Martin

Škoda

Život je krásný začíná jako velká legrace. Film, jako by byl o 20 nebo 30let starší, připomíná italskou a francouzskou komedii v době největší slávy. I když těch šíleností je možná až moc a divák (já) je překvapen, co všechno se dá nacpat do deseti minut filmu, všechno nasvědčuje tomu, že nás čeká mimořádný filmový zážitek (jak se podle hodnocení zdá). Bohužel, ať hraje Roberto Benigni sebelíp, postupem času nadšení opadá a když cosi naznačuje, že se to konečně rozjede, všechno umírá vinnou velice břidké atmosféry. Možná jsem to úplně nepochopil, má to být parodie na filmy z koncentračního tábora? Já tam naštěstí nikdy nebyl, ale opravdu se tam mohli obyvatelé procházet takhle volně a i když kolem vás procházelo desítky nácků, nikdo si vás nevšiml nebo nedej bůh vás nezastřelil? Bohužel, přechod z komedie do dramatu mi přišel příliš násilný a zoufale mi chyběli nějaké emoce, realističnost a také logika. Ty jsem zaznamenal až v úplném závěru, díky němuž se u mě film aspoň trochu zachránil. Pokud funkční válečnou tragikomedii tak snad jedině české Musíme si pomáhat nebo francouzský Velký flám.

Když Slunce umírá...

Sunshine před pár lety rozvířil vlny scifi a psalo se o něm v superlativech. Režijně a řemeslně je to velice povedený snímek se skvěle budovanou atmosférou, která vás pořád pohlcuje a vy ani nevíte proč vlastně. Koukáte na obrázky, nemusíte přemýšlet a vyčkáváte, jaké bude vyvrcholení. Co se za tím vším asi skrývá? Výsledek je trochu rozporuplný. Popsat takový film není jednoduché, pro mě osobně je nezapamatovatelný, pamatujete si pouze atmosféru. Je to velice podobné Solaris, stejně hypnotizující (vím, že mnoho lidí nudí, mně bavila) a mixlé prvním Vetřelcem, Fontánou a bohužel tak trochu i otřesností Jason X. Bohužel, film se trochu zvrtl a já doufal, že vygraduje v něco jiného, snad sofistikovanějšího. I když nakonec vybruslí Danny Boyle z toho nesmyslného prostředku celkem dobře. Kéž by nikdy nedošlo ke spojení s Ikarusem 1 :)

Hezká podívaná pro dlouhé večery

Film Hodný, zlý a ošklivý jsem chtěl vidět už jen proto, že mu patří čtvrté místo v top filmech na imdb, a protože je to takový nevlastní bratříček Tenkrát na Západě, což je i po letech neskutečná vizuální a pocitová dokonalost. Hodný, zlý a ošklivý se narodil režiséru Sergiu Leonemu o pár let dřív a za svým mladším bratříčkem malinko pokulhává skoro v každé složce. Hudba je malinko horší (respektive není kultovní), atmosféra není tíživá (začátek bez slov si ale vychutnáme i tady), ale spíš mnohdy veselá a někdy bohužel ve scénáři shledávám mnoho nepřirozených momentů. Avšak přesto je na tom tento film hodně dobře. I tento snímek oplívá mnoha nápaditými momenty, příběh je košatý a v lecčem mi připomněl Malého, velkého muže. Celý film plyne velice pozvolna (trvá skoro tři hodiny), nečekejte žádné prudké zvraty o 180°, avšak pokud se do něho ponoříte, nudit se (moc) nebudete. Film není jen western, ale je tu i jisté zobrazení americké občanské války. Asi bych dal pouze 70 (za díravý scénář), ale některé momenty jsou tak vtipné, jiné tak nápadité a jiné tak dokonalé (běh po hřbitově v závěru), že prostě musím dát víc. A má to i jiný důvod - Kill Bill je dost sprostá kopírka tohoto filmu a Kill Bill já miluju. Záběry na oči, ty zvuky při tom, kamera... mnoho si pan Tarantino evidentně vypůjčil :) V neposlední řadě se sluší pochválit herce v čele s mladým Clinemt Eastwoodem (údajně hodným) a Eli Wallachem (ošklivý).

