Heartburn
Hořkost
Bohužel po zhlédnutí Hořkosti musím říct, že jsem trochu zklamaná. Nora Ephron umí napsat skvělé filmy (mnohé opět i s Meryl Streep), ale zde to tak pozitivně nevidím. Meryl je skvělá herečka, má nejoblíbenější, Jack Nicholson je rovněž báječný a charismatický grázlík, celkem jim to fungovalo a ani jeden z nich snad neumí hrát špatně, ale když ono to ve výsledku bylo místy tak nudné... Oceňuji konec a netypičnost romantického snímku, ale sama sebe se ptám, kde se stala chyba, když se z takového potenciálu nepodařilo vykřesat více?
Hezké chvilky bez záruky
Janěková/Krausová
Porevoluční filmy Chytilové jsou vesměs bída, to už jsem tu jednou psala, od Hezkých chvilek bez záruky jsem proto už raději nic nečekala. Ale ony mě docela překvapily a více méně bavily. Neříkám, že je to suprový film, to vůbec ne, mám k němu dost výtek, ale bavily mě osudy některých postav, bavila mě Jana Krausová i Jana Janěková, vcelku příjemně mi to uteklo... Jsem ráda, že se s Chytilovou loučím na docela pozitivní vlně.
Pasti, pasti, pastičky
Pastičky
Chytilová už po revoluci není, čím bývala dříve (kromě Dědictví). Pastičky nemají dobrý scénář, takže to ani jako film nemůže dopadnout moc slavně. Zuzana Stivínová jako Lenka se snažila, s mužskými herci to bylo horší, například Donutila mám ráda čím dál míň, spíše se u mě zařadil mezi herce ignorované až neoblíbené. Opět je tu velké téma k zamyšlení, předně třeba to, kdo byl vlastně oběť, pak také můžete dumat nad tím, jak lidi hlásají něco o morálce, ale chovají se úplně jinak. Možná trochu nesourodé, ale musím se přiznat, že jsem to čekala ještě horší, takže mě to v něčem i docela překvapilo.
Vyhnání z ráje
Věrko?
Věrko, Věrko, s novými filmy to jde opravdu s kopce. Normálně bych Vyhnání z ráje asi vynechala, ale když koukám kvůli bakalářce na všechno, tak prostě na všechno. Ano, tento film je pro mě ztráta času. Tragické "výkony" neherců, ač jindy to u Chytilové s neherci docela fungovalo, celé to působí jako trapná exhibice, manýra. Ano, našla by se hluboko pod povrchem i nějaká důležitá myšlenka, kterou nám chce Chytilová sdělit, leč museli byste hledat důkladně. A možná byste ani nic nenašli. Navíc pohledy na rozteklá nahá těla byly opravdu nechutné. Je to holt hodně kontroverzní a já jsem to nedokázala strávit.
Mí Pražané mi rozumějí
Nepovedené
První polistopadový film Věry Chytilové mě nezaujal. Myslím, že její nejlepší kousky mám dávno za sebou (jedu popořadě od počátku) a nic moc skvělého mě už nečeká. Je utrpení, v kontextu toho, že vím, jaké dobré filmy natočila, koukat na takový film jako Mí Pražané mi rozumějí. Jak všude vidím nějakou závažnou myšlenku, tady ji postrádám. Je to celé takové šáhlé, nepřesvědčivé, nedotažené. Tohle se opravdu nepovedlo, nudila jsem se. Ještě že stopáž je docela přívětivá.
Shrek Forever After
Zvonec a pohádky je konec
Na čtyřku jsem se podívala jenom z nostalgie po dobrých časech. A taky že se ptám, kde je ta skvělá jednička a dvojka? Ani třetí díl se mi nelíbil, čtyřka si sice pověst trochu vylepšila, ale starý dobrý Shrek už to není. Doufám, že je to poslední díl a nechají zlobra navždy spát, aby to snad nebylo ještě horší. Film, z něhož je cítit, že se točil pro peníze, že je to nastavovaná kaše. Nebyly tam nápady a tolik srandovní momenty jako v prvních dílech, neříkám, že jsem se vůbec nepobavila nebo že jsem se nudila, to ne, ale rozhodně to nebylo ono. Bohužel jsem to tak nějak čekala.
