Indiscreet
Indiskrétní příběh
Film mě náhodou praštil do očí dnes v programu. Známá jména dvou herců - Ingrid Bergmanová a Cary Grant, k tomu vysoké hodnocení a celkem poutavý obsah, neváhala jsem. Kdybych měla hodnotit jen Caryho Granta, dávám jasnou stovku. Stačila první scéna, kdy se objevil ve dveřích (a ani nemusel mluvit), a byla jsem ztracená. Prostě jeden z mých oblíbenců a tááák nádherný chlap. Ovšem nebudu se tu rozplývat, film netvoří jeden herec. S Ingrid jsem toho moc neviděla, ale myslím, že i její jméno je sázka na jistotu a že zkazit nic neumí. Horší to nakonec bylo s filmem samotným. Čekala jsem větší zábavu, lépe odsýpající děj, nějaké větší vzrůšo. Místy to bylo nemastné neslané. Ne že bych se nudila, to ne, ale prostě to nemělu tu šťávu, kterou jsem čekala.
A Cry in the Dark / Evil Angels
Lindy Chamberlain
Opět jsem se vrhla na film, ve kterém září Meryl. Nebylo tak lehké se k němu dostat, myslím, že Výkřik ve tmě je neprávem opomíjený film Meryl. Není k tomu opomíjení totiž důvod. Máme zde silný příběh podle skutečnosti, což je vždy velké lákadlo. Sice jsem se nehroutila pod návalem emocí a že by mě to vzalo, to spíše ne, ale zajímalo mě to a nutilo dívat se dále. Meryl exceluje a přesně vystihuje polohy Lindy, když jsem se koukala na reálné obrázky rodiny, fotky..., byla jsem až překvapena, jak do detailů se film podobá skutečnosti. Líbilo se mi vyobrazení lynčujícího davu notně podporovaného médii, to bylo až nadčasové. Bylo to takové sušší, trošku retro, ovšem už kvůli Meryl to stálo za to.
Seduction of Joe Tynan, The
Meryl a Alan
O Svedení Joea Tynana bych nezavadila, kdyby mou nejoblíbenější herečkou nebyla Meryl Streep a kdybych časem nechtěla vidět úplně všechny její filmy. Ovšem nebudu radostně skákat do stropu. A nebudu ani velebit film, který je, i přes účast Meryl, přinejmenším nedobrý. Osciloval na pomezí dramatu a jakéhosi milostného příběhu, ovšem dramatu tam bylo pramálo a milostná linka byla taky jen tak naoko. Zkrátka a dobře to chtělo být vším a ve výsledku to není ničím. Je to nudné, prázdné, bez šťávy. Tu nedodá ani Meryl, ani Alan Alda, k němuž nemám žádný vyhraněný názor. Není tam vtip, není tam nic, co by mě nutilo dívat se dál, ač jsem se teda ze slušnosti dodívala. Žádné emoce, které mám u filmů tak ráda, se nedostavily. Snaha herců nepomáhá, když jejich postavy zabíjí scénář.
You Can't Take It with You
Caprovi třikrát sláva!
Já to tušila. Jsem prostě Caprova holka, jeho filmy mě totiž vždycky dostanou. Tohle je sice můj třetí Caprův snímek, avšak můžu říct, že jak jsem si nikdy neoblíbila žádného režiséra natolik, abych musela sledovat jeho filmy, tak s Caprou se mi to stalo. Láká mě čím dál tím víc. I když hned na úvod řeknu, že tohle pro mě není nejlepší Caprův film, musím jít s hodnocením setsakramentsky vysoko. Protože TO konečně přišlo. Capra totiž opět namíchal tak lahodnou pohádku s tak milými postavičkami, okořenil to velkou dávkou vtipu a svým režisérským umem, až jsem se místy hlasitě smála, sem tam měla slzy na krajíčku a taky přišel ten úžasný pocit mrazení v zádech (zde ze samé radosti). Už jsem ani nedoufala, že se to v dohledné době nějakému filmu podaří. Ale Capra to se mnou holt umí a dostal mě tam, kam chtěl.
