Maltese Falcon, The
Noir
Můj druhý noir v řadě a x-tý v životě, takže jsem samozřejmě věděla, do čeho jdu. Filmy ze 40. let mám hodně ráda, ale přesto není noir můj nejoblíbenější žánr té doby. Maltézský sokol vcelku naplňuje konvence žánru, takže jsem nemohla být překvapena, ale není možné mu to, že se drží vyjetých kolejí, vyčítat. Příběh a jeho vývoj byl docela zajímavý, leč nedokázal mě úplně strhnout, takže dávám hezkých sedmdesát procent.
The Third Man
Noir
Jeden z klasických filmů, přitom by mi, nebýt v imdb top 250 (a to docela vysoko), asi unikl. Bylo zajímavé sledovat Orsona Wellese jako herce (pro mě to ovšem nebylo poprvé), je něčím zvláštní. Žádný prototyp krasavce, kterých je jinak ve filmech té doby hodně (mám ráda klasický Hollywood a jeho gentlemany), přesto nesmírně zajímavý. Jako herec neoddiskutovatelně dobrý. Snímek je jinak typický noir, nebudu tu vypisovat jeho formální kvality, neboť bych jenom nosila dříví do lesa, ostatně kdo ví, jak má noir vypadat, ví, jak asi vypadá tenhle film, byť ho ještě nemusel vidět. A tím s pozitivy končím. Snímek zaujme, ale ne natolik, abych mu udělila osmdesát procent. To by mě musel do děje vtáhnout více.
Drahé tety a já
Gollová
Film jsem viděla dávno a dnešní názor píšu s pořádným odstupem, přesto si na něj a jeho zápletku jasně pamatuju. Bylo to pro mě především milé setkání s mou oblíbenou Natašou Gollovou, kterou má každý zafixovanou hlavně jako herečku z 30. a 40. let. Není to komedie z nejvtipnějších, přesto pobaví a kdo má zrovna čas a hledá mezi českými filmy něco nenáročného, ale přitom ne hloupého, může být spokojen.
Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying And Love The Bomb
Kubrick
Stanley Kubrick je režisérská persona a snad všechny jeho filmy lze označit jako klasiku. Bohužel však u mě právě jeho filmy nikdy nezabodovaly tak, jak by si asi zasloužily. Teda vyjma Lolity. Škoda, ale Kubrickova "poetika" (myšleno ve smyslu obvyklé postupy, výstavba příběhu, téma a vše okolo) jde docela mimo mě. V Divnolásce jsem opět chápala narážky, kývala hlavou nad tím, že je to povedená satira, ale ve výsledku jsem se nudila a nedokázala se do filmu vžít a následně si ho užít. Jak říkám, Kubrickovy snímky mi z nějakého důvodu prostě nesedí.
Who's Afraid of Virginia Woolf?
Já se bojím!
Konečně jsem se dostala k Nicholsově klasice, shodou okolností se jedná o jeho režisérský debut. Už jsem pár Nicholsových filmů viděla a všechny se mi líbily, proto mi bylo jasné, že i tenhle bude nesmírně kvalitní. Herci byli vynikající, ač taková Sandy Dennis mi dvakrát sympatická nebyla. Jelikož zbožňuji Bette Davis a vím, že byla jednou z kandidátek na hlavní roli, kterou nakonec ztvárnila Elizabeth Taylor, mám jeden nesplnitelný sen. Vidět v tom filmu právě Bette. Zkusit si, jak by to vypadalo s ní, a pak se vrátit k Liz, protože její výkon byl zaslouženě oscarový a já ji plně respektuji. A když už jsem se zmínila o Bette, musím zmínit i počáteční scénou, která naráží na jeden skutečný film Bette Davis, a to na Beyond the Forest. Potěšila mě. U snímku Kdo se bojí Virginie Woolfové? je vidět, že vychází z divadelní hry - je to dramaturgicky velice dobře zvládnuté, bez mrknutí oka sledujete čtyři postavy po celé dvě hodiny a baví vás to. Dialogy byly perfektní, přerod sarkastické "komedie" v ukázku těch nejpodlejších podrazů na své blízké také. Film, který ukazuje, jaké zničující následky má alkohol, ale také to, jak hnusní dokáží lidé být, s jakou potěchou umí týrat své okolí.
In Bruges
Bruggy
V Bruggách je jeden z těch filmů, které jsem už dávno chtěla vidět. Je to pro mě takový osobní dluh Oscarům z roku 2008 (vyhlášení v roce 2009). A tak konečně. Jelikož jsem tak dlouho čekala a lidé okolo scénář opravdu vychvalovali, čekala jsem bůhvíco. Colin Farrell se svého úkolu zhostil na výbornou, ani nevím, jestli mě kromě tohoto filmu (a Telefonní budky) někde tolik zaujal. Spíše ne. Pochválit musím i hudbu, klavírní sóla byla vynikající. Bruggy byly (a jsou) krásné, dokonce lze zpočátku film považovat za jakéhosi turistického průvodce. Tím však ve výčtu pozitiv končím. Je to drzý, stylový a nekorektní film, ale je to také film, který mě v mnoha místech hodně nudil, takže "jen" sedmdesát procent.
Best Years of Our Lives, The
The Best Years
Williama Wylera mám jako režiséra ráda, proto jsem nemohla vynechat ani další jeho slavný film, Nejlepší léta našeho života. Opět se mi dostalo kvalitního dramatu, které je zajímavé především tím, že ukazuje, jaké zničující následky má válka na psychiku lidí a jak ovlivňuje nejenom bývalé vojáky, ale všechny jejich blízké. Wyler zkrátka lidská dramata uměl. Tohle je kvalitní film, který má své poselství, a přitom se v něm objevují i komediální prvky. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na kvalitní herecké výkony.
Big Fish
Big Fish
Jméno Tima Burtona bylo velkým lákadlem, on je značka zaručené kvality. A nevím proč, ale kdysi dávno mi plakát k tomuto filmu utkvěl v paměti a já jsem si Velkou rybu jednou provždy zapamatovala. Leč podívala jsem se na ni až teď... Co k filmu říct. Je v něm poetika, která je pro Burtona tak typická. Hlavní postava vám připadá jako Baron Prášil křížený s Forrestem Gumpem, ale přece je svá. Ono je jedno, co je skutečnost a co je jen vybájená pohádka, ten film si prostě užijte a moc nepřemýšlejte. Možná vám bude připadat divný a neuchopitelný, ale přece jenom ve vás něco zůstane. A každý nechť si ho pochopí po svém.
Donnie Darko
Donald Darko
Jeden z těch novějších, prý kultovních filmů, na který jsem se rozhodla konečně podívat. Viděla jsem rozšířenou verzi a myslím, že snímek byl vcelku pochopitelný, i když tady o pochopení v první řadě spíše nešlo. Jako debut je to vynikající film s ještě lepším Gyllenhaalem, ale pokud se na Donnie Darka podívám mírně kritickým okem a zohledním dílo jako celek, musím jít až na sedmdesát procent. Ač se mi konec líbil a chvíli jsem přemýšlela i o osmdesáti procentech, přece jenom mě to v průběhu dívání se ne vždy úplně bavilo a místy jsem se tak nudila. Je to hodně dobrý film, ale asi jsem si pod pojmem kult představovala něco jiného. A Lynch je jenom jeden.
The Wrestler
Wrestler
Film Wrestler jsem kvůli Mickey Rourkeovi a jeho nominaci na Oscara (kterou želbohu neproměnil) chtěla vidět už dávno. Pak z toho nějak sešlo, ale protože je tento snímek vysoko v žebříčcích i sám o sobě, pustila jsem se do něj. Musím hned v úvodu říct, že mi hodně připomínal nedávného Fightera, od něhož jsem taky hodně očekávala, ale který mě nakonec vůbec neuspokojil. Wrestler je podobný případ. První polovinu filmu jsem doslova protrpěla, neboť wrestling mě sledovat opravdu nebaví, ba co víc, sem tam se mi otevíral nůž v kapse. Druhá polovina, kdy nebylo hlavním cílem ukázat ring, ale kdy se pozornost zaměřila spíše na osobní vztahy, byla lepší, přesto mě ten film ale místy dost nudil a rozhodně se nejedná o dílo, ke kterému budu mít potřebu se v budoucnu vracet. Škoda, Mickey byl skvělý.
Cléo de 5 à 7
Cleo
Zase jsem viděla jeden z filmů francouzské nové vlny. A navíc jsem viděla film od úspěšné režisérky, čehož je třeba si vždycky považovat. Cléo je zajímavá především díky své formální stránce - rozčlenění na kapitoly, odměření času, který sedí s časem filmovým, práce s hudbou, zvuky i kamerou... Mohla bych uvést nespočet exemplárních příkladů, ale to si nechám na jindy. Cleo není tak zajímavá po dějové stránce, ale o to v nové vlně ani nešlo a je třeba to čekat. Film je však exemplárním příkladem cinéma vérité, studnicí nápadů a formálních experimentů, sondou do duše jedné Pařížanky, a za to je třeba jej oceňovat.
Europa Europa
Zaujme
Vrhla jsem se na dílo polské režisérky Agnieszky Holland, která vystudovala českou FAMU. Evropa, Evropa se pro mě stala vstupním filmem mezi její tvorbu a musím říct, na začátek jsem si nevybrala špatně. Oceňuji inspiraci skutečnými událostmi, což na snímek hned vrhne jiné světlo. Ony ty události totiž působí absurdně jako celá válka, což lze vnímat jako dobrý tah tvůrce, ale na druhou stranu to takhle nějak bylo - a hle, máme tady další rovinu filmu. Ve filmu uvidíme vtipné scény, ale především je tu skoro pořád přítomno, pro diváka příjemné, napětí. Střídání prostředí a jazyků je osvěžující a vítám ho taky proto, že je to autentické. A abych nezapomněla, pohled na válku a holocaust z jiného úhlu pohledu je také fajn.
Life of Brian / Monty Python´s Life of Brian
Brian
Po pro mě nepovedeném Svatém grálu jsem se Života Briana bála. Nemůžu říct, že neoprávněně, ale ani to nebylo tak zlé, jak jsem původně očekávala. Abyste mi rozuměli. Já ty narážky, vtipy v obou filmech chápu, ale zároveň mám velký problém anglický humor tohoto stylu přijmout. Mi to prostě až tak vtipné nepřipadá, velkou část filmu se nudím a že bych se za břicho popadala, to rozhodně ne. Hodnocení zvedám o deset procent oproti Svatému grálu, ale nadšená nejsem. Bylo to lepší, ale stále to nebylo dobré. Taky vím, že podobné filmy zkrátka nejsou pro mě, ale když už se nacházejí v imdb top 250, podívala jsem se na ně. Jinak bych si k nim cestu asi nenašla.
How to Train Your Dragon
Drak
Už když tenhle animák vstupoval do kin, příjemně mě překvapily pozitivní reakce na něj. Člověk je zvyklý, že kvalitní animák rovná se Pixar, ale myslím, že monopol Pixaru už dávno skončil, že i oni dělají chyby (je spousta pixarovek, které se mi až tak nelíbily, letošní dvojka Aut je asi taky velkým přešlapem). Naopak Dreamworks a potažmo jiní mají lepší šanci zaujmout, člověk od nich nečeká tolik a pak bývá příjemně překvapen. Jasně, tenhle film je plný klišé, ale když se to vezme z druhé strany, a to, že se jen drží žánrových konvencí pohádky, musím mu to odpustit. Animace, hudba, to vše je příjemné. Sem tam vtip, dojemnější scéna a já se ráda chytám na udičku a takový snímek si užívám.
Mary and Max
Mary a Max
Krásný snímek, nějak tak si představuju nevšední animovaný film, který nás může vytrhnout ze spárů Pixaru. Mary a Maxe jsem v době jeho uvedení zaznamenala, takže opravdu netuším, proč jsem se k tomuto filmu dostala až teď. Vynikající animace (mám ji raději než tu hyper super realistickou), dojemný příběh, žádná ptákovina pro děti, ale hora melancholie a deprese, přesto humoru někdy až morbidního, a také laskavosti. Nucení přemýšlet a hloubat, krásná hudba, spousta narážek a vtípků, ideální stopáž. Konečně zase něco netradičního, to vítám.
Magnolia
Magnolia
Magnolia nebyla v mém hledáčku, ale zase mě k ní dovedl žebříček na imdb. Prvotně jsem se doslova zlekla tříhodinové stopáže, to u filmů většinou nevydýchám, ale Magnolia byla jiná a já to nakonec v poklidu vydržela. Pevná režie, mnohovýznamovost, skvělé herecké výkony a hudba. Toto je ten druh snímků, na které musíte mít náladu, protože vám toho hodně sdělují a vy o tom musíte přemýšlet. To já vítám, i když nejsem vždy v rozpoložení, kdy by mě podobný film zaujal. Magnolii se to však vcelku povedlo, rozhodně se jedná o působivé a neobvyklé dílo.
The Kid
Kid
Po nedávném rozčarování z Moderní doby, prvního Chaplinova filmu, který se mi spíše nelíbil než líbil, jsem se vrhla na klasiku Kid. Nezklamala. Úvodní titulky přesně charakterizovaly samotný snímek - smějete se a zároveň pláčete, pro Chaplina tak typické. Emoce se mnou sice necloumaly tak, jak jsem si představovala, ale pobavená i dojatá jsem byla. Pár památných scén se zde taky najde, mladičký Coogan byl vynikající a zároveň roztomilý, Chaplinův tulák je klasika stejně jako tento film.
North by Northwest
Práškovací letadlo
Od Hitchcocka jsem viděla spoustu filmů, a to z doby němé i zvukové, anglické i americké. Na sever severozápadní linkou se určitě zařadí mezi ty lepší, i když to je pro Hitchcocka skoro urážka, (skoro) všechny jeho filmy jsou vysoce nadprůměrné. Tenhle snímek je v mém soukromém žebříčku ještě trochu výše. Opět tu máme velice chytrou zápletku a vynikající atmosféru, spoustu vtipných i mrazivých a nápaditých scén (práškovací letadlo), je tu můj oblíbenec Cary Grant, co více si přát. Hitchcock natočil zajímavý film, z něhož mnoho následovníků zajisté čerpalo inspiraci. Do analýzy se pouštět nebudu. Nemělo by to cenu, bylo jich napsáno milion (možná to ani nebude hyperbolické tvrzení), navíc tu na to není prostor. Stačí říct, že filmu říkám jasné "ano"!
Mr. Smith Goes to Washington
Capra
Můj čtvrtý film od Franka Capry, který mi zas a znovu potvrdil, že tohle je prostě jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, který ví, jak na mě, jak natočit film, aby se mi líbil. Pan Smith přichází je vynikající film, v němž Capra opět umně uplatnil všechny svoje postupy. Opět je zde humanismus, láska, vítězství "malých" lidí nad těmi mocnými, je tu patriotismus, ale rozhodně ne patos, lacinost, prvořadé ždímání divákových emocí. Capra uměl podobné filmy točit s citem, takže vám nikdy nebudou připadat povrchní nebo účelové. Smith je dokonalý hrdina, dokonale zahraný. Budete mu fandit od počátků. Zprvu milý ťulpas zanedlouho ukáže, zač je toho loket a vy budete překvapeni, jak vás Capra chytl na udičku. Jo a scény ze senátu jsou více než dokonalé. Já tleskám.
To Kill a Mockingbird
Jako zabít ptáčka
Stejnojmennou knihu mám doma už dlouho, ale ještě jsem ji nečetla. Plánovala jsem tak sice učinit před tím, než se podívám na film, ale z plánů sešlo, k filmu jsem se dostala dříve. Gregory Peck je jedním z mých oblíbenců té doby, takže jsem se na film zčásti těšila i kvůli němu. Části věnující se soudnímu procesu byly vynikající, takový typ dramat mám ráda. Dobře jsem vnímala i situaci v Americe té doby, navodit atmosféru se povedlo. Příběh dětí je také nesmírně zajímavý, ale spíše sám o sobě než v kombinaci s dramatem obhájce, jejich otce. Dvě odlišné polohy filmu spolu podle mě až tak nefungovaly, ale jinak je Jako zabít ptáčka určitě kvalitní film.
Into the Wild
Into the Wild
Film jsem měla v hledáčku dlouho, zhruba od doby, co se o něm začalo mluvit v souvislosti s Oscary. Nějak jsem se k němu ale nedostala. Až teď. A hlavním impulsem, abych se podívala, byla především pozice snímku v imdb top 250. Začnu u hlavního hrdiny. Pro mě takoví dobrodruzi nejsou hrdinové, necítím k lidem, kteří riskují svůj život, nijakou náklonnost. Spíše je vnímám jako ty, co si neváží toho, že se vůbec narodili. Proto jsem si k hlavní postavě cestu nenašla. Také bych film alespoň o půl hodiny zkrátila. Ale tím výčet mých negativních připomínek více méně končí. Vnímám, že je film místy moc lartpourlartistický, jenže mi to až tak nevadilo. Spousta lidí kritizuje přemíru záběrů krajiny a jímavou a snad až prvoplánovou hudbu, jenže mi to rovněž nevadilo. Právě hudbu hodnotím velice pozitivně, když si odmyslím film, je to přesně můj styl. Takže když to vezmu kolem a kolem, dokonalý film to rozhodně není. Není to bomba, ale je to příjemné dílko, kterému ty filozofické kecy a výše zmíněné odpouštím.
Memento
Memento
V době, kdy vzniklo Memento, rozhodně nebyl Nolan zavedenou značkou tak, jako jí je teď. Už ale u tohoto filmu bylo jasné, že v tom chlápkovi něco dříme. Memento je totiž z naratologického hlediska zajímavý a neobvyklý film plný hříček (i když zdaleka ne první svého druhu), budete si u něho lámat hlavu a na konci budete mít potřebu podívat se znovu, protože si nebudete jisti, zda jste pochopili všechno. A myslím, že pochopit všechno je těžké, ba skoro nemožné. Ta touha vracet se, přemýšlet, vrtat se v tom, to je prostě geniální tah. Originální film se skvělými herci ale dle mého nemá jediný výklad, takže si mozkové závity můžete namáhat donekonečna.
Rear Window
Hitch
Tenhle film je bůhví kolikátý snímek od mistra napětí, Alfreda Hitchcocka, který jsem viděla. Ještě žádný mě dá se říct nezklamal, ale přece jenom má ve své filmografii zdařilejší kousky. Okno do dvora si drží svůj standard, umně dávkuje napětí i humor. Přesto jsem po předchozích zkušenostech čekala trochu více šokující závěr. Co ale musím pochválit, jsou herci a také to, že Hitchcock dokázal vybudovat tajemnou atmosféru v jednom malém pokoji, s pár postavami a výhledem do dvora. Tenkrát byly náhledy do jednotlivých pokojů a životů sousedů naproti jistě zajímavé a novátorské.
Cidade de Deus
Město bohů
Další z filmů, které by mi asi unikly, nebýt toho, že se nacházejí v žebříčku imdb top 250. A tenhle je navíc sakra vysoko. Chápu, že je to jen film, ale nevím proč, v tomto případě se mi od toho těžko oprošťuje, nedělám si iluze, že ve skutečnosti to nebylo/není podobné. Zpočátku jsem měla problém s přemírou postav, navíc mi byly krajně nesympatické, kromě našeho hlavního hrdiny, fotografa, bych je skrze obrazovku nejraději všechny vyliskala a ještě jim přinejmenším nakopala zadek. Prostě emoce se mnou cloumaly. Pak jsem se ale rozhodla přistoupit na režisérovu hru, říct si, je to jen film (pořád si ale nedělám iluze), a užít si to. Ta atmosféra byla opravdu syrová, drsná, film asi nestráví každý. Mi se to nakonec povedlo. Oceňuji ale především formální stránku snímku.
Mononoke-hime
Mononoke
Tohoto filmu jsem se docela bála, protože japonská kinematografie nepatří mezi ty, které bych cíleně vyhledávala, a také proto, že s anime nemám skoro žádné zkušenosti. Nakonec musím říct, že příběh je vcelku poutavý, ale připadalo mi, že bude potřeba, abych nakoukala více podobných filmů, pokud si chci daný žánr naplno užít. Co hodnotím asi nejpozitivněji, je hudba. Není to špatný film, ale anime zatím není tak úplně pro mě.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.033 sec. (PHP: 30% SQL: 70%)