Flightplan
Flightplan
Kdyby film běžel jen tak v televizi (a že už běžel), nevyhledala bych ho a nechala bych ho proplout. Když ho ale pustili v autobuse a já neměla co dělat, uvítala jsem to. Jodie Foster dodávala filmu ty správné grády, zpočátku se to slibně rozjelo (zvláště když jste stále tápali, jestli je ta matka šílená, nebo není), mělo to šťávu, náboj a napětí, ale když se film blížil do finiše, to všechno jmenované se až nepěkně rychle vytrácelo a z napínavého thrilleru se postupně stala docela ptákovina a vás zamrzelo, že pointa nebyla vypiplanější.
The Notebook
Notebook
Docela nerozumím tak vysokému hodnocení tady i jinde, buď jsem na žánr romantických filmů moc náročná, nebo jsem mimo či v současné době vůči takovému žánru imunní, každopádně nadšení sdílet nebudu. Herecky to bylo příjemně ztvárněné, ale opět se tu opakovalo to, co u romantických filmů ve většině případů bývá - bylo to moc předvídatelné, taky trochu přitažené za vlasy... Příběh je vlastně vcelku primitivní (ale to nevnímám jako minus), cukrkandlu mohlo být mnohem více, tady se to ještě dá, jenže romantický film s větším hodnocením prostě musí vypadat jinak, musí tam být vášeň a u mě vyvolané emoce - jako třeba u Madisonských mostů nebo tak.
Kopytem sem, kopytem tam
Kapka krve ještě nikoho (ne)zabila?
Po několika pro mě až překvapivě dobrých filmech Chytilové (koukám od začátku) přišel snímek Kopytem sem, kopytem tam, který mě ale zase vrátil z nebeských výšin na tvrdou zem. Nudila jsem se, byla zvyklá na krásnou stopáž hodinu a půl a dostala dvouhodinový nášup... Jo, mělo to poselství a téma, chtělo nám to něco říct, jak to je u Chytilové zvykem, ale mě to šíleně nudilo. Škoda.
Vlčí bouda
Nechytilovské
Na Vlčí boudu jsem se těšila, protože Chytilová, horor, mimozemšťani, horská chata ve sněhu, to mi nějak nešlo dohromady. Kde jsou vztahy, ženské, chlapi? Ale kuš s nimi, tohle je sice úplně jiné, ovšem dost dobré. Výborně vybudovaná sugestivní atmosféra, hororové prvky, mimozemská hudba, strach, ale i naštěstí ne moc čpějící moralita. Naprosto jiná Chytilová, až vás to překvapí. Zato si ale tento film určitě zapamatujete.
Faunovo velmi pozdní odpoledne
Suchařípa
Faunovo velmi pozdní odpoledne je trochu jiný film Věry Chytilové. Jiný v tom, že tady není tak feministické ladění, ale přesto tam nějaká jízlivost proti chlapům zůstala. Leoš Suchařípa byl skvělý. Nejprve jsem nechápala, co na něm holky vidí, ale pak jsem taky uviděla nějaké kouzlo. Ideální typ pro roli - ne krasavec na první pohled, ale něco v něm bylo. Líbilo se mi zachycení Prahy, taky pointa na konec. Opět to mělo myšlenku, ač to byly jenom takové epizodky, příjemně to utíkalo. A větu "Člověka nejlépe zničíme, když mu vsugerujeme, že ho milujeme" si budu ještě dlouho pamatovat.
Kalamita
Kalamita
Jsem ráda, že se Chytilové podařilo Kalamitu dokončit, i když v půlce se natáčení kvůli příkazu shora muselo přerušit a byly, jako tradičně, i jiné problémy. Bolek Polívka je tady v trochu nezvyklé roli, sice tu opět má prostor pro trochu komiky, ale veskrze je to role vážná. Proto překvapení. Ženské herečky jenom doplňují Polívku a dělají mu spíše křoví, krásná je zasněžená krajina, která tady hraje snad prim. Závěrečná kalamita se zasypáním vlaku mohla být ještě více dramatická, ale o ni jako takovou tu asi nešlo. Kalamita se mi docela líbila, jsem ráda, že si ve "své" Chytilové začínám nalézat oblibu.