Úchvatné

Monumentální epos – to je Tenkrát v Americe, které mapuje jeden život amerického gangstera. Film, který ač byl milionkrát přestříhaný a sestříhaný a má několik verzí (já viděl tu skoro čtyřhodinovou), je opravdu pozoruhodný. Pro Sergia Leoneho vysněný a zároveň poslední projekt, se kterým se evidentně piplal v každém detailu. Blahořečení se bohužel nedočkal a hodně lidí na tento film zapomnělo. Co opravdu ohromí je výprava. Film vypadá tak opravdově a živě, barevně a kouzelně, prostě nádhera. V dnešní době, kdy se nikdo s ničím moc nepáře a kde to jde, nastrčí modré plátno, které prostě nevypadá tak dobře, jako když nasnímáte obrovské město živě. A za ty čtyři hodiny se film odehrává ve skutečně obrovském množství lokalit – čínským divadlem počínaje, šedými továrními halami se zkrvavenými zajatci konče. Vizuální stránku podtrhuje samozřejmě kamera, režie a i hudba legendárního Ennia Morriconeho. Nejvíce se mi líbila asi hodinová vsuvka z dětství Roberta De Nira (Noodles), kdy máte sto chutí dělat sami ty dětské lumpárny (podpalovat trafiky a mlátit lidi :D). Zajímavý je i začátek, který vypadá tak trochu jako od Lynche. Tady to ale na konci pochopíte. Zbytek už je vážnější, pro někoho možná nudnější, ale pokud vydržíte sledovat aspoň pět epizod Lostu za sebou, máte dobrý trénink. Já osobně si udělal přestávky dvě. Tenkrát v Americe by mohl být určitě dobrý seriál, bohužel se stříhalo a občas je vidět, že něco chybí. Ač to zní odvážně, doufám, že se dočkáme někdy v budoucnu i delší verze. Prvotní sestřih měl údajně deset hodin, materiálu musí být tedy dost.

Brak

Film, ve kterém nefunguje zhola nic. Scénář je naprosto tragický a obsahuje tolik nelogičností, že si matně vzpomínám, kdy jsem se s podobným patvarem naposled setkal. Režijně je to bezzubé a natočené o několik tříd hůř než obdobné filmy té doby. Je pravda, že nápad jak změnit obyčejnému člověku náhle život není špatný, i když ne bůhvíjak geniální a určitý pokus o atmosféru jsem také viděl. Jenomže tvůrci byli evidentně nešikové. A tak filmu zbyli jen hvězdy - Johnny Depp a Christopher Walken. Ti nejsou špatní, ale jejich snaha byla zbytečná.

Drogy a prášky... Mňamka

Darren Aronofsky pro mě začíná být pojem a zárukou kvalitních a velice neobvyklých podívaných. Rekviem za sen pro mě sice není tak šokující, jak někteří popisují, ani příběh není bůhví jak precizní, ale kombinace kontroverzního tématu drog a dobře odvedené filmařiny vás nemůže neuspokojit. Je evidentní, že mnoho filmařských postupů, které jsou zde použity, posloužily jako inspirace pro další a další filmy. Co jsem si zvlášť na filmu vychutnával byla opravdu bičující a atmosférická hudba, která někdy až odtrhávala pozornost od obrazovky (v tomto případě to ale neberu jako negativum). Na závěr něco k hercům – když titulní roli hrají Jared Leto a Marlon Wayans ze Scary Movie může to znít trochu strašidelně, ale opak je pravdou a na Oscara nominovaná Ellen Burstyn je jen onou třešničkou na pomyslném hereckém dortu. Film si určitě nenechte ujít, ale nečekejte od něho zbytečně moc, abyste pak nebyli trochu zklamaní ;-)

