Verik

Filmů o krasobruslení tak moc nebylo. Je to už dlouho co jsem tento film viděla a poté ještě mnohokrát, a jak jsem byla starší, chápala jsem tam víc věcí a film se mi líbil stále více. Příběh je to sice klasický, ale tím, že se odehrává v krasobruslařském prostředí je to zase změna, a k lepšímu. Navíc to pro mě není jenom hloupá romantická komedie, ale myslím, že se tam objeví i dost chvil, kdy probíhají chytré dialogy, které se něčeho týkají, a nejsou to jen ty bezduché řečičky. Hlavní představitelé si myslím perfektně sedli. Frajírek Doug a věčně naštvaná tvrdohlavá Kate, která hrála tak dobře, že jsem jí měla někdy chuť nafackovat. Navíc je ve filmu použita dobrá hudba.

Po prvním díle jsem si myslela, že i dvojka bude mít jeho kvality, ale jak jsem se zmýlila. Nápad byl dobrý, dcera rodičů z "prvního dílu" se vydala po jejich stopách a je z ní skvělá krasobruslařka. Nápad se zraněnou nohou taky dobrý, takže pak jen čekat co bude dál. A od té doby stál celý film za nic. Konkurz na partnera, který s onou rozdivočelou "kráskou" bude bruslit. Je to samozřejmě někdo, kdo na ledě nikdy nestál, ale jako zázrakem se za pár dní naučí bruslit, tedy naučí ho to jakési pětileté holky. A navíc ho naučí bruslit perfektně, tak skvěle, že se může účastnit olympiády. Takže ty kecy mladé zbohatlé slečny o tom, jak musela každý den brzo vstávat a dřít tak, až jí krvácely nohy jsou podle mě dost zbytečné, když bruslí s géniem, který je evidentně ještě lepší než ona. Navíc, když to ve filmu udělali tak, že onoho mladíka okouzlila svým vzhledem, měli aspoň vybrat herečku, která může svým vzhledem okouzlit a ne holku, která má rysy jak kluk a zuby jako kůň. A zbytek filmu? Dívat se na to jak před každým bruslením někdo na někoho čeká, jak se oba hlavní představitelé na sebe pořád urážejí a jak onen chlapec pořád někam utíká a zase se vrací? Ne to se fakt nedalo.

Na nové pohádky jsem o Vánocích vždycky zvědavá, a tak jsem se rozhodla, že se podívám i na Micimutr. Musela jsem teda přežít názve, který byl děsný, ale jak se ukázalo, tak bohužel k pohádce pasoval. Celý děj mi připadal dost odfláknutý, jakoby už si prostě tvůrci jednou řekli, že chtějí každý rok na Vánoce novou pohádku, tak prostě něco uklohní a je jim jedno jestli to bude fajn nebo ne, protože na Vánoce většinou tu sledovanost mít budou, už je to přece tradice a hodně lidí je na ty naše nové české poklady zvědavých. No zkrátka, pohádka začala tak nějak moc rychle, ani jsem pořádně nevěděla co jsou postavy zač a už začala celkem důležitá část filmu (tedy myslela jsem si, že je důležitá). Šafránková podle mě hodně klesla, s volbou takové role, nejenže hrozně vypadala, ale taky byla v pohádce dost nepříjemná a nesympatická. No ale řekla jsem si, že to teda nějak přežiju do konce. Asi v půlce příběhu jsem si už říkala, že možná blázním, mám halucinace a nebo udělali filmaři do očí bijící chybu, když jsem se dívala jak ve městě jezdí auta a po chodníku běží chlapec v riflích, ale to jenom chtěli tvůrci nějak ozvláštnit, jinak dost obyčejný a nudný děj. Připadalo mi to hned o něco zmatenější, no zkrátka jako ten název. Myslela jsem alespoň, že se to budou snažit zachránit výběrem herců, Šafránková vypadala dost šíleně, ale to už patřilo k postavě, tak budiž, překvapil mě Bartoška, ale když už tam byl, tak mu mohli dát ještě větší prostor. Dyk to alespoň trochu zachránil svým komediálním nadáním, Dejdara bych tam ani vidět nemusel, připadal mi tam nadbytečný a trapný. A hlavní hrdinové, loutkář zachránce byl takový normální ňouma, který vlastně nic neudělal, a princezna tedy, myslím, že máme dost hezkých hereček a i její služebné vedle ní vypadaly jako modelky, takže opět nic. Zkrátka a dobře, na Micimutr jsem se jednou podívala a už teď vím, že to nechci nikdy vidět a pohádky asi budu zase vybírat podle názvu.

