Michal

Nemohu si pomoct, ale na to jak je Noční můra před Vánoci vynášena málem až do nebes, tak to nebyl zas až tak extrovní zážitek. Grafická stránka byla asi jedinou vyzdviženíhodnou věcí, protože ta byla opravdu na vysoké úrovni. A samozřejmě také hudba Dannyho Elfmana. Ale když se dostaneme k příběhu nebo k postavám, začíná nám to lehce váznout. Možná je to tím, že je film určen především mladšímu osazenstvu, ale já z něj prostě neměl nějaké nadšené pocity.

Popelec Hadimrška - v tom jméně je více vtipu než v celých některých dnešních komediích. Nepatří sice mezi Burianovy nejlepší, kam si osobně řadím Lelíčka, Přednostu stanice, U pokladny stál a podobné, ale i tak je to kvalitní film a jeden z dalších, které se jen tak neokoukají. Už jen kvůli Burianově osobitosti a bezprostřednosti.

Film, který máme v domácím filmovém výčtu snad od mého raného mládí (kdy jsem byl opravdový blázen do hokeje). Tehdy mi bylo vše jedno, vůbec jsem netušil, že tam hraje nějaký Patrick Swayze a ani jsem nevěděl kdo, že to má být. Dokonce až včera při zadávání filmu do databáze jsem zjistil, že tam někde hraje i Keanu Reeves, tak se musím někdy znovu podívat. No ale k filmu samotenému - je to vlastně klasický příběh kluka, který nemá z pohledu ostatních prakticky žádnou budoucnost, ale má vysoké cíle. A jako vždy, tak i tady to vlastně stačí. Pro milovníky hokeje to bude snad nadprůměr, ale o nic moc nepřijdete, když Youngblooda neuvidíte.

Jeden z unikátních případů, kdy člověk raději sáhne po filmu, než po knize. A dovolil bych si tvrdit, že tím, že vyberete film, ani o tolik nepřijdete. Myslím, že celý národ má díky tomuto filmu představu Švejka spojenou s Rudolfem Hrušínským a to už přeci jen o něčem svědčí. Některé scény jsou opravdu nezapomenutelné a patří do našeho zlatého fondu.

Nevím čím to je, protože tento film se opravdu nedá označit jako nějaká pravověrná "dvojka", ale osvědčuje se tu stará známá pravda i tak. Pokračování Švejka ztrácí na svižnosti a díky tomu i hodně na poutavosti. Pro mě sice hodně oba děje splývají, ale moc dobře si pomatuji, že sledování "Poslušně hlásím" už nebylo takové potěšení. Jedna z pozitivních věcí byla postava ztělesněná Jaroslavem Marvanem (tedy vyjma Švejka samozřejmě).

Nevím jak je na tom divácké osazenstvo našeho webu, ale jedny z hlavních filmů, na kterých jsem vyrůstal, byly právě ty se skupinou Les Charlots. Ano, mluvím o Bažantech (ať už se ten název objevil v jakémkoliv jiném aranžmá, tak snad víte o čem je řeč). Jejich humor je jednoduchý, prakticky jdoucí po stejném scénáři a přesto občas nápaditý a stále vtipný. Nejinak je tomu i u Čtyř sluhů jistých čtyř mušketýrů. Už samotný nápad je docela vtipný a ztvárnění jako vždy příjemné a nenudící.

Bláznivý, střelený, nepravděpodobný, pohršující, vulgární - takový Král Ralph prostě je, i když samozřejmě jen v mezích slušnosti. Jde o typický námět "jak se vidlák stane Pánem" a tady padl na skvěle úrodnou půdu. John Goodman si nebere servítky a je to jen dobře. Ale zase to jeho přehnané amerikánství - brrr, kulečníková dráha v Buckinghamském paláci je i snad na mě moc. Jinak je film nápaditý a zdařilý. Velmi vítaným je i Peter O'Toole v roli králova věrného rádce a arbitera.

No, jak jinak to může dopadnout, když se mezi dva staré, haštěřivé, ale přesto kamarádské dědky, dostane žena po které oba koukají dokud jim mozek pomalu neřekne, aby vrátily oči zpátky tam, kam patří a zavřeli otevřená ústa. Komedie se točí podle tradičního scénáře a tak v tomto směru není žádné překvapení. To co potěší jsou ale výkony Lemona a Matthaua, které jsou jako vždy skvělé.

