In the Heat of the Night
In the Heat...
Detektivky/kriminálky, pokud jsou dobře udělané, mám ráda. A nemusí být ani ničím extra objevné. V žáru noci má v čele sympatického Sidney Poitiera a v pozadí kritiku společenského problému, takže mu (jak filmu, tak černošskému policistovi) nejde nefandit. Potěší přerod a "prozření" některých postav a i když je to někdy trochu naivní, pořád to má styl, spád a prostě to baví. Navíc titulní píseň je skvělá.
Searchers, The
Stopaři
Vcelku klasický western. Protože tenhle žánr rozhodně nepatří mezi mé oblíbené, už předem k němu přistupuji skepticky. Některé filmy mě dokázaly přesvědčit, Stopaři bohužel ne. Neříkám, že je to špatný film, líbila se mi například postava Laurie a oceňuji pár vtípků a scén, kdy jsem se upřímně uchechtla. Krajina, hudba a další aspekty, které dělají western westernem, tu jsou, tady není co vytknout. Jenže jako celek mě to nezaujalo tolik, abych šla s hodnocením výše.
True Romance
True...
Nebudu si nic nalhávat, na film Pravdivá romance jsem se podívala především kvůli Tony Scottovi, který před dvěma dny spáchal sebevraždu. Jeho filmografii totiž příliš nakoukanou nemám a on sám se u mě rozhodně nehřál na výsluní. Přesto jsem byla na režiséra s ne příliš dobrou pověstí zvědavá. Nezklamal. Značný podíl na úspěchu má asi Tarantino, protože stvořil zajímavý scénář. Oceňuju také Zimmerovu hudbu, která jako by se do filmu ani nehodila, přitom tam sedí dokonale. A střídání poloh - od drsnosti k upřímné a trochu jiné romantice, to mě taky bavilo.
La Haine
La Haine
Nějak nevím, co k tomuto filmu říci více než to, že mě to prostě nebavilo. Zpočátku jsem příliš nevěděla, do čeho jdu. Nezkoumala jsem to. Dívala jsem se na něj kvůli imdb top 250. Nebylo to ničím objevné, ani zpracování mě příliš neuchvátilo (až na černobílou, která filmu dodává důraz a naléhavost), snímek dohromady nepojil žádný pořádný příběh, tak se mnohdy zdálo, že se to jen tak vleče a někam dovleče a ve výsleku se to nedovleče vůbec nikam. Prostě to kolem mě proletělo a vyšumělo do ztracena. Filozofické moudro o pádu bylo zajímavé, s hrdiny jsem se ale neztotožnila a jejich problémy mě nezajímaly, tudíž ani jako nositel životních pravd u mě film příliš nezafungoval.
Spring Summer Fall Winter And Spring
Jaro...
Ač jde poetika východoasijských filmů většinou mimo mě, Kim Ki-dukovy snímky mi naopak svým vyzněním celkem sedí. Jaro, léto... jsem měla v hledáčku dlouho a ani u něj jsem se nespletla. Příjemná atmosféra, metafory, ale i životní pravdy dají divákovi mnohdy více než například akční kousky. Slova mi nechyběla, obraz a hudba všechno vynahradily.
Waiting...
Nic pro mě
Tuhle komedii nedokážu ocenit, i když myslím, že filmy vystavěné na podobném principu či stylu humoru nezavrhuju obecně a některé se mi v rámci žánru dokonce líbí. S Hele kámo, kdo tu vaří? je to však horší. Humor zde chybí, snaha o vtip často končila trapností. O hercích se mluvit nedá, vadila mi absence děje, který by film ze sledu scének a skečů povýšil na něco uceleného.
...a pátý jezdec je Strach
Brynych
Pro mě jeden z must see československých filmů z 60. let. Brynych je trochu opomíjený, rozhodně se nachází ve stínu svých slavnějších kolegů, ale v jeho případě je to opomíjení neprávem, řekla bych. Tento film stojí především na skvělé atmosféře. Komorní, trochu depresivní, stísněná, prostě ten strach jde cítit. Připočtěte hezké a nápadité záběry, dobrou zvukovou stopu. Částečně jsem postrádala příběh, který by mě více zasáhnul či uhranul. Jinak je to ale povedený snímek, který je myslím nutno vidět.