The Lion King
Král
Animáky jsem nikdy nevyhledávala, vlastně si ani neuvědomuju, že bych kreslené/animované pohádky (protože to většinou tyhle filmy jsou) nějak zvlášť sledovala jako malá. Lví král mi přesto nějakou dobu trčel na seznamu must see a vidět jsem ho chtěla, je to přece jenom klasika. A jelikož na něj nemám sentimentální vzpomínky z dětství, musím ho bohužel hodnotit kritickým okem. Typická disneyovka, která je pro děti jako dělaná, nese s sebou morální poselství, má jímavý příběh a vše je dokresleno podmanivou hudbou. Avšak třeba zdejší Zimmerova hudba, ač byla oceněna Oscarem, mi zrovna do okna nepadla. Nezaznamenala jsem tam extra hitovky, snad jen Hakuna matata. Možná to bylo tím, že jsem film viděla v češtině, kdy v češtině byly nazpívány i písničky. Ano, sem tam jsem se uchechtla, ale že bych se hluboce dojímala, to ne. Je mi líto, že Lví král ode mě dostane "jen" 80 procent, ale to máte tak, když máte velká očekávání a naopak nemáte nostalgické vzpomínky a filmy určené převážně dětem chtě nechtě musíte hodnotit okem dospělého.
Truman Show, The
Truman
Tak trochu se stydím, že jsem tuhle klasiku, po které už jsem pošilhávala notnou dávku měsíců a možná let, konečně viděla až dnes. Každopádně vzdělání doplněno, takže směle k hodnocení. Když už si nějakou klasiku ke zhlédnutí vyberu, většinou mě nezklame. Tak nějak jsem si vypěstovala cit pro to, abych odhadla, co se mi bude líbit. To je i případ Truman Show. Lidský a milý, přesto závažný příběh nesoucí poselství, kde mi překvapivě nevadil Jim Carrey. Dojímavé, přesto k zamyšlení. Tleskám.
Usual Suspects, The
Must see
Film jsem si vyhlédla díky pověsti, vysokému hodnocení a taky uvedení v seznamu goldies. A nelituju ani náhodou. Poctivá filmařina, to už tu sice někdy zaznělo, ale prostě se musím opakovat. Mám ráda chytré filmy s šokující pointou, tady se to vyplnilo. Sice jsem si asi půl hodiny před koncem říkala: "Ha, teď jsem na vás vyzrála, už mi to došlo." A pak přišly poslední minuty, hrnek vyšetřovatele se roztříštil o zem a já si jen s úsměvem a uznáním, že mě dostali, v duchu říkala: "No jasně! Já byla ale blbá!"
Leon
Leon s kytkou
V době, kdy si Natalie Portman pomalu chystá děkovnou oscarovou řeč, jsem se podívala na film, kterým začala a kterým se prosadila a ukázala, že v sobě má kus talentu. Nedívala jsem se ale jenom kvůli ní, už předem jsem tušila, že ústřední herecké trio má co nabídnout samo o sobě a že film stojící v žebříčcích tak vysoko a pyšnící se přízviskem klasika nemůže být špatný. Zkrátka a dobře Leona jsem chtěla vidět strašně dlouho a vlastně ani nevím, proč jsem se k němu dostala až teď. Gangsterky nejsou sice mým šálkem čaje, jenže tuhle ozvláštňuje právě nesourodá dvojice (která mi mimochodem dost připomněla Opravdovou kuráž). Jemně vykreslené charaktery, hollywoodský film, ale přesto na vás dýchne atmosféra Francie. Nenudí, strhne, lacině neždíme emoce, ač prostor by tu pro to byl.
Solyaris
Do nitra člověka
Lemovo Solaris znám z hodin češtiny, naštěstí jsem neviděla novodobou verzi a nejprve jsem se podívala na klasika Tarkovského. A opět je to Tarkovský v ryzí podobě. Ukázal, že sci-fi se dá natočit bez hory speciálních efektů a scén s milionem komparsistů, z toho by se mohlo zdát, že po obrazové stránce to bude nic moc. Opak je ale pravdou, kamera, záběry, to vše je krásné a dost dobré. Hudba, filozofické otázky, pomalé záběry, minimum slov, všechno přispívá k jedinečné atmosféře, ovšem markantní délka a právě takovýto až poetický styl se u mě většinou nesetkávají s nadšením a i po třetím Tarkovského filmu můžu říct, že cestu jsem si k němu stále bohužel nenašla. Uznávám ho jako jedinečného tvůrce, ale prostě není pro mě.
When Harry Met Sally...
Romantika
Když si chce člověk odpočinout u filmu, ideální je romantická komedie. Dnešní zástupci tohoto žánru jsou bohužel dost často bezduchá a tupá dílka, na která většinou nemám nervy, proto lovím ve starých dobrých vodách. A ideální romantická komedie, která z vás neždíme potoky slz, která naplňuje obě slova z názvu svého žánru - romantika, komedie (čili se smějete), je právě film Když Harry potkal Sally. Navrch má film uvěřitelný a dobrý scénář, roztomilou Meg Ryan a z filmu čišící inteligenci, ne hloupost. Klasika, jak má být.
