Michal

Tohle se nedá hodnotit, to se musí vidět. Jakýkoliv pokus o zhodnocení by ztroskotal už na vymezení žánru. Je vidět, že tehdejší česká herecká elita byla natolik schopná, že se jí podařilo opravdu cokoliv, na co se sáhlo. I námět, o kterém by se v dnešní době dalo prohlásit i něco vy smyslu "horší Béčko".

Další z hory filmů, které mi leží doma už rok a já se na ně nedonutím podívat. Vymlouvám si to náladou a podobnými nesmysly a většinou, když si je pustím, zjitím, že se jedná o docela dobré filmy. Tento je vyjímkou. Není docela dobrý, ale velmi dobrý. Bál jsem se trochu uchopení látky rasismu a celé problematiky neonacismu. Měl jsem obavy taky z toho retrospektivního pohledu, který se táhne skrze celý film. Ale moje obavy byly neopodstatnělé. Už po půl hodině jsem věděl, že si to v půlce nestopnu a nepůjdu se najíst, jak jsem měl původně v plánu. Dokukal jsem se až do konce a to místy s otevřenou pusou. Asi dvacet minut před koncem jsem měl obavy, že to sklouzne do patosu a všichni budou šťastní, spokojení a bude klid. Už už jsem nad tím mával rukou, ale závěr mě překvapil. A paradoxně k tomu, co se stalo, mě překvapil pozitivně. Musím se připojit k tvrzení, že se jedná o jeden z nejlepších filmů této tématiky a žánru. Ani mě tak nezaskočil už klasicky dobrý výkon Eddieho Nortona, jako jeho "mladšího bratra" Dannyho, v podání Edwarda Furlonga. Díky němu byl film o dost opravdovější, než býval mohl být. Slabším povahám bych možná jen doporučil v některých scénách přivřít oči, protože i já jsem je minimálně jednou opravdu zavřel a raději si dal pauzu (ano, myslím tu scénu s obrubníkem). Ale vzkazuji všem, kteří mají z filmu obavy - pusťte si to a nebudete litovat. 95 procent.

Pohádky se vždy těžko hodnotí, protože je známe již z raného dětství a to, co dá našemu názoru nejvíce na síle je pocit právě z našich útlých let. No tak tedy hurá do toho. Příběh převzatý z klasických pohádek byl na můj dětský pohádkový vkus možná až moc plný falše, podlosti a tísnivosti. Asi to zní divně, ale jako dítě jsem měl raději možná míň "problematické" pohádky. Navíc Statečný kovář byl až zbytečně moc temný a pochmurný. Špatná pohádka to není, ale ani nepatří k nejlepším.

Nemůžu si pomoct, ale tohle byl podle mě prostě pořádný krok vedle. Buďto jsem Podezřelé nesledoval v tak dobré formě, abych vše detailně pochopil nebo to bylo opravdu až tak překombinované a komplikované, že jsem jaksi ztrácel hlavní notu filmu. Ano, ano, herci hráli dobře a všechno ostatní taky sedělo, ale tam, kde mi chybí děj je to všechno ku ničemu. Zatím nechávám 60 a pokud se někdy donutím shlédnout znovu film, u kterého jsem usnul, a změním svůj názor, tak to tu pečlivě zreviduji.

Po originální, živé, barvité a vybuchující jedničce je tu standartně nadstavená, trošku vyčpělá dvojka, která sotva popadá dech, aby stíhala úspěch prvního dílu ságy. Otevřeně si přiznejme, že je Truhla v ne zrovna těsném závěsu za Černou perlou a tudíž klesá a o nějakou tu úroveň níž. Navíc kam se hrabe Davy Jones jako záporák na Barbossu, který se tu naštěstí ale také objeví. A co ten konec proboha?! Vždyť to končilo jako nějaký potřeštěný seriál pomalu v půlce věty. Nezbývá nám než čekat na "Konec světa", který příjde v květnu a doufat, že se týmu Gorea Verbinského podaří oživit, teď již zlehka zašlou, slávu pirátů.

Jak tu zmiňují názory pode mnou, tak není v českém "pohádkovnictví" moc pohádek, které bych vyloženě neměl rád. Ale Princezna se zlatou hvězdou pro mě spadá do toho horšího spektra. Občas až neskutečně prostoduché dialogy a pisklavý hlásek princezny korunuje princ Radovan, smějící se jako měsíček na hnůj. Co pohádku vynáší jsou právě výkony kuchaře, kuchtíka a krála Hostivíta. Ne, že bych ji vyloženě neměl rád, ale upřímně ji také dvakrát nemusím.