Chaos

Film o lovcích lidí nezačíná úplně špatně, řek bych dokonce, že první polovina je docela slušná. Jenomže celé se to nějak čím dál víc zvrtává. Vizuální styl, který filmu vtiskl Tony Scott, je absolutně divný (chaotický, nečitelný, prostě divný). Zkrátka všechno je natočeno tak „cool“, že s vámi nic nehne – pohřeb, smrt, zklamání z lásky, nic (snad jen prsa Keiry, když se na vlastní oči přesvědčíte, že nějaká má). Akční scény jsou tak rychlé, brutálně sestříhané a navíc zahalené do různých odstínů barev a stínů, že si je pořádně ani neužijete (hlavně v závěru). Bohužel i scénář poněkud hapruje, některé kličky jsem vůbec nepochopil, snímek ujíždí na módní vlně, která se strhla kolem roku 2000, kdy každý druhý film měl několik nečekaných zvratů ala Podfu(c)k a jiné dnes již (téměř) kultovní záležitosti. I přes to můžu říct, že film má něco do sebe. Hlavně mnoho vedlejších linií, které ještě více zamlžují hlavní dějovou linku, mě bavilo a zaujalo. Ve filmu je skutečně zahrnuto mnoho problémů dnešní doby, takže je až překvapivé, jak prázdně to nakonec vyznívá – např. šílený svět showbusinessu (v čele s nafoukanými hvězdami z Beverly Hills 90210), pubertální sebehledání (i šikana), gangy (ve filmu se dokonce objevuje jeden skutečný), skutečné vykreslení nechutně obézních Američanů, problém Afghánistánu (to je trochu lacinější, pravda)... Zkrátka skutečně hodně vtipných i závažných témat, která jako by ani nepatřila do tohoto filmu. Zmínit musím i opravdu zajímavé obsazení v čele s Keirou Knightley (ta ale občas přehrává), Mickey Rourkem (toho bych nepoznal), Christopher Walkenem, Lucy Liu, Menou Suvari a mnoho dalšími známými a méně známými tvářemi. Když budu citovat hlavní hrdinku: „Měli jsme toho nechat hned, když mi zemřela rybička.“

Penn, Pfeiffer a Fanning

Docela zajímavý film o retardovaném člověku, který miluje svoji dcerku, ale nemůže ji vychovávat. Velkým plusem jsou herecké výkony ústřední trojice Penn, Pfeiffer a Fanning. Jinak je film docela nudný a v závěru i zdlouhavý, kdy se už zmáhá pouze na slzy všech zainteresovaných. Pokud někomu berete dítě, je jasné, že se asi nebude tetelit blahem, ale tohle je vážně ždímačka našich citů, tady brečí pomalu i listonoška, co přinesla poštu (dobře, to zase kecám). Je pravda, že v tomhle žánru o duševně hendikepovaných jedincích se toho natočilo už docela dost a je pravda že to byli většinou oscarové jistoty (Penn snad v ničem jiném ani hrát nechce) a velmi kvalitní snímky. Ale rovněž se ukazuje, že už snad ani nic dobrého a hlavně originálního vymyslet v tomto směru nejde, rozhodně né nic američtějšího než je Jmenuji se Sam, ale když to Michelle Pfeiffer rozbalí, když z ní vyzařuje takové množství pozitivní energie, nemůžeme my diváci dělat nic jiného než slintat štěstím. A malá Dakota - to je kapitola sama o sobě (kolik ji tu bylo? 5 nebo 6?). Stačí jediný pohled a věříte jí, že Seana Penna opravdu jako tátu miluje.