Quatre cents coups, Les
André Bazinovi...
Stydím se, že z tak zásadního období kinematografie, jakým francouzská nová vlna bezesporu byla, jsem doposud neviděla skoro nic, ale alespoň mám v hledáčku spoustu snímků té doby, které mě námětem zaujaly a na které se postupně chystám podívat. Dnes přišla řada na Truffauta. Podle diváckých i kritických hodnocení snad nenatočil průměrný film, Nikdo mne nemá rád, jeho celovečerní debut, pro mě byla ideální volba toho, kde s Truffautem začít. Možná jsem čekala trochu více, trochu více emocí, ale přesto mě film dokázal zlákat, bavil mě. Silné téma v centru dění, konfrontace dětského a dospělého světa s tím, že dospělí dětem mnohdy nerozumí a mnohdy jsou to oni, kteří dělají boty... K tomu krásné a netradiční záběry Paříže, náznaky experimentování a nonkonformity... Jenže pořád jako by tomu něco chybělo. Tuším, že Truffaut své ještě řekne v pozdějších filmech.
True Grit
Hon na Chaneyho
Nevím, co proti tomuto filmu všichni mají, mně se líbil. Neznám jeho předlohu, takže nemůžu porovnávat, kdybych ji znala, asi by bylo moje hodnocení horší, ale v tomhle má nový True Grit u mě kliku. Coenovky mám většinou ráda, jsou prostě jiné než mainstream. Westerny samy o sobě sice moc nemusím, ale True Grit si mě nakonec získal. Jeff Bridges byl skvělý, vlastně to bylo sólo pro Bridgese, tenhle film. Malá Hailee je příslibem do budoucna. Takové rázné ženské postavy, které si nenechají nic líbit a chlapům klidně nakopou pr.el, jsou mi blízké, i proto jsem jí fandila. Uznávám, že první část měla pomalejší rozjezd, ale pak se to stupňovalo a nakonec mě film přesvědčil o své kvalitě. Asi bych tomu nedávala tolik nominací na Oscara, sošek podle mě nakonec stejně moc nebude, jestli vůbec nějaká bude, ale minimálně herci si všechny ovace zaslouží. Pro mě rozhodně lepší film než jiní oscaroví konkurenti (např. Fighter apod.). Coeni si u mě tímto filmem reputaci rozhodně nezkazili.
King's Speech, The
Lionel a Bertík
Na tenhle film jsem se dlouho těšila, zaznamenala jsem jej v souvislosti s různými filmovými cenami. Námět mě zaujal, zaujali mě herci. Pro Colina Firtha, štramáka v nejlepších letech, začínám mít v poslední době slabost a vidět Helen Bonham Carter trochu v jiné úloze než hrát nějakou čarodějnici a podobnou postavu, je také příjemná změna. Po zhlédnutí musím říct, že pro mě je to, hned po Black Swan, nejlepší snímek za uplynulou sezonu, kam počítám všechna díla, která nyní jen mohou pomýšlet na Oscary. Pro mě nádherný příklad komorního dramatu, a to já ráda. Je to historický film, a přece není. Nevidíte žádné velkolepé bitvy, milion komparsistů a rozmáchlé záběry či patos, ale vidíte zápas jednoho člověka, který má přesto v dějinách své nezastupitelné místo. Mě jeho zápas ke konci dojal, nestydím se za to. Troufám si říct, že Colin Firth si pro Oscara dojde. A ze srdce bych filmu přála sošek ještě více.
Tonka Šibenice
Vdova po oběšenci
Tonka Šibenice mě lákala nesmírně dlouho. Zajímavý námět, herci, kteří mě baví... A opravdu musím říct, že je to pro mě jeden z nejlepších filmů, co Češi v prvopočátcích naší kinematografie natočili. Mám ráda Věru Baranovskaju, Ita Rina, to je kráska, symbol filmů němé éry. Navíc narozena ve stejný den jako já, cožpak jde nemít ji ráda? Co se týče příběhu, mě bavil. Rozhodně nenudí, přinese dráma... Na svou dobu skutečně výtečný snímek. Co na svou dobu, dodnes nám má co dát, dodnes to není vyčpělý film.