In the Name of the Father
In the name of father
Ve jménu otce má charakteristiky, které mám u filmů ráda - silný lidský příběh, který je umocněn tím, že je natočen podle skutečnosti. Film pokládá závažné otázky, jež by měly zahýbat každým člověkem, ba celou společností. V jeho čele stanul úžasný Daniel Day-Lewis, o jehož kvalitách jsem dlouhodobě přesvědčená, a přitom jsem mu doposud věnovala málo času a prostoru. Snímek, který mě zasáhl, mi ale přesto nenabídnul tolik emočně vypjatých chvil, abych díky tomu šla s hodnocením výše. Tvůrci se snažili nenatočit slaďárnu, ale spíše film, který má hloubku. Za to je potřeba ocenit je. Vše ještě umocňuje nastíněný komplikovaný vztah otce a syna. Jenže když to vezmu kolem a kolem, právě ta absence hollywoodského patosu mu zřejmě trochu sráží vaz.
The Dark Knight Rises
TDKR
Kinozážitek všechno umocňuje. Nikdy jsem nebyla fanda Batmana a nikdy jsem nekriticky nežrala Nolanovy batmanovky, byť uznávám, že jsou jiné, své a chápu, proč tolik adorované. Ovšem i tak bylo zhlédnutí TDKR v kině skoro nutností. Temný rytíř povstal je horší než Temný rytíř. Nevadí mi proměna vidění batmanovského světa, nehaním tenhle film jen z principu a proto, že byl člověk na něco zvyklý. Nolan si laťku drží, zásadně neklopýtá. Ono nelze donekonečna podávat 150% výkony a nebo ještě lépe - překonávat je. TDKR bohužel disponuje přemírou postav a dějových odboček, troufnu si říct, že jsem trénovaný divák, přesto mě mnoho věcí rušilo, ne vždy jsem se plně soustředila. Jokera nahradit nelze, ovšem Bane zdárně sekunduje. Atmosféra tu je, hudba je úžasná, asi to nejlepší na filmu. TDKR je hodně nadprůměrný blockbuster, mé srdce si ale nezískal. I přes pár výtek to vidím na 80 %, slabších, ale přece 80.
Per un pugno di dollari
Dolary
Odzadu jsem dokoukala dolarovou trilogii. Tyhle westerny mě překvapivě baví. Western totiž není můj oblíbený žánr a ani sám Leone mi nebyl vždy stoprocentně po chuti. U dolarové trilogie došlo k vzestupu v kvalitě, proto první díl, Pro hrst dolarů, je sice nejhorší, ale rozhodně o něm nelze tvrdit, že by byl špatný. Setkáme se s dokonalým Eastwodovým pistolníkem, s pár krásnými scénami, zajímavými záběry, nádhernou hudbou, ale také s humorem. Nemám nač si stěžovat. Příjemná délka navíc zapříčinila, že jsem se nenudila ani minutu.
Harvey
Harvey
Film podle divadelní hry oceněné Pulitzerovou cenou, to je osvědčená kombinace. V tomto případě si říkám, že vidět Harveyho právě jako divadelní hru musí být ještě lepší. Čekala jsem větší odvaz a legraci, ale i tak se mi tento film s přesahem k lidské duši a životním moudrům líbil. James Stewart byl opět vynikající.
Shadow of a Doubt
Hitchcock
Zajímavá a přitom tradiční Hitchcockovka. Mám jej jako režiséra ráda, viděla jsem kolem patnácti jeho filmů a můžu říci, že Ani stín podezření se zařadí někam doprostřed. Některé jeho filmy mě baví více, některé méně. Tady jsem postrádala větší napětí, které Hitchcock jinak umí vykouzlit parádní, ale také větší zaujetí z mé strany. Dílo opět disponující vynikající formou, zde hlavně v podobě zajímavých úhlů kamery, mě zkrátka neuchvátilo a nestrhlo tolik, jak jsem předpokládala.
His Girl Friday
Pátek
Na tenhle film jsem se těšila, protože má na první pohled vše, co mám ráda. Vše navíc umocňovalo novinářské prostředí. Jenže přišlo vystřízlivění a zklamání. Na mého oblíbeného Caryho Granta se stále dívá hezky, strhává na sebe pozornost a film prakticky táhne. Mám ráda filmy postavené na dialozích, ale tohle bylo už moc. Boj mužů a žen v rámci pracovního procesu byl zajímavý, ovšem snímek jako celek mi nepřinesl to, co jsem si představovala. Pár skvělých hlášek, tnoucích do živého, chatrný příběh bohužel nezachrání.