Perfektní česká komedie se skvělým obsazením. Děj je tak krásně jednoduchý a vtipný, navíc bych jindy řekla, že je i nereálný, ale po zkušenostech nejen v mojí rodině, ale i u mých blízkých můžu říct, že tohle se klidně může stát. Na filmu se mi líbí, že se tam pořád něco děje. Když už to vypadá, že bude nějaká klidnější část, tak se vždy stane něco co je hodně nečekané a vypukne šílená akční scéna, která i rozesměje. Scénář je podle mě výborný, hlavně všechny ty vtipné hlášky, až na ty, které říká Bastík, protože mi přišly trapné a Tomáše Holého už prostě nikdo nenahradí. Holubová v roli detektivky, která je vždy připravena, taky velice povedené. Vlastně když se na to tak podívám, tak všechny role jsou napsány jakoby na tělo a myslím že i hercům se dobře hrály, protože byla z filmu cítit taková přirozenost, jaká se už dnes jen tak nevidím. Co ještě musím pochválit, je volba hudby, a to nejen ta, která je napsaná přímo pro film. Skladby, které můžeme ve filmu zaslechnout musel vybírat hudební génius, protože se přesně hodí k tomu co se ve filmu zrovna děje a tím ještě onu scénu podtrhnou a dovedou k dokonalosti. Zkrátka, na "bůcha" se vždy ráda podívám a vím, že mě určitě neomrzí.

Mám ráda staré komedie a Světáky obzvlášť. Téma celkem obyčejné, tři zedníci se chtějí jeden večer vypravit do společnosti aby zapadli mezi pražskou smetánku. Přípravy, kdy se tito pánové učí všem vybraným způsobům, jsou opravdu k popukání. Další jsou tři "dámy", které s pomocí staré dámy a lešení okrádají manžílky. A brousí si zoubky právě na tři zedníky. Vrcholová část filmu, a asi také nejvtipnější je dlouho a pečlivě připravovaný rozhovor, kdy si hlavní představitelé povídají o všem možném, ale říkají to tak učeně, že by jim to možná všichni odkývali jen aby nevypadali jako hlupáci. No na Světáky se vždy ráda podívám už proto, že se tam sešli výborní herci, včetně Oldřicha Nového, který svůj šarm z předchozích filmů využil právě při výuce zedníků. Tolik povedených hlášek se vidí jenom v málo filmech. Hlavně skvělá scéna "Sedíš?" "Sedím!", která vznikla vlastně úplnou náhodou. Kdo neviděl, měl by to napravit.

O životě toho zajímavého muže jsem si ještě nic nezjišťovala, ale pokud to, co bylo ve filmu byla vážně pravda, tak těžko říct, jestli to byl blázen nebo génius. Možná obojí. Ale k filmu. Těšila jsem se až se na něj podívám, i když DiCaprio nikdy k mým oblíbeným hercům nepatřil, musím říct, že tady se mi hodně líbil, role mu sedla a povedlo se mu skvěle zahrát, když byl onen podvodník na výsluní i když už na tom byl bídně. Navíc velice dobře zahrál ten rozdíl, když byl ještě začátečník, nezkušený a ke konci filmu už to byl borec přes padělání. Musím říct, že jsem tu postupnou proměnu až prožívala s ním, i když jsem si na konci jako profesionál nepřipadala. Duo DiCaprio Hanks jsem si nikdy moc neuměla představit, ale dost mě to překvapilo, a to mile. Ti dva mi sice připadají hodně rozdílní, že se k sobě nehodí, ale možná to se mi na filmu taky hodně líbilo, že pro mě byli právě tak odlišní a tím pádem mi to připadalo jakobych se dívala na dva cizí herce a ještě víc se mi film líbil. Nemohla bych ani zapomenout na skvělé hlášky, zvláště ta v nemocnici. Nejlepší škola je hold televize :D.Co by mě ale nejvíc zajímalo, je závěr filmu, jestli to tak doopravdy bylo, nebo jestli si filmaři jen chtěli udělat i celkem překvapivý závěr (alespoň pro mě). Na film se určitě zase někdy ráda podívám.