Hra o jablko
Svár muže a ženy
Hra o jablko, film o sváru mezi mužem a ženou, kdy právě ono jablko, typická chytilovská rekvizita, má důlěžitou symbolickou roli, mě bavila. Nenudila jsem se, se zájmem jsem pozorovala výbornou Dášu Bláhovou, vyjukaného a přesto protřelého Menzela jako doktůrka, co nenechá žádnou sukni na pokoji. Rychle jsem se do příběhu dostala, přemýšlela jsem o údělu ženy a nejen o tom (to je u Chytilové typické, že budete při filmu přemýšlet). Naturalistické záběry porodu mi nevadily, čekala jsem to horší. A konec je takový symbolický, každý si může dosadit do příběhu své zakončení. Na konec bych jen dodala, že mi to jako feministický film nepřišlo.
Ovoce stromů rajských jíme
Neuchopitelné
Těžce uchopitelné, to jsou přesná slova. A ona docela sedí na celou Chytilovou, na většinu její tvorby. Ovoce stromů rajských jíme je podobenství, takže nehledejte žádný extra příběh, ale pátrejte po významech, asociativně si spojujte obrazy... Je tady opět dost otisknutá osoba Ester Krumbachové a celé je to hodně chytilovské. Kdo ji zná, ví, co tím myslím. Líbila se mi symbolika barev, hra s barvou šatů, objevení se typického předmětu jejích filmů - jablka. Něco jsem si z toho odnesla, a o to asi šlo. Stěžejní dilema, které tam je - ochutnat jablko a poznat, ovšem nést následky, nebo neochutnat, nepoznat, ale žít si v poklidu, jsem si nejprve asi přečetla, ale myslím, že z toho vydedukovat jde. Chytilová ráda klade otázky a pak zkoumá, co s tím člověk udělá. Tady je tomu nejinak. Přese všechno mě film ne vždy bavil.
O něčem jiném
O něčem jiném
Začínám se Věrce dostávat pod kůži. Ke zhlédnutí jejích filmů je myslím velice dobré si přečíst něco ze zákulisí, pomůže to, člověk získá jiný náhled. Opět to má silné téma, něco, co nám chce Chytilová sdělit. Každý její film je o něčem, tady je to ještě silnější. Jako ženskou mě logicky film o ženách, které jsou v jeho čele, zaujme více, než kdyby byl hlavní postavou chlap. Jako ženská je chápu. Nebudu tady analyzovat jejich charaktery a motivy, to si nechám na bakalářku, jen řeknu, že postavy jsou vykresleny dobře. K tomu dodejme opět krásnou kameru, zajímavý styl - konfrontace reálné hrdinky a jejího skutečného závodu s vymyšleným příběhem ženské z domácnosti. Ty dvě jsou tak jiné, ale to je jen zdánlivé. Ve skutečnosti toho mají mnoho společného. A jsem ráda, že Chytilová nepoužila násilný konec, kdy by se hrdinky potkaly a propojil by se tak jejich příběh. Ten je už totiž propojen.
Strop
Strop
Prvotina (když nepočítám studentské práce a filmy) Věry Chytilové mi konečně neunikla. Vzhledem k tématu mé bakalářky už mám něco načteno a na její filmy tak mám jiný pohled. Strop se mi líbil. Téma vychází z osobních zkušeností režisérky, ukazuje svět modelingu se vší svou povrchností (což se dodnes myslím nezměnilo), a to v čele s tápající hrdinkou, která chápe, že tenhle svět nakonec nebude pro ni to pravé ořechové, jen nějak ještě nedosáhla svého stropu, hranice, za kterou už nebude schopna jít. A o tom to je taky, o hranicích, které má každý z nás. Zajímavá koncepce a příslib do budoucna, že od Chytilové ještě můžeme čekat velké věci.
Pytel blech
Pytel blech
Pytel blech - skupina rozjívených děvčat na intru. Film si Chytilová doslova vydupala (jako ostatně mnoho filmů), má spoustu zajímavých míst, tradičně dobrou Šofrovu kameru, ale ve výsledku mě oslovil méně než předchozí Strop. Oceňuji zapojení neherců, autentičnost v rámci možností, nápady.