The Philadelphia Story
The Philadelphia Story
Tohle je více méně film podle mého gusta - ať už žánrově, místem a časem původu nebo hereckým obsazením. Na Příběh z Filadelfie jsem se těšila dlouho, ač nejsem nadšená tak, jak jsem si představovala, nejsem ani zklamaná, jsem potěšená. Katharine Hepburn sice nepatří mezi ty herečky, které bych vyhledávala, ale v tomto filmu byla místy roztomilá a naprosto chápu, proč se o ni mužští kolegové poprali. Grant je moje srdcová záležitost a Stewarta mám rovněž ráda, takže u nich není co řešit. Jinak je to snímek vtipný, romantický a ač s dějem, který by za chytrost cenu asi nevyhrál, není to hloupé, což se mi líbí.
Arsenic and Old Lace
Roosvelt a další
Caprovy filmy mám hodně ráda, on sám patří mezi mé nejoblíbenější režiséry. A Cary Grant se navíc řadí k mým oblíbeným hercům, takže u Jezinek a bezinek nebylo proč váhat. Sice mi Grantova herecká poloha v tomto snímku příliš nesedla, ale na druhou stranu je potřeba uznat, že jeho přehrávání se do filmu jako celku vlastně hodí. Tak v dobrém slova smyslu šílený snímek jsem neviděla už dlouho. V podobných případech je docela snadné sklouznout a dostat se za hranu, avšak Capra drží režisérské otěže pevně, nikam nepadá a jeho Jezinky a bezinky fungují a drží pohromadě.
Salinui chueok
Salinui...
Asi by se tenhle film měl vnímat jako kritický pohled na práci jihokorejské policie, ne jako klasická detektivka/kri-mi, protože tím Pečeť vraha opravdu není. Jenže i když změním svůj přístup k snímku, nemohu ho hodnotit úplně pozitivně. Vadilo mi několik věcí. V prvé řadě to byl hodně pomalý rozjezd a spoustu míst, díky nimž film vypadal jako parodie. Pak to byla hlavní postava obtloustlého detektiva. Tak nesympatický už mi nějaký hrdina dlouho nebyl. No a v neposlední řadě musím bohužel konstatovat, že i když jsem v posledních dnech viděla pár asijských filmů, které se mi docela líbily, pořád je pro mě jejich kinematografie (a myšlení, kultura) natolik vzdálená, jiná a v mnohém nepochopitelná, že si jejich filmy zkrátka neužiju, ani kdybych chtěla.
Grande illusion, La
Velká iluze
Pro dnešního diváka takový film asi nebude novinkou a neposadí ho na zadek, pro tehdejšího diváka to však muselo být jiné, proto nebudu příliš přísná. Nejlepší film nesoucí se v podobném duchu je podle mě Stalag 17, ale Velká iluze není špatná, obzvláště pokud ji budeme vnímat v tehdejším kontextu. Bylo zajímavé vidět film od Renoira, v němž hraje Gabin. Sice mi trochu vadilo, že to nebylo ani dost dramatické, ani komediální, jako to předvedl právě Stalag 17, ale odpouštím. Velká iluze totiž dodnes není vyčpělá, pořád má co říct.
Vynález zkázy
Vynález zkázy
Zajímavý, hodnotný a kvalitní film. Karel Zeman byl jedním z nejlepších a nejprogresivnějších českých režisérů, patřil mezi ty, kteří by se neztratili ani mezi světovou konkurencí. Jeho snímky mají typickou poetiku a vyzařuje z nich láska k řemeslu, která překoná i ty největší svízele, bránící vzniku filmu. Pro Vynález zkázy to všechno platí taktéž. Úžasná řemeslná práce - skvělé triky, animace (ale i Liškova hudba), prostě forma, jak má být. Ta je nejdůležitější, proto filmu s radostí odpouštím to, že jeho příběh je mírně naivní a že mě emočně nevyždímal.
Tenkû no shiro Rapyuta
Laputa
Šestý Miyazakiho snímek, který jsem viděla. Musím říct, že díky němu se pro mě anime stalo přístupné a zaujalo mě, dřívě jsem tenhle žánr vůbec nevyhledávala. Laputa patří k tomu nejlepšímu, co Miyazaki vytvořil, přitom je to jeden z jeho ranějších kousků. Jeho závidění hodná fantazie, s níž buduje celé světy, charaktery a příběhy, je neskutečná a je úžasné vědět, že mu s přibývajícím věkem neubývá. Se Zámkem v oblacích se Laputa zařadí mezi mé nejoblíbenější Miyazakiho filmy. Krásná hudba, vizuál a krásná pohádka, přitom nejen pro děti.
Le samouraï
Jeff?
Když po většinu času přemýšlíte nad tím, že hlavní hrdina nosí hezké kabáty, asi je něco špatně. Do tohohle filmu se mi vůbec nechtělo, po zhlédnutí musím říct, že oprávněně. Viděla jsem minimum snímků s Delonem, takže ani on pro mě nebyl žádným lákadlem. A jeho obličeje mě zde nepřesvědčily. Vadily mi lapsy v ději, vadilo mi to šíleně pomalé tempo, které mě málem unudilo k smrti. Pěkná forma, která na většinu diváků působí cool, to nezachrání. Tenhle film si umím představit spíše jako díl televizní série (a to i mezi nimi najdu mnoho lepších). Kriminálka ze staré školy dnes působí značně vyčpěle a mě rozhodně neohromila. V tomhle případě se ani nedokážu oprostit od dnešních měřítek a vidět film očima tehdejšího diváka, což normálně dělám.
Mystic River
Tajemná řeka
Eastwoodovy filmy mám ráda, s Tajemnou řekou se mi i žánrově trefil do noty. Snímek plyne pomalu, rozvážně, přesto si umí držet atmosféru a nenudit. Eastwood natočil na jednu stranu vcelku klasický snímek zapadající do škatulek hned několika žánrů, ale natočil jej jistou rukou, obsadil zajímavé herce, kteří odvedli dobrou práci, a mě ten film ve výsledku bavil.
Shutter Island
Scorsese
Se Scorsesem někdy mívám problém, to ovšem není případ Prokletého ostrova. Na seznamu must see se mi skvěl celkem dlouho a nebýt IMDb top 250 filmů, ještě by tam, ke své i mé škodě, asi chvíli trčel. Dnešní deštivé počasí mě ale přímo navnadilo na mysteriózní thrillery a já si Prokletý ostrov příjemně užila. Výborná atmosféra, režisérské otěže pevně v rukou, vytříbená forma, která vše krásně dokresluje. I když se v hereckém ansámblu neobjevil nikdo z mých vyložených oblíbenců, nelze je neocenit a při pohledu na DiCapria si neříci, kdy už se nad ním Akademie konečně smiluje. Bylo by na čase.
Låt den rätte komma in
Duchařina
Horory sice nevyhledávám, ale když už se na nějaký podívám, je to něco takového - duchařina, pořádná atmosféra, napětí. Sice zrovna toho tu tolik nebylo, ale momenty jinak švédská verze nabídla pěkné a zajímavé. Severské filmy mají holt něco do sebe.
Anatomy of a murder
Preminger
Z dílny Otto Premingera jsem doposud viděla jen průměrný americký muzikál Carmen Jones, proto jsem k tomuto filmu byla zpočátku skeptická. Jenže přišlo překvapení. Sice nevyhledávám snímky, jejichž stopáž se blíží třem hodinám, což byl i zde důvod k obavám, avšak při zjištění, že Anatomie vraždy je soudním dramatem, která naopak můžu, jsem se začala těšit. James Stewart v hlavní roli byl taktéž zárukou kvality. A vše dopadlo podle očekávání. Preminger natočil zajímavý a napínavý film, který přese všechno nenudil ani minutu, Stewart se své role zhostil dokonale... Snad jen ten konec na mě působil trochu useknutě, něco sem tam vyznívalo přitažené za vlasy, avšak vše vyvažoval humor a odvaha filmařů mluvit a točit o do té doby spíše tabuizovaných věcech. S výsledkem jsem spokojená.
Idi i smotri
Jdi...
Evropské válečné filmy jsou podle mého názoru prostě jiné než americké. Hned z několika důvodů jsem ráda, že jsem Jdi a dívej se viděla. Za prvé jsem si doplnila filmové vzdělání, sovětskému/ruskému filmu se jinak příliš nevěnuji. Viděla jsem dílo nijak neprotežované, ale o to působivější. Trochu mi to připomínalo Evropu, Evropu nebo Na západní frontě klid. Mladý hrdina, to je důvod ke zneklidnění. Syrovost, drsnost přidá na atmosféře i vašem zážitku. Není to líbivé, jenže je to tak pravdivé. Poslední scény jsou skvělé.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.156 sec. (PHP: 1% SQL: 99%)