Mírné zklamání

Film, který je sice inspirován skutečnou událostí, ale natočený je jako pohádka. A pak si vyberte. Nechybí podbízení, Forrest-Gumpovský styl vyprávění a komično, dost naivní zobrazení života, ale na druhou stranu také velmi skutečné problémy a velmi věrohodné herecké výkony. Will Smith nepotřebuje žádnou hysterickou nebo vypjatou scénu, aby ukázal své až překvapující mistrovství, kterým je v tomto případě neskutečná přirozenost. Jeho skutečný syn Jaden ho navíc skvěle doplňuje a rozhovory mezi otcem a synem patří vůbec k tomu nejlepšímu, co film nabízí. Ale i když se necháte unést sentimententem a hlavnímu hrdinovi opravdu fandíte (konec je ale jasný – člověk, co skočil pod vlak by těžko prodal svůj příběh Hollywoodu:-)), musí vám být zřejmé, že takhle to být nemohlo. Respektive mohlo, ale scénář se moc ničím nezabývá – jako by před divákem chtěl utajit příchuť hnusu reálného světa a snažení, které musíte vynaložit, abyste přežili. Ukazuje jen to pěkné a složité situace hrozně zkracuje (možná se prostě scénáristovi nechtělo moc přemýšlet). Jak jinak vysvětlit, že třeba vynechal důvod náhlého úspěchu v prodeji „lékařských bedýnek“, které Willa Smithe živí (napsat by to bezpochyby nebylo snadné, ale mně by to hrozně zajímalo)? Proč působí práce makléře tak jednoduše a přesvědčování klientů vypadá nějak moc lehce (stačí jeden společný fotbalový zápas a všichni jsou kámoši, ale jak je přesvědčil???)? Proč nevadí malému dítěti lehnout si do jedné místnosti se zapáchajícími bezdomovci naprosto bez řečí a proč jsou ti lidé tak spořádaní oproti těm, co přespávají v Praze na hlavním nádraží? Jaktože má Will stále čistou košili a oblek, když je v tom oblečení prakticky pořád? Proč není víc unavený, i když na konci snad vůbec nespí? Možná jsem maniak na reálná a dobře vykreslená dramata, nemůžu si pomoci, nemám rád, když mi někdo nasazuje růžové brýle, ale také nemůžu říci, že by se mi film nelíbil:-)

Nuda až na půdu

Je docela zarážející, že romantický film o upírech není ani romantický, ani o upírech. Od někoho, kdo natočil Legendy z Dogtownu jsem doufal v něco víc dechberoucího. Samozřejmě, od dětského filmu pro fanoušky nenáročné zábavy nemůžete čekat nic jiného než dětský film pro fanoušky nenáročné zábavy. Jestli je ale Harry Potter fakt promyšlená a velkolepá podívaná pro mládež, tohle je opravdu pitomost. Scénář je přímo zoufalý, dialogy retardované a některé grimasy hlavních představitelů působí tak směšně až debilně, že by člověk plakal. Naštěstí nakonec přeci jen režie Catherine Hardwicke film trochu zachraňuje a druhá půlka je někdy i působivá. Což by se dalo říci i o kameře, pokud právě nesledujete prapodivné rádoby cool triky. Jenomže se scénářem, který by se dnes patrně uchytil jen v českých seriálech, když by nás v Televizních novinách bez mrknutí oka přesvědčoval Petr Dvořák, že teď mají něco opravdu dobře napsaného, se nedá opravdu nic dělat. Zkrátka blbá zápletka a dialog srazí sebelíp propracované scéně vaz. A o čem že to celé je? O ničem, naprostý výplach, ze kterého si nic nezapamatuje, což je vlastně geniální, protože čtrnáctileté holčičky donutíte, aby na to šli znovu. Normálním lidem ale doporučuju, když romantiku, tak Pokání, když upíři, tak Blada. Tam napudrovaného bloňďáka nenajdete.

Že by už pouhá rutina?

