Michal

Ne, ne a stokrát ne, tento typ filmů mi prostě nesedí a tady to oslavování jednoduchosti a svébytnosti zapadlého kousku Moravy mi prostě nepadne. Omlouvám se všem, co si o tom myslí, že je to vysoce ceněný umělecký zážitek (s nějakým tím Českým lvem), ale já hodnotím jako podprůměr.

Dovolím si nesouhlasit s názorem pode mnou, protože si myslím, že nám má i tento starý film hodně co nabídnout a pro mě samotného patří mezi nejlepší filmy odehrávající se na moři. Nechybí napětí, akce, ale ani momenty, které Vás dojmou. Herecké obsazení se vydařilo skoro na jedničku, triky sice jsou trošku předpotopní, ale to přeci ničemu nevadí. Neviděl jsem sice nedávno vypuštěný remake Poseidnou, ale dovoluji si tvrdit, že nemůže být lepší než tato klasika.

Jednička mě zaujala jako snad nejlepší filmově zpracovaný komiks poslední doby. Říkal jsem si, že druhý díl ságy nedokáže udržet tak vysokou úroveň, jaká byla od začátku nasazená, ale musím přiznat, že jsem se mýlil. Sice si stojím za svým názorem, že byla jednička o něco malinko přeci jen lepší, ale dvojka se k ní blíží a v některých momentech je dokonce silnější.

Oblíbil jsem si v minulých dílech velmi blízký kontakt s postavami a jejich větší rozpracovanost. U trojky mi to bohužel trošku scházelo, protože se děj pomalu ale jistě začal zvrhávat v závěrečnou řež mezi "dobrými" a "zlými". Co ale musím tvůrcům pochválit, je překvapení s doktorem Xavierem, to jsem vážně nečekal. Na výjimečné úrovni jsou i efekty, ale přeci jen... Čekal jsem od toho finále něo více.

Dobrý, velmi dobrý nápad, ale nezdařilé zpracování. Ze začátku to působí jako velmi svižný a vtipný film (skoro dokument), který ale postupem času ztrácí na lesku a upadá do kýčovitosti. Snaha popsat způsob, jak to mezi muži a ženami funguje, se stává křečovitou a neohrabanou a čiší z něj předvídatelnost každého druhého amerického filmu. Je tu sice pár světlých momentů u kterých se rádi zasmějete nebo dokonce i hlouběji zamyslíte, ale na vytrhnutí filmu z průměru to bohužel nemá.

Spalovače mrtvol jsem nikdy nečetl, ale po shlédnutí filmu jsem dostal zvláštní chuť se do něj pustit. Hned nato jsem si však uvědomil, že by to bylo možná zbytečné, protože jsem právě prožil velmi vyjímečný filmový zážitek a že hned jak bych se pustil do čtení, ztotožnil bych si pana Kopfrkingla s naprosto precizním výkonem Rudolfa Hrušínského. Už jen kvůli jeho výkonu stojí film za shlédnutí, ale jsou tu i další přednosti, nebojte.

Nebýt toho, že nám ho pouštěli ve škole, tak asi o tomto filmu nemám ani zdání. Jedná se o jakýsi filmový manifest a znázornění surrealismu, který má sice určitě vysokou uměleckou hodnotu, ale mě jako prakticky obyčejného konzumenta zrovna moc neoslovil a nedal mi nic víc než jistou bližší představu o surrealismu. Neříkám, že je to málo, ale tento směr mi sám o sobě není moc blízký a tak ode mě nečekejte nadšení. Ale scéna s okem je na svou dobu něco geniálního. Světlých momentů je více a těch 14 minut Vás nezabije.

