotu, začal vypouštět z úst jednu perlu za druhou a na mě padaly návaly hurónského smíchu. Především při rozboru démona alkoholu, jsem téměř padal ze židle.

Rowan Atkinson je komediální božan a to vžádném případě nemluvím pouze o Mr. Beanovi. Tímto divadelním vystoupením ukázal, co doopravdy umí. Minimálně u osmi scén jsem téměř řval smíchy a u dvou zbylých se velmi dobře bavil. Svěží, inteligentní a vyváženě slušně/neslušný humor, to vše nabízí Rowan Atkinson. Scéna shakespearovského herectví, konkrétně posel, který nese špatnou zprávu, o které si myslí, že je dobrá, rulezzz.

Velmi nezdařilý pokus o reinkarnaci zašlé slávy krásné romantiky Ledové ostří. Pryč je charisma herců a jiskřivé chemie mezi nimi. Pryč je i humor a romantika. Jediné co zůstalo je naivní scénář a happyend. Přál bych Seanu McNamarovi nějaký ten pád na kokos a pak ironicky zahlásat:"Zoubky!"

Nádherná japonská balada složená na oltář lásce, mocné čarodějce. Heavenly Forest může sice zpočátku odpuzovat lacinou podobou televizní inscenace, či pro evropana nepřirozeným herectvím japonských herců. Jenže kdo vydrží, dočká se nádherného emociálně vypjatého příběhu, který je tak jemný, že by se dokázal jako satén vznášet v chladném vánku. Málokdo dokáže lásku zachytit takhle čistě, nesobecky a upřímně. Ponoření se do téhle obrazově bohaté čítanky je jako vstup do jiného světa, ze kterého se vrací jen velmi těžko a s otevřenou zlomeninou srdečního svalu.

Celkem příjemná komedie, která opatrně kráčí ve stopách drama Hádej, kdo dnes přijde na večeři. Ovšem o několik koňských délek pozadu. Kevin Sullivan vsadil pouhopouze na humor způsobený konfrontací dvou rozdílných mentalit a předsudků na téma barva kůže, plus ne zrovna dvakrát povedenou romantickou linii. Škoda že se sem tam nepřitlačilo na pilu a nesklouzlo to více k dramatu, které by Bernie Mac v pohodě utáhl. Prkenný výraz Kutchera bývá často vzýván na paškál, mi ani trochu nevadil. Spíš naopak by se dalo říct, že do předem daných kolejí tohoto filmu pasoval celkem přesně. Několik vtipů se vyvedlo, většina jich však vyšuměla do prázdna. Přesto jsem se celkem bavil... hlavně pohledem na rozkošnou Zoe Saldana.

Příjemná jednohubka která stojí především na výkonu herců. A ti jsou fajn. Kelly Hu je nádherná, Hayden Panettiere roztomilá a Ken Leung přesvědčivý. Konfrontace dvou rozdílných mentalit příliš nefunguje, ale o to tady šlo spíš až v poslední řadě. Hlavní bylo užít si natáčení a pobavit diváky. Obojí se povedlo, takže proč ne.

Jsem trochu na rozpacích. Park opět natočil poezii v obrazech, které hladí po duši. Dokázal že rozhodně není žánrovým režisérem a jak velký talent v něm dřímá. V jednotlivých střípcích je precizní, strojově přesný a neomylný. Jenže jako celek mi I´m cyborg, but that´s ok tak úplně nedává smysl. Ta lehkost jednotlivých fragmentů se v konenčém celku rozjíždí do příliš mnoha otázek a na ty nenacházím odpovědi. Přesto je Cyborg vizuální orgií s výborným Rainem a rozkošnou Su-jeong Im.

Aneb jak řekla noblesním tónem pravověrná zastánkyně české filmové tvorby moje maminka: "Ten film je prostě divnej!" A já vlastně ani nemám co bych víc dodával.

Velmi povedená chuťovka, kterou jsem slupnul jak malinu. Nikterak originálně natočené, nepříliš ambiciózní, přesto zábavné, chytré a upřímné. V každé z povídek Young people fucking je ukryta hluboká pravda a ve třech z pěti bych našel sám sebe (tedy pokud nejsem naivní a Gero opravdu mluví v metaforách :-)). Žádné moralizování, žádné rady do života. Pouze kupa příjemných herců v trochu přikrášlených příbězích z ložnic normálních lidí.

Tak trochu mi připadá, že každý kdo natočí mozaiku s prolnutím lidských osudů, automaticky chce kladná hodnocení. Magnólia byla výborná ve všech ohledech, Crash měl silný scénář, Sad movie korejskou křehkost a Inarritu je kapitola sama pro sebe. Pak je tu loňský The Air I breath se silným obsazením a režisérem nováčkem. Lee jako režisér nezklamal a umě natočil solidní průměr, který nezapadá do vizuální nudy, ani neexperimentuje s nekoukatelnými obrazy psycho-art-rádoby-géniů. Jenže Lee jako scénárista, to už je jiné kafe. Jediný segment, který mi přišel opravdu zajímavý byl druhý s Brendanem Fraserem, třetí a čtvrtý nic moc a úvod se skvělým Whitakerem byl pro mě bylo jako dostat mokrým hadrem přes hubu. Závěrečné bilancování postrádalo zdravou jiskru a potřebnou chytrost. Jak už jsem řekl, Whitaker super, Fraser, Garcia a Hirsch fajn a Bacon s Gellarovou trochu zklamání. Příště víc chytrosti, víc Kelly Hu a méně sentimentu, neb za tohle se oscary už moc často dávat nebudou.