Sallinka.

Zdá se mi to, nebo se slovo "zklamání" ve spojení s tímto filmem objevuje poměrně často? Po estetické stránce není filmu co vytknout, taky má poměrně příjemný rozjezd, ale pak příjde naprosto násilná ždímačka slz podaná tak přehnaně, že mi slza neukápla ani jedna (a to jsem dost velký cíťa) a následuje zdlooouhavý a nezáživný závěr, z něhož si už ani moc nepamatuju a to jsem film neviděla až tak dávno. Herci jsou fajn, docela jsem se těšila na Marka Adamczyka, který mě v divadle Disk naprosto dostával svým herectvím, ovšem v Lidicích celkem průměr. Divadelní prkna mu svědčí víc. No a zpět k filmu, prostě jsem čekala víc. O dost.

Joo tak tohle bylo BOŽÍ! :) Pro mě teda o několik tříd lepší než The Usual Suspects (které jsem dnes taktéž shlédla a kteří mi přinesli jedno z největších filmových zklamání) a ačkoliv i zde se dá předem tušit, kdo je vlastně padouch, tak v tomto případě to vůbec nevadí, protože na tom není postavený celý film (narozdíl od TUS). Naprosto skvělé obsazení (musím se přiznat, že je to první film, kde se mi opravdu zamlouval Russell Crowe), vynikající scénář, režie, ta skvělá atmosféra 50. let, nadupaný závěr, prostě jedna velká jízda. 95%

Velice lidský, upřímný a lehce pochmurný příběh o speciálním vztahu učitele a jeho žačky, který rozhodně není pro každého. Obrovské plus vidím v hereckých výkonech, Ryan Gosling si mě svou přirozeností a věrohodností naprosto získal - ten týpek prostě umí. Řekla bych, že lidi tento film buď unudí, nebo chytne za srdce. Já se řadím do té druhé skupiny, problém je ovšem v tom, že vlastně ani nemám nějakou potřebu vidět film ještě jednou. I když kvůli Ryanovi... :) 75%

Když jsem byla malý nevzdělaný špunt, byly pro mě Pelíšky jen směs srandy a nezapomenutelných hlášek. Dnes jsem film viděla znovu po letech, a ačkoliv jsem měla snad každičkou repliku zarytou v hlavě, až dnes pro mě film získal uplně nový rozměr. Tohle je skvost české kinematografie...

Na romantické filmy budu mít holt vždycky trochu jiné měřítko. Buď to tam je, nebo není... A tady to teda bylo! :) "Garden scéna" - vrchol tohoto díla, málem jsem si při ní ucvrkla... A i když závěr filmu trošku pokulhává, pořád ještě nesklouzl do toho typického klišé romantických komedií a neskazil mi tak dojem z celého filmu (jako tomu bylo zrovna předevčírem u Friends With Benefits). Navíc mám chuť pustit si CSL znovu. A Ryan... Ach :)...

Je pul jedne v noci a ja se prave zamilovala. Zamilovala jsem se do snimku o lasce a nevere, pri nemz se mi nekolikrat rozbusilo srdce, nekolikrat vytryskly slzy, nekolikrat me mrazilo v zadech a nekolikrat jsem byla temer bez dechu. A to vse diky jeho neuveritelne prirozenosti (at chcete nebo ne, urcite se v nem kazdy jistym zpusobem pozna), extremne silne chemii mezi hlavnimi predstaviteli, hereckym vykonum v cele s Keirou Knightley (takhle jsem si ji zamilovala naposledy v Pride and Prejudice) a diky umu reziserky, jejiz dilo ve mne dokazalo vyvolat tolik emoci, ze jsem z toho jeste ted cela rozhozena :). Brrr...

Původní predátory jsem neviděla a ani to zatím nehodlám měnit, tenhle typ filmů není vůbec pro mě. Nemám ráda vyvražďovačky, kdy je už na začátku jasné, že většina postav časem "zařve", že vždy to bude ve vypjatých momentech, kdy mi bude tuhnout krev v žilách a že vždy to bude velmi krvavé. Na to jsem moc slabá povaha. To, že jsem koukla na nové Predátory má pouze jeden jediný důvod a tím je Adrien Brody. Můj momentálně nejoblíbenější herec, u nějž si vychutnávám opravdu každý záchvěv ve tváři. A taky jen díky němu jsem film dokoukala až do konce. Celkově mi přišel velmi průměrný a předvídatelný, postavy poměrně nudné a takové typické, již ze začátku bylo jasné, kdo přežije a kdo ne, pokus o nečekaný zvrat byl takový násilný a zbytečný a film celkově tak nějak nudil. Oceňuji hudbu, efekty a Adriena :). Jinak ale průměr.