Koukám, že dva názory pode mnou hýří superlativy, ale asi jsem od Big Lebowskiho čekal daleko víc. Navnadil mě velmi vydařený soundtrack s chytlavou hudbou, ale film sám o sobě vlastně jako by moc neřekl. Jak správně napsal Radan, film stojí na dialozích, kterým je vážně těžké něco vytknout, Goodman jede. Ale pro osoby, které od filmu vyžadují i jistý sofistikovanější děj přinese Big Lebowski spíš lehké zklamání. Čekal jsem prostě hlubší pointu než tuto "oslavu povalečství".

co říci? K Donniemu jsem se dostal díky známému, který mi ho velmi doporučoval, ale navzdory jeho silnému doporučování jsem se na něj podíval až s asi ročním zpožděním. Nejprve jsem moc nechápal a ztrácel se, ale pak jsem přišel na to, že do Donnieho se musíte vcítit, žít tou atmosférou a jeho "šíleným světem"; že důležité jsou ty pocity, které na Vás z toho filmu proudí a na mě jich šlo opravdu hodně. Kdybych měl vytýkat formální stránku, tak pár triků bylo hodně nedotažených, ale když film skončil (pomineme li panickou hrůzu z metr osmdesát vysokých králíků) zůstala vě mně skvěle nihilistická nálada, taková trošku odcizená od celého okolního světa. Píseň Mad World, která se pro mě stala na dlouhou dobu velmi oblíbenou, a její podbarvení konce filmu... k tomu prostě není co dodat. Měl jsem strašnou náladu jít se jen tak projít a... mlčet. Užívat si tiché noci a krásného života. A taky jsem šel. Tímhle si tu z toho nedělám deníček, jen se Vám snažím sdělit to, co ve mně film zanechal. Velmi silný pocit.

Asi se tady shodnu s většinou, protože i pro mě byla asi nejpoutavější první část Olověné vesty, za kterou bych byl snad ochoten dát i stovku. Ve Vietnamu už to byl víc "normální" válečný film, který nebyl zase tolik vyjímečný, ale stále byl na slušně vysoké úrovni. Celkově válečné filmy moc neuznávám, ale na tento bych se snad i ještě někdy podíval. Hlavně proto, že jde o ten typický "pohled zdola"... žádné masy, ale psychologie jednotlivých postav. Kubrick mě velmi mile překvapil.

Já vám nevím, ale tohle prostě nenazývám hororem. Jak už někdo podotknul, je to hodně atmosferický film, ale i tak si to tu atmosféru pořádně nedokáže udržet. I ono "velké finále" pro mě nebylo bůh ví jakým překvapením. Nicole i ostatní byli docela nevýrazní... čekal jsem jednoduše víc.

Vtipné mi přišlo, že Američané v Truman show kritizují sami sebe, ale kritizují se naprosto ze stejného úhlu pohledu, z jakého já jsem tento film vnímal. Zapeklitá věta, vím.. chtěl jsem tím jen říct, že proto, aby na mě film zanechal nějaký větší dojem, musel by být trošku možná kritičtější. Ale on se sám vysmívá něčemu, co podle mě chce (nebo i když ne, tak to dělá) vzbuzovat. Ale oceňuji nápad absolutní reality show.

Bylo moc věcí, které mě lákaly ke shlédnutí... ať to byl Miloš Forman na křesle režiséra, životopisný prvek, který, když se ho ujme dobrý režisér skončí většinou nějakým vyjímečným počinem a nebo ať to byla píseň Man on the Moon od R.E.M.. A vše se splnilo nad očekávání a byl k tomu ještě jako bonbónek přidán snad nejlepší a nejpůsobivější Carreyho filmový výkon a jeden z nejkomičtějších a nejnápaditějších úvodů, co jsem zažil. Jsem rád, že jsem takovouto formou dostal příležitost poznat osobnost Andyho Kaufmana s jeho zajímavým životním příběhem.

Nikterak úchvatný, ale velmi svěží film, který mi vnesl úsměv na tvář. Kdybych ho měl popsat, tak použiju slova jako jsou břitký humor, groteska, humoreska nebo komix. Tím vším pro mě Mazaný Filip byl. Opět tu nejde o příběh, ale spíš postavy (nevím proč, ale asi jako u Sin City), které jsou některé obzvláště vypečené, viz Charlie Brown v Liškově podání, který mě položil na lopatky nebo vtipně a mazaně lišácky okouzlující Philip Marlowe ztvárněný Tomášem Hanákem.

