More
More, more, more!
Film o vynálezci se mi moc líbil. Už úvodní tóny hudby vás spolehlivě uvedou do té správně depresivní nálady, ostatně hudba je skvělá! Film, u kterého vás přepadnou chmury, už jen to šedivé město (výborná stylizace), ale i smutné oči plastelínového vynálezce vás dostanou. O štěstí, které je draze vykoupeno.
West and soda
Western
Westerny mě nikdy moc nebraly, takže jsem jaksi nenašla cestu ani k tomuto animáku, který z nich vycházel, ale zároveň si z nich dělal srandu. Příběh mě nijak nebral, i když musím uznat, že místy se objevily fakt vtipné scény a ve filmu byly i dobré nápady. Ale pokud mám hodnotit celkově, moc mě to nebavilo, takže jen 60 %.
Julia
Jsem v Paříži a jsem šňůra perel
Film jsem měla dávno ve svém hledáčku, ale jen proto, že to je první film, kde se objevuje má oblíbená Meryl na velkém plátně. Nikdy jsem si o něm ale nesháněla informace, takže jsem moc netušila, do čeho jdu. Meryl se tu jen mihne, takže ji člověk sotva zaregistruje, ale Jane Fonda i Vanessa Redgrave to spolehlivě vynahradí, obě byly výborné. Moc se mi líbily dětské dialogy, ty měly v sobě cosi tajemného, fantaskního zároveň. Bohužel se celý film trochu vleče a místy se objevují hluchá místa, takže mě ve výsledku až tak nestrhl. Čekala jsem něco lepšího, už jen proto, že jsem viděla ten zástup oscarových nominací. Dostalo se mi dobrého filmu, jsem ráda, že jsem jej viděla (hlavně kvůli Meryl), ale nejsem z něj, jak se říká, odvařená.
Film, film, film
Film o filmu
Tento animovaný kraťas mě opravdu pobavil. Myslím, že realizaci filmu vystihl skvěle, realisticky a docela věrně. Všechno to mělo spád, nápad a film po celou dobu bavil.
Hotaru no haka
Anime
S anime nemám moc zkušeností, vždycky to šlo tak nějak mimo mě (až na Pokémony :-), takže jsem ráda, že jsem konečně viděla nějaký takový film, a zrovna jsem natrefila na pořádnou pecku. Válka očima dětí, srdcervoucí, slzička ukápne. Ano, je to ždímání emocí (někomu to zajisté připadá laciné), ale tady mi to moc nevadilo. Cítíte tu bezmoc, naléhavost, bezcitnost a zbytečnost války. Soucítíte s hrdinami, fandíte jim, ale tak nějak podvědomě stejně tušíte, že situace je bezvýchodná. Hrůzy války mohou být zobrazeny stejně věrně i v animovaném filmu, nemusí se jednat jen o hrané válečné drama. A tady to ve srovnání s mnoha filmy dopadlo i lépe.
Harvie Krumpet
Harvie
Krásný film. Harvie Krumpet byl sice retardovaný a jeho život rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem, ale přesto film není laciný a sentimentální, ale naopak na všechno pohlíží z nadhledu, objevuje se černý humor... Animace mi byla velice sympatická, během celého filmu jsem se bavila. Tohle se prostě povedlo.
Mr. Pascal
Pan Pascal
Toto je jeden z těch animovaných filmů, o kterém nevím, co si tak úplně mám myslet. Na jednu stranu spoustu zajímavých myšlenek, na druhou stranu asi nepochopení všeho z mé strany. Film, který si každý může vykládat po svém. Celkem baví, ale na konci se ptáte, o čem to bylo? Zůstávají ve vás spíše pocity, scény, ale nevíte, co o tom říci.
Way Down East
Griffith
Celou dobu jsem byla přesvědčena, že mě Griffith nedokáže přesvědčit. Už jsem totiž viděla pár jeho filmů a moc mě nenadchly, proto se mi ani do Way Down East moc nechtělo. Zvlášť, když jsem viděla tu délku dvě a půl hodiny. Bála jsem se, že se zase budu nudit... Ale naštěstí se tak nestalo. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do postav vcítila a s filmem se sžila, film se nerozjel hned na začátku, ale třeba poslední půlhodina svým napětím všechno vynahrazuje a vylepšuje hodnocení tohoto filmu z mé strany. Takže nakonec musím Griffithe docela pochválit a uznat, že tohle je pro mě jeho nejlepší film.
Sparrows
Mary Pickford
Tento němý celovečerák jsem si vybrala především proto, že jsem chtěla vidět hrát jednu hollywoodskou legendu, a to Mary Pickford. Nezklamala mě. Působila na mě jako taková rozpustilá mrška, ale hodná. Film mě celkem bavil a zaujal, přece jenom jsem podobný námět ještě neviděla (myslím hlavně v němém filmu), ale nevybavuju si to momentálně ani v jiných filmech. Mělo to spád a náboj, člověk se nenudil. Svou sérii třiceti němých celovečeráků, které musím zhlédnout ke zkoušce, jsem zakončila dobře. Takže sice chvíli němé filmy nechci ani vidět, ale tento prozatím poslední ve mně zanechal dobrý pocit a časem se určitě zase na nějaký podívám.