Stejně tak, jako u někoho "pode mnou", tak i u mě je Souboj titánů blízce spjat s dětstvím a musím upřímně povědět, že už je to drahná doba, co jsem ho viděl naposledy (a snad je to i dobře). Je pravda, že když se na to tak člověk podívá, je to vlastně strašný mišmaš všech pověstí a bájí, spatlaný dohromady (v dnešní době) naprosto šílenými "triky" a o nějakých okouzlujících hereckých výkonech také nemůže být řeč. Tak proč mám proboha tak šílené nutkání dát 80%? Nevíte, já taky ne, ale člověk se má řídit citem, no ne? A Bubo? To je osobnost!

No byly tu dvě ságy na které se nedalo navázat žádným pokračováním, které by se mohlo alespoň zpolovic rovnat předešlým dílům, takže co teď udělá správný ziskuchtivec? Bingo, udělá "maglajz" z obojího, však ono z toho něco vypadne. No, tak NĚCO opravdu vypadlo, ale pokud bych to měl nějak charakterizovat nebo hodnotit tak snad jen po stránce efektové, protože co se týče postav - ty jako kdyby tam vůbec nebyly. Nějak jsem si jich ani nevšímal, nebylo na nich ale lautr nic zajímavého. Tak jsem si užil občasnou akční řežbu, jako při sledování intra z nějaké hry a tím to tak nějak skončilo. Vážně netuším čím se chtějí předvést v druhém díle této slátaniny.

Jeden z nejpříjemnějších a nejvtipnějších filmů s Terencem Hillem, tedy alespoň pro mě. Zajímavé, protože to téma je hodně střelená a snad míň realistické než kterýkoliv jiný film s Hillem. Každopádně potěší a pobaví.

Je to sice film dějově dost mdlý, nezáživný a dá se říct, že z jisté stránky i nudný (ale jen dějově), ale líbil se mi právě možná trošku i proto. Jedná se o hodně náladovou záležitost, takže se nemůžete divit, když Vám nesedne. Věc, která ale snad musí na všechny působit příznivě je Walter Matthau, který sice nepředvádí bůh ví jaký herecký výkon, ale jako pan Einstein je sympatický. A jeho kolegové jakbysmet.

Právě nedávno jsem Mravnost nade vše viděl a tak s čerstvými vzpomínkami a čistým svědomím můžu napsat, že to je bezesporu jedna z klasik českého filmu, která se prostě neokouká. Takový film se snad ani nedá hodnotit, musí se vidět.

To bylo superlativů a vychvalování do nebes. Grandiózní herecké výkony, skvělý a nápaditý příběh a kdesi cosi. Upřímně řečeno jsem při sledování filmu zaznamenal snad jedinou věc shodující se s ostatními, a to výkon Petera Sellerse, který byl opravdu příjemný. Ale také bych to s hodnocením zrovna dvakrát nepřeháněl. Byl to jednoduše lehce zajímavý film s dobrým obsazením, ale víc jsem v tom nenašel. Asi jsem ignorant.

Bezkonkurenčně nejlepší filmové ztvárnění Kleopatry, i když jen kreslené. Skvělý a nápaditý příběh, opět živé a příjemné postavy, okouzlující Obelix, hrdinný Asterix, roztomilý Idefix. Julius Caesar se také dočkal velmi věrného ztvárnění. Dobrý byl i hudební doprovod a to i po překladu do češtiny! Navíc si myslím, že to dětem docela pomůže jednoduchou formou nabýt nějaké dějepisné znalosti, a to docela bezbolestnou a zábavnou cestou.

Bohužel velmi slabé pokračování jinak skvělé francouzské série. Holt, vzali to do rukou Němci a těm to do nich asi opravdu nepatří. Příběh byl už moc šroubovaný a chyběla mu ta evropská lehkost. Přišlo mi to až moc vytržené ze svého přirozeného prostředí a tak je mých 60% spíše nostalgickým vzdechem za předchozími díly této parádní série.

Kam se hrabou všichni noví hraní Asterixové, kteří nejsou stejně ničím jiným než skoro otrockým přepisem těchto starých, ale daleko kvalitnějších komiksů. Pěkné obrázky, milý a lehký vtip, postavy, které jsem si zamiloval - prostě film mého dětství, který jsem mohl vidět klidně každý den a stejně se k němu dnes i rád vrátím, když ho někde zahlédnu.