Hodně lidí mi před filmem říkalo, že je nudný díky tomu, že už má přeci jen vznik datován do doby, kdy jsem byl ještě na houbách. Nedal jsem na to a tak jsem si jednou ve tři ráno usmyslel pustit si Osvícení. Prapůvodně mě lákala především představa předlohy, kterou měl na svědomí mistr King, nekorunovaný hororový král, ale ta se mi několik minut po puštění rozplynula, protože tohle si vzal do režie Kubrick a od začátku ukázal, že to pojede v jeho kolejích. Nebudu se rozepisovat o ději jako takovém, ale vypíchnul bych pár scén. Byl bych barbar, kdybych nezmínil "klasickou koupelnovou scénu", která byla díky paní Torranceové možná zlehka přitažená za vlasy, ale i tak děsivá. Druhou dechberoucí byl běh Torranceovic synka bludištěm. Jeho postava byla stejně sama o sobě velmi zajímavá a v mnoha aspektech snad děsivější než brilantně vyšinutý Jack Nicholson. Věc, která mi ale naháněla největší strach byli jisté surrealističtější motivy (nebo si tomu říkejte jak chcete) jako byly prostřihy na všude-prýštící krev nebo neexistující lidé, jako žena v koupelně. Třešinkou na dortu byl zvukový doprovod, protože to je kapitola sama pro sebe. Kdybych si měl pustit soundtrack, můžu vzít rovnou do rukou housle a jako naprostý antitalent na ně pár desítek minut vrzat, skřípat a všelijakými jinými způsoby je znásilňovat. Jednou větou - vyjímečný horor, který nedoporučuji pouštět si ve tři hodiny v noci.

Mráz po zádech, pocit nechuti, bezmoci, vzteku, hnusu... a mnoho dalších emocí ve Vás dokáže tento film navodit. Nemám k němu snad ani moc co říct, než to, že to je asi nejpůsobivější a nejopravdovější film o drogách a to v jakékoliv podobě. I Johnovo Memento v jistých chvílích bledlo vedle pocitů, které vě mně vyvolalo Rekviem. Nebýt pokusu o závěrečnou gradaci, který mi lehce pokazil celkový dojem (moc tahání na sílu, místo toho aby film skončil tiše a tím snad ještě více zdůraznil svou sílu a podtrhl celkový dojem), bylo Rekviem za sen prakticky dokonalým a precizním snímkem. Jedním slovem - Síla.

Všichni víme, že jako film sám o sobě to nebylo kdo ví co, ale takhle jsem se už dlouho nenasmál. V kategorii teen komedií patří Eurotrip mezi špičku. Nenudí, snaží se být co nejmíň klišoidní, i když do nějakého klišé občas parádně vletí (no jo, Amerika..), a navíc se může pochlubit nápaditým soundtrackem v čele s precizní 'Scotty doesn't know'. Pro zasmání to nejlepší.

Obrovské reklamy, šílený humbuk, slibování nejlepšího filmu roku a nakonec... taková prázdná nafouklá bublina. Možná kdyby se méně soustředili na kampaň a více na zpracování, byl by to alespoň takový piditrhák, ale tohle bylo... no byla to normální, celkem slušná detektivka. Občas jsem jako kdyby zachytil nějaké paralely se Jménem růže, ani Vám nevím proč, ale celkově stála Šifra za celkem zachovalou, ale přesto starou bačkoru.