South
Dobrodružství
Tento film byl rozhodně zajímavý. Němý dokument jsem už viděla, tenhle je taky dobrý. Je tam napětí, člověk se taky něco dozví. Takové filmy mají cenu točit, nenudí, poučí, zaujmou. Do budoucna se nebráním dalším němým dokumentům, absence komentářů a zvuku vůbec nevadí, naopak.
The Wild
The Wild
Na Divočinu bych se dobrovolně asi nedívala, ale musela jsem ji zhlédnout kvůli škole. Jelikož jsem Madagaskar viděla už dávno, tohle mi připadá jako napodobenina a vykrádačka, i když se tvůrci Divočiny bránili, že oni s takovým nápadem přišli dříve než tvůrci Madagaskaru... Grafika mě nijak neohromila, příběh taky ne. Dneska je to ohrané a film Divočina se tak stává jen dalším animákem do počtu, jakých jsou mraky. Užijí si to snad jen děti.
Wind, The
Pěkné drama
Sjöström točit opravdu uměl a mezi režiséry němé éry patřil mezi nejlepší (a dnes patří mezi klasiku). Lillian Gish jsem už viděla v nepřeberném množství filmů, ale převážně u Griffithe, proto je u mě práce se Sjöstömem vítanou změnou. Film má náboj a spád, nenudí. Síla přírody a jejich živlů je vykreslena opravdu skvěle, příběh sám o sobě je navíc skvělým dramatem nejen o lidských vztazích, ale i o vnějších vlivech (zde nemilosrdná příroda) a o tom, kam až nás můžou zahnat.
Slepé lásky
Láska je někdy slepá
Slepé lásky jsem viděla v rámci AFO na olomouckém náměstí, to hned udělá z filmu jiný zážitek, když si člověk připadá jako v letním kině. Musím však říct, že po tak skvělých recenzích jsem čekala nějakou bombu, ale ta se nekonala. Ano, film se mi líbil, byl natočen s citem, ale ne sentimentem, příběhy lidí byly zajímavé, ale prostě jsem čekala trochu více, takže dávám "jen" 70 %.
Poselství Jana Palacha
Palach, hrdina dne
Film jsem viděla na afu, režisérka seděla vedle mě, sama k tomu něco řekla, odpovídala na dotazy, proto můžu mít na film trochu jiný náhled. Oceňuji, že v záplavě dokumentů o Janu Palachovi se pro tento film dokázaly vyštrachat další, dosud neuveřejněné, materiály. Jan Palach je sám o sobě dost hrdinnou postavou, představení takového člověka je vždycky dojímavé. Tady tomu nebylo jinak, přesto jsem čekala malinko více. Ale líbilo se mi to, to ne že ne.
Zapomenuté transporty do Polska
Parádní
Je to můj první dokument z tohoto cyklu, který sbírá ceny po celém světě a sklízí úspěch. Lukáš Přibyl odvedl skvělou práci a natočil precizní dokument, kde jsem místy neměla daleko k slzám. Dojmout (myslím tím laciným způsobem, jak se to ve filmech často dělá) určitě nebyl jeho cíl, ale přesto se tomu neubráníte. Jenže to nemáte nikomu za zlé a nepovažujete to za ždímání emocí. Příběhy jsou tragické, ale Jan Osers byl tak zajímavou postavou a jeho historky, ač se to může zdát paradoxní, mnohdy rozesmějí. Transporty jsou unikátní cyklus, oceňuji taky výběr aktérů... Tleskám.
Ring, The
Hitchcock v němém
Další Hitchcockův němý film se mi líbil ještě méně než ten, který jsem viděla dříve. Příběh mě moc nezaujal a nedokázal vtáhnout. Milostný trojúhelník nebyl dotáhnut do konce, nijaké emoce, vášně... Celkem nuda. Zápasy díky tomu nevynikly, navíc jim chyběl zvuk, což je u němého filmu sice jasné, ale zde je to na škodu. Nemůžu jít s hodnocením výše.
Potomok Chingis-Khana
Pudovkin
Pudovkin je opět režisér, kterého je třeba nakoukat. Patří mezi klasiku světového filmu. Nijak jsem se na Bouři nad Asií netěšila, navíc délka dvě hodiny u němého filmu dává často zabrat, ale nebylo to tak "hrozné". Film nebyl bůhví jak skvělý, ale ani nudný a špatný. Příběh celkem chytne. Prostě další klasika, kterou dneska člověk oceňuje především proto, že je to klasika.
Blind Husbands
Drama i romantika
Film, který jsem neznala, film, o kterém jsem ani neslyšela. Ale jméno Stroheim je dostatečně známo, proto jsem se podívala. Slepí manželé mají dvě roviny, drama či thriller - situace na horách, ale i milostný příběh. Nevím, co mě bavilo více. Obojí se celkem zdařile doplňuje, ale film celkově mě zase až tak nechytnul. Opět jedno z děl, u kterého jsem sice ráda, že jsem jej viděla, protože jméno režiséra je pojem, ale nemám potřebu to vidět znovu, zvlášť, když se jedná o němý film.