U sajgona se mi zalíbilo pojmenování pohádka, protože právě tak bych Prvního rytíře i bral. No na pohádku má tedy docela luxusní obsazení, co říkáte? Navíc jako pohádce se tomu dají odpustit historické nepřesnosti, občasná kýčovitost a hlavně občas-se-objevující klišé. Jediné, co bych ale pohádce neodpustil je pro mě absolutně anti-princeznovská Julia Ormond. To už je ale pouze věcí vkusu a já si myslím, že je První rytíř docela koukatelná záležitost a ne až tak velká ztráta času.

Jak už to u mě bývá dobrým zvykem, tak "zaručené filmové trháky" sleduji skoro pravidelně s minimálně půlročním zpožděním. A řeknu Vám rovnou, že do Účastníků zájezdu se mi ale vůbec nechtělo, ani přesně neumím povědět proč, něco mě na nich jistým způsobem odpuzovalo. Ale když už jsem se k nim dostal, tak jsem k nim v klasickou znuděnou sobotu zasedl a ejhle - Účastníci mi nejenže zvedli náladu, pobavili mě, ale navíc mě i přesvědčili o tom, že české filmy mají divákům stále co nabídnout. A že toho není málo. Výhodou byl jistě kvalitní knižní předloha, ale také především šťastná ruka ve výběru herců v čele s překvapující Annou Polívkovou. I když mně osobně příšerně lezla na nervy průvodkyně Jitka Kocurová. Ale bral jsem ji jako daň za ten povedený zbytek.

Jedna pohádka z té povedenější části pohádkového spektra. Co ji ale pozvedá nejvíc není jednoduchý příběh, ale hlavně hvězdné herecké obsazení. Dalším významným stavebním kamenem je hudba v podání tehdejších superhvězd Vondráčkové (no ta nám září doteď) a Neckáře.

Po shlédnutí Terminálu mě upřímně zaskočila kolonka režiséra (nějak jsem propásl úvodní titulky), protože mi to nijak nepřipomínalo Spielbergovu práci, ale tak to je dejme tomu vedlejší. Věc, která mě ale možná udivila mnohem víc byl Tom Hanks (Ano, i zde byl osobitý, vtipný a nápaditý, jednoduše jeden z nejlepších herců současnosti) nebo lépe řečeno to, že jsem si na jeho místě dovedl představit i někoho jiného. Prostě mi chybělo trošku osobitější sžití s postavou. Další faktor, který mě přivádí k šílenství u většiny filmů, kde se něco podobného objeví, byla vymyšlená země. Proboha proč zas? Nějaká Krakózie. Jistým způsobem mi to šíleně pije krev. Jinak je film takřka bezchybný až, na již zmiňovaný, patetický závěr.

Překvapím teď sice sám sebe, ale v názoru na toto dílko se takřka plně ztotožňuji s gventou. Skvěle vychytil přirovnání k Monty Pythonům a dokonce se mu líbily i tytéž povídky, které jsem obdivoval já. Stejně tak, jak sleduji, se mu zbytek zdál minimálně přehnaný a dovoli bych si tvrdit, že v jistých momentech až nechutný a odporný. Je pravdou, že jsem tohoto Allena dokoukal jen tak tak a s větším přemáháním. Některé povídky jsou vyloženě nudné a nezáživné. Nebo možná jen mnou nepochopené.

Tohle, že je ten slavný Život Briana, který jsem tak dlouho sháněl a tak se na něj těšil? Jedno z největších filmových zklamání, které jsem ve svých dospělých filmových letech zažil! Oproti brilantnímu Svatému grálu je tohle místy neskutečná nuda. Nechápu jak se něco takového mohlo stát, ale já se u Monty Pythonů nudil! Jsou tu světlá a vtipná místa, to samozřejmě, a film je v porovnání s moderními komediemi každopádně docela vysoko, ale na Pythony je to málo. Nebýt závěrečné scény na křížích, dal bych 60.

Pro děti? PRO DĚTI?! Dnes sám sebe překvapuji, ale je to chvíle, co jsem dokoukal Auta (jednu půlku v originále, druhou česky) a nedokážu si pomoct, ale je to nejlepší animák poslední dekády! Jsem naprosto nadšen. A to jsem je přitom prakticky odmítal (ať už kvůli obsahu nebo kvůli neustálému vychvalování od ostatních) a kdyby mě do nich Kačka, málem násilím nedonutila, tak je snad nikdy nevidím. Váhal jsem už po první půlce, za kterou bych snad nedal více než 60 nebo s odřenýma ušima a oběma očima zavřenýma více než 70. Ale asi poslední půlhodina přidávala, co deset minut, to deset procent. Příběh sice neoriginální, ale láska v podání aut naprosto dokonalá. Vzala mě u srdce daleko víc než kdejaký romanťák (nikdy jsem netvrdil, že jsem normální) a chvílemi jsem byl dojat (animákem, šílené, že?). Asi jsem kolem těch svátků nabral nějakou tu náladu, či co a roztaju i při věcech, které by mě běžně nechaly chladnými. Ale to není vše, ještě je tu senzační grafika, prvotřídní dabing (a to ať už americký nebo český) a celkově skvěle uchopené téma. Fandům animáků není snad třeba doporučovat, protože už Auta jistě viděli, ale ostatním bych to doporučil co nejvřeleji. Pro mě jedno z překvapení roku a jistě se k němu rád vrátím!