Veverka, vše se začalo točit kolem veverky. A je to možná škoda, protože vedle scén s tímhle malým stvořením vypadá zbytek filmu trošku fádně. Sice je pravda, že děj je trošku nudnější než v jedničce, ale i tady jsou momenty, které Vás chtě nechtě rozesmějí a když ani to ne, vždycky si můžete říct, že je to konec konců film pro děti a Vás na to už neužije ;o)

Životopisné filmy mám rád, protože když se jich ujme schopný režisér, skončí většinou velmi silným filmovým zážitkem. U Života Davida Galea tomu nebylo jinak. Paradoxní příběh nadějného a oblíbeného profesora si mě získal svou promyšleností a docela zajímavou otázkou k zamyšlení, navíc jsem dostal slušnou dávku hereckého umění Kevina Spaceyho a na závěr překvapivé rozuzlení, které trochu vzalo za srdce. Překvapila mě Kate Winslet, jejíž výkon se mi zdál minimálně příjemný. A co mě pobavilo, byla slovní přestřelka Galea s guvernérem, především pasáž s "guvernérovými výroky".

Skvělá hudba, parádní animace, velmi solidní příběh. Navíc v originále je velmi příjemný Deppův občas-se-zakoktávající hlas. Osobně mě asi nejvíc potěšily tři scény. První, která se odehrává v lese, kdy si Viktor zkouší svatební slib - v originálním znění působí parádně gradujícím dojmem. Druhá, ten krátký okamžik, kdy Viktor uprchne před nevěstou na most a vydýchává se - přišlo mi to jako vystřižené z Poea, navozovalo mi to hodně jeho Havrana. Třetí, na závěr, když jsou (ne)mrtví v kostele a mají zálusk na lorda Barkise. Nejdříve je stařešina zadrží a pak jim (pro mě uchvacujícím způsobem) nechá volnou ruku.

Chybou možná bylo, že jsem nečetl knižní předlohu, protože jsem se na začátku trošku ztrácel v situaci kdo, co a s kým. Naštěstí se to v průběhu projasnilo a já měl čas si víc všímat krásné ironizování některých charakterů (např. pan Collins nebo Elizabethina matka - parádní maloměšťáci) a celé atmosféry příběhu. Ten, i když už má leccos za sebou je nadčasový a stále má co říct. Role Elizabeth byla zahrána na slušné a příjemné úrovni, ale víc jsem si užíval pana Darcyho (a i nesmělého Bingleyho). Jeden z nejlepších filmů svého žánru.

Nebýt pár nesrovnalostí ve flashbacích v porovnání s přítomností by film prakticky neměl chybu. Po prvním shlédnutí bych dával snad i 90 - 100% ale podruhé a potřetí už bych Vám na to nedoporučoval koukat... zkazilo mi to pocit z filmu. Ashton Kutcher mě sice celkem mile překvapil, ale přeci jen to mohlo být lepší. (85%)

No... kde začít? Underworld s pořadovým číslem dvě je každopádně horší než jeho předchůdce. Poklesl snad po všech stránkách. Má až děsivě slabší příběh, který je zmatečný a nedomyšlený; navíc se odehrává v tak podivných scenériích, že vám z toho jde až hlava kolem. Herci nejsou vůbec charizmatičtí, až na Kate (Selene), která si uchovala to kouzlo z jedničky. Hybrid Michael je nevýrazný a uplatní se jen v akčních scénách a pak v tom milostném intermezzu. Strašně mi scházel hrdina typu Luciana z jedničky. Kam se hrabal zmutovaný Marcus... . A pak tu máme efekty. Je hloupost, aby na tom byly úrovňově hůře než u jedničky, ale přijde mi, že jsou využity naprosto povrchově a bez nápadu. Navíc úvodní scéna, a především podivuhodná animace lykanů, mě málem odradila od sledování zbytku.

Nevím, Zorro mě nikdy nijak neuchvátil, a proto není můj přístup k němu zrovna vřelý. Musím ale uznat, že tohle zpracování bylo nápadité a barvité, až na samotného Banderase, kterého čím dál tím "víc" (blbá čeština :o)) nemusím. Catherine Zeta-Jones tam naopak padla a ujala se role "hlavní krásky" s šarmem jí vlastním. Nejcharakternější rolí je podle mě stejně Don Diego Anthonyho Hopkinse.