Monty Python and the Holy Grail
Monty
Moje první setkání s Monty Pythony a nedá se říct, že by dopadlo zrovna slavně. Nebýt toho, že je film v imdb top 250, asi bych o něj nezavadila a tuto specifickou skupinku britských umělců bych dále ignorovala. Kladem filmu byla jeho krátká délka, záporem pak pro mě nedějovost a jen jakési volné spojení scének vtipných i méně vtipných (těch bylo podstatně více). U mě ten film bohužel nezafungoval a tenhle styl humoru mi nesedl.
Jane Eyre
Jane Eyre
Příběh znám, ač jsem jej nikdy nečetla. Z tvorby Charlotte Brontëové jsem četla jedinou knihu a nedá se říct, že by zrovna ona byla tím spisovatelem, ke kterému bych měla chuť se vracet. Viděla jsem neméně kvalitní adaptaci z roku 1996, která se mi líbila. Na novou Janu Eyrovou jsem se těšila, a to i díky jménům Judi Dench a Mia Wasikowska. Ani jedna nezklamala, stejně jako byl vynikající Michael Fassbender. Mia není prototyp klasické krásky, ale o to více je zajímavá. A myslím, že ona jako osobnost objevila pro Janu Eyrovou další dimenzi. Dodala jí nevšednost. Příběh je v porovnání se zmiňovanou adaptací podán temněji, což mě docela potěšilo. Je to nesmírně kvalitní zpracování, temné barvy, krásy Anglie, hudba, herci, to všechno tvoří komorní drama jak má být. Film funguje a myslím, že vyznívá přesně tak, jak si to tvůrci přáli.
Goodfellas
Mafiáni
Filmy Scorseseho a vůbec filmy celé té generace tzv. spratků (režiséři, kteří začali tvořit v 70. letech v USA) zrovna nepatří k těm, které bych milovala a cíleně vyhledávala. Mafiáni ale byli umístěni docela dost vysoko v žebříčku imdb, takže jsem se s mírnou skepsí rozhodla podívat. V průběhu dívání jsem úplně zapomněla, že je snímek inspirován skutečností, takže mě to na konci mírně pozitivně překvapilo. Děj se místy vlekl, ale byl vyvážen akcí a vtípky. Herci byli skvělí. Já od tohoto filmu zase tolik nečekala, takže mě ani nemohl moc zklamat. Sice se na něj znovu asi nepodívám (opět je tu vcelku markantní délka), ale jsem ráda, že jsem ho viděla. Vlastně jsem si to docela užila.
Arthur
Arthur
Na film jsem se podívala kvůli Helen Mirren, své oblíbenkyni. Jejích starších filmů jsem viděla dost, a protože ty zbývající se těžce shánějí, vrhla jsem se na nějakou její novinku. Zpočátku jsem myslela, že Arthur bude spíše taková jednodušší komedie, skoro až bezduchá, takže jsem neočekávala zhola nic. Ale chyba lávky, tenhle snímek mě docela překvapil. Helen ukázal zase (pro mě) v trochu jiné roli. Russela Branda až tak neznám, moc sympatický mi sice nebyl, ale když se zaměřím na film jako takový, po celou dobu mě bavil. Místy byl sice šílený, ale také mě dokázal dojmout, což je něco, co jsem nečekala vůbec. Nemůžu hodnotit nízko.
Fight Club
Cool
Koukla jsem se na film, který Fincher natočil ještě v době, kdy rozhodně nebyl až tak známým a zavedeným režisérem. Pokud bych o nějakém filmu měla říct, že je cool, bude to Klub rváčů. Zajímavý styl vyprávění, relativně zajímavá pointa, drsnost v každém koutě, kvalitní herci. Snímek mi krásně zapadl mezi "divné" filmy Finchera. A nesmím zapomenout pochválit závěrečný vtípek s podprahovým záběrem.