Obrovské překvapení. Film neskutečně originální, drzý, zábavný, plný dokonalých dialogů a přirozených hereckých výkonů a to vše se odehrává v kouzelné atmosféře Brugg... Když ho budete brát trošku s nadsázkou, rozhodně si tu jízdu užijete. Já byla nadšena. Počkám na druhé zkouknutí, zatím dávám 90%, časem ale nejspíš přitvrdím :)...

Pro mě osobně zklamání. Hrdinové se tak mezi řečí v gulagu dohodnou, že by měli uprchnout, pak chvilku utíkají, pak jdou a mrznou, pak jdou a omdlívají horkem, občas nějaká ta zastávka, občas nějaký ten odpadlík a takhle vypadá prakticky celý film. Někomu možná příjde sympatické, že Peter Weir se nasnaží nic přikrášlit či zdramatizovat a zkrátka vypráví příběh tak, jak se zhruba stal a vůbec si neláme hlavu nad tím, že běžného diváka film nestrhne, což by mi taky prakticky nevadilo, kdyby ve mě ovšem vyvolal nějaké emoce. Tady se tak nestalo. Ani vlny štěstí, ani vlny smutku, strachu či vzrušení, zkrátka nic. A emoce jsou právě to, kvůli čemu filmy miluju. Když ve mě nějaký ne příliš kvalitní snímek dokáže vyvolat silné emoce, odpustím mu mnoho nedostatků. Když však ve mě film, který určité kvality nepostrádá, nevyvolá vůbec nic, je zle...

Musím přiznat, že první půlka filmu mě moc nedostala. Jak už jsem psala v jiných komentářích, ve filmech moc nemám ráda časové skoky, které vždy naruší atmosféru daných momentů a vše se musí začít budovat od začátku a tento film na nich stojí, tudíž pro mě byl celkem problém zvyknout si. Navíc jsem měla pocit, že mezi hlavními hrdiny nefunguje ta správná chemie - jakmile přišel nějaký romantický okamžik, necítila jsem žádné mravenčení v bříšku či bušení srdce a to jsou přesně ty věci, kvůli kterým se na romantické filmy vlastně dívám. Každopáádně, v druhé půlce se můj postoj otočil o 180°... Na časové skoky jsem si zvykla, příběh mi najednou přišel uvěřitelnější, hrdinové sympatičtější a i toho tlukotu srdce jsem se dočkala :) Sice ne v bůhví jaké míře, každopádně díky druhé půlce jsem dost změnila postoj k celému filmu a je dost možný, že si dám někdy opáčko :)

Vskutku smutný příběh ženy, která šla "proti proudu"... Mám strašně ráda Anne Hathaway i Jamese Mcavoye a ačkoliv se na první pohled zdá, že tahle dvojice se k sobě příliš nehodí, byla jsem v průběhu filmu přesvědčena o opaku. V mnoha momentech patřících těm dvěma mi totiž srdce bušelo jak o závod a to se v případě dvojic, mezi nimiž nefunguje pravá chemie nikdy nestává. Bohužel, největší problém tohoto filmu je pro mě ten, že ačkoliv opravdu nemám ráda srovnávání filmů, tady se mu neumím ubránit. Pýcha a Předsudek je film, který patří mezi mé nejoblíbenější a Becoming Jane vedle něj působí tak nějak šedě. Ve všech aspektech, ve kterých si jsou tyto filmy podobné, P&P "vyhrává" na plné čáře. Ovšem i přes to všechno jsem si sledování Becoming Jane poměrně užila. Především tedy první půlku filmu plnou jiskření mezi hlavní dvojicí. Jinak teda u filmů nemám moc ráda skoky v čase, působí na mě tak nějak nevěrohodně, proto bych závěr filmu volila asi jinak.

Nevím, jestli je to tím, že už jsem celkem dlouho neviděla romantický film nebo mou momentální náladou, ale LAOD mě "zasáhlo" nehorázným způsobem. KONEČNĚ romantika, při které se mi rozbuší srdce, ukápne slza a při závěrečných titulkách mě pohltí ten boží pocit potřeby se k někomu přitulit... Aaach... :) Jasně, film je plný klišé, příběh celkem předvídatelný, ale to zpracování je úplně jiné, než známe. Strašně se mi líbí postelové scény, které konečně působí fakt opravdově (je zde i více nahoty než obvykle, ale nepůsobí to nijak vulgárně, ale naopak zcela přirozeně). Ústřední herecká dvojice je jednou z nejlepších filmových dvojic, co jsem kdy viděla a celý film povznáší ještě o třídu výš. Ač se mnou mnozí nemusí souhlasit, já se nebudu stydět a drze dávám 90% :) /// Po druhém shlédnutí řadím LAOD mezi své nejoblíbenější romantické filmy.