Jedna z nejlepších ztřeštěných komedií s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Opět jejich neúnavné kočkování, které pomalu připomína Toma a Jerryho a spousta gagů. Domorodé obyvatelstvo ostrova, hlavně Japonský voják a Anulu, také stojí za to. Pro zasmání a relax je to milá a fajn volba.

Tohle není komedie nějaké úchvatné kvality, slibující Vám neopakovatelný zážitek. Je to jedna z mnoha. Ale i přesto si mě získala ať už svým obsazením nebo vtipem, obojí je mi zde velmi blízké. Jak Willise, tak i Perryho mám rád a ačkoliv Matthew Perry není kdo ví jaká star, tak mám jeho komedianství rád a parádně doplňoval (někdy až přehnané) tvrďáctví Bruce Willise.

Velmi výstižně to řekl jeden z mých známých, který mi popisoval jaký je film o Johnny Englishovi - agentu s povolením zabít se: "Jo, jo, parádní trailer, škoda ale jen, že v něm byly veškeré vtipné scény z celého filmu". K tomu už snad nemám moc, co dodat, než se s tím ztotožnit. U Johnnyho Englishe se sice zasmějete, ale to i u jeho traileru. A nesebere Vám to tolik času.

Johnny jako vžy skvělý, atmosféra děsivá a tajuplná (i když jí ještě trošku zbývalo k dokonalosti), děj poutavý. Jen jedna věc mě celkově rušila na jinak kvalitním filmu, a to obsazení Jacka Rozparovače. Nemůžu si pomoct, ale když ho mám v duchu spjatého s Bilbem Pytlíkem, tak to prostě nejde. Je to jen moje chyba, ale pro mě to prostě trošku pokazilo celkový dojem. Naopak chválím za dobré exteriéry.. kdo by řekl, že se značná část natáčela v matičce Praze?

Srovnávat Kostku se Saw? No proti gustu žádný antigust, že, ale kromě uplně prvotního námětu - tedy ocitnutí se člověka v místnosti, aniž by věděl jak se tam dostal - v těchto filmech nevidím moc podobností. Zpátky tedy ke Kostce v souvislostech s jejími ostatními díly. Hyperkrychli jsem neviděl a Kostku nula jsem viděl až jako druhou a musím říct, že oproti Kostce I. pro mě byla daleko zajímavější a propracovanější. Ano, samozřejmě, odfláknutá nějaká ta scéna a hlavně už si moc nepomatuji konec, ale celkově jsem měl z filmu docela dobrý pocit, takže takový lepší průměr.

Klasická akční řež bez hlubší myšlenky a jediné na co se ve filmu dalo dívat byla asi vážně jen Milla Jovovich, a to ani ne tak kvůli jejímu hereckému umu. Klasický scénář s "překvapivým a zdrcujícím" závěrem. Co bychom taky chtěli od filmu vzniklého na základě počítačové hry?

Záměna je film, který jsem měl rád už jako dítě a vždy jsem se k němu také rád vracel. Eddie válí a jeho proříznutá pusa střílí jednu perlu za druhou s kadencí sobě vlastní. Nevím, co více napsat, ale určitě je to film, který stojí za shlédnutí. A to i když patří spíše mezi ty méně známé.

Mám-li brát Čtyři pokoje jako kompaktní celek, což ovšem nejsou a hodnotit je nějak celkově, tak by to pro mě byl možná lepší průměr. Když se na to ale podívám blíž, zjistím, že celkové skóre kazí hlavně první dvě epizody. První "pokoj" byl naprosto nevhodný, nevkusný, kýčovitý, odporný, nechutný a kdo ví co všechno ještě, prostě se mi nelíbil. Z druhého pokoje jsem sice měl o něco lepší pocit, ale k nadšení to mělo daleko. Dveře do třetího pokoje ale znamenaly změnu. Výbuchy smíchu a konečně se dostavilo potěšení z toho, co jsem sledoval. Děti byly úžasné! Čtvrtý pokoj byla už jen taková decentní Tarantinovská třešnička na dortu, která ještě zlehka vylepšila celkový dojem. Škoda tedy první půlky.