Michal

Beetlejuice je jednoduše klasika u které bych se dneska asi dost nasmál, ale v mých pěti nebo šesti letech, kdy jsem film viděl poprvé jsem pak pár nocí nemohl spát. Člověk by neřek, co mu nažene hrůzu.

Nepřekvapí, neurazí, nezabije, neposílí, neřeknete o něm přátelům, nemusí vám být líto, pokud ho neuvidíte. S mála výjimkami je to naprosto tuctový film, který můžete dnes a denně vídat v televizi. Nic nového pod sluncem.

Člověk se před krátkým animákem vždycky bojí, že to bude nakonec o nějaké banalitě s kýčovitou zápletkou, kde bude humor balancovat na hranici trapnosti a oni nás pokaždé tvůrci zas a znova přesvědčí, že mají dobré a lepší nápady. Tučňáčí vánoční speciál sice nepatří k tomu nejlepšímu, co se dá najít, ale rozhodně si neudělal ostudu. Byly pasáže, kdy jsem opravdu málem spadl smíchy pod stůl. Hlasy tučňáků v originále byly vážně skvělé! I dékja mě potěšila, žádný šotek, ale plných deset minut.

Minifilmy s veverkou z Ice Age jsou už předem předurčeny k úspěchu. V Gone Nutty se opět naše pravěká šavlozubá veverka žene za smyslem svého života, za oříškem. A že jich tentokrát nasbírala spoustu... Tolik, že s nimi bude mít co dělat až do konce jejího krátkého příběhu. A nebyla by to ona, kdyby nezpůsobila malou katastrofu. Jen tak dál!

Ne náhodou se Mechanický pomeranč označuje za jeden z nejkontroverznějších filmů v dějinách kinematografie, jedni ho milují (upřímně nevím proč), jiní ho nenávidí (čemuž se taky divím, protože má jisté zakořeněné poselství, které není až tak špatné) a... a já? Já jsem prostě někde ve středu. I v průběhu filmu se mi z minuty na minutu přelévaly preference. Od začátku, který mě vážně nijak neohromil a ani ne tak pohoršil, jak bych byl čekal (holt jiná doba a nic z věcí na plátně mi nepřišlo nijak tak strašně nekonvenčních, že bych z toho musel sednout na zadek), přes střední část filmu, která byla vážně jako na horské dráze, až po rozmělněný a docela unavující konec (proboha proč tak nehorázná délka filmu?!). Svůj názor jsem si asi plně neutvořil a nevěřím, že to u tohoto filmu tak někdy bude, ale vím, že nepatřím ani k extrémním fanouškům, ani extrémním odpůrcům. Ale nevím jestli se mi chce zrovna k tomuto Kubrickovu experimentu vracet. On kdyby si ten Pan režisér nehrál tolik s abstraktnem, bylo by to možná líp. Vadí mi děj, kde nemůžu pořádně stanovit čas a místo a kde někteří lidi nevypadají jako normální lidi, ale jako velmi špatné herci z předpotopní verze Star Treku (maminka hlavního hrdiny). A je to škoda, protože Kubrick ví jak rozebrat ve filmu lidskou psychiku a jak to udělat zajímavým, viděli jsme to v Osvícení, viděli jsme to v Olověné vestě (oboje skvělé filmy), viděli jsme to taky v - podle mě méně zdařilejším - Dr. Divnoláskovi. No konec řečí, prostě nezařazuji se do škatulky slepých uctívačů úřihlouplého kultu a otevřeně vám říkám, že to není až taková bomba jak vám ostatní budou říkat.

Jako malý kluk jsem, asi jako většina mých znuděných vrstevníků, hltal Spidermana v komiksové podobě a to nejčastěji na kanálech typu Supermax. Když měl potom tento klasický komiksový klaďas přijít do kin, byl jsem zvědavý jak to dopadne. No, upřímně nevím nevím jestli byl Tobey Maguire tou nejlepší volbou, ale vynahradila to parádně vybraná Kirsten Dunst alias Mary Jane. Green goblin jako záporák nebyl špatnou volbou, ale jistě by se našli lepší. Věc, která mě na filmu mrzela byl nešvar přejatý už z původního komiksu - úděsná patetičnost (např. "S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost"). Ta mi trošku podlomila filmový zážitek, ale jinak to bylo příjemné oživení starých vzpomínek.