Při sledování Medvídka jsem přišel na zajímavý fakt: Miluju Aňu Geislerovou. Škoda, že mě asi nebude chtít:( Jinak jsem silně zklamán. Bohužel, Jan Hřebejk se držel v českém rybníčku dlouho na docela solidní úrovni, a i když mě „Kráska“ už moc nebavila, byl to zkrátka herecký koncert výborných českých herců, při jejichž výkonech vám zatrnulo, ale dokázali jste se i smát. Medvídek mi přišel dost nefunkční, nejenom k vůli dost břitkému scénáři, který tak trochu vykrádal starší „Hřebejkárny“ jako „Krásku“ nebo Horem pádem, ale vykrádal i jiné, mnou obdivované, filmy. Neoriginalitu sice dokážu odpustit, ale ne špatnou. Bohužel, kromě scénáře mi tentokrát příliš nevyhovovala ani kamera, sice měla světlé momenty, ale většinou statické, nudné záběry na sedící herce jako z nějaké „Ordinace.“ Těch připomínek bych měl ještě mnohem víc, jsou to povětšinou takové klasické neduhy současného českého filmu, ale mahrovat opravdu není účelem tohoto příspěvku. Bohužel, tentokrát film hodně zazdili i herci, což u Jana Hřebejka nikdy nebývalo zvykem. Aňa, Ivan Trojan super, Roman Luknár taky docela dobrý... Jiří Macháček se mi začal hodně líbit v pěkném závěru, ale jinak bída. Nechci jmenovat, protože si netroufám některá jména raději ani vyslovovat, aby si všichni nemysleli, že jsem nějaký barbar. Co se mi naopak líbilo byla hudba a např. velice zajímavá scéna jak z „opravdového filmu“ mezi Johankou a jejím řidičem. Silných okamžiků bylo víc, závěr byl taky vydařený, ale jako celek takové nijaké až opravdu „Ordinacorůžové“. Co ale můžu ocenit je skutečnost, že mě film tak rozběsnil, že mě dokonce dohnal k napsání názoru, což už se v poslední době moc neděje. Jo a miluju Aňu Geislerovou:)

Dočasné pominutí smyslů :0)

Tenhle film jsem měl ještě jako mladý štěně velice rád. Film splňoval všechny moje tehdejší nároky: hrál tam Bruce Willis a bylo to hrozně „cool“ akční (teda slovo cool jsem ve svých 14 těžko používal, prostě byla to husťárna). Časy se změnili, v hlavě mi sice zůstal dost ostrý obraz toho, o čem to vlastně je, ale přeci jen vkus se změnil a já měl tak trochu strach podívat se po letech znovu. Mé obavy se ukázaly jako zbytečné. Film sice není úplný zázrak, ale i po deseti letech nenudí a po skončení jsem se hodně divil, že stopáž byla neuvěřitelných 145 minut, a ještě víc tomu, že jsem to vůbec nepocítil a celé přečkal bez nějaké viditelnější únavy. A co víc, dříve jsem film bral spíše vážně, teď jsem se místy skutečně královsky bavil, neříkám, že to místy nebylo vážné, jde přeci jen o záchranu Země a Michael Bay umí i dojmout, sice naprosto laciným způsobem, ale u něho to prostě nějak funguje. Určitý klíč úspěchu Bay u tohoto snímku vidím právě v tom, že je to natočené celkem z nadhledu, tedy ne úplně smrtelně vážně a režisér umí výborně dávkovat filmová klišé a získávat si tím diváka na svoji stranu. Dokonce bych řekl, kdyby naprosto stejný film natočil Quentin Tarantino, stovky budou lítat vzduchem. Co rovněž stojí za zmínku, je ten fakt, že po letech se i z herců epizodních rolích staly hvězdy, zkrátka co postava, to nějaké aspoň mírně hvězdné jméno či známý obličej a všechno věrohodně zahrané, dokonce ani Ben Affleck mi nevadil, možná naopak spíš trochu Owen Wilson, které neuznávám jako herce jako spíš komedianta a i Bruce Willis nebyl občas ve formě, ale jinak parádní obsazení. A také nesmím zapomenout na parádní hudbu. Škoda jen velkého množství amerických vlajek, hrdinných výkřiků a občasných nepřehledných situací při erupcích na asteroidu. Jinak parádní film na odreagování.

Slova chvály jsou zbytečná...