Prime Suspect 2
Podezřelý
Můj druhý film Hlavní podezřelý, který je na dlouhou dobu zároveň posledním, protože byť je tato detektivka navýsost skvělá, je těžce sehnatelná a televize ji také moc neregistrují. Když už, tak začíná kolem jedenácti večer. I druhý díl, opět tří a půl hodiny trvající, si drží vysoký kvalitativní standard. Opět tu je úžasná Helen Mirren, jejíž postava mě neskutečně zajímá, takže film rychle uteče. Ovšem první díl na mě zapůsobil jako zjevení a u druhého už jsem věděla, co mě čeká. Trochu mě mrzí odsunutí zajímavé dějové linky, a to boj Jane proti mužskému kolektivu, který ji prostě nebere, do pozadí. Sice se tato postava vyvíjí a ani tentokrát jí chlapi práci neulehčují, ale už to nemá ten očekávaný drive. Jinak je Hlavní podezřelý vynikající detektivkou se spletitým příběhem a napětím, jak to má být. A pořád lze tvrdit, že je to to nejlepší, co žánr nabízí.
Prime Suspect
Detektivka
Tak toto je detektivka jak má být, já to věděla. Všechny ty moderní kriminálky s modelkami jako vyšetřovatelkami se můžou jít zahrabat, protože Hlavní podezřelý je pro mě vrcholem žánru. Stopáž tří a půl hodin, u které jinak předem omdlívám, mi vůbec nevadila. Celý děj je napínavý a rychle utíká a vy si dokonce přejete, aby film ještě nekončil. Všechno to působí skutečně věrohodně, nejen že se podíváme pod pokličku vyšetřovatelům, ale je tu i něco více. Ztělesnění diskriminace žen, psychologická sonda do nitra jedné, která s šovinistickým kolektivem bojuje, snaží se něco změnit a uhájit svou čest. A to vše korunuje dokonalá Helen Mirren v titulní roli Jane Tennisonové, jejíž postavě jsem jako žena nesmírně fandila.
Pátrání po Ester
Estera
Zjišťuji, že dokumenty Věry Chytilové mě mnohdy baví více než některé její hrané filmy. Ač třeba Vzlety a pády jsou na tom ještě o něco lépe, Pátrání po Ester řadím ke kvalitním filmům. Nosné a zajímavé je především téma. Ester Krumbachová byla výrazná osobnost, která ovlivnila celou jednu generaci filmařů a vůbec celou kulturu tehdejší doby. Kéž by se její vliv projevoval dodnes, protože byla jiná a progresivní. Chytilová se snaží odkrýt složitou osobnost Krumbachové. Já s povděkem kvituji také to, kolika osobnostem byl dán prostor vyjádřit se a já se díky nim mohla dozvědět mnoho nejen o Ester, ale i o nich samých. Dokument má náboj, ale někdy jiskru přece jenom ztrácí, možná by mu prospělo menší prostříhání, přece jenom délka více než dvě hodiny se nejeví vždy jako šťastně zvolená.
Gulliver's Travels
Patlanina
Věděla jsem, že tenhle film bude hotová kravina, ale přece jenom jsem ve skrytu duše doufala, že by to nemuselo být tak hrozné. I když jsem se na druhou stranu vlastně docela těšila, že se podívám na nějakou nenáročnou ptákovinu, kterou můžu bez milosti odsoudit. Gulliverovy cesty mi to vyplnily. V čele nesympatický hlavní hrdina hraný nesympatickým hercem. Už to je velká překážka pro to, abyste si mohli film užít. K tomu připočtěte rádobyvtipnost a dementně zadaptovaný děj. Film se snažil přetavit literární klasiku v moderní komedii, ale nepovedlo se to ani trochu. Je to nudné, nevtipné a opravdu hloupé i trapné zároveň. Nejsem proti adaptacím, dokonce ani těm moderním, ale co je moc, to je moc. Trochu úcty ke klasice by to chtělo. Anebo aspoň talent, aby se z filmu nestala blbost jako v tomto případě.