Po knihách jako Memento nebo My děti ze stanice zoo jsem se už tak trochu dostala do toho jak přemýšlí feťáci a hlavně jak přemýšlí, na co myslí. Ano, myslí jenom na fet a v tomto dokumentu je to krásně vidět. Když jednou začnete už moc nemáte šanci, že někdy skončíte. Katka navštívila léčebnu, její přítel se šel také léčit, a ono nic. Hodně lidí si stěžovalo, že je dokument možná až přehnaný a že některé scény už jsou dost nechutné a ani by tam být nemusely. Já jsem ráda, že to tam všechno bylo, protože to je bohužel hloupá realita. Konec dokumentu mě sice potěšil, ale zároveň dost naštval, jak je ten svět nefér. Moje známá byla těhotná, starala se o sebe, jedla a hýbala se podle učebnic a i přesto její dítě není v pořádku. Ale to sem nepatří. Takový dokumentární film jsme potřebovali, třeba si lidé po jeho zkouknutí řeknou, že by s tím nikdy nezačali, třeba je to od toho odradí. Klidně bych to pouštěla už na základních školách, protože děti jsou dnes nepoučitelné, možná by tohle trochu pomohlo abychom nežili s takovými lidmi. Na tomto dokumentu se nedá hodnotit děj, ani jestli se líbil nebo nelíbil. Mám prostě radost z toho, že se něco takového natočilo a od začátku do konce jsem se modlila aby se z toho Katka dostala, těch pár let jejího zdokumentovaného života mě opravdu zaujalo.

Na film jsem se podívala, protože mi ho doporučil známý. A musím říct, že zatím mě jeho vkus skoro nikdy nezklamal. V případě Willa Huntinga určitě ne. Skvělý příběh o jednom géniovi, který ani netoužil být géniem. Moc se mi líbilo jak se Will choval, že nebyl nijak namyšlený jenom proto, že uměl něco co ostatní neumí. Právě naopak, dokázal obdivovat to, co jiným připadá samozřejmé, normální, možná i ubohé. Ale v jeho podání zněla zednická práce jako něco skvělého. Ve filmu navíc bylo mnoho, ale opravdu mnoho povedený hlášek, takže s oceněním za scénář musím jen souhlasit. Myslím, že všechny role byly jako vyšité a celý film byl dobře promyšlený, od začátku až do konce, hlavně proto, že mě konec překvapil. Já myslím, že kdo ještě nevidět, měl by se někdy na tento film podívat.

