Enemies: A Love Story
Holocaust v am. filmu
Na film jsem se dívala kvůli semináři ve škole, kde se zaměřujeme právě na holocaust a jeho ztvárnění v americkém filmu. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, a tento docela neznámý film byl krokem do neznáma i pro mě. Bohužel, nebyli mi sympatičtí herci, takže jsem se s ani jednou postavou neuměla ztotožnit a fandit jí, šlo to jako by mimo mě. Příběh byl zajímavý a propletenec vztahů vcelku propletený, až absurdní, a to mi právě na konci vadilo. Všechno začala tak gradovat, až mi film připadal jako parodie. Nepřátelé si mě moc nezískali.
Crazy Heart
V rytmu country
Country mám ráda a nestydím se za to. Životopisné snímky jsou také podle mého gusta. Navíc ty nominace pro Jeffa Bridgese, takže jsem se na Crazy Heart opravdu těšila. Musím porovnat s jiným podobným filmem, a to s Walk the Line, bohužel, tohle je spíše slabší odvar Walk the Line, byť sám o sobě kvalitní. Chytlavé melodie, životem zhýralý a protřelý country zpěvák s osobním kouzlem, celkem silný příběh, který ze mě ale emoce nevyždímal, skvělí herci, nějaká ta romance... Fajn film na zpříjemnění hodiny a půl života, doufám, že Jeff Bridges toho Oscara vyhraje, ale... Prostě u mě jedno menší ale - nechytlo mě to tak, abych se třásla emocemi. Jinak se mi ale Crazy Heart líbilo, ovšem pokud jsem Walk the Line kdysi dala 80, tady musím o deset procent dolů.
Nine
To není Chicago
Chicago mě hodně bavilo, soundtrack jsem měla naposlouchaný a byl chytlavý. U Nine jsem si také nejdříve poslechla soundtrack, ale o chytlavosti u mě nemůže být řeč (až na Be Italian, která zněla i u traileru). Pak jsem se vrhla na samotný film a ani z něj na zadek nepadám, Chicagu nesahá ani po kotníky a spíše mě zklamal. U muzikálů především musí bavit hudba, a ta mi tady vázla. Přehlídka hereček, sexy kostýmků, to všechno dobré, ale to u mě film nedělá. Daniel Day-Lewis překvapivě rovněž nebyl dokonalý jako vždy. Posedlost ženami, sny, představy, pěkně ztvárněno, ale nemělo to pro mě nosný příběh, který by mě zaujal. Asi to bylo plánováno jako pocta italskému filmu, za pokus to stálo, ovšem nebylo to úplně dotaženo do zdárného konce a film ve výsledku spíše vypadá jako vykrádačka italského filmu. Chicago bylo mnohem lepší, škoda, zrovna na Nine jsem se hodně těšila. 65 %.
Cook the Thief His Wife & Her Lover, The
Pro silné žaludky
To je film, ze kterého vám spadne čelist. Moje první setkání s režisérem mě přibilo k obrazovce. Vybrala jsem si ho hlavně kvůli Helen Mirren, jedné z mých oblíbenkyní. Nelituji. Helen nemá normální role, dost z nich je hodně odvážných. Ukazovat nahé tělo, hrát nechutné scény a být u toho skvělá, ne laciná, to mnoho hereček neumí. Helen jako tradičně byla skvělá a já tleskám. Tleskám i Gambonovi, až jsem nevěřila, že tuto postavu a Brumbála může hrát ten samý herec. Zvrácený film s výbornými herci a vymazlenou vizuální stránkou, třeba změny barev kostýmů při průchodech jednotlivými místnostmi se mi moc líbily. Nedoporučuji lidem puritánským a lidem se slabým žaludkem, jinak doporučuji všem, komu trocha té zvrhlosti nevadí.