Přesně podle očekávání, další letošní trojka a další pokles úrovně. Co to vlastně mělo být? Myslím si, že ani tvůrci to pořádně nevěděli. V jednu chvíli jako by se už už všechno vracelo do starých dobrých kolejí a Shrek dostával opět svůj šmrnc (princezny utíkají z věže), v jiné chvíli zase smutné a zádumčivé scény, které sem opravdu nepatřily a bylo jich velmi, ale velmi přes míru, v dalším momentě vidíme na plátně jistého Artuše ke kterému jsem si vážně nevytvořil žádný vztah, ani kladný ani záporný (prostě zbytečná a nepropracovaná postava, která měla posloužit Shrekovi jen jako oslí můstek pro další dobrodružství), jindy tu byla zase scéna určená vyloženě jen dětem. Jednoduše velký guláš, do kterého si autoři neuměli vybrat ty správné ingredience a nasypali tam vše, co bylo po ruce. Bohužel to takhle působí disharmonicky a fádně. Navíc i hudba byla občas nezáživná a nehodící se. Padesát je moc a já teď jen budu doufat, že úroveň třetích pokračování zachrání alespoň Spider-man, kterého mám v plánu odpoledne, uvidíme.

Kdysi jsem četl v jedné z povídkových knížek od Stephena Kinga povídku s názvem Děti kukuřice nebo nějak podobně. Spojil jsem si to s vyprávěním z dětství, kdy mi kamarád povídal, jaké jsou Kukuřičné děti děsivý horor. Ke mně se nedávno náhodou dostala tahle trojka a na nějaké akci se to dalo do přehrávače. No... bylo to vtipné. Což u hororu nebývá předpokaldem úspěchu. Tolik kýčovitých scén jsem takhle pohromadě dlouho neviděl, efekty nulové, příběh prázdný a občas nevíte zda se smát nebo brečet. Nevím jestli jsou i ostatní díly této série tak "povedené", ale cosi mi našeptává, že ano. Takže se - prosím - podobným filmům vyvarujte. Věc, která mě na tom celém deptá nejvíc je, že těchto šest nebo kolik filmů vychází z asi dvacetistránkové povídky a všechny tyto filmy se honosí tím, že jsou "podle Stephena Kinga". Hanba. (10% za toho Kinga :o) )

Pomatuju se, že Lucky Luke býval i televizní seriál. Nemůžu si pomoct, ale ten chlapík mi vždycky připomínal "našeho" Limonádového Joeho. Navíc mu nechyběl bezvadný úsměv a hbitý kolt. Prostě klasická westernová zábava okořeněná špetkou humoru a nezaměnitelným terencem Hillem.

Spidey nám vyrostl a tak dostal větší kapesné, což je znát na vizuální stránce filmu, a postaví se mu také dospělejší a daleko důmyslnější padouch. Octopus mi nikdy v komiksu nebyl příjemný a není tomu jinak ani teď, ta postava mi jednoduše nesedí. Ale je pravda, musel jsem obdivovat vizuální zpracování jeho chapadel a hlavně tu jejich choreografii, která byla skvělá. Jsem rád, že z příběhu víceméně vymizel ten otravný patos a celkově film dospěl a dostal se o úroveň výš. Za dveřmi máme velké finále, kdy se Spíďa bude potýkat s Venomem a Sandmanem (nemůžou už jednou vybrat lepšího padoucha?! Kdyby rozpracovali tématiku s Venomem bylo by to daleko drsnější, hutnější, akčnější a temnější) a tak uvidíme jak se nám odprezentuje to velké grandfinále.