Double Indemnity
Krimi
Billy Wilder byl jedním z nejlepších režisérů své doby a myslím, že je jím dodnes. Má filmy, které se mi líbily mnohem více, ale ani jeho Pojistka smrti není špatná. Taková stará dobrá kriminálka, která je napínavá a drží se těch nejlepších tradic žánru. Film jsem zhlédla částečně kvůli Wilderovi, ale také kvůli tomu, že se postupně dívám na filmy z žebříčku imdb top 250. Pojistka smrti se hřeje poměrně vysoko a pro mě to byl zajímavý tip na zajímavý film.
Shichinin no samurai
Sedm samurajů
Po sérii filmů s Alanem Rickmanem jsem se opět vrhla na jednu klasiku. Klasiku klasik, chtělo by se říci. Už od začátku jsem nevěřila, že mě zrovna tenhle snímek dostane, ale přece jenom je třeba ho vidět. Sice mě braly mrákoty z délky, ale na etapy jsem film nakonec zvládla. Pro mě je Kurosawa pan filmař, ale mnohem více mi seděl třeba jeho Rašómon, který byl nabitější událostmi a hlavně kratší. Ano, právě rozvleklost a neúnosná délka Sedmi samurajů pro mě byla jednou velkou překážkou, kterou jsem nedokázala překonat. Snažila jsem se, ale tenhle typ filmů pro mě není to pravé ořechové. Jsem ráda, že jsem Sedm samurajů viděla, není to špatný film, cítím k němu úctu a taky kvůli tomu dávám vcelku vysoké hodnocení, ale znovu to vidět nebudu potřebovat. Chyběla mi tu gradace děje, nějaké zvraty nebo tak něco. Vždyť hodinu trvalo, než se samurajové vůbec dali dohromady...
Nobel Son
Další Rickman
Tak jsem si v krátké době pustila další film s Alanem Rickmanem. Ve své filmografii má sice kousky, které mě na první pohled zaujaly více, ale ani tento film nevypadal špatně. Vyjadřovat se k výkonu Alana Rickmana je nošením dříví do lesa, opět byl bezchybný a je to především jeho zásluha, že jsem se na první část filmu dokázala dívat, protože začátek Bezcenného syna je pomalejší a nudnější. Pak ale konečně přijde únos a taky svižné tempo, kdy se možná střídá až moc motivů a námětů, ale plyne to, nenudí to, a to je hlavní. Konec na jednu stranu působí hodně překombinovaně, na druhou stranu je ale šokující (i když indicie, že není vše, jak to vypadá, se najdou i dříve). Nebyl to špatný film, taková oddechovka na deštivý den s úžasným Rickmanem. I když on to tak oddechový film vlastně ani není...
Bottle Shock
Bottle Shock
Tak na nějakou dobu asi můj poslední film s Alanem Rickmanem, buď jsem ty ostatní viděla, nebo jdou velice těžce sehnat. Je to škoda, protože Alan Rickman mě i v tomto filmu, který jsem zhlédla jen kvůli němu, přesvědčil o své herecké dokonalosti, chameleonství. Je až s podivem, že nemá ani jednu oscarovou nominaci natož sošku. Ale zpět k Vínu roku. Vím, že o vinařství je natočena spousta filmů, viděla jsem ale snad jen Dobrý ročník, na který si však moc nevzpomínám. Nebudu srovnávat. Tomuto filmu dodává na zajímavosti ohrané přízvisko "podle skutečnosti", které vždycky funguje. Taky mi bylo jasné, jak to skončí, ale cesta ke konci je i tak vcelku zajímavá. Záběry na prosluněné vinice jsou možná kýčovité, přesto stále působivé. Celý film je milý a nenáročný. A ač nejsem vinař, docela jsem dostala chuť na nějakou sklenku, i když Montelena Chardonnay ročník 1973 asi těžko seženu :-).