Pokud chcete vidět skutečně výjimečný film, pusťte si Nelítostný souboj. Je to naprostá jednička v žánru krimi a technice psychologického vykreslení postav (= famózní režie a scénář). Postavy jsou tak dokonale vykreslené a zahrané, že nevíte které straně fandit. Ono taky když „dobrou“ stranu reprezentuje Al Pacino a „zlou“ Robert De Niro, není se čemu divit. Já osobně jsem se tedy nakonec přiklonil k té „dobré“, protože Robert se během přestřelky ke konci vykresluje jako pěkný psychouš, co myslí jenom na sebe. A to je další bod, který katapultuje film do nejvyšší ligy. Do té doby prožívá divák u filmu údiv, nadšení, fandí, směje se, trne hrůzou... zkrátka film nepostrádá napětí a spád, ale když přijde na řadu syrová akční přestřelka z ulice plné lidí, se skvělým zvukem a kamerou, neskrýváte nadšení z technického provedení a rozčarování z jednání některých sobeckých lidí. Zkrátka škoda trochu té délky, na kterou přeci jen potřebujete trochu koncentrace, protože jinak bezvadný film, který, jak si můžete povšimnout, jsem celkem prožíval :0))

Zvláštní podívaná

Na dotek působí ze začátku jako celkem pohodová sonda do lidských životů, která tak nějak plyne, diváka nenudí, ani nenadchne. Občas naladí naše pudy nějaká ta ostřejší scénka a ostřejší slovo, které je občas dost na hraně uvěřitelnosti (nevím, jaký typ ženy se dá sbalit tak jako v podání Clive Owena u akvária). Ale jinak poskládané ne nezajímavé scény s docela velkým časovým odstupem. „Trochu divný scénář“, napadlo mě. Jenomže asi posledních 30 minut je brilantních. Scénář celkem přesně vykresluje různost lidského chování, že všechno není dobré nebo zlé, ale že člověk se občas chová jako zvrhlík, jindy předstírá naivku. To všechno by samozřejmě nešlo bez skvělých hereckých výkonů. A hlavně ten konec mi přišel mnohem kompaktnější a ne tak roztříštěný. Prostě výborně zachycená nelinearita života. Takže nakonec mám z toho celého minimalistického dílka velice dobrý dojem.

Ztratil jsem dvě hodiny života ;(

Názor už jsem nepsal ani nepamatuju. Jenomže tohle je tak blbý, že to ze sebe prostě potřebuju dostat. Nevím, kde Marie Poledňáková posledních dvacet let pobývala, ale typoval bych nějakou vypolstrovanou místnost nebo jinou planetu. Scénář je otřesný, nerealistický, přeplácaný, o ničem a bez nápadu. Chtěl bych říct, že nic tak pochybného jsem už dlouho neviděl, bohužel se zdá, že český film klesl do pořádně hluboké žumpy, ze které se ne a ne vymanit, a do které bohužel zapadá stále více a více ex-schopných tvůrců. Co se to proboha děje? Za tohle chtějí tvůrci peníze? 45Kč v trafice byla trochu přemrštěná částka, nemyslíte? Ale k věci: Pro mě je hlavní příběh, postav je tu neúměrně moc, většina záběrů trvá asi půl minuty, ve které herci prohodí dvě nic neříkající věty a trádá příběh se přesouvá zase jinam. Přitom určité záblesky naděje tu byly, bohužel, jsou ihned zazděny. Podle mého chybí filmu začátek i konec, někdy opravdu filmu nerozumím a ptám se kde se tady ten hrdina ocitl, když ještě před chvíli byl úplně jinde, proč všichni ukončují telefonáty během jednoznačně neukončeného hovoru apod? A proč autorka píše o věcech, o kterých ví kulový? Ono je tak jednoduché všechno omluvit nevinnými dětskými kukadly. Je zbytečné se rozčilovat, vždycky se najde nějaká potravinářská firma, která podobným brakům ráda přispěje. Aspoň že ti herci se snažili.

