Inception
Inception
Na Počátek jsem se do kina nedostala, ale dlouho jsem se na něj třásla. A dnes přišla TA chvíle. Konečně si můžu odškrtnout další položku na seznamu - viděla jsem Počátek. Nebudu skákat do stropu a zvolávat, že Nolan je bůh. Je to skvělý a zručný filmař, co ani tentokráte nešlápl vedle, Počátek je výborný film, ale opět, měla jsem přiliš velká očekávání způsobená pochvalnými recenzemi, až jsem čekala filmovou bombu. Nepřišla, ale přece jenom to bylo výborné. Nevím proč, ale často mi na mysli vytanuly vzpomínky na Synecdoche, New York. Nápad byl výborný, jelikož jsem dávala pozor, neztrácela jsem se, ale oceňuji tu náročnost a to, že divák musí být koncentrovaný, že to není jednoduchý film, to mám ráda. Koukala jsem a zírala, hlavně na konci, to nechť si zhodnotí každý sám, jak to vlastně dopadlo (taky beru jako plus, že konec není jednoznačný)... Oceňuji DiCapria, který od Titanicu ušel obrovský kus cesty a právem jej můžeme nazývat panem hercem... Ale přese všechnu chválu tu je něco, díky čemuž nemůžu jít s hodnocením výše - snad jsem čekala silnější emoce? Někdy se kouknu znovu a třeba Počátek více docením.
Wizard of Oz, The
There's no place like home
Na Čaroděje ze země Oz jsem se chystala nějakou dobu a podvědomě jsem cítila, že tohle prostě musím vidět, že je to klasika. Navíc je titulní píseň Over the Rainbow má oblíbená, takže nebylo co řešit. Film mě v dětství minul, ale hned na začátku se říká, že je pro všechny, kdo mají dětské srdce, tak snad se k těm lidem ještě řadím. Každopádně toho, že mi v dětství unikl, je mi líto. Pomalu si dělám seznam, co všechno jednou pustím dětem svým, tohle tam patřit bude. Na jednu stranu krásné a pohádkové, ale na druhou stranu trochu přeslazené, papundeklové kulisy vás možná přestanou po chvíli bavit, kromě Over the Rainbow zde nebylo moc zapamatovatelných písniček... Ovšem i přese všechno stojí za to Čaroděje ze země Oz vidět, dívat se na něj očima té doby, ne dnešníma očima, no a pak mu leccos odpustíte.
Záhrada
Poetika
Nakoukávám snímky producenta Biermanna, protože se chystám na jeho přednášku. Většina z těch, co jsem viděla, byla pro mě průměrná, Kawasakiho růže hooodně nadprůměrná a Záhrada nadprůměrná. Já a poetické filmy, to často nejde dohromady, tady byla poetika únosná, ač myslím, že i zde mi bohužel zabránila většímu prožitku. Krajina krásná, palčivé téma krize středního věku dobře podáno. Je to pomalé, ne úplně nudné, vlastně je to dobré. Možná se někdy podívám znovu.
Jánošík - Pravdivá história
Nenadchlo
Jánošíka bych normálně asi vynechala, ale chystám se ve škole na přednášku filmového producenta, který má mimo jiné na svědomí i Jánošíka, takže jsem se vrhla na další, zčásti český, film. Jak to tak v posledních letech u českých filmů bývá, až na výjimky jsou nic moc. A Jánošík bohužel ta výjimka není. Film s ohromným potenciálem byl trestuhodně nedotažený do konce. Brutalita a sex, to k tomu asi patří, slabší povahy odpadnou, ale mě to neodradilo. Zato nesoudržný scénář mě málem odpadnout nechal. Bojové a přepadávací scény těžko vyváží zbytek filmu, když to moc nefunguje.
Kawasakiho růže
Hřebejk
Hřebejk jako režisér u mě v poslední době rozhodně nepatřil k oblíbencům a na jejich nové filmy jsem se dívala s despektem. Naštěstí mohu říci, že Kawasakiho růže je naprosto jiná, lepší, Hřebejkovi pověst vylepšující. Konečně přišlo hutné drama a nevidím v českém filmu v posledních letech neustále omílané téma looserovství. To ukazování české malosti a lidí, kteří patří k chudé vrstvě a mají podělaný život, mě neskutečně iritovalo. Tohle Kawasakiho růži vše dost usnadňuje. Téma je hodné natočení, je to takový první pokus, první vlaštovka, možná časem přijde i něco jiného, každopádně téma udavačství je v tomto filmu zobrazeno divácky atraktivně. Mám ráda Danielu Kolářovou, čili mě její obsazení potěšilo a těšilo i v průběhu celého filmu. Celkově je to jeden z těch lepších filmů poslední doby, a to je co říct, protože dobrých filmů v uplynulých letech Češi moc nenatočili. Bavilo mě to, má to příjemnou stopáž, podíváme se pod kůži několika postavám a nahlédneme do jejich psychiky. A možná odkryjeme i nějaké to tajemství.
Rachel Getting Married
Getting married
Na film mě nalákala oscarová nominace pro Anne Hathaway, chtěla jsem ji prostě vidět jinak než princeznu. To je na tomto filmu ostatně jedna z mála pozitivních věcí. Ano, cítíte, jak v této na první pohled hezké rodině, která se těší na svatbu té lepší dcery, všechno hnije pod povrchem, bobtná, cítíte tu jednu velkou přetvářku a napětí před nějakým pořádným výbuchem emocí, ale jinak je to v podstatě nuda, nuda a nuda. Ruční kamera navíc napomáhá dojmu, že tenhle film je vlastně takové home video. Nijak mě to nenadchlo a znovu to vidět nechci.
Becoming Jane
Jane
Jane Austen je v našich krajích trochu opomíjená (neprávem) autorka, anglická to modla. Její život byl zajímavý, plný zvratů a bylo jen otázkou času, kdy se někdo vyrojí s životopisným snímkem. Na Vášeň a cit jsem se chystala dlouho, dnes jsem se k tomu konečně dostala. Miluji viktoriánskou Anglii, ty jejich domy, zahrady zarostlé růžemi, opět jsem moc ráda nasávala atmosféru, ta byla výborná. Příběh je romantický od začátku do konce, plný tragiky, ale sem tam vám vyrojí na tváři úsměv. Klasický romantický film, a přece tak netradiční, a to možná díky té inspiraci v realitě. Celou dobu držíte palce, i když víte, že je to marné...
Elizabeth
Alžběta I.
K jedničce jsem se dostala až dnes, ač druhý díl s podtitulem Zlatý věk jsem viděla už dávno. Jednička a dvojka, stejný režisér i herci, a přesto tak jiný film. Neubráním se proto srovnávání. Období vlády královny Alžběty I. je poměrně častokrát filmováno nebo se tato postava alespoň objevuje v pozadí, i když člověk ví, jak to zhruba bylo a jak to dopadne, dívání ho neomrzí. Tady tomu bylo nejinak. Dvojka je akčnější a megalomanštější, jednička komorní drama o vztazích na dvoře. A musím říct, že dvojka se mi líbila trochu více. Tím neříkám, že jednička je špatný film, naopak, herci jsou opět přesvědčiví, kostýmy a masky jsou taky na výbornou, ale chyběla mi tu šťáva, napětí. To může být i u komorních dramat, ale tady to trochu scházelo...
Happy-Go-Lucky
Ehm, ehm
Hodnocení tohoto filmu všeobecně není špatné, navíc tu je oscarová nominace za scénář a např. Zlatý glób pro Sally Hawkins, proto mě nízké procento u tohoto filmu na kfilmu.net překvapilo a říkala jsem si, že to snad bude omyl... Bohužel musím dát nízkému hodnocení za pravdu (ač ne tak radikálnímu). Čekala jsem ne třeskutě vtipnou komedii, ale spíše takovou inteligentní komedii možná i ve stylu 500 dní se Summer, jenže přišlo zklamání. Děj naprosto o ničem, žádné pořádné zvraty a budování napětí, nic, na čem by se dalo stavět. Hlavní postava mě naprosto iritovala, nebyla mi absolutně sympatická a těžko jsem si k tak afektované a diblíkovské postavě hledala cestu. Nenašla jsem ji. Ve výsledku mě film spíše nudil než bavil, škoda, hodně jsem si od Happy-Go-Lucky slibovala.
Lars and the Real Girl
Real Girl
Tohle je film, který mě svým námětem zaujal už hodně dávno. Pak jsem na něj zapomněla, a když jsem teď hledala filmy, na které bych se ráda podívala, opět mi padl do oka. Není to komedie, jakou jsem čekala, byly tam místy úsměvné momenty, které ale byly stejně nahořklé. Celý film je zvláštní, cítíte úzkost, často i rozpaky. Je to milé, dojemné a laskavé, ale vyvolává to ve vás i opačné pocity. Vše najednou. Ryan Gosling v hlavní roli byl skvělý. Filmu přičítám k dobru i to, že dal nahlédnout pod pokličku duševní chorobě. Celkově musím říct, že se mi to líbilo a rovněž oceňuji originální námět.
A Serious Man
Coenovka
S bratry Coeny jsem samozřejmě měla nekolikrát tu čest. Jejich nový počin bodoval ve scenáristických kategoriích, téma nebylo úplně nezajímavé, takže jsem se podívala. Po zhlédnutí bych film zařadila spíše k jejich slabším kouskům, často to bylo takové nijaké a místy nudné, na druhou stranu ale musím vyzvednout atmosféru, už dlouho jsem se u nějakého filmu necítila kvůli hlavnímu hrdinovi tak blbě - když se se.e, tak se se.e. Sice jsem úplně nepochopila, co tam dělala ta počáteční scéna, místy si to fakt neužívala, ale ve výsledku to nebylo úplně špatné. Jen takové jiné, než jsem byla od Coenů zvyklá.
Ženy v pokušení
Ženy v pokušení
Vejdělkovy filmy zase až tak nežeru, ale v poslední době ukazuje, že je něčím jiný než provařená česká tvorba, a Ženami v pokušení se mi celkem trefil do vkusu. Příběh příjemně balancuje mezi tragikomikou a komikou, jsou tam dobré gagy, hlášky, ale i životní moudra. Herci mě bavili, Eliška Balzerová byla famózní. Mělo to nápad a spád a do české tvorby díky tomuto filmu zavanul svěží vítr, přesto jsem díky tolika pozitivním ohlasům čekala něco ještě o kapánek lepšího.
In the Loop
In the Loop
Film jsem chtěla vidět hlavně díky jeho nominacím za scénář, a to mimo jiné i na Oscara. Téma taky neznělo špatně, naopak znělo zajímavě. Ve výsledku musím říct, že mi to trochu připomínalo Vrtěti psem, ale určitě to má blíže k typickým britským produktům jako Jistě, pane ministře apod. Je to postaveno na konverzaci, což se u všech nemusí shledat s úspěchem, navíc britský humor, který je suchý a černý, u něhož mnohdy přemýšlíte: to je fakt vtipné?, nemusí sednout všem. Mně zaujaly ty mnohaličné konspirace ve vládě a zajímalo by mě, jak moc je to přitažené za vlasy. Myslím, že ani moc ne. Ruční kamera je zajímavým zpestřením a ač na ni začínám být alergická, tady mi nevadila. Vlastně můžu říct, že tahle politická satira se mi líbila. A zaujala mě Mimi Kennedy.
Všichni dobří rodáci
Člověk český
Ani nevím, jestli jsem nějaký Jasného film viděla, ale Všechny dobré rodáky jsem zhlédnout zkrátka musela (a vlastně i chtěla). Oceňuji atmosféru, na začátku rozvernou a plnou písniček, které se mi líbily, postupně tíživou a nesnesitelnou. Moc se mi líbí ta nadčasovost, snad poselství a v neposlední řadě vykreslení českých charakterů v postavách kamarádů a jiných. To je všechno moc fajn, ovšem na druhou stranu mě film zase až tak moc nebavil, takže ho nehodlám velebit do nebes jenom z důvodu toho, že to je jeden z klenotů české kinematografie.
Obchod na korze
Drama na jedničku!
První československý oscarový film by žádný filmový fanda neměl ignorovat. Já jsem se k němu dostala až dnes, ač doma mi ležel pěkně dlouho. A musím říct, že Oscara má zaslouženě. Výborně vykreslené postavy, k tomu skvěle zahrané (což potvrzuje i pozdější oscarová nominace pro Idu Kamińskou). Atmosféra hutná, jak to u dramatu má být, navíc vystupňovaná až k neodvratitelnému tragickému konci. Pro mě ještě jedno malé plus - stará Lautmannová mi připomínala svou mluvou mou slovenskou tetu. Film rozhodně doporučuju!
Pravidla lži
Komunita
Od Pravidel lži jsem pramoc nečekala, o to více mě ten film překvapil. Na české poměry něčím jiný, zvláštní, ale dobrý. Myslím, že Robert Sedláček ještě jako filmař neřekl poslední slovo. Se slovy, že hlavní devizou filmu jsou herecké výkony, kde se neherec směle rovná hereckým výkonům a vše to hezky souzní, a pak také samozřejmě hutná a sugestivní atmosféra, do posledního slova souhlasím. Myslím, že hezká sedmdesátka tomu bude slušet, na osmdesát by to chtělo malilinko více.
Get Rich or Die Tryin'
50 Cent
Film jsem měla doma dlouho, takže logicky časem přišla řada i na něj a já se podívala. Nedívala jsem se rozhodně s nějakými předsudky, ač hip hop, rap neposlouchám, nevadí mi jako nějaké jiné žánry, takže hudbu filmu nebudu velebit, ale ani zatracovat. Spíše mě zajímal samotný život 50 Centa, který je pestrý o pro film jako dělaný. Myslím, že se z toho nakonec dalo vykřesat více a bylo tam pár hluchých míst, ale ve výsledku u mě film rozhodně nedopadl špatně, spíše jako lehčí nadprůměr. Nevyhledám ho znovu v budoucnu, ale času nelituju.
Too Loud a Solitude / Une trop bruyante solitude
Nejslabší Hrabal
Knihy Hrabala mě nikdy nebavily, dokonce ani adaptace jeho knih mi nepřišly kdovíjak záživné, ač je točil Menzel (až na světlé výjimky). Tento film navíc ani netočil Menzel a kvalita šla ještě více dolů. Film mě moc nebavil, myslím, že v knize by to vyznělo lépe. A taky si myslím, že francouzská řežisérka prostě nemůže vystihnout atmosféru českého fenoménu. Film mě nebavil a ani to moc jako film nefungovalo. Škoda, potenciál by tu byl.
Lásky mezi kapkami deště
A proto adieu!
Filmy Karla Kachyni mám ráda a osobně ho považuji za jednoho z nejlepších českých režisérů. Ani Lásky mezi kapkami deště mě nezklamaly. Má to krásnou poetickou atmosféru, skvěle to přiblíží dobu, až se do filmu úplně ponoříte. Romantika se střídá s hořkými chvilkami, to vše je protknuto tklivými melodiemi a jako třešnička na dortu jsou výkony tolika významných českých herců a hereček. Nevidím důvod, proč by se tento snímek neměl líbit.
Panique au village
Panique au village
Paniku v městečku znám coby seriál, proto jsem i od filmu očekávala podobnou řachandu, ale možná byla má očekávání příliš veliká. Baví mě ta animace, to, že je to naprosto surrealistické a tak odlišné od mainstreamu, baví mě ústřední trojice, kdy Kůň je chytřejší než Indián a Kovboj dohromady, ale prostě to bylo jenom šílené a zábavné vrstvení poťouchlých nápadů na sebe, jen ne tak třeskutě vtipné jako útržky seriálu, co jsem viděla.
Údolí včel
Poetický Vláčil
Vláčilovy filmy jsou tak jiné než ostatní česká tvorba. Myslím, že Marketu Lazarovou je nutno vidět, no a Údolí včel je svou poetikou podobné a rozhodně ne horší. Osobně na poetické filmy moc nejsem, neumím si je dostatečně vychutnat a místy se nudím, ale Vláčil točit uměl, takže jeho filmy se mi přesto líbí, akorát si musím vynahradit čas na dívání a psychicky se správně naladit. Herci jako by nehráli, ale postavami žili, atmosféra středověku je zprostředkována výborně, z každého filmového políčka na vás čiší ta bída, temnota a utrpení. Vše podbarvuje dokonalá hudba. Nemůžu říct, že bych si to na sto procent užila, ale když pomyslím na to, že se Údolí včel natočilo vlastně jen proto, aby se zužitkovaly kostýmy a kulisy z Markety Lazarové, a když film uvidím v dobovém kontextu, srovnám s klenoty jako Sedmá pečeť, nemůžu hodnotit nízko.
Because I Said So
A basta!
Někdy má člověk, který převážně kouká na filmové klasiky, prostě náladu pustit si něco ujetého, nenáročného, i když tuší, že se mu to líbit moc nebude. Ale chce si jen odpočinout a třeba nemá v neděli večer co lepšího na práci. A to byl i případ mě a filmu Vdáš se, a basta! Nalákala mě má oblíbená Diane Keaton, leč musím říct, že mi její role potrhlé matky, která ječí a máchá rukama, k srdci nepřirostla, bohužel, Allenovy role jsou dávno fuč a Diane dneska je trochu za zenitem. Lauren Graham - od té jsem čekala větší vítr, zvláště když excelovala v Gilmorkách. Příběh to byl tradiční - trošičku sprostější na romantickou komedii (otevřené debaty o sexu apod.), ne že by mi to vadilo, jen to bylo nezvyklé, ale jinak byl vývoj děje předvídatelný a stejně klišovitý jako u většiny podobných filmů. Humoru tam moc nebylo, spíše se to tak vleklo, nenudilo, ale absolutně nenadchlo, což jsem čekala. Jsou mnohem lepší filmy na podobné vlně, takže tento film znovu zhlédnu jen těžko.
Vertigo
Hitch
Je to asi moje pátá Hitchcockovka, z toho jsou dvě dost starého data a z jiného soudku. Psycho a Ptáci jsou klasika, ale to je i Vertigo. Konečně jsem tento kultovní film taky viděla. Řemeslně je to zvládnuté skvěle, ostatně jsem ani nic jiného od mistra režiséra nečekala. Kim Novak jsem viděla snad poprvé, James Stewart si mě dokonale podmanil. Má to tu správnou hutnou atmosféru, osciluje to mezi dramatem, thrillerem, romantikou. Možná bych to trochu prostříhala a zkrátila, poslední půlhodinka vyjma posledních asi pěti minut mě moc nebavila, ale přesto jsem moc ráda, že jsem Vertigo konečně viděla, je to nesmírně kvalitní a zajímavý film s nápadem. A takových není nikdy dost.
Citizen Kane
Rosebud
Abych tuto kultovní klasiku označila jako geniální, asi bych se musela podívat znovu, každopádně říkám, že je to skvělý a nestárnoucí film. Příběh je nadčasový, člověk tu bude pořád, ten se nemění, a vždy tu budou lidé jako byl filmový Kane, proto i příběhy o nich nebudou nudné, ba naopak budou přinejmenším zajímavé. Pro mě je ten film skvělý především díky technice - krásné záběry, práce s hloubkou, zrcadly, podhledy a nadhledy... Novátorské postupy všude, kam se divák podívá. Je vidět, že to měl režisér pevně pod kontrolou a podařilo se mu natočit skvost, ze kterého lze čerpat dodnes. Dál se myslím nemá cenu vyjadřovat, to prostě musí vidět každý a ten si pak názor musí utvořit sám. Tohle je film, ke kterému toho bylo řečeno už tolik, že nic dalšího nemá smysl dodávat.
Last Station, The
Herci!
Film o konci Tolstojova života mě upoutal především hereckým obsazením a následnými oscarovými nominacemi, jinak je, a je to škoda, trochu opomíjen. Nakonec i námět je zajímavý, životopisné snímky mají vždycky jiný náboj a své kouzlo a něčím fascinují, tady tomu nebylo jinak. Film také poučí o poslední éře jednoho slavného spisovatele, což není k zahození, pomůže to dokreslit Tolstého mozaiku, kterou lidi znají ze školy. Co mě upoutalo na první pohled, to musím také vyzdvihnout. Helen Mirren, má oblíbenkyně, byla úžasná, Christopher Plummer rovněž, a mezi velkými hereckými esy se neztratili ani jiní v čele s Jamesem McAvoyem, který opět ukázal své kvality. Drsné Rusko, příroda i život, akorát mi trochu vadil ten anglický jazyk. K filmu samotnému - na můj vkus to bylo vyprávěno pomalejším tempem a neuškodilo by přidat na životnosti, nebylo to unylé, ale mohlo to být energičtější. Jinak film veskrze chválím a nelituji času s ním stráveným.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.243 sec. (PHP: 1% SQL: 99%)