Na to, jak přímo senzační obsazení Runway má, stojí jako film za pendrek. Nudný a nezáživný, ničím ozvláštněný, děj se táhne jako nechtějte-vědět-co a herci jen prázdně plácají do větru své omšelé repliky. Navíc, kdo by se těšil na Angelinu Jolie, tak ani ta se tu moc, slušně říct, nevydařila. Bláznivá Runway je taková hříčka, která snad raději ani neměla vzniknout. Sice neurazí, ale také vůbec nepotěší.

Je to už sice nějaký ten pátek, co jsem Crash viděl a upřímně už ani moc nevím, co se v něm odehrávalo. Film má spoustu silných stránek, ale někdy jich je opravdu až moc, až diváka skoro zadusí. Z filmu na mě padala tísnivá atmosféra a tu a tam na mě z poza rohu vykoukla i nuda. Autoři si tu opět hrají na velké mravokárce a etiky a vědí naprosto přesně, jak by to tady na světě mělo fungovat. Jejich názor jim neberu, ale také ho zrovna moc nepřijímám. Nemohu si pomoct, ale Crash se mi svým zpracováním nelíbil tolik, abych z něj byl u vytržení. Nebyl sice strašný, ale stačil mi jednou. A to, že získal Oscara jen potvrzuje jaké úroně Oscarová klání v posledních letech dosahují.

Dinosaurus byl animákem tak trochu (vlastně docela dost) o ničem. Nebýt mého nadšení pro pravěk a všeho, co se prehistorie týká, snad bych si ho ani nepustil. Jediné, co mi však film ukázal, byla hezky vypiplaná animace, která ve své době jistě brala dech, ale v současnosti patří do standartního vybavení. Námět už stokrát použitý, ale tentokrát posunut o pár milionů let zpátky.

Kupodivu až překvapivě milá a nevtíravá komedie, což je zapřičiněno příjemným výkonem Steva Martina a navíc ještě zjeměno a doladěno k dokonalosti Diane Keatonovou. Zápletka Vám nic nového neukáže a dějové zvraty budou docela předvídatelné, ale nic jiného se snad ani u tohoto typu komedií nečeká. Největším překvapením pro mě snad byl fakt, že se i pokračování vydařilo skoro až nad očekávání.

No tak tohle je dílo. Taková schizofrenická bláznivina se jen tak nevidí. Jediná filmová scéna, která se mohla rovnat Jimově rvačce já versus mé druhé já, byla snad jen Páno-prstenovská hádka Gluma s Glumem. Nebýt Reneé Zellweger (vadila mi tu, brrr) a občas až hodně do-krajnosti-taženého humoru bych tuto šílenou komedii označil za dost dobrou, takhle zůstanu u toho "dobrá". Plusy jsou jednoznačně skoro absurdní scény a Jimovy nepřekonatelné hlášky.

Jeden z vrcholů tvorby Buriana, který baví už minimálně tři generace diváků. Nepřipadl mi sice až tak dobrý jako kupříkladu Přednosta stanice, ale i "horkej brambor do huby" a podobné hlášky mají svou nezaměnitelnou krásu a půvab. Je to taková obrovská one man show, kterou Vlasta opět zdárně ukočíroval a dotáhl do bezchybného finiše.

Je to trochu divné, ale před chvílí jsem hodnotil Jimovu rvačku sama se sebou ve filmu Já, mé druhé já a Irena a on už se mlátí zase ve Lhář, lhář. V tom bude nějaká zvláštní sadistická choutka. No ale teď k věci a s vážnou tváří. Ne, s vážnou tváří asi opravdu ne, když Vám Jim začne tvrdit, že tužka, kterou drží je "růůůůůůůůů... modrá!" a pak se s ní naprosto odzbrojujícím způsobem popíše. Originální nápad zabalený do brilantního Carreyho výkonu.