Včera jsem se konečně odhodlala a podívala se na tento většinou lidí tolik chválený film. Nejprve jsem uvažovala, že bych si příběhy přečetla, ale po shlédnutí prvního dílu už na to ani nemám náladu. Věděla jsem, že tam má být velká romantika a mám ráda i sladkosti, ale tohle už na mě bylo až přeslazené. Skoro celý film se musím dívat na to, jak na sebe dva hlavní hrdinové jen zírají, Bella má dost protivné tiky, pořád divně trhá hlavou, Edward buď příšerně vyvaluje oči a vypadá tak spíš směšně než krásně a nebo je zase tak přivírá, že vypadá jakoby byl naštvaný na celý svět, i na Bellu. Nevím jestli to bylo jen špatným českým překladem, ale některé věty mi tam přišli až nesmyslné. Například, když Edward Belle říká, že se od něj musí držet dál a ne za ním chodit, ale přitom je to on, kdo za ní pořád leze. Z filmu jsem spíš měla depku, protože i když byli Edward a Bella spolu, pořád se tvářili buď nešťastně nebo naštvaně. Trochu to okořenila část, kdy přišli na řadu zlí upíři a do filmu se tak dostalo trochu akce, ale i to bylo dost podivně uděláno, navíc to trvalo tak krátce, že už to v mých očích kvalitu filmu nijak nezlepšilo. Příběh je pro mě udělán tak divně, že jsem se nevcítila do žádné postavy, nikomu jsem nefandila, o nikoho jsem neměla strach a to je pro mě u filmu důležité, mít nějakou postavu kterou mám ráda. Takto nemám ani náladu dívat se na další díly a myslím, že se tím pro mě upíří Sága skončila. Jedna věc se mi na filmu ale líbila a to jsou zajímavé záběry kamery, které film alespoň nějak ozvláštnili.

O tomto příběhu jsem už před zhlédnutím filmu něco slyšela, ale věděla jsem, že je to jen o psovi, který čekal na nádraží. Takže mě hodně zajímalo jaký je ten příběh vlastně celý. Navíc miluji filmy o zvířatech, takže mě filmík lákal dvojnásob. První část byla velice krásná, kde jsme pozorovali sblížení psa a člověka. Je pravda, že když už to přešlo do toho stereotypu, dívala jsem se s úsměvem na ty dva a v hlavě si promítala, co by se tak mohlo stát dál, aby měl příběh nějakou šťávu. A musím říct, že ta zvratová scéna přišla v pravou chvíli, přemýšlela jsem nad všemi možnými způsoby pokračování, ale nikdy mě nenapadlo, že se stane to, co se stalo. Ve druhé části filmu ten pes předvedl něco, co dokáže málokdo, v té chvíli strčil všechny Lassie, Beethoveny a Benji do kapsy a zasloužil by za ten výkon Oscara. Mám ráda filmy, které obrečím, ale zatím se to moc filmům nepodařilo. Tomuto ano, a zatím v tom vede. Celý film navíc doprovází dokonalá hudba, a když si soundtrack někdy poslechnu jen tak, vždy si vybavím scény z filmu a chce se mi brečet. Je to jediný film, který ve mě něco zanechal a skoro každý den na něj musím myslet, hlavně, když se podívám na nějakého psa. Ale abych moc nepřechválila, sice se toho ve filmu moc nenamluvilo, ale těch pár vět bylo nadabovaných hodně špatně, ale to je jen taková mrňavá chybička, která celému příběhu nijak neublížila, takže ode mě má celých 100%.

I když je příběh úplně obyčejný, to jak je natočen z něj dělá naprosto neobyčejný zážitek. Doslova jsem hltala každou vteřinu, každý detail. Sice moc nemusím operu a chvílemi mi už ta skladba začínala vadit, ale do děje to tak nějak zapadalo. Jednu velkou výhradu bych měla, že se mi tam moc nezdál Jonathan, alespoň ve větší části filmu, zdálo se mi, že hraje tak nějak prkenně a má divný scénář, že když s někým mluví, tak pořád opakuje dokola to samé. Až ke konci v jedné scéně, jsem mu tento můj názor odpustila, protože v tom co říkal a v tom jak se díval, v tom bylo všechno, to co prožil, jak se cítil. Dávám 70% a určitě se po nějaké době na film znovu podívám.

Horory moc nemusím, teda alespoň ty moderní, protože to s horory nemá nic společného a člověku je z toho leda zle. Ale toto byl podle mě velmi dobrý horor, kdy si člověk nebyl úplně jistý, tedy až na konci filmu. Nic děsivého se neukázalo, ale i přesto mě z filmu mrazilo a měla jsem stísněný pocit, jen když jsem viděla ten odporný dům ve kterém žili. Pokud má někdo rád kvalitní horor, tak tento doporučuji.