Hutná atmosféra, hloupý konec

Z počátku na můj vkus až nevkusně brutální (a ta hlava šla tím stolem urazit nějak snadno), přesto jsem vzrušením a strachy ani nedýchal. Tvůrcům se přes jednoduchoučký scénář podařilo vybudovat něco velice silného, co nepostrádá nápad, a kde nejste strašeni tím ohraným způsobem, že před vámi najednou stojí pán se sekyrkou nebo se v zrcadle mihne zkrvavená tvář třináctileté holčičky. Bohužel, přes velice nadějný rozjezd je na konci všechno jinak. K mé úplné spokojenosti už v druhé polovině nemusím sledovat úchylné záběry podříznuté paní s naplácnutým otvorem v krku téměř na obrazovce, ale pointa toho všeho v závěru je tak nelogická a pitomá, že za to se musí strhávat. A to hodně! Škoda, že to neskončilo tak, jak to na první pohled vypadalo, mohla to být jedna z mála kvalitních vyvražďovaček (je-li vůbec nějaká), takhle je to bohužel další z nekonečné řady béček (i když těch lepších).

Bohužel průměr

Tohle je jeden z těch filmů, u kterých si musíte nejprve položit otázku, za co byl tolik oceňován? Ano, za co proboha? Uznávám, že v divadle to může být zajímavé představení a docela rád bych ho i viděl, ale na plátna se i přes velice rozmanité a originální choreografie nedostalo nic, co by vás čím dál více neuspávalo. Z muzikálů by mělo něco vyzařovat, tak jako tomu bylo třeba u báječného Moulin Rouge, tady vše působí sice umělecky, ale prázdně. A ukazuje se že ani ta hudba není pro film příliš kvalitní. Co nakonec mohu ještě pochválit jsou herecké výkony, i když tolik nominací za každou menší figuru též nechápu, ale John C. Reilly hrál výborně, překvapili mě Catherine Zeta-Jones a Richard Gere. Rok 2002 byl skuteční zvláštní rok, vzniklo spousta zajímavých věcí (Frida, Road to Perdition, Pán prstenů), přesto se uznání dočkaly obyčejné filmy jako Hodiny, Jak na věc (nominaci za scénář jsem nepochopil) nebo právě Chicago.

Zbytečné pokračování

Deník princezny nebyl zvlášť okouzlující film, ale díky ztřeštěné Anně Hathaway ztrávený čas příjemně plynul. Dokonce i děj se dal překousnout, kdo by nesnil o tom, že je člen nějakého významného královského rodu. Bohužel, dvojka nenabízí vůbec nic. Od první chvíle je patrné, že jediným důvodem pro vznik pokračování byly peníze. A tak jsou producenti možná spokojeni, škoda, mohli se pokusit přesvědčit svého scénáristu, aby do filmu zakomponoval nějaký děj. Protože tohle pokračování je naprosto o ničem. Naštěstí zbyly alespoň nějaké ztřeštěné kousky Anne Hathaway, které jsou ovšem někdy tak přehnané, až to hezké není. A to nemluvím o naprosto neoriginálním přihlouplém konci. U tohoto filmu se možná dobře sní, ale probuzení do reality je velice zničující.

Nálepku kultovní už tomuto filmu nikdo nevezme. Přiznám se, že já sám jsem patřil do skupiny těch škarohlídů, kteří roztrubují, jaká je Matrix blbost. Ale ty časy jsou pryč a já až později začal obdivovat propracovanost scénáře, neuvěřitelnou revoluční vizuální podobu a zkrátka ten tolikrát kopírovaný styl (sluneční brýle, černé pláště, zpomalené kulky). Je pravda, že když jsem teď Matrix viděl naposledy, nebyl jsem už tolik uchvácen, překvapila mě značná neakčnost ve většině filmu, ale nic z toho vnitřní kvalitu neodpáře. Proto ať si říká kdo chce co chce, ale jedině čas prověří kvalitu a tady se to jenom potvrdilo. Keanu Reeves už navždy bude Neo, Carrie-Anne Moss Trinity a Hugo Weaving agent Smith.

Vizuálně stále úchvatné (možná ještě úchvatnější), je to stále ten starý Matrix, jenom děj se trochu změnil. Všechno se to motá, stále se přidávají další hádanky a vy kolikrát opravdu nevíte, o co vlastně jde. Také se přidávám ke skupině, které by stačila ke vší spokojenosti pouze jednička. Možná už je to příliš okoukané, možná příliš monotématické, každopádně sáhodlouhé dialogy a řešení problémů nudí, akční scény jsou výborné.

Trojka už není Matrix, spíš válečný film z budoucnosti. Bojové scény působí skutečně úchvatně, ale přeci jen věrní fanoušci chtějí spíš matrixovský svět. A v něm se opravdu příliš neohřejeme. Místy jsem byl uchvácen, místy znuděn závalem nudných dialogů o ničem (škoda že to nejsou takové skvělé dialogy o ničem jako ve V jako Vendeta). Co mě ale opravdu vyvedlo z míry byl ten až příliš zjednodušený konec. Něco ve stylu: „Co kdyby jsme uzavřeli mír?“ „Jasně, vyhraj nám jeden souboj a pohoda,“ jsem opravdu nečekal. Sice to všechno skončilo se vší efektovou parádou, ale je tu jasně vidět, že Wachowstí nevěděli kudy kam a neuzavřený konec by znamenal značnou kritiku typu: „Proč vlastně ta pokračování točili?" Přesto nejsem zastáncem toho názoru, že trojka je nejhorší, dokonce mi místy přišla lepší než dvojka. Ale tohle už opravdu není Matrix.

Měla to být možná velká legrace, ale já jsem se příliš nebavil. Na jednu stranu musím pochválit opravdu velké množství povedených akčních scén, na druhou stranu se přiznám, že bych nepoznal, že ten film není myšlen úplně vážně, kdybych to předem nevěděl. Samozřejmě, některé okamžiky jsou naprosto absurdní, třeba když Arnold řídí jednou rukou stíhačku a druhou přidržuje dceru na kokpitu. Ovšem: „Blbost,“ pomyslel bych si. A ona to také je, oba hlavní představitele nemusím (i když Jamie Lee Curtis hrála dobře), nevyhledávám (kromě Terminátora), Jamese Camrona uznávám, ale tohle byl podle mého jeho nejhorší film (je pravda, že Piraňu2 jsem asi neviděl). Občas to bylo vtipné, ale na můj vkus příliš absurdní, přehnané a hlavně dlouhé.

Docela milá komedie s tradičně toporným Adamem Sandlerem. Pokud máte rádi naprosto absurdní situace, asi vám to bude líbit. Já na humoru o ananasech tolik neulítávám a mám raději chytřejší komedie. A buďme upřímní, tahle k nim nepatří. I když pominu dost nepravděpodobnou zápletku, přesto zůstává něco, co není úplně ok.

nemastné, neslané

Tohle není sice úplně špatný film, přeci jen Al Pacino je herecká jistota, ale přiznám se, že jsem se značnou část toho dvouapůlhodinového příběhu nudil. Je to sice nevšední vyprávění o ďáblu, ale chybí něco, co by vaši pozornost udrželo delší dobu. Těžko něco vysvětlovat, když i já si z celého filmu pamatuji od června, kdy jsem ho viděl naposledy, jen začátek, konec a nějaké kraťoučké úseky z prostředku.

Vrchol neoriginality

Pokud bych měl sestavit žebříček stupidit, které jsem bláhově zasunul do svého DVD přehrávače, umístil by se Pach krve hodně hodně vysoko. Neříkám, že bych měl něco proti nápadu tvůrců natočit další vyvražďovačku, v zásadě proti tomuhle žánru nijak nebrojím, je mi celkem volný. Jenomže natočit film bez atmosféry, při kterém se vůbec nebojíte, který je naprosto neoriginální, který nesahá ani po kotníky Saw nebo tolik proklínanému remaku Texaského masakru, to chce odvahu. A tak snad jediným pozitivem ta docela vtipná chechtající se stvůra. Jinak trapný.