The Fighter
Box
Řeknu upřímně, že bych o tenhle film nezavadila, kdyby nefiguroval na Glóbech a pravděpodobně i na Oscarech. Chápu, že box tady není ústředním tématem, že je to spíše o vztazích v jedné porouchané americké rodině, ale přece jenom je box jakýmsi pojítkem. A filmů o boxu tu pár bylo, byly lepší. Neskutečně jsem trpěla u postav - matka, sestry a Dicky byly postavy neskutečně protivné, často jsem u dívání zatínala svoji vlastní pěst. Pro mě je vítězem filmu Mark Wahlberg, ten mi byl jako jeden z mála sympatický. Ale i tak myslím, že Bale si pro Oscara půjde... Plusem filmu je, že je natočen podle skutečných událostí, minusem jeho rozvleklost a nuda, která mě provázela, pokud nepočítám posledních dvacet minut. Kdyby nebylo těch, nevím, nevím, jak by u mě film dopadl. Kdyby naopak film podle posledních dvaceti minut vypadal celý, bylo by to mnohem lepší. Takhle je pro mě Fighter snímek, kde vyniknou herci, ale sám o sobě topu nej filmů za minulý rok rozhodně nedosahuje.
127 Hours
Utah
Film jsem zaregistrovala, až jsem jej uviděla v seznamu filmů nominovaných na Glóby. Musím se přiznat, že jsem netušila, o čem to je a do čeho následně půjdu. Jelikož jsem nic nečekala, logicky nemohlo přijít ani zklamání. Jedná se o dobrý, dost dobrý snímek sezony, sice se u mě nevyšvihne na vrchol, ale hodnotím ho veskrze kladně. Příběhy podle skutečnosti mám ráda, takže v tomhle má film plus. Boylova předchozí tvorba se mi líbila, takže jsem tušila, že špatné to rozhodně nebude. Drama jednoho herce James Franco, pro mě dosud skoro neznámý herec, kterého jsem nějak ignorovala, zvládl na výbornou. Emoce, napětí je dávkováno umírněně, chvílemi jsem se sice koukala po hodinkách, ale pak zase přišla dobrá scéna... Pro mě akorátních sedmdesát procent. Konec mě dostal, ale byla tam prostě slabší místa.
Wall Street 2: Money Never Sleeps
Wall Street
Jedničku jsem neviděla, snad to někdy doženu, ale dvojku jsem si nemohla nechat ujít. Je aktuální a chtěla jsem vidět Michaela Douglase, před kterým smekám, byl parádní a točit takový film v situaci, v jaké je, chce potlesk a uznání. Příjemní byli i Shia a Carey, ta je mi sympatická už od An Education. Shiu jsem donedávna měla zafixovaného jako mladíka z Transformers, je příjemné vidět pohledného mladého herce, který profesně i životně zraje. Celkově mě film bavil, vyprávění mělo spád. A k tomu ten krásný New York a manhattanská panoramata!
Town, The
Affleck
Přišla řada na další film, který se prozatím objevuje v nominacích na různé filmové ceny. Na The Town jsem se vrhla plna očekávání, protože Ben Affleck už mi svou režijní prvotinou Gone, Baby, Gone naznačil, že je rozhodně lepší režisér než herec. A The Town to jenom potvrdilo. Pro mě příjemný film, sice variací na kriminálky a filmy plné loupeží už tu bylo dost, ale The Town přesto dokáže bavit, držet napětí.
Kids Are All Right, The
Kids are all right
Jak ta sjíždím filmy, které letos pravděpodobně promluví do různých filmových cen, nemůžu vynechat ani Děcka jsou v pohodě. Tento snímek jsem zaznamenala až v poslední době, ale vcelku mě zaujal. Obě hlavní herečky jsou u mě v pohodě, jejich lesbický vztah jsem jim tady věřila, takže tohle vidím jako plus. Celkově je to takový příjemný snímek, který vás nebude nudit, může se zdát, že téma je kontroverzní, ale na mě to tak vůbec nepůsobilo. Bylo to zvláštní, netypické, nemainstreamové, za což taky chválím. Nevím, jestli se někdy podívám znovu a na jak dlouho si ten film budu pamatovat, ale službu v podobě příjemné zábavy pro mě odvedl.
Black Swan
Na Měsíci a zpět
Když jsem před nějakým časem zaznamenala Black Swan, říkala jsem si, že tohle by mohlo být po dlouhé době to, co mě přiková k židli. Pak přišly pozitivní recenze, nominace na Zlaté glóby a já začala tušit, že Black Swan mě nezklame a že jsem se nespletla. Těšila jsem se ještě více. A po zhlédnutí musím říct jedině: wow! Darren Aronofsky je režisér s velkým potenciálem, prakticky žádný jeho film, ač jsem jich zase neviděla mnoho, mě nezklamal, ba právě naopak. Letos má sice svou pozici těžkou, konkurence je vysoká, ale u mě si tu pozici vydobyl. Natalie Portman si podle mě směle kráčí pro Oscara, to, co předvedla, bylo famózní. Co k samému filmu? Já ani nevím. Přikoval mě k židli, málem jsem si sem tam ukousala nehty napětím, byly tam okamžiky, které mě pobavily, ale to drama, to drama! Po stránce formální neskutečně vypiplané, a to tak, že to s obsahem souzní a dodává to tomu ty správné grády. Já už ani nevím, mám v sobě tolik pozitivních pocitů. Myslím, že u sebe můžu mluvit o letošním nejlepším filmu.