Vendeta je svým způsobem dost odlišný typ filmu než na který je běžný konzument zvyklý. Vlastně jsem ani netušil, že je film podle komiksu a nic podobného mě nenapadlo. Je těžké to teď nějak zaškatulkovat, ale vím, že z toho mám opravdu fajn pocit. Nejvíc mě asi dostala scéna, kdy V svoji patronku "zkoušel" pobytem ve vězení. On sám o sobě byl V velmi zajímavou a pozoruhodnou postavou. Je to hloupé, ale asi vážně nevím jak uchopit hodnocení takovéhoto dílka, ale doporučuju, koukněte se na to a věřím, že litovat nebudete.

Filmy jsou různé. Jsou tu takové, které nejsou nejlepší, ale jste schopni je vidět i tucetkrát (u mě například Eurotrip), pak jsou tu ale takové, které jsou geniálně promyšlené, skvěle napsané a parádně zfilmované, ale jen těžko se na ně budete dívat více než dvakrát (Schindlerův seznam). No a nakonec pak takové, které jsou úžasné a můžete je vidět i víckrát (Forrest Gump). Oldboy u mě jednoznačně patří do druhé kategorie. Nechybí mu napětí, myšlenka, přímo heroické výkony hlavních hrdinů, zápletka, která by stála za více shlédnutí, ale... ale pak jsou tam momenty kvůli kterým jste rádi, že už je máte jednou za sebou. Nejde jen o trhání zubů kladivem, jezení živé chobotnice nebo stříhání jazyka, ale o tu atmosféru, kterou to sebou nese. Je to tak hutné, že vám to prostě jednou stačí. Nebo mně tedy určitě. Asijsou mentalitu určitě zcela nechápu a tak mi příjde pár scén trošku nedovysvětlených a ze svého "evropského" hlediska je nejsem sto zcela pochopit, možná i proto je pro mě film něčím cizím. Před shlédnutím jsem měl takový neurčitý pocit a říkal jsem si, že se na film vlastně ani nechci podívat, ten pocit setrval až doteď, i když je to film špičkové kvality. Zvláštní. Ale za to jedno shlédnutí to určitě stojí.

Anne Hathaway a její široký úsměv vážně nemusím. Znechutila se mi už v Deníku princezny, což byl opravdu nezvedený film. Kupodivu v Pradě své roli dodala docela šmrnc a šťávu, i když to ze začátku vypadalo velmi tragicky. Hlavním lákadlem je samozřejmě Meryl, která opravdu perlí a její finální scéna, kdy zahlédne svoji bývalou svěřenkyni přes ulici a pak bez mrknutí nasedne do svého Mercedesu, mě obzvláště potěšila. Ďábel nosí Pradu je film snad pro každou příležitost a určitě se s ním nudit nebudete. Je plný barvitých charakterů a vtipných i dojemných scén. Jsem rád, že Meryl tu vypadá přeci jen daleko důstojněji než v Primu a zahrála si tak parádní mrchu.

Co to vidí oko mé? Proč tolik stoprocentních hodnocení? Koukali jsme na stejný film?! 250 milionů dolarů, člověk by řekl, že to musí být megatrhák. A on takový propadák. Tobey Maguire mi opět dokázal, že hrát opravdu neumí a ten jeho tupý kukuč mi už za těch předlouhých 140 minut začal pěkně lézt krkem. Aby toho nebylo málo, tak k jeho hereckému neumění ještě přispěl naprosto příhlouplý scénář, který z něj udělal ještě většího ubožáka. Mary Jane se tam jen občas mihla na ozdobu nebo aby zplodila nějaký slušný zvrat v ději, ale žádný valný dojem neudělala. Harry, alias Zelený Goblin II. se alespoň konečně měl šanci předvést, škoda, že jen v závěru. Sandman byl na svůj potenciál dost děsivě zahraný a tak jediná postava s charakterem, která by si klidně zasloužila daleko (klidně celý film) více prostoru byl Venom - jediná postava, která měla život. Co všemu nasadí sladkou třešinku byly nádherné americké patriotské a klišoidní momenty jako předávání klíče od města, děti v oblečku spidermana nebo třeskutě směšné přeběhnutí Spídyho před americkou vlajkou, navíc neskutečně umělé směšné scény a nedotažené prvoplánové dialogy - jednoduše bída. Jediné, na co se ve filmu dalo dívat (kromě zmiňovaného Venoma) byla grafika, i když i ta občas nestála za těch milionů, co se v tom utopilo. Šetřte peníze a běžte raději na něco jiného, cokoliv! Zatím jednoznačně nejhorší trojka roku a pro mě největší zklamání.