Podle popisu jsem si říkala, že by film mohl být hodně zajímavý, protože se týká vážného tématu z války. Proto mě dost překvapilo, když se z toho na začátku vyklubala podivná komedie, i když musím říct, že jsem se opravdu bavila :). V první půlce se sice dost nasmějete, ale v té druhé se to zase vyrovná smutnější dávkou. Film byl podle mě velice hezky natočen, v krásném prostředí. Herci kolikrát ani nemuseli nic říkat, výraz v jejich tváří vše řekl za ně. Elijah v roli Jonathana byl roztomilý, jeho velké oči byly v těch brýlích ještě větší :). Určitě doporučuju alespoň jednou zhlédnout.

Prostě bomba!!!

Konečně jsem se i já dostala k třetímu Toy Story, a můj dojem? Perfektní. Film nabízí všechno, komedii, akci, drama i dojemné scény. Nevěřila jsem, že by se s těmito postavičkami dalo vymyslet něco nového a ejhle, objevil se tento velice originální příběh, který si zamiluje snad každý. Film jsem viděla už dvakrát a v obou případech mi na konci ukápla slza. Všechno je do detailu propracované a taky velice reálně, už jenom pytel na odpadky vypadá jako by byl reálný....Navíc je příběh udělán tak, že nemáte čas se nudit a emoce se vám střídají jako na horské dráze, něčemu se zasmějete a najednou máte z něčeho nebo o někoho strach. Předchozí příběhy Toy Story jsem si oblíbila, ale tento u mě opravdu vede a vždy se k němu ráda vrátím.

Původně jsem se na film dívat nechtěla, ale když už to běželo, tak jsem to tam nechala. Některé válečné filmy mám ráda, a tento mě hned od začátku zaujal. Je to příběh o masakru, o kterém se nikdo neměl dozvědět. Celou dobu vlastně nevíte co byla a nebo nebyla pravda a konec mě dost šokoval, protože jsem to absolutně nečekala. Herecké výkony si myslím byly dost dobré, jenom je pravda, že je to pouze televizní film, takže někdy mi scény z války připadaly docela komické, tím jak byly ne moc dobře provedené, ale zážitek z filmu mi to nezkazilo.

Naprosto souhlasím s předchozím názorem. Film který nemá děj, už jen z názvu víte o čem to celé bude a musím říct, že je to odporný pohled. Film je zbytečný a nechutný, a to jsem z něj asi dohromady viděla jen 5 vteřin.

Nedávno se mi konečně podařilo shlédnout celý film a určitě nelituju, protože jsem se skvěle bavila. Vladimír Pucholt a jeho no co co co, které nás provází celý filmem, nebo Stella a její skvělá hláška dup dup. Kdyby se tímto způsobem dnes řešil každý případ znásilnění nebo i něčeho jiného, asi by se toho moc nevyřešilo. Pokud se chcete podívat na kvalitní komedii, tak Svatba jako řemen je to pravé.

Tuto pohádku jsem vždy měla hrozně ráda, dodnes mi zní v uších hlavní melodie, ale vybavuji si i další písničky. Film byl dost dlouhý, takže jsem vždy obdivovala, že je celý rýmovaný.

Nepochopitelné?

Já myslím, že tento film není tak složitý na pochopení. Je to vlastně obyčejný příběh muže, jehož žena mu nechala na starost zmutované dítě. On ho nenáviděl, ale zároveň si myslím, že ho měl i rád, jinak by určitě utekl, když onemocnělo a nezastavil by se ve dveřích, když začalo brečet, ale jednoho dne už mu to otcovství přelezlo přes hlavu a vygumovalo mozek (tak jsem si alespoň vysvětlila ten podivný sen), tak se té přítěže chtěl zbavit. Navíc si myslím, že to pro toho mutantíka bylo vysvobození.
Teď pryč od děje, film na mě působil dost nepříjemně, ať už šlo o okolí, postavy nebo zvuko-hudbu. Ale to je asi účelem, že máte takový stísněný a nepříjemný pocit. Ale i přesto, že mě film deprimoval a chvílemi možná i nudil, nutil mě zároveň, abych se na něj dodívala do konce. Byl to obyčejný příběh, neobyčejně a šíleně ztvárněn. Už bych se na něj nechtěla nikdy podívat, ale zanechal ve mě zvláštní pocit.