Waaau. Loňský rok přinesl tolik rozmanitých a skvělých snímků, že nestačím zírat! Kids Are Allright je film vskutku božíí... Hlavně uplně jiný, než co známe. Velice originální námět zpracovaný s takovou lehkostí, upřímností a přirozeností, že pohladí na duši ať chcete nebo ne :)... A nemalý podíl na tom má především ústřední herecké trio. Mark Ruffalo mi vyrazil dech. Vždycky jsem ho měla tak nějak v oblibě, ale spíš kvůli jeho charisma, než hereckému umu. Ale tady předvedl výkon hodný (minimálně) Oscarové nominace (nejen on)... Lesbický vztah mezi Julianne Moore a Anette Benning byl rozkošný a takový... přirozený. Vím, že toto slovo používám v tomto komentáři celkem často, ale ono tento film vystihuje opravdu nejlépe. No já jsem nadšena :)

Velice přijemná podívaná. Jen mě opradu mrzí, že film nevyužil veškerý svůj potenciál - mohlo to být totiž ještě lepší. Vlastně když ze scény tak nějak vymizel James McAvoy, Penelope se vydala do světa a nebylo možné pozorovat to neuvěřitelně jiskření mezi nima, nebylo to už ono. Scény, jak si spolu vypráví přes zrdcadlo, byly nabité nepopsatelným kouzlem a já si při jejich sledování tak spokojeně vrněla a uvažovala o veelmi vysokém hodnocení. A pak najednou šmitec... Zkrátka, jejich vztah měl být mnohem víc prokreslen a pomalu budován a bylo by to fajn. Uvěřitelnější. Barvitý styl vyprávění potěšil, některé scény chyběly, některé přebývaly, ale na filmech je nejpodstatnější, co ve vás zanechají. A já si stále ještě vychutnávám hřejivý pocit u srdíčka, který myslím jen tak nevymizí. Mimochodem, opravdu vám Penelope přišla s prasečím nosem tak děsivá, že byste od ní hrůzou utekli? Mě se zdála naopak celkem rozkošná :)
Objektivně 70%, za hřejivý pocit a Jamese McAovoye +10% :)

Nebudu skrývat své nadšení z této nové pohádky. Ačkoliv je v ní pár známých klišé (které ale k pohádkám patří), působila na mě zcela novým a neotřelým dojmem. Navíc kinosál byl celou dobu plný upřímného smíchu malých prcků, mě :) a i rodičů. Navíc mě pohádka strašně pozitivně naladila a zahřála u srdíčka. Zkrátka, v tomto filmovém žánru nejsem příliš náročný divák a odpouštím, co se dá. A tady toho na odpouštění ani moc nebylo :)

A.G.

Never Let Me Go je zvláštní film. Film o životě, smrti, lásce... Na jednu stranu chladný, odtažitý, na druhou stranu v několika momentech neskutečně citlivý, emotivní. Režisér podle mě dostatečně nevyužil potenciálu silného námětu morálního úpadku lidstva. I vztahy mezi postavami či motivy jejich chování mi přišly takové nedotáhnuté, nedostatečně vykreslené. Pravděpodobně je to i těmi časovými posuny. Jakmile je ve filmu věta typu „o deset let později...“, je to pro mě problém, jelikož to, co se do té doby ve mně budovalo, to vžití se do příběhu, pochopení postav atd jako by se náhle přerušilo a musím začít budovat zase od začátku. Řekla bych, že film na takové téma potřebuje i delší stopáž, aby na to dostatečné budování byl dostatek času. Jedním z nějvětších plusů NLMG je herecké obsazení. Především musím zmínit A. Garfielda. V průběhu filmu jsem si několikrát říkala „jak já toho chlapa nenávidím“, jelikož právě díky jeho hereckému umu dostaly mé slzné kanálky několikrát pořádně zabrat :). Taky je hlavním aktérem jedné z nejemotivnějších a nejsrdceryvnějších filmových scén, co jsem měla možnost vidět. Brr ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na ni vzpomenu. Co dodat na závěr? Never Let Me Go není špatný film, jen není (podlě mě) režijně úplně zvládnutý a dotažený. Jen tak ho z hlavy ovšem nedostanu.