Zerkalo
Matka
Můj druhý Tarkovský. Ještě se chystám na jeden jeho film a pak si chci od něj odpočinout, není to lehký tvůrce, jeho filmy člověk asi musí strávit a pak se k nim po čase vrátit. Stále jsem v něm bohužel nenašla zalíbení, což jsem ostatně trochu čekala, už podle popisů příběhů jsem tušila, že to pro mě nebude to pravé. Ale stále doufám, že se to někdy zlomí. Zrcadlo je prakticky jen sledem volně navazujících asociací, které se v režisérově mysli objevily při vzpomínání na dětství, krajinu v Rusku, kde trávil čas. Proto se to těžce chápe i hodnotí. Divák jako by nevěděl, co si o tom všem má myslet. Líbily se mi recitace básní s pohledy na krajinu v pozadí, místy mě ta poetika uhranula, místy mě to nebavilo... Prostě jako na houpačce. Hodnotím, jak hodnotím, opět s příslibem do budoucna, že to snad někdy bude lepší.
Stalker
Filozofie
Je až trestuhodné, že jsem doposud žádné dílo Tarkovského neviděla. Už dlouho jsem toužila to napravit, zvláště když na katedře jsou profesoři, kteří Tarkovského zbožňují a Tarkovský sám je jedna státnicová otázka, ale jaksi jsem neměla sílu, odvahu či co. On to vůbec není jednoduchý film. Myslím si, že ani jedno zhlédnutí nestačí, že dneska ten film asi úplně nedocením, ale že to třeba jednou teprve přijde. Každopádně je to dílo nesmírně zajímavé. Nejsem moc velký fanda sci-fi, ale zde bylo sci-fi v příjemné, na druhé straně v těžké kombinaci s filozofií. To dá divákovi zabrat - ty symboly, narážky, otázky, nad kterými musíte přemýšlet. Zvláště monology na konci mě dostaly. Co musím rovněž ocenit, to jsou hrátky s barvami. Paráda. Celkově je to ale dílo, jak už jsem řekla, hodně těžké na percepci, snad si ho někdy užiju více, dnes mě to bavilo a místy nebavilo a nevěděla jsem, co si o filmu mám myslet. Z úcty k Tarkovskému dávám 70, a to s příslibem do budoucna, že třeba někdy hodnocení ještě zvednu.
À bout de souffle
Novelle vague
Ve škole chodím na seminář o francouzské nové vlně, proto si postupně vybírám tituly velikánů, které mi dosud unikaly, ale chci (a musím) je vidět. Už pro svůj lepší pocit, že jsem se zase dovzdělala. Na úvod jsem si vybrala jednu z největších klasik a režiséra Godarda. Technické zpracování, vzbouření se konvencí, to oceňuji, mladý Belmondo je taky skvělý a Patricia je krásná, ovšem nemůžu jít s hodnocením výše. Čekala jsem více, film mě nepolapil tak, jak jsem předpokládala. Mezi snímky mám ještě jiné tipy, které mě snad okouzlí více, tak uvidíme. Jsem ráda, že jsem U konce s dechem viděla, času stráveného díváním se nelituji, ale nebyla to pro mě taková bomba.
Sex and the City 2
I am woman
Doháním své filmové resty z léta, teď přišla řada na Sex ve městě 2. Seriál mám zkouknutý celý, znám lepší, ale líbil se mi a užívala jsem si ho. První film byl také fajn, neohrnovala jsem nad ním nos jenom proto, že pro filmové fajnšmekry to není. S filmem číslo dvě to je horší. Doufám, že je také filmem posledním, připadá mi, že holky si své prožily a další příhody jsou jen takovým umělým natahováním děje. Tady to bylo znát. Přiznejme si to, Carrie a spol. jsou za zenitem, už to prostě nikdy nemůžou být ty svobodné holky, na jaké jsme zvyklí ze seriálu. Zestárly, zmoudřely, usadily se. A věci, které pro ně byly příznačné kdysi, teď působí uměle. Tady to bylo samá reklama, sem tam vtípek, u kterého jsem se uchechtla, jedno velké ách nad Abú Dhabí (a to asi bylo i účelem), jiné odůvodnění, proč holky musely jet zrovna tam nebo proč vůbec někam musely jet, nevidím. Spíše to lahodilo divákovu oku. Nebyla to taková katastrofa, na jakou jsem se podvědomě připravovala, ale přesto bylo znát, že je to uměle natahované a s chatrným scénářem. Škoda, myslím, že by už holky měli nechat být, aby nám zbyla nostalgie, ale abychom náhodou díky sestupné kvalitě filmů o nich neztratili mínění.
Toy Story 3
Huges and kisses to everyone :-)
Ani se mi nechce věřit, že přidávám teprve pátý názor, dle mého je Toy Story film, který táhne. Mě táhl od počátku, do kina jsem se ale nedostala a než jsem se koukla, uplynula dlouhá doba. Teď si můžu říct jenom: konečně jsem to viděla. Rozhodně nepřišlo žádné zklamání, to by ostatně u Pixaru bylo výjimečné, navíc je Toy Story osvědčená značka. Tvůrci si se snímkem opět vyhráli do poslední kapky, příběh je propracovaný, možná to není pro úplně malé děti, ale výhodou je, že to není ani infantilní, tudíž se s klidem podívají i dospělí. Přese všechno je film dojímavým a roztomilým, koukala jsem se s nostalgií a rozplývala se nejen nad hračkami, ale také jsem se smála vtípkům Barbie a Kena, bavila se... Nenudila jsem se a ani jsem nekroutila hlavou, že je to moc jednoduché. Bylo to skvělé a propracované v každém ohledu.
Super Size Me
Mazec
O Super Size Me jsem se doslechla hned, jakmile šel do kin, přesto jsem tento dokument, po jehož zhlédnutí do McDonaldu jen tak nepůjdete, viděla až teď. Jako správný dokument má ruční kameru, sem tam záběr ujede, ale to jsou malé vady na kráse, tady to není podstatné. Tady je důležitá edukativnost, věřím, že tento film něčeho dosáhl, pokud aspoň pár lidí přesvědčil, že jídlo ve fast-foodech není zdravé, že extrémní konzumace toho jídla dokáže zničit zdraví, pak myslím, že to mělo smysl točit. Film přináší spoustu zajímavých faktů, je točen tak, že vás sledování baví a nenudí... Více takových!
Red
RED
Red přišlo (pro mě) jako blesk z čistého nebe a svým námětem a obsazením mě zaujalo. Vidět svou oblíbenkyni Helen Mirren střílet ze samopalu? To bylo lákavé, Bruce Willis mi je ze všech akčních hrdinů zdaleka nejsympatičtější a i jeho obsazení mě nalákalo. Na Red jsem se tedy těšila, ač žánr akčních komedií mě moc nebere. Příjemně jsem se uvolnila, nic jsem neočekávala, hlavně žádný náročný film, no a Red mě pobavil, užila jsem si to, nenudila jsem se. Herecké obsazení, na první pohled šílené, nakonec fungovalo, film drželo pohromadě, vlastně díky němu to bylo to pravé ořechové. Byla to jízda, zábava, příjemně strávené necelé dvě hodinky. Film s celkem banálním námětem byl povýšen na příjemné dílko, které si divák užije a vycítí, že to není jen tak ledajaká střílečka.
The Social Network
Líbí se mi
Když jsem se dozvěděla, že se točí film o Facebooku, nějak jsem si nebyla schopna představit, jak to asi bude vypadat. Ale Fincher z toho udělal docela slušné vztahové drama! Facebook tady vůbec nehraje hlavní roli, je to spíše taková pomocná berlička pro rozehrání příběhu, kde uvidíme, jak peníze vládnou světu, jak dokáží rozeštvat lidi, kteří by se předtím dali nazývat přáteli. Mně se líbil i předchozí Benjamin Button, proto jsem čekala, že Fincher nepohoří ani u Social Network. A nepohořel. Má to napětí, spád a dramatické momenty a pro mě je z toho hezkých 80. Myslím, že už se nám rýsují potenciální oscaroví kandidáti (tohle, Počátek, snad Toy Story, které jsem ještě neviděla...).
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.027 sec. (PHP: 38% SQL: 62%)