Melancholický, senzitivní, filosofický, zádumčivý, zamyšleníhodný, opravdový, lidský, milý, něžný, ze života, ryzí. Ano, všemi těmito adjektivy bych mohl Lost In Translation ověnčit, dozdobit pár superlativy na výkon Murraye (který jako jediný opravdu za něco stál) a dát filmu stylovou osmdesátku. Tím bych zachoval jistý dekor a to, co se ode mě jako od redaktora čeká. Pro ty, kdo si tento obrázek o mně chtějí uchovat nadále - nečtěte dál. Pro všechny ostatní odvážné - je to NUDA, ztráta času, prázdnota, rozmělněnost sama! Nechápu nominace, ani Oscary. Je to na usnutí. Co mi je po tom, že je to ze života, když to není o ničem? To rovnou můžu namátkou vybrat jeden ze svých nejnudnějších týdnů a zfilmovat ho. Ne, omlouvám se, ale tohle neberu.

Zklamání? Ale kdeže. Myslím si, že většina z nás po nevydařené dvojce snad ani nemohla nic lepšího čekat. Byla mi nabídnuta půlnoční premiéra, tak jsem se šel podívat, jestli nás nečeká nějaké překvapení... a opravdu nečekalo. Dnes jsem se na Piráty koukl podruhé, protože nebylo nic jiného doma na práci, a... bylo to možná o krapítek lepší než můj dojem z premiéry, kde jsem asi pětkrát lehce usnul. No ještě aby taky ne při filmu s omračující stopáží vysoko nad hraniců dvou hodin, ve kterém se - přiznejme si to otevřeně - buďto neděje vůbec nic nebo tolik věcí zaráz, že stejně nevíte, která bije. Ale ať jen prázdně nežvaním: plusy - alespoň trošku dotažený děj s jakýms takýms koncem, docela slušný výkon Deppa a Rushe, místy dobrá kamera, skvělá výprava, občas nějaký ten vtípek, který se trefil na správnou notu, Keith Richards, minusy - Keira Knigtley (!!), naprosto suchý Sao-Feng, trapný Davy Jones, nechutný happyend na konci (ano, svým způsobem happyend, kdyby Turner zemřel, bylo by líp), nelogičnost a překombinovanost děje, nevysvětlitelný a nepochopitelný zkrat Becketta jen proto, aby dvě pirátské lodě vyhrály nad flotilou, která by je bez mrknutí oka rozdrtila, svým způsobem otevřený konec (!), lehká trapnost, pekelná stopáž. Sakumprásk 65%

"K filmu napsalo názor 30 uživatelů s průměrným hodnocením 95,7%", vezmu to zkrátka, moje hodnocení - 40%. Proč? Skvělá látka a tak úděsně nudně zpracovaná až hanba. Jistě, myšlenka zajímavá, ale za myšlenky se stovky nedávají. Jim? Nevýrazný. Kate? Výrazné jen vlasy. Kirsten? Lehce suplovatelná. Elijah? Trapný. Ostatní méně známí herci - nezajímaví. (Chcete opravdu dobrý film s Jimem Carrym? Podívejte se na Muže na měsíci. Ve Věčném svitu nedospěl, jen nevtipkoval.)

Další z pěkné řádky filmů, které mě nezaujaly ani svým názvem, ani obsazením a vlastně ani režisérem (od Allena jsem toho moc neviděl a to, co jsem viděl, u mě nevyvolalo zrovna vlny nadšení). Tedy až do doby než jsem si ho pustil, mě nezajímal. Po dvaceti minutách, kdy jsem Match Point musel přerušit, mě to k němu stále táhlo zpátky. Vědět co bude dál. A tato touha se se mnou pak táhla až do konce filmu (opravdu velmi poutavé) až do doby, kdy jsem se už chvíli bál, že se scénář octl ve slepé uličce a přijde nějaký hloupý dějový zvrat, aby se vše nějak rozmotalo. A taky mi to tak v první chvíli přišlo, protože to, co následovalo jsem nečekal. A celkově bych asi nesouhlasil zrovna s takovýmto rozuzlením (pozor pro ty, co neviděli, teď malý spoiler - slabým článkem pro mě byla ta brokovnice, tu prostě nechápu, kdyby to bylo cokoliv jiného, ale brokovnice!?). Docela trefným zakončením však bylo to, co se stalo s prstýnkem. Určitě povšimnutí hodný snímek s pár nedostatky, ale zážitek z něj mám silný.