Bál jsem se, hodně jsem se bál, jak bude Za plotem vypadat, skoro jsem se bál i vložit DVDčk do mechaniky. Ale už po prvních deseti minutách ze mě můj strach z nezdařeného filmu opadl a začal si pomalu užívat skvělé atomosféry dalšíh vydařeného animáku. Po dvaceti minutách už jsem se naplno smál a v duchu se peskoval za svoje předešlé předsudky. Příběh byl sice až trapně jednoduchý, ale jak je známo - základních námětů je asi pět, takže vše, co se dnes točí a píše tu už v nějaké variaci bylo. jednou z hlavních deviz Za plotem byla animace, protože té se opravdu snad nedá vůbec nic vytknout. A asi jako všichni jsem si oblíbil Hammyho - speciálně scéna, kdy se celý svět zastavil mě zlomila v pase. Takže nebojte se, nečekejte nic extra a dostanete film u kterého Vám nebude vadit strávený čas jeho sledováním a dokonce se, dovoluji si říct, budete občas válet smíchy. (malá poznámečka na závěr - nevím jak to vypadá s originální verzí, já viděl dabovanou a i dabing byl kupodivu na slušné úrovni)

Nic nového pod sluncem. Obsazení sice zavánělo jistou novotou a neokoukaností (a taky byl film díky ústřední dvojici na vyšší úrovni, než by byl s jiným hereckým obsazením. Black tam opravdu padne "jak prdel na hrnec"), ale celkově to opět spadlo do šedi průměru. A to hlavně kvůli nekonečným pokusům dát jistým scénám určitou filosofickou hloubku. Občas jsem si u nich trhal vlasy, protože byli strašně klišoidní a už milionkrát viděné. Klasický víkendový odpolední film, ale v hlavním vysílacím čase jen zabírá místo.

Po dlouhé době zase jedna vydařená česká pohádka. I když nevím zda-li je tu pojmenování pohádka na místě, protože mi Anděl Páně do tohoto žánru až tak úplně nespadá. Říkejme tomu tedy film. Film s námětem už několikráte ohraným, ale se ztvárněním docela inovativním a až překvapivě milým. Nebe a Bartoška Bůh opravdu neměli chybu, stejně tak jako Klára Issová. I miniroličky jako archanděla Gabriela (Gábina Osvaldová) a Sv. Veroniku jsem ocenil. O Ondřeji Trojanovi snad ani nemusí být řeč. Je nevtíravý a roztomile přihlouplý, myslím si, že obzvláště děti z něj budou nadšené. Ale jak to tak sleduji, asi bych musel chválit všechny, protože i takový čert Uriáš nebyl špatný. Jediné, co mi zpočátku vadilo byl princ, který mi byl nesmypatický, ale průběhem času se z něj vyklubala také docela dobrá postava. Pánové Somr a Navrátil mi přišli už jako zbytečné hýření (už zlehka dosluhujícími) hvězdami, ale budiž. Krásně vánočně laděný film a skvělá volba ČT1 pro letošní Štědrý večer.

Stokrát opakované a přesto vždy divácky úspěšné a docela vítané téma. Policajt dostane parťáka, který mu až tak nesedí. Jenže tentokrát je tím nepohodlným kolegou pes. A tak je to sžívání přeci jen zábavnější. Navíc s lidským kolegou by asi neměl problémy s tím, že by mu během noci lezl do postele a narušoval milostný život. Dooley a Jerry Lee jsou sehraná dvojka a ve filmu jim to odsýpá, příjemný film na odpoledne.

Včera jsem se zničehonic vydal do kina a jen chvíli jsem se zdržoval dilematem "na co jít?". Kamarádka mi totiž nedávno dost vroucně doporučovala Potomky lidí a tak jsem dlouho neváhal a vyrazil pro lístky. Možná jsem čekal až moc, možná jsem čekal něco jiného. Bylo to zajímavé a zvláštní a takové těžko popsatelné. Bylo tam několik rušivých elementů, které mi opravdu vadily - 1) možná až moc "futuristicky" vypadající města, 2) všude až moc zkázy, smrti a nenávisti - asi jsem optimista, takhle si budoucnost nepředstavuji, 3) auta - strašně odfláknuté dopravní prostředky budoucnosti - ve většině jsem poznal jen oplastované dnešní modely. Naopak bylo moc věcí, které mě při sledování potěšily (i když to asi není to pravé slovo) - syrovost a realističnost některých scén, herecké výkony (ano, hlavně Clive Owen, Julianne jsme si vážně moc ne neužili), kamera a občas humorné scény, které filmu vdechly alespoň trošku optimismu, do jinak nepropustné depresivnosti a nihilismu (i když ty samozřejmě nezatracuji!). Jednou z nejlepších sekvencí pro mě byla scéna, kdy v autě couvají před těmi, co je přepadli a pronásleduje je pár na motorce - záběr, kdy spadne dvojice z motorky a ta následně vyletí na couvající auto se mi líbil, opravdu dobře provedený a zaujal mě. Potomci lidí sice nejsou až tak extra film, jaký jsem čekal, ale vstupného rozhodně nelituji.