Elephant Man, The
Lynch
David Lynch je velice specifický režisér, jehož filmy nestráví jen tak někdo, jsou většinovému divákovi spíše nepřístupné. Sloní muž je trochu jiný, v jistém slova smyslu se vymyká Lynchovým pravidlům. Je diváčtější, dojemný, právě proto jej diváci mají rádi. Dost možná se dá označit jako jeden z nejlepších, ba dokonce nejlepší Lynchův film. Líbila se mi formální stránka - černobílá kamera v kombinaci s hlavní postavou přinášela až expresionistickou atmosféru a já jsem si vzpomněla na spoustu starých a dobrých němých filmů. Traktovaný humanismus nemusí být všem po chuti, mi však nevadil. Spíše naopak. S hlavním hrdinou zkrátka musíte soucítit, pohled na výborného Hopkinse taky lahodí oku. Příběh je jímavý, na naléhavosti mu dodává ještě to, že je inspirován skutečností. Pro mě je tento film velice zdařilé dílo, které se právem umisťuje v žebříčcích popularity hodně vysoko.
Awfully Big Adventure, An
Alan
...Strýčkovi Vernonovi by se to nelíbilo... Tenhle film mi padl do oka, když jsem si vybírala ze sáhodlouhé kinematografie Alana Rickmana, protože ten herec je prostě skvělý, navíc krásný chlap, takže film s ním byla jasná volba. Zajímavý námět i film s trochu pomalejším rozjezdem a první hodinou, kdy pořád čekáte, až se TO stane. A ono se to stane a navíc přijde docela drsný konec a šokující rozuzlení. Alan Rickman byl jako tradičně úžasný, jeho medový hlas lze poslouchat stále dokola. Hugh Grant v trochu neobvyklé roli slizáka s homosexuálními sklony překvapil. Mladá Georgina Cates dvojici výborně doplňuje. Zvláštní, britský film v pravém slova smyslu.
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2
Harry fenomén
Tak konečně i já jsem viděla posledního Harryho Pottera a můžu si na film udělat vlastní názor. Zpočátku jsem byla mile překvapená vysokými hodnoceními na imdb i v recenzích (vyjma zdejší Martinovy recenze :-)) a doufala jsem, že ten film bude dobrý, protože sedmý film - první část byl špatný. A vůbec to od pátého dílu šlo docela z kopce. Začaly se sice objevovat i negativní ohlasy, ale snažila jsem se na film dívat vlastníma očima. Knihy jsem četla všechny. Bavily mě, ale ne že bych si z nich sedla na zadek (to platí hlavně o sedmé knize). Filmy jsem brala jako příjemné zpestření, nutný doplněk (je třeba na Potterovi vydělat, když je zrovna tak populární, že). A najednou nám celá série končí. Myslím, že se nakonec tvůrci rozloučili důstojně. Konečně dostala více prostoru má oblíbenkyně Maggie Smith a svůj prostor taky náležitě využil Alan Rickman, pro mě dost přitažlivý chlap, ale hlavně skvělý herec, který hrál asi nejlépe napsanou postavu v celé heptalogii, protože ona ta psychologie postav zase tak propracovaná (ani v knize) nebyla. Takže chválím především tyhle dva herce. U ústřední trojice si budeme muset počkat, co se z nich vyklube. Tady seděli především typově, ale mnohem více mě bavila třeba Lenka Střelenka. Co říci dále. Hudba a efekty - tradičně dobré. Režisér se snažil, scenárista to trochu hnojil, ale paskvil z toho nevznikl. Pár scén bych vyhodila, nelíbil se mi konec (vím, v knize to bylo a asi tlačila sama JKR, ale prostě to nebylo uděláno dobře), osekala bych rádoby vtípky a dementní scény s líbáním, které mi vadily už v dřívějších filmech. Přese všechno mě ale film vtáhl do děje, nenudil mě a poskytl mi dostatečnou dávku emocí, což jsem sama pro sebe požadovala. Podle mě to mohlo dopadnout mnohem hůře (a samozřejmě i lépe). Ani jsem to nečekala.
Madness of King George, The
Šílenství
Film mě zaujal z jednoho prostého důvodu - Helen Mirren, má oblíbenkyně, skoro v hlavní roli, za kterou získala vůbec první oscarovou nominaci. Nějak jsem si nezjišťovala, o čem přesně film bude, něco se samozřejmě dalo odvodit z názvu. Musím říct, že mě jeho excentričnost a šílenost překvapila a nebyla mi vždy po chuti. Přece jenom bych raději viděla pořádné drama plné intrik, ne drama s nádechem komedie či až parodie. Ale herci byli na druhou stranu skvělí. Bohužel mě film místy dost nudil a nesplnil má očekávání.
Losing Chase
Helen a Kyra
Tak aby toho nebylo málo, dala jsem si dneska ještě jeden film s Helen Mirren, který jsem objevila už dávno a který mě tenkrát hned zaujal. Dlouhé čekání a shánění se více méně vyplatilo, protože film mě nezklamal. Je zajímavé sledovat počin režírujícího herce, kterým byl v tomto případě Kevin Bacon. Helen Mirren byla jako vždy více než skvělá a s Kyrou Sedgwick se výborně doplňovaly. Ze snímku jde cítit, že je to televizní film. Neříkám, že je to špatně, kolikrát je televizní film lepší než film určený pro kinodistribuci, ale přece jenom mohl být námět ještě propracovanější a celé to pak mohlo diváka dojmout ještě více.
Modern Times
Na půli cesty
Od Chaplina jsem viděla spoustu filmů a snad žádný mě ještě nezklamal. Bohužel, tolik opěvovaná Moderní doba mě neuchvátila vůbec. Po celou dobu mi připadalo, že film se nějak nemůže rozhodnout mezi tím, jestli to bude stará dobrá groteska nebo sociálně kritický film. Na grotesku to bylo málo vtipné, na drama málo dramatické. Aspoň pro mě. Je to škoda, protože Chaplina i jeho tuláka mám jinak ráda. Tenhle film mě vcelku nudil.
Love Ranch
Love Ranch
Námět filmu mě zaujal už dávno. U svých oblíbených hereček, mezi něž nestárnoucí Helen Mirren rovněž patří, totiž sleduju, na čem zrovna pracují. Love Ranch mi tudíž nemohl uniknout. Když se objevila první hodnocení, byla jsem nepříjemně překvapená a měla jsem ještě větší chuť podívat se na to sama a následně si udělat svůj názor. Ano, Helen Mirren má lepší filmy, od jejího manžela, režiséra Hackforda, jsem doposud asi nic neviděla, ale soudě dle reakcí, taky má za sebou lepší kousky. Ovšem přesto mi Love Ranch nepřipadal jako blbý film, který si zaslouží takové odsouzení. Jasně, neviděla jsem příliš velký vývoj v ději, zvraty, ale fungovala tam chemie mezi postavou Helen a Taylor-Comptonem, navíc mě zajímala postava Helen, její majitelka nevěstince. Ano, čekala jsem spíše do hloubky rozebraný problém (ne)legální prostituce než milostný trojúhelník, ale přesto mě film nenudil. Sem tam se objevil bezva vtípek (viz královna), to potěší. Konec byl takový násilný - honem tam nacpat ještě to a to, ale jinak prostě nemůžu říct, že by to byl blbý film.
Star Wars: Episode VI - Return of the Jedi
Konec
Tak jsem konečně zhlédla i poslední film Star Wars ságy a ukončila tak pro sebe jednu filmovou etapu. Kdo ví, jestli se k těmto filmům někdy vrátím, určitě se ze mě nestal skalní fanoušek Star Wars. Přesto se mi ale staré filmy více méně líbily. Šestý díl si u mě trochu vylepšil pověst po pro mě slabší pětce. Už jsem se bála, že to opět nebude ono, ale závěrečné minuty mě ještě dokázaly zviklat. Opakovat, že hudba, triky, propracovanost celého světa, to je to, co dělá tuhle ságu tím, čím je, by bylo nošením dříví do lesa. Byly to příjemné filmové hodiny, ale je čas vrhnout se zase na jiné filmy...
Vzlety a pády
Vynikající
O Chytilové jsem napsala bakalářskou práci, viděla jsem všechny její hrané filmy, ale na dokumenty z její režie jsem se prozatím nezaměřovala, což byla asi chyba, protože hned Vzlety a pády mě přesvědčily a dostaly. Výborné téma, které je citlivě nasnímáno. Životy všech hlavních hrdinů jsou nesmírně zajímavé a poučné, ale ten film má něco víc. Je taky nesmírně edukativní sám o sobě, protože se z něj dozvíme spoustu věcí o fotografování jako takovém, ale především si dokážeme udělat komplexní obrázek několika desetiletí československých dějin. Vidíme, jak doba ovlivňovala své tvůrce, jak vypadalo zdejší umělecké prostředí. A navíc je přítomen humor, který nevnášejí jen osobití fotografové v hlavních rolích. Pro mě ještě trochu osobní film - tak jsem si říkala, že bych aspoň na chvíli chtěla potkat svého Karla Ludwiga. Stejně tak, jako ho v jedné etapě potkala sama Chytilová. Podle mě se jedná o jeden z nejlepších filmů Chytilové - srovnávám dokument i hraný film. A dost možná je Chytilová na poli dokumentu ještě silnější než na poli hraného filmu především v 60. letech. To proto, že točila vždy o tom, čemu sama dobře rozuměla.
Star Wars: Episode V - The Empire Strikes Back
Pětka
Čtvrtý díl Star Wars mám v čerstvé paměti, a proto musím srovnávat. Bohužel pátý díl z tohoto srovnání nevychází vítězně. Neříkám, že je špatný nebo zaostává o parník, ale ono to taky nebylo. Čtvrtý díl mi připadal více propracovaný co se týče příběhu, tady to bylo na můj vkus, jak to jenom říct, takové moc dobrodružné a nejdoucí do hloubky. Bylo to více postavené na akci a efektech, a to není nic pro mě. A když už jsme u toho, ta akce nebyla ani moc dechberoucí. Pro mě je tento díl logickým pokračováním a přípravou na něco většího, co snad v šestém díle přijde. Jinak postavy jsou stále sympatické, efekty propracované, hudba je snad nejdokonalejší součástí filmu. Není to špatný film, ale Star Wars nikdy nebudou patřit mezi mé nejoblíbenější filmy a pětka už rozhodně ne.
Star Wars: Episode IV - A New Hope
Wars
První tři díly (myslím ty moderní díly, které jsou dějově první) jsem viděla před nějakým tím pátkem. Nikdy jsem nebyla pohlcená žádnou sérií Star (ať už Wars nebo Trek), ale filmy se mi líbily. Na staré díly jsem se doposud nepodívala, ale už jsem to chtěla napravit, protože to je prostě ostuda. Musím říct, že na svou dobu má film krásné triky a efekty a je z toho cítit Lucasova láska a nadšení, protože ten svět je neskutečně propracovaný. Příběh je fajn, herci jsou fajn, ale... Pro mě bude Star Wars vždycky taková hezká a milá pohádka, na kterou se ráda podívám, ovšem která vedle dospělejších sci-fi i fantasy vypadá prostě jenom jako pohádka.
Buono, il brutto, il cattivo, Il
Tři nepřátelé
Hodný, zlý a ošklivý. Klasika, kterou je nutno vidět a která láká a odrazuje (především díky délce) zároveň. Mě navíc odrazoval i samotný žánr. Western nemám moc ráda - knihy, filmy, prostě to jde mimo mě. Teda pokud se mezi westerny filmovými nezjeví nějaká pořádná kinematografická perla, za jejíž nezhlédnutí bych se musela stydět. Hodný, zlý a ošklivý má výborný rozjezd a především titulková sekvence se mi líbila. Film místo vycpávkového tlachání oplývá atmosférou, kterou dodají ošlehané tváře hlavních hrdinů, režijní práce a práce s kamerou, která zabírá nekonečné písčité pláně uprostřed ničeho, přiměřená akce, a v neposlední řadě hudba - senzační kousky Morriconeho. Postupně film trochu ztrácí na síle, ale atmosféru si drží. Pro mě výborný western, který mě sice nedonutí kouknout na další díla tohoto žánru, ale ani mi tento žánr neznechutí. Ba naopak. P. S. Eastwood byl zamlada sakra fešák.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.057 sec. (PHP: 78% SQL: 22%)
