We Need to Talk About Kevin
Kevin
Další z těch filmů, které před sebou mají nějaké oscarové úspěchy v letošním roce. Lákalo mě téma a jméno herečky Tildy Swinton, která je tak škaredá, až je zajímavá. A samozřejmě umí hrát. Asi jsem si ale pro zhlédnutí tohoto filmu nevybrala úplně ten nejlepší čas, protože k Vánocům mi tak depresivní film moc nesedl. We Need to Talk About Kevin je jedním slovem nářez. Po celou dobu se spolu s postavami nevyhrabete ze sra.ek, valí se na vás jedna depresivní scéna za druhou, až nakonec té depresi skoro sami propadnete. A pak vás napadají hříšné myšlenky, protože mít takové dítě, jako byl Kevin, tak buď zabít jeho, nebo sebe. Jinak je to o hubu. Tady vidíte, jak se film dokáže dostat divákovi pod kůži, což určitě bylo jedním z cílů. Tilda Swinton si zaslouží oscarovou nominaci, ale celý film má u mě jen sedmdesát procent. Byla to taková sada, až to často bylo nepříjemné... A něco tomu přece jenom chybělo.
Cars 2
Cars
U Aut 2 jsem tak nějak dopředu tušila, že to nebude ono. Bohužel jsem se nemýlila. Pixar mě sem tam štval svým monopolem na animované filmy, štval mě tím, že nejen Akademie není schopna připustit, že animovaný film není jen počítačová grafika dělaná v Pixaru, že klasické kreslené či jiné animované filmy jsou mnohdy mnohem lepší. Nepopírám, že spousta filmů od Pixaru je skvělých, ale zase nelze tvrdit, že Pixar = skvělý animovaný film. Pár filmů od tohoto studia mě už zklamalo nebo lehce nakrklo, Auta 2 patří mezi ně. Ani jednička pro mě nebyla bůhví jakým zázrakem, ale dvojka je přetavená jednička se spoustou klišé, se spoustou stupidních scén, s žádnou legrací. Hlavní hrdina nic moc (myslím Buráka), místy film otravuje. Pixar klesl docela hluboko, a to nástavbu udělat umí, viz loňské Toy Story, které bylo výborné. Možná moc haním, a přesto to hodnocení nakonec není tak strašné. Procenta má film hlavně za formální stránku věci, ta nezklamala. Ale k dalším pixarovským filmům budu hodně skeptická a doufám, že Auta žádné ceny sbírat nebudou. To bych si myslela, že se všichni asi zbláznili.
The Help
The Help
The Help, který má v češtině vcelku výstižný název Černobílý svět, je jeden z těch filmů, které na Oscarech pravděpodobně zazáří a které mi tudíž nemohou uniknout. Ten film má to, co mají akademici rádi. Jednomu to může připadat příliš naivní, prvoplánové apod., ale já tyhle přívlastky směle hážu do koše. Ano, uznávám, že ten film je možná až příliš černobílý, ale zase chápu, že právě tak vyniknou charaktery a poselství. Nepopírám, že mě The Help dojalo. Že ženské herečky předvedly herecký koncert. A tak dále a tak dále. Je to silný film. Je to film o ženách a myslím, že právě ženy z něj budou nadšené více...
Czlowiek z marmuru
Wajda
Doháním resty, které mám v rámci evropského filmu, a vrhla jsem se na klasika - Andrzeje Wajdu. Musím se přiznat, že doposud jsem s ním tu čest neměla a jeho díla jsem znala jen teoreticky. Po zhlédnutí Člověka z mramoru jsem ráda, že jsem se s ním konečně seznámila. Ač mě tento film na zadek úplně neposadil, navnadil mě minimálně na Wajdovo volné pokračování Člověk ze železa. Člověk z mramoru evokuje svým stylem Občana Kanea, jelikož se řadí k polskému filmu morálního neklidu, nalezneme tu samozřejmě kritiku socialistické společnosti v Polsku. Vyváženě se střídají dvě časové roviny, dobře působí dobové materiály, týdeníky a dokumenty, jejichž prostřednictvím se nám režisér pokouší sestavit podobu socialistického hrdiny, kterého režim zavrhnul. Otevřený konec nutí k zamyšlení, postava Agnieszky je sympatická svou odhodlaností, líbila se mi i rovina natáčení filmu, když vám ostatní hážou klacky pod nohy. Agnieszka, to byla taková naše Chytilová. Hodnotím sedmdesáti procenty, čekala jsem víc. To ale nemění nic na tom, že Wajda je výborný režisér, že toto je film, na který stojí za to se podívat, a že stojí za to seznámit se s polskou kinematografií té doby jako takovou.
Fantaghirò
Princezna
Koukám si tak do televizního programu a vidím, že vysílají Princeznu Fantaghíro. Ihned se mi vracejí vzpomínky, protože tenhle film jsem tak před desíti či více lety měla natočený na videokazetě a pouštěla si ho stále dokola. Doteď mám před očima některé scény, doteď vidím statečnou a odvážnou princeznu. Krásná, inteligentní hlavní hrdinka. Tohle je tak jiná fantasy pohádka, že je to třeba patřičně ocenit. Akorát mi teď tento nečekaný objev nasadil brouka do hlavy a budu dlouze přemýšlet, jestli jsem náhodou neviděla i další díly...
Snatch
Snatch
Na Podfu(c)k jsem se podívala hned v závěsu za Tarantinovými Gaunery. Oba filmy jsou zástupci podobného žánru, který pro mě není to pravé ořechové, ale oba jsou docela ceněné, tudíž jsem je ignorovat nechtěla. Sice si od podobných snímků dám na chvíli pokoj, ani jeden nebyl z těch, před kterými by mi padla čelist, ale jejich zhlédnutí nelituji. Abych se konečně vyjádřila k Podfu(c)ku. Nevyhnu se srovnání. Z něj mi tento film vychází vítězněji. Do Ritchieho bych neřekla, že je schopen natočit podobně cool film, mám ho zafixovaného jen jako manžela Madonny, což mi vrhlo špatný stín na něho samotného a já ho díky tomu ignorovala. Byla to chyba. Snímek ozvláštňuje ona komická rovina a snaha být cool. Taky Brad