Můj třetí Ejzenštejn
Ejzenštejn je mezi světovými režiséry pojem. Dokázal, že i agitka může být dost dobrý film (Křižník Potěmkin), leč já mám s takovými filmy pořád trochu problém a nedokážu se od vědomí, že je to propagandistický film, úplně oprostit. Tento film je horší než Potěmkin, ale lepší než Stávka. Co se upřít nedá, je technická dokonalost a pro mě taky mají jeho filmy šťávu a spád. Nevím, jak je na tom historická realističnost (v tomto filmu), já sama to do detailu nastudováno nemám, film sice na začátku hlásal, že je realistický, ale když je to agitka, může to být vůbec realistické?... Každopádně, docela dobrý film, ale jsou v něm prostě věci, které mi vadí.
Champagne
Němý Hitchcock
Musím se bez mučení přiznat, že jsem nevěděla, že Hitchcock, kterého mám zaškatulkovaného jako režiséra Ptáků a Psycha, natáčel taky němé filmy. Je to docela nezvyk. Rozmary bohaté ženy nejsou špatný film, ale něco mu chybí a rozhodně nepatří mezi top němé filmy. Herci fajn, příběh vás nakonec taky vtáhne do sebe, ale prostě jsou mnohem lepší němé filmy a tento je jaksi jen do počtu. To ale neznamená, že se nehodlám podívat na další němé Hitchcockovy filmy.
Chelovek s kinoapparatom
Asi jsem to nepochopila
Tento filmový experiment má jistě mnoho do sebe, leč já jsem jej moc nepochopila. Tedy spíše nenašla v něm zalíbení. Chápu, že to asi byla filmová revoluce, film bez herců, mezititulků, prakticky jenom sled obrazů, hudba impozantní, ale prostě to šlo celé mimo mě. Kdyby byl film delší, vůbec to nevydržím, takhle jsem se sice dodívala, ale se sebezapřením. Možná takový experiment docením ještě někdy v budoucnu, ale dnes rozhodně ne.
Zemlja
Další němé zklamání
Toto je další němý film, který se mi moc nelíbí. Země mi nedokázala přinést nic nového. Příběh mě nebavil a nezaujal. Prakticky je to jen o třídním boji, kolektivizaci. Další sovětská agitka, ale i ty se dají dělat dobře (viz Křižník Potěmkin). Film, na který se těžko podívám znovu, ale ze solidarity se staršími ceněnými díly dávám 50 %.
Synecdoche, New York
Krásně divné, divně krásné
Už prvotní písnička, zpívána malou holčičkou, mě dostala a navodila tu patřičně depresivní atmosféru. Od Kaufmana jsem viděla asi dva filmy plus toto, všechny jsou své. Synecdoche, New York je těžký film, láme nám hlavy, musíte přemýšlet nejen o tom, co se zrovna děje, ale film vás donutí zamyslet se i nad vaším životem, vašimi obavami a strastmi. Je notně depresivní, ale chvílemi i milý. Philip Seymor Hoffman je úžasný herecký chameleon, i tady se předvedl a já musím říct, že se mi jako herec začíná líbit čím dál tím více. Tenhle film ve mně zůstane asi dlouho, určitě se někdy budu muset podívat znovu, protože jsou věci, které jsem třeba nechápala, jsou tam metafory, symboly, synekdochy. Určitě mi spoustu věcí a smyslů či spojitostí zůstalo utajeno. Toto je film, který se snaží uchopit život. Je zvláštní, zajímavý, smutný i krásný. A já myslím, že se mu ten život docela podařilo ukázat takový, jaký je. S obavami, strachy, nehodami, smrtí, ale i příjemnými chvílemi a úspěchy...
Wicked Stepmother
Last Bette
O tenhle film bych nezavadila, kdyby se v něm ovšem nemihla má milovaná Bette. Je to druhý film, kde jsem ji viděla jako stařenku, a pořád si na to jaksi nemůžu zvyknout. Bohužel byla Bette na plátně dost málo (vysvětlení v zajímavostech k filmu ode mě), což mě mrzelo. Film jako takový je docela kravina, nemá to nějakou hlavu a patu dobrý děj, sem tam jednají postavy jakoby bez motivace... Ale za tu chvíli s Bette mi to stálo a pro mě je každý její film povinnost, proto jsem se dívala i na tohle.
Phantom of the Opera, The
Phantom
Už jsem z těch němých celovečeráků poněkud unavená, takže pro každý další takový film bude těžší a těžší mě přesvědčit. Fantom opery není špatný. Masky jsou skvělé, má to příběh a napětí, atmosféru. Ale bohužel, trošku mě nudil a nijak mě nenadchnul. Proto nemůžu dát více než 70 %.