Přiznám se bez mučení, sledování The Eclipse jsem si prakticky dosti užívala. Jasně, bylo tam nemálo momentů, kdy jsem nevěřícně koukala a říkala si: coooo? Jasně, bylo tam i pár momentů, kdy jsem se musela uchechnout nad jejich stupiditou. ALE ve filmu byla i spousta momentů, kdy jsem se spokojeně usmívala a říkala si, hmmm, doobryyyy! Hudba opět parádně podtrhávala atmosféru, potěšilo i pár hereckých výkonů, o něco lepší ztvárnění vlků, než v předchozím dílě, potěšily bojové scénky a i některé emotivní scénky a musím říct, že tento pocit uspokojení momentálně převládá nad všemi zápory (i když je velice pravděpodobně, že se jednoho dne probudím a snížím své hodnocení na polovinu). Jak už jsem psala v komentáři k New Moon, podle takové knižní předlohy se kvalitní film musí točit ztuha. Ale teď si uvědomuju, že filmy mají s knížkou společný jeden velký fakt. Ačkoliv si během jejich sledování uvědomujete, že kvalita není nijak závratná, musíte si přiznat, že vás to vlastně baví a že se vlastně ani netěšíte na závěrečné titulky a zkrátka si tu jízdu užíváte. Aspoň u mě to tak bylo.

Po prvním shlédnutí The Social Network se mi nějak nechtělo do psaní komentáře. Měla jsem v hlavě trochu mišmaš a navíc jsem v pozdní noční hodinu nepochytila úplně všechny dialogy ve filmu, ale měla jsem z něj překvapivě pozitivní a stěží popsatelný pocit. Jelikož natočit film na takové téma takovým způsobem je malý zázrak. I když u Davida Finchera... No každopádně jsem se na TSN vrhla dnes večer znovu. A dočkala jsem se! Po skončení filmu mě pohltil ten známý (ale svým způsobem jiný, nový) pocit euforie a to delirium, kvůli kterému dávám filmům 100% a kvůli kterému vlastně sledování filmů miluju. Bravurní (pravděpodobně) oscarový scénář, hudba, co se vám dostane pod kůži, neuvěřitelně sympatické a přesvědčivé herecké výkony (Garfield, Eisenberg, Hammer i Timberlake, no, vlastně všichni...), troufalé scénky typu veslařské závody, velice specifická atmosféra, nenásilně vyvolané silné emoce, upřímnost a Fincherova stylová režie, to všechno (a nejen to) jsou fakta, kvůli kterým film stojí za to vidět. I když si uvědomuju, že není pro každého - je hodně ukecaný (což já osobně miluju), neobsahuje žádná šokující odhalení ani zvraty, atd atd. Ale na to tu máme přece spoustu jiných filmů. A kvůli tomu nepopsatelnému, jedinečnému, nepochopitelnému, zvláštnímu a velice příjemnému pocitu, který ve mě film vyvolal, mu dávám nemilosrdně 100%.

Ačkoliv je film velice kvalitní a ačkoliv mám k matematice velice blízký vztah, Beautiful mind pro mě bylo jedno z největších filmových zklamání. Zkrátka, čekala jsem, že to bude lepší a příliš nechápu současnou pozici Beautiful mind v žebříčku 100 nej filmů na tomto webu...

Pff mám velké dilema, jak tento film hodnotit. Na jednu stranu DOKONALÝ scénář (možná nejlepší, co jsem viděla), bravurní herecké výkony, originální styl vyprávění, který mě dostal už od první minuty, mrazivá atmosféra a samozřejmě kvalitní režie, na druhou stranu pointa, kterou jsem tušila ještě před jejím odhalením, a která značně zklamala. Tak co teď? No každopádně, Fight club je zážitek...

Prakticky by mi nevadilo, kdyby každý díl HP byl rozdělen na 2 části, jen kdyby je v kině dávali bezprostředně po sobě... Rozpůlením sedmého mohl a měl vymizet jeden obrovský nedostatek dílů předchozích - nezvladatelné tempo, vynechání spousty scén a celková zbrklost. Jenže bohužel, některé méně podstatné scény byly zbytečně protahovány na úkor scén podstatnějších a to zapříčinilo jistou nepřehlednost. Je pravda, že tahle půlka je jak ve filmu, tak v knížce především přípravou na půlku druhou, na to velké vyvrcholení celého příběhu, a proto nevím, jestli film může být hodnocen plnohodnotně. Je to takový článek řetězu, bez kterého by ale nic nezapadalo do sebe. Jinak HPaDH je "nový" i v mnoha jiných ohledech. Už to zdaleka není ta pohádka o malém čaroději, dospívajícím v pohádkovém světě Bradavic.. Je to drama.. Film na mě vlastně působil tak, jako by ani nepatřil k těm šesti předchozím dílům. Ale tohle rozhodně neberu jako negativum... "Nové" jsou i herecké výkony všech hlavních představitelů. V tomhle díle ze sebe vymáčkli opravdu všechno a jejich role jsou konečně vskutku uvěřitelné. U pár momentů nebyl dostatečně využit jejich potenciál, pár momentů bylo poměrně mimo mísu, na druhou stranu některé scény byly zvládnuty tak precizně, že jsem měla chuť začít v sále tleskat... Celkově mě NOVÝ Harry příjemně překvapil a nemůžu se dočkat druhé půlky, toho opravdového VYVRCHOLENÍ.

Po prvním shlédnutí jsem byla mírně rozpačitá a ačkoliv nadmíru spokojená, něco mi chybělo do absolutního nadšení. Po druhém shlédnutí řadím Inception mezi mé nejoblíbenější filmy a mám chuť vykřičet na celý svět: "MILUJU TĚ CHRISTOPHERE NOLANEEEE!!!

Svým způsobem dokumentární film, který nám přibližuje jednu z nejhrůznějších kapitol v dějinách lidstva a připomíná cenu našeho života. Díky hercům, scénáristům, skladatelům, kameramanům,...,a především díky panu režisérovi je nám nabídnut neobvykle emotivní a silný filmový zážitek, o nějž by neměl být nikdo ochuzen. Mezi své nejoblíbenější filmy jej ovšem nemůžu zařadit, jelikož vím, že se pravděpodobně nikdy neodhodlám ke druhému shlédnutí.

Filmy tohoto typu miluju (i když dávám přednost těm, u nichž nemám každou chvíli nutkání schovat se pod peřinu...). Ráda se nechávám strhnout mysteriózní atmosférou, mám ráda ten pocit, kdy vůbec nevím na čem jsem, co se to na plátně probůh děje a miluju to mrazení v zádech, když se konečně vše objasní a mrazivá pointa výjde najevo. Ovšem u Shutter Island tomu bylo jinak. Atmosféra mě pohltila, byla jsem i značně zmatená, napjatá a natěšená na závěrečné rozuzlení, problém byl ale v tom, že když ono rozuzlení přišlo, nepohltil mě ten známý pocit mrazení v zádech a vzrušení po celém těle, ale spíše zklamání. Zklamání nad tím, že takovou pointu jsem viděla už u minimálně jednoho filmu (abych se vyhnula spoilerování, nebudu jmenovat) a tudíž mi závěrečná zápletka přišla neoriginální a možná i předvídatelná. Někde jsem četla názory typu, že kdo tvrdí, že je film předvídatelný a podobným způsobem ho kritizuje, tak ho vlastně nepochopil. Ujišťuji vás, pochopila jsem. Pokud ne po prvním shlédnutí, po druhém už skutečně ano. Pokud jde o onu proslulou závěrečnou větu, už dlouho nebyl film zakončen tak chytrým a nápaditě použitým způsobem, ovšem že by ona věta překopala můj zážitek z celého filmu nebo snad i celý film tvrdit nemůžu. Herecké výkony mnohdy skutečně brilantní, ale pokud jde o Dicapria, nemůžu si pomoct, ale jeho role mu vždy hodně stěží věřím. Pokud jde o jeho roli v Prokletém ostrově, zahrál ji skutečně bravurně, ale opravdu "pouze" ZAHRÁL - nestal se onou postavou a nepůsobil tak na mě 100% přirozeně. To je ale pouze můj názor. Na závěr bych chtěla asi jen říct, že Shutter Island je film kvalitní, chytrý, promyšlený, vizuálně velmi nápaditý a rozhodně stojí za shlédnutí, ale závěrečná pointa vás zvedne ze sedadla pouze v případě, že jste neviděli ty mnou zmíněné/nezmíněné filmy, v nichž se už něco velmi podobného odehrálo. 80% ///4.2.2014 Tak skoro po 4 letech jsem na film koukla znova. Nevím, z jakého důvodu se v mých očích tak změnil, jak jsem se já změnila, možná jsem jen už delší dobu neviděla pořádný film, ale najednou mi to celé přišlo téměř dokonalé.

Bravurně natočené drama odrazující od drog, jehož atmosféra vás (nejen díky podmanivé hudbě) plně pohltí a závěr psychicky vyždímá. Nemám co dodat...