Myslím, že nápad na film je to dobrý, ale tím by to tak končilo. Nicole mám docela ráda a myslím že to není špatná herečka, ale to co předvedla tady mi připadalo šílené a nekoukatelné. Film jsem musela po půlhodině vypnout, protože čarodějka, která chce být normální člověk, byla ztřeštěnější než kdejaká puberťačka a možná přímo pitomá, hloupá, nemůžu najít to správné slovo. Zkrátka u mě tento film ani náhodou neprošel.

Nezapomenutelný zážitek

Film jak pro milovníky hudby, tak pro milovníky dobrých příběhů, protože toto byl opravdu vynikající film. Jsem ráda, že něco takového natočili právě Němci, Amerika by z takového tématu udělala hroznou slátaninu.
Příběh o vězenkyni Jenny, která se úplnou náhodou dostane do soutěže ve hře na klavír. Na filmu je skvělé, že se postupně odhalují charaktery postav a proč skončily tam kde jsou. Není ani jasné zda Jenny vyhraje nebo ne. Závěr filmu je přímo úžasný, že i zapomenete dýchat. Hodně kvalitní snímek, který stojí za zhlédnutí.

Konečně jsem se na tento film podívala a musím říci, že nelituju. Ani na chvíli jsem se u něj nenudila a ani jednou jsem nebyla úplně klidná, protože jsem nevěděla kdo bude další a jak vražda proběhne. Jak už bylo řečeno, byly vraždy dost promyšlené. Obzvlášť ta první. Občas to sice bylo dost přehnané, hlavně ke konci, ale celkově si myslím, že to byl dobrý film. Úplný konec mě i překvapil.

Knihu jsem si přečetla asi před rokem, a zařadila bych ji k tom nejlepšímu od Kinga. Film už byl o něco slabší, nic se nevyrovná tomu jak King všechno dopodrobna popisuje, až se vám z toho kolikrát dělá zle. Ve filmu byla spousta scén, které si zasloužily více prostoru. Například smrt Pascowa, při které se i Louisovi měl zvednout žaludek, Spot, nebo když Louis kope na hřbitově.
Nejzdařilejší byla podle mě scéna se Zeldou, která mi připadala nejděsivější jak v knížce, tak ve filmu.
Těšila jsem se i na Churche, bohužel to nedopadlo tak dobře jak jsem čekala. Ale zase je pravda, že mu nemohli něco píchnout, aby zmizely jeho kočičí pohyby a aby byl celkově takový nemotorný. Ale docela mi to zkazilo zážitek z filmu.
Co musím hlavně je pochválit, je malý Gage, kolikrát mě až napadalo jak ho donutili, aby zahrál to co zahrál.
Na film se podívejte, ale určitě si i přečtěte knihu, která je dle mého asi o polovinu lepší. Ale nedoporučuju film s českým dabingem, je příšerný.

Na klasické romantické komedie moc nejsem, nebo spíše vůbec nejsem, protože jsou stále o tom samém a vždy skončí stejně dobře. Ale tento film pro mě není jen obyčejnou romantickou komedií, ale vším co si jen přejete. Je to příběh o různých podobách lásky, které se i odehrávají v různých věkových kategoriích. Některé vás pobaví, jiné dojmou, další hodně rozesmutní. Film je podle mě perfektní a určitě všem doporučuji, aby se na něj podívali. Krom toho je plný výborných a známých herců.

Další povedený filmík natočený podle knihy Terryho Pratchetta. Jako ve všech jeho dílech, i tady zpočátku netušíte co se vlastně děje, ale postupně na to přicházíte. Velice se mi líbil Dvojkvítek a jeho radost, úplně ze všeho (cizinci). A také jeho cestovní kufr, který by se hodil asi každému. Kdo neviděl, měl by se podívat.