Jak už psal Martin i mě začátek dosti zmrazil, ale postupně se to uvolňovalo a zlepšovalo. Bohužel konec nepřinesl nic převratného, ale to se ani od několikaminutového snímku nedalo čekat. Grafika byl obstojná, ale čekal jsem trošku víc.

Geniální nápad, hlavní postava, ztvárnění, příběh, grafika a hlavně kouzelně podmalované hudbou s lehkým francouzským nádechem, prostě vše. Tady není co řešit - skvělé!

Oscarově bych to sice neviděl, ale na druhou stranu tomu nic nechybí. Je to vtipné, milé, hravé, graficky perfektně zvládnuté a i poučující. Co víc chtít?

Ali G není film na který byste šli s přítelkyní, není to film na který byste se dívali s rodiči a už vůbec to není film, který byste si zařadili do poličky mezi Zelenou míli a Schindlerův seznam. Je to ptákovina, ale narozdíl od takového Borata docela koukatelná. Hlavně neskutečně hláškovitá. Občas jsem se málem zadusil smíchem, občas jsem se cítil trapně za samotné tvůrce, ale tak už to holt u tohoto typu filmu bývá. Pokud se chcete zabavit, ale nemusí to být na úrovni (spíš lehce pod úrovní), tak do toho jděte. Hezká parodie na všechny gangstas a niggas.

Občas bych si měl naliskat za svoje předsudky. Joshe Hartnetta jsem odsuzoval už jen za to, že byl tak do nebe vynášen svými věrnými fanynkami, ale v Lucky Number Slevin (ne, nebudu používat tu českou překladatelskou odpornost) jsem si ho taky svým způsobem oblíbil. Film byl takový lehký (ovšem ne na pochopení) a svým způsobem bezstarostný a na to jak byl zamotaný a vykonstruovaný měl jednoduše plynulý a svižný děj, který mě dokázal bavit, i když byly už dvě ráno, když jsem na to koukal. Parádní výkon Bruce Willise a zdatný Morgan Freeman a jeho věčný sok Sir Ben Kingsley byly už jen třešničkami na parádně upečeném dortu, který mi vážně chutnal. Chvílemi mi film připoměl můj oblíbený Snatch (Podfu(c)k) a hlavně mě potěšili některé vtipné pasáže a lehká ironizace všeho. Skvělý byl také přístup - všichni, kdo nejsou s námi, jsou proti nám a tudíž také postradatelní. Nebojte se názvu a začátku a jděte do toho, nebudete litovat.

Nejsem sice fanouškem až takhle brutálního a nechutného humoru, ale Clerks 2 mi přišli skvělí (předesílám, že jsem neviděl jedničku a ani Jaye a Mlčenlivého Boba, jak vracejí úder). Minimálně ve svém žánru. Navíc naprosto nezapomenutelné scény a opravdu slušná várka vtipů. Není to film na seriózní koukání, ale s přáteli večer je to skvělá volba (když pomineme občasnou až desetkrát přehnanou vulgaritu). Pár scén bylo nudnějších (takové ty "povinné" scénky), takže 70% - ale do kina na to nechoďte!

Jako malému se mi to samozřejmě líbilo, ale z dnešního pohledu jsou pro mě kreslení Flinstoneovi prostě klasikou a tohle jen velmi nezdařenou a velmi umělou napodobeninou. Jediné dvě světlé vyjímky filmu byly John Goodman (pro svůj přednes) a Halle Berry (byl na ni pěkný pohled). Příběh byl vcelku nudný a očekávaný. Snaha byla, ale nad průměr to nemělo.