Inglourious Basterds
Předčilo očekávání
Quentina Tarantina mám zaškatulkovaného jako šílence (v dobrém slova smyslu), jeho novinku jsem chtěla zhlédnout někdy v budoucnu, ale nebývalý ohlas, dobré hodnocení a sbírka cen mě donutily podívat se už teď. Nelituji, naopak jsou má očekávání předčena, což se u mnoha filmů nestává. Tarantino pojal válku a dějiny po svém a já mu to vůbec nevyčítám, naopak tleskám. Ani jsem moc nečetla synopse filmu, takže jsem tak úplně nevěděla, do čeho jdu, myslela jsem, že to bude až nějaká parodie, ale to, čeho se mi dostalo, mě chytlo a nepustilo (i přes tu svoji markantní délku). Výborný scénář, typicky tarantinovská režie, Brad Pitt opět v jiné roli než svůdný muž (bravo)... No pro mě určitě velké překvapení, které baví, a hodně dobře odvedená práce.
District 9
Kreveťáci
Zajímavě a nekomerčně podané sci-fi, akční film, thriller, prvky dokumentu... Film District 9 docela umně míchá od všeho něco. Počáteční podání alá dokumentární film ve mně vyvolal asociace na REC, ze kterého jsem viděla jenom kousek. Pak se styl měnil a musím říct, že druhá polovina, která byla akčnější a napínavější, mi sedla mnohem více. Vážím si tvůrce nováčka, který udělal film bez kompromisů a po svém, ale přece jenom, není to film, který by mě dostal a donutil si sednout s otevřenou pusou na zadek, takže budu při svém hodnocení střízlivější a dám pěkných 70.
An Education
Retro
Pro mě opět jeden z oscarových filmů, který mě potěšil. Mám ráda Anglii, mám ráda její zákoutí a ty krásné venkovské domy z červených cihel, celkově film na mě působil velice příjemně - parádní francouzské songy, prostředí, doba, ve které se odehrával. K tomu příběh, se kterým se ztotožňuji, herci, kteří do filmu zapadli jako do skládačky. Hlavně chválím objev Carey Mulligan, ta byla krásná a tak prostá, až nevěříte, že jenom hraje. Možná bych na konci čekala větší gradaci nebo složitější rozuzlení, větší životní facku, ale i tak to byla příjemná hodinka a půl strávená u filmu, který mě pohladil na duši.
Messenger, The
Irák
A zase. Další z oscarových kandidátů. Ovšem filmů o válce, z války (myslím Irák, Afghánistán) se začínám přejídat. Válečné filmy mě nikdy nebraly, ale s podobnými se roztrhl pytel a je jich prostě moc. Messenger měl sice něco navíc - neodehrával se ve válce, ale byl spíše psychologickým dramatem, sondou do nitra hlavních hrdinů a navíc oplýval vcelku nevšedním námětem, jenže ani tento film mě nedokázal přesvědčit. Kdyby s sebou nevláčel oscarové nominace, asi se na něj nepodívám. Neříkám, že je to špatný film, jen je to trochu nudný film, který, ač má perfektní dva herce, nevytěžil ani zdaleka z námětu to, co by šlo... Z úcty dávám 70.
The Hurt Locker
Irák a válka
Na Hurt Locker jsem byla hodně zvědavá. V udílení cen sem tam bodoval jako nejlepší film. A doufala jsem (před zhlédnutím), že by mohl prorazit i na Oscarech, protože cenu za nejlepší film opravdu nepřeju Avatarovi. Ovšem po zhlédnutí si říkám, to je ten film, který by měl vyhrát? A musím si odpovědět, že ne. Pro mě celkem nudný film bez nosného děje, který nepřinesl nic moc nového. Téma moderních válek (Irák, Afghánistán apod.) už je docela ohrané a válečné filmy obecně nejsou mé oblíbené. Ano, místy napětí tu bylo, herci se snažili, ale mě film moc nepřesvědčil. A navíc ta kamera. Na mě až moc hektická - samé zoomy, švenky a nakonec mě z toho bolí hlava. On to asi bude kvalitní film, jen se u mě trochu minul účinkem a taky přehnaná očekávání ho u mě trochu degradovala.
The Imaginarium of Doctor Parnassus
Fantasmagorie
Na Imaginárium jsem se docela těšila. Film, který prostě nemůžete minout už jen z toho důvodu, že je to poslední film Heatha Ledgera a taky návrat smolného režiséra Terryho Gilliama. Smůla se nevyhla ani tomuto filmu, ale Gilliam si s Ledgerovou předčasnou smrtí poradil myslím na jedničku, ani jeden ze zaskakujících herců neruší, naopak Ledgerův styl dobře kopírují a vyznívá to pozitivně. Ovšem od filmu jsem čekala více. S Gilliamem nemám tolik zkušeností, něco má dost fajn (12 opic), něco se mi nelíbilo (třeba Kletba bratří Grimmů), tohle je takový průměr, který láká především na Ledgera a asi málokdo odolá. Postavy mi byly krajně nesympatické, což je pro mě při sledování filmu docela problém. Film samotný byl kapánek dlouhý a místy nudil. Ovšem vizuální stránka se hodně povedla, Gilliam má prostě fantazii jako nikdo, vše to bylo správně psychedelické a divné. Jenže to u mě nezachrání film, od kterého jsem čekala mnohem více.
The Blind Side
Slepá strana
The Blind Side jsem si nechtěla nechat utéct hlavně kvůli Sandře Bullock. Ne že by byla mou oblíbenkyní, ale přece jenom za tuto roli sbírá různé ceny a já si to chtěla sama u sebe porovnat s Meryl Streep, která ty ceny letos (vůbec ne překvapivě) sbírá taky. Nakonec mě zaujal i příběh a mému dívání se nic nebránilo v cestě. A začnu se Sandrou. Ano, je to pro ni konečně role, kterou se může chlubit, nehraje v žádné romantické ptákovině, nepitvoří se a neproducíruje především své tělo místo hraní. Konečně ukázala, a že bylo načase, že to není jen hezká tvářička. Oscarová porota mile ráda oceňuje mladé (u Sandry už to je relativní) herečky, které doposud moc nehrály, ale spíše oslňovaly krásou, a které najednou ukážou, že mají na víc. Stačí si projet seznam vítězů z poslední deseti patnácti let. To hovoří pro Sandru. Ovšem na druhou stranu se ptám - je ta role opravdu tak vynikající? A tady si už nejsem tak jistá. Sandře sice odbarvená čtyřicátnice, která je trochu od rány, ale přesto prostě máma od rodiny, sluší, ale nějak se mi nezdá, že by to byla TAKOVÁ role, za kterou je potřeba oceňovat tolika cenami. Nepřipadá mi to jako pořádná dramatická role, já nevím jak to říct, vždyť ona je tu spíše normální, nepředvádí se, ale ani nemusí řešit extra dramatické konflikty. Když se vrátím k filmu samotnému, na jednu stranu hodně dojemný a milý, na druhé straně ze všech stran čisí to amerikánství, které je většinou protivné, je tam milion klišé, šablonovitost postav, to u mě film trochu degraduje. Původně jsem přesto uvažovala o 80 %, teď si po sobě čtu svůj názor a zjišťuju, že ani moc nechválím. Ano, film jsem si užila, nenudila jsem se, ale má chybičky, které neumím jen přehlédnout. A Sandra, ač jí tleskám za změnu role (konečně!) podle mě nepředvedla něco, z čeho bych se měla stavět na hlavu. Takže nakonec dávám lepších 70 % s tím, že si to třeba časem rozmyslím a hodnocení zvednu.
The Lovely Bones
Půjdu proti davu
Docela koukám, že je tady na Pevné pouto tak špatné hodnocení, až se podivuju (i když sice nebudu skákat radostí do stropu), že já nebudu tak kritická. Ano, není to úžasný Pán prstenů a poměrně slušný King Kong, s čímž mají diváci Petera Jacksona spojeného asi především, ale i tak, po srovnání, Lovely Bones rozhodně neodsuzuji. Taky vidím prvoplánové scény lačnící po slzách a Oscarech, ale dostaly mě. A já, když u filmu brečím, cítím, že to se mnou něco dělá, vyvolává to ve mně emoce, nemůžu hodnotit nízko. Vidím zručnou řemeslnou práci, ale vidím i ty psychedelické a přehnané obrazy krajiny, západy slunce apod. Jenže ty mi nekazí dojem filmu a nepžehlušují samotné vyprávění. Jasně, ani vyprávění není prvotřídní, má v sobě potenciál, který zůstal možná trochu nevyužitý, příběh asi není úplně dotažen, ale mě dojal. A film má výborné herce. Stanley Tucci byl tak nechutný, až jsem v něm neviděla toho sympaťáka z Julie a Julia nebo Terminálu, Susan Sarandon byla dobře šáhlá a kontroverzní, Saoirse Ronan si zaslouženě sbírá další a další nominace a možná ani ta oscarová ji nemine. S rodiči to sice bylo horší, ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že Pevné pouto je trošku neprávem hodně peskovaný film. Podle mě si to nezaslouží, protože to, co od filmu očekávám - emoce, neumí vyvolat jen tak nějaký film a tenhle mi to dopřál. Snad jsem se jen nenechala omámit pozlátkem.
Precious: Based on the Novel Push by Sapphire
Poklad
Hodně silný film, po jehož zhlédnutí, ba dokonce během prvních pár minut vám bude špatně. Špatně z toho, jaké věci se můžou na světě dít, budete s tím chtít něco dělat, ale jediné, co s tím dělat můžete, je dívat se na to. A to vás bude neskutečně štvát. Budete soucítit s hrdinkou a nenávidět všechny, kteří jí ubližují. A pokud tohle všechno ve vás film dokáže vyvolat, je to jedině dobře pro film samotný. Tvůrci kápli na tabuizované téma, na téma, které vám pohne žaludky, ale přece jenom, za což chválím, to nenatočili jako laciný doják hrající na city, ale jako pořádně syrový film z ještě syrovějšího života. A obě dámy, ať už Mo-Nique či Gabourey Sidibe, podaly skvělý výkon v tomto skvělém, ale tíživém filmu.
Fantastic Mr. Fox
Lišák
Filmy Wese Andersona mě doposud míjely, i když mám některé z nich dlouho v hledáčku. Na Fantastic Mr. Fox mě nalákala spolupráce Clooneyho a především Meryl Streep, jejíž žádný film, pokud mám tu možnost, prostě nemůžu vynechat. A v neposlední řadě jsem taky byla natěšená na nějaký animovaný film, který není dělán stylem Pixaru a Dreamworks a nevím čeho ještě. Je to příjemný snímek, který nenudí, trošku morbidní pohádka, trošku nutí přemýšlet. Prostě dospělejší animák, což rozhodně není na škodu, ba právě naopak. Sice oproti Up! asi nemá při udělování cen moc šancí, přesto je to příjemná změna.
It's Complicated
Příjemný film
Na další film s Meryl Streep jsem se těšila, až mě teď mrzí, že jsem si je vyplýtvala, protože do dalších let si asi dává menší pauzu. Každopádně to, co jsem zhruba čekala, jsem od filmu i dostala, takže budu veskrze pozitivní. Meryl jako vždy báječná, vidět Steva Martina jinak než jako komika je taky příjemná změna. Alec Baldwin se s Meryl hezky doplňuje, akorát ty děti (až na nastávajícího zeťe) mě moc netankovaly a byly tam jen tak do počtu a k dokreslení situace, místo aby dostaly třeba větší prostor. Peprné dialogy z úst Meryl je radost sledovat, ve výsledku je to příjemná, dospělácká a civilní romantická komedie.
(500) Days of Summer
Summer... Autumn - vždyť je to fuk
Rozhodně hodně velké překvapení! Film mě mezi těmi s nadějí na nějaké ceny zaujal. Romantická komedie a na imdb má hodnocení 8,2? Tak to musí být něco. Už samotný začátek se mi dost líbil a zařadila bych ho k těm nejoriginálnějším ve filmu. Skvělé hlášky během celého filmu, hravá režie, ta spousta názorných ukázek, neustálé přetáčení dnů tam a zase zpět, prostě žádná nudná klasika nalajnovaná podle pravítka, ale romantická komedie postavená na hlavu, komedie, která baví. A dva roztomilí představitelé hlavních rolí, kteří to všechno jenom zpečeťují. Opravdu výborný nápad a příklad, jak lze mnohdy nudné a klišoidní romantické slaďáky udělat naprosto jinak, uvěřitelněji.
Invictus
Invictus
Pokračuji ve své soukromé oscarové jízdě, tentokrát padla volba na novinku Clinta Eastwooda. Hned na začátku musím poznamenat, že to byl zatím nejslabší snímek z těch, které kvůli výročním cenám nakoukávám. A taky bohužel, že přišel po výborné Výměně a především po Gran Torinu. Jsem asi jako většina dost namlsaná předchozími Eastwoodovými filmy a nevyhnu se srovnání, ze kterého nevychází Invictus příliš dobře. Filmu chybí hlavně pořádný scénář. Chválím sice, že jsem se mohla podívat do života ragbyového mužstva i prezidenta Mandely, ale to je asi tak vše. I když to mělo silné momenty na konci a závěr byl ne strhující, ale hodně dobrý, během filmu mě děj docela nudil a připadal mi rozvleklý, což nezachrání ani zajímavé postavy, které byly dobře zahrané. Takže bohužel, drama si představuji trochu jinak. Je to dobrý, ale ne výborný film, jak by se od Eastwooda mohlo čekat.
Brothers
Válka a stopy na lidech
Další ze silných dramat, která by mohla letos na Oscarech a jiných filmových cenách bodovat. Jímavý příběh, velice ožehavé a aktuální téma afghánské války. Film vás za srdce chytne, ukáže, jak dokáže válka zacloumat lidskými osudy jako hadrovými panáčky. Tobey má konečně pořádnou roli po všech těch Spider-Manech. I Natalie Portman tu vypadá a působí nějak dospěleji. Malé holčičky byly roztomilé a celou rodinku dobře doplňují i bratr v podání Jacka Gyllenhaala a prarodiče. Nenechá vás to chladnými, naopak vás film asi chytne za srdce a donutí vás ptát se sami sebe, zda to má vůbec cenu, taková válka. A to je asi dobře.
Up in the Air
Lítám v životě
Film, který měl na mě hned několik lákadel a já s velkou radostí sedla jako moucha na lep. George Clooney. Šarmantní fešák, který by mohl hrát v čemkoli, ale stejně mě bude bavit dívat se na něj. Jméno režiséra Reitmana mě taky potěšilo, filmy Juno i Děkujeme, že kouříte se mi líbily a říkala jsem si, že ani tady snad nešlápne vedle. A v neposlední řadě mě nalákalo to, že se jedná o žhavého oscarového kandidáta s dobrým hodnocením a zajímavým příběhem. Zatím jsem toho z těch oscarových želízek v ohni neviděla moc, zatím se tedy nebudu přiklánět k tvrzením, že toto je film roku. Ovšem k filmu samotnému. Je skvělý, tak bych to shrnula. Někde jsem četla - je jako facka a pohlazení zároveň, je jako život. A s tím se plně ztotožňuji. Ano, někdy člověk potřebuje ve světě filmu uniknout, ale já mám stejně ráda i tento druh filmů - kvalitní příběh, lidi, život, ne happyendové klišé, kvalitní herci. Toho všeho se mi dostalo. Výborný příběh plný nadsázky, satiry, romantiky, je to drsné a syrové a přesto milé, je to zkrátka o životě v tom nejlepším slova smyslu. Herci ani režisér nezklamali a přinesli mi hodinu a tři čtvrtě skvělé zábavy i ponaučení, donutili mě přemýšlet a určitě mi tento film z hlavy jen tak nevyprchá. Přesto zatím budu trochu zdrženlivější, bylo to super, ale kdo ví, co lepšího přijde. P. S. Avatar jsem viděla a nemyslím, že by byl lepší.
Silkwood
Karen
Opět pomaličku doplňuji kinematografii své oblíbenkyně Meryl. Bohužel, starší filmy se shánějí těžko a televize si na ně také nevzpomínají, takže jsem vděčná za každý další, na který se můžu podívat. Na Silkwoodovou jsem se těšila jak malá holka - silný příběh podle skutečné události a opět skvělá Meryl, a to v jedné z nejlepších jejích rolí. A ano, příběh silný a jímavý, Meryl skvělá jako vždy a zároveň trochu jiná. Cher mě taky překvapila, ani jsem si neuvědomovala, že to je ta plastiková zpěvačka s bílými vlasy, jak ji mám zafixovanou. Opět jeden skvělý film, u kterého vám pomalejší tempo nebude vadit a film si užijete.
Julie & Julia
Meryl a Amy
Konečně jsem si našla chvilku na další film s Meryl Streep, opět film, ve kterém jí sekunduje Amy Adams, i když zde se tyto herečky nestřetnou. S Meryl se snažím nevynechat žádný film, neboť se u mě již řádku let hřeje na špici oblíbenosti. Téma filmu mě lákalo, film podle skutečné události vždycky nějak lépe zapůsobí, navíc téma vaření je na dívání také atraktivní samo o sobě - kdo by rád nejedl a nedíval se na lidi, co vaří takové lahůdky, ze kterých se vám sbíhají sliny? A přenést ty pocity na diváka, v tom vidím plus filmu. Navíc vás nadchne filmová stařičká Paříž. Obě postavy byly sympatické a líbilo se mi jejich ztvárnění i přehrávání Meryl. Bylo vidět, že roli si vysloveně užívá. Příběhy nejsou kdo ví jak silné, ale jsou zajímavé a baví vás sledovat obě dámy při svém zápolení. Už jsem chtěla dát osmdesát, ale připadalo mi, že konec nějak vyšuměl. Čekala jsem nějaké velkolepé finále, možná setkání nebo aspoň telefonát Julie Child, ale vše to dopadlo trochu jinak. Smířlivý konec, ale u mě to trochu ubralo body. To ovšem nic nemění na tom, že jsem si nový film s Meryl hodně užila a nebráním se mu do budoucna.
Venkovský učitel
Slámův učitel
Na Venkovského učitele jsem si zuby brousila už dlouho, protože jsem si říkala, že to podle vcelku pozitivních reakcí vypadá na kvalitní český film. A že je hledat je jako hledat jehlu v kupě sena. Od Slámy jsem viděla pouze Štěstí, které se mi nelíbilo. Už dávno jsem začala být alergická na české filmy, ve kterých vystupují stále stejní herci a stále hrají stejné loosery a vidíme jejich krutý život, chudobu a filmy nám hrají na city tak, až je to protivné. Tady sice taky byli looseři, ale nevadilo mi to. Nevím, jestli to bylo hereckou změnou - čili skvělou Bydžovskou, ale koukalo se mi dobře. Liška sice hraje pořád to samé, ale když se na něj podívám, takové role mu prostě sedí. Příběh silný, syrový a krutý, místy jsem se zasmála, ale byl to spíše černočerný humor a asi ani nebylo zamýšleno, aby se člověk smál. Film příjemně plynul a nenudil a na české poměry, kdy se ročně objeví kupa hnoje a mezi tím sem tam prosvitne něco dobrého, to bylo super. Ovšem i přesto dávám 70 %, na jednu stranu hodně, na druhou asi málo, ale nemůžu jinak.