Rabbit Hole
Dítě
Opět se blíží oscarová sezona a lze vypozorovat, že i tenhle film do ní možná promluví, tudíž jsem nezaváhala a na Rabbit Hole se podívala. Film o ztrátě dítěte není ve světě kinematografie žádnou novinkou, ale tenhle je dělán s citem, připadalo mi, že emoce lacině neždíme za každou cenu. Teda aspoň ze mě je nevyždímal, ale přesto jsem se necítila nějak ochuzena nebo tak. Ústřední herecký pár k sobě ladil a byl příjemný, i na Nicole se dívalo dobře, někdy s ní mívám problémy. Celkem poklidně, příjemně to uteklo, užila jsem si to, ač to je smutný film, smutně se po něm necítím, spíše tak nějak vyrovnaně.
You Will Meet a Tall Dark Stranger
Allenova novinka
Woody Allen je režisér, ke kterému se vždycky ráda vracím, až na pár výjimek jsem viděla snad všechny jeho filmy a moc ráda zkouknu i úplné novinky. Už jsem si tak nějak zvykla, že ve svých současných filmech neuvidím samotného Woodyho jako neurotika a že jsou obecně jeho novinky trochu jinde, byť se staršími kousky mají leccos společného. New York opět nahradila stará dobrá Evropa, ale zůstaly vztahy, jejich propletence, taky humor a nadhled, se kterým umí podat filmy snad jen Woody Allen. Herci byli příjemní, nikdo zvláště nevyčníval, spíše se doplňovali a ladili se sebou. Tato vztahová romance vás nesrazí na kolena, ale příjemně pobaví a určitě vás nebude nudit.
L'arnacoeur
Svěží
Romantickým snímkům moc neholduji, protože jsou většinou všechny na jedno brdo, jsou prošpikované klišé, nemají hlavu a patu a jen stěží se mezi nimi najde něco, co stojí za pozornost. Ne tak v případě (K)lamače, to je pro mě skutečně svěží, neodolatelný snímek, kterému nějaké to romantické klišé ráda odpustím. Nejprve jsem si nemohla zvyknout na Vanessu Paradis, ale pak mě dostala i ona. Film jsem si užívala a celkově mě okouzlil a vytvořil mi úsměv na rtech, takže nemám důvod hodnotit méně.
Postcards from the Edge
Postcard
Když koukám na více a více filmů s Meryl, přemýšlím, proč už takovou dobu nezískala Oscara. Není to tím, že by hrála špatně. Ale pak se vždycky kouknu na nějaký film, za který byla nominována, a Pohlednice z Hollywoodu není výjimka, a zjišťuju, že hodně z těch filmů zkrátka není tak dobrých, že to bude asi její handicap, možná dobrá postava (skvěle zahraná) v průměrném filmu zanikne. To si říkám i tady. Pohlednice z Hollywoodu měla neskutečný potenciál, dalo by se z toho vytěžit silné drama, které by sošky mohlo nést, navíc když vidím jméno režiséra Mikea Nicholse a vzpomínám, jaké skvělé filmy mimo jiné natočil, nechce se mi ani věřit, že z takové spolupráce vznikl tak průměrný film. Je to velká škoda, Meryl tady válí i jako zpěvačka (ty písničky znám už hodně dlouho samostatně), jako herečka je to samozřejmost... A všechno se to tak nějak ztrácí a vyšumí to, film vás ani dvakrát nebaví...
Streetcar Named Desire, A
Drama
Tennessee Williams byl skvělý dramatik a nejinak tomu bylo v případě Tramvaje do stanice Touhy. Film, který mě vždy lákal, protože jsem tušila, že to bude skvělé drama. A taky že bylo. Je tu znát divadelní původ, jedny kulisy, pár postav, které jsou ale charakterově propracované. Zasloužené ceny za skvělé herecké výkony, možnost vidět Marlona Branda jako mladičkého, ale už tady s příslibem, že tohle je svůdník jaksepatří. Silný scénář se vzrůstajícím napětím, vytříbené dialogy, gradující druhá polovina odkrývající šílenství hlavní hrdinky. Nestárnoucí a kvalitní snímek, který nám má stále co říct.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.143 sec. (PHP: 4% SQL: 96%)