Avatar
Tak konečně...
Jsem nesmírně ráda, že jsem konečně viděla ten dlouho očekáváný Avatar. A vůbec nelituju těch peněz za kino, protože Avatar je film, kterému prostředí kina nesmírně sluší. Ještě živě si pamatuju doby, kdy jsem tady dělala něco ve filmografii své oblíbené Sigourney Weaver a pořád a dlouho tam bez dalších informací trčel nějaký Avatar. O filmu jsem nevěděla zhola nic, teď se tomu jenom směju, když uvážím, co se z toho nakonec vyklubalo. Ale zpět k filmu. Viděla jsem jej v 3D. Ano, vizuální stránka filmu celkově je úchvatná a Cameron všechno rovněž skvěle propracoval, ale přece jenom mě 3D v Cinestaru trochu zklamalo a ujistilo, že v takových kinech ještě neuzrál jeho čas. Ano, pomůže to, ale nebylo to ono. Kdysi (a bude to tak šest sedm let) jsem byla na dokumentech v Imaxu a tam to bylo o něčem jiném... Film je podivuhodným mixem všeho, co mají diváci rádi. Cameron to asi moc dobře věděl a naservíroval nám film, který se prostě musí líbit. A mě dostal taky. Byly tam scény, které nutí k zamyšlení, ale překousnete i to, jak moc se to (až okatě) dotýká naší planety a našich problémů. Přesto vás dojmou. Byla tam fůra klišé nad klišé, ale opět - dojme vás to. Mráz mi po zádech proběhl, slzičky taky málem ukáply, což už znamená, že se mi Avatar líbil. A taky je pro film velkým plus, že i přes enormní délku baví, nekoukáte po hodinkách a nepoposedáváte na sedadle a baví vás to. Bonbonkem je už zmíněná Sigourney a taky šikovný Sam Worthington, ovšem přese všechnu chválu, kterou tu pěju, dávám "jen" 80 %. Je to velký skok ve filmu, ale pro mě ještě ne revoluce. A když se zamyslím střízlivě, je to moc americké a okaté se spoustou klišé, ovšem vše je zabaleno do tak krásného kabátku, že na to během koukání rádi zapomenete.
Tři vejce do skla
K snídani vejce
Další z řady Burianových klasik, ač se tento film u mě zařadil k takovému průměru, docela mě bavil. Není to sice žádná extra sláva, ale Burian opět ukázal své komediální nadání, které dokáže stokrát viděnou zápletku pozvednout. A taky se mi líbil odlehčený styl detektivky a udělání z žánru detektivního filmu komedii.
Muži v offsidu
Poláčkovi muži
Udělala jsem to obráceně a nejdříve jsem viděla jakési pokračování tohoto filmu, a to Načeradce, krále kibiců. Ač je lépe hodnocený právě film Muži v offsidu a pokus Machatého o komedii nebyl soudobou kritikou nijak nadšeně přijat, mně se více líbil jeho Načeradec. Postava je to svérázná a Haasem skvěle zahraná. Tady zdatně sekunduje např. Plachta. Co se týče takové Štěpničkové, nemůžu si pomoci, ale musím ji srovnávat s ženskými hvězdami první velikosti té doby, a ona z toho srovnání u mě nevychází moc nejlépe a není mi dvakrát sympatická. Hlášky tady také byly, předloha je literární klasika, bylo to vtipné, ale Načeradec měl lepší hlášky a byl pro mě celkově vtipnější.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.028 sec. (PHP: 36% SQL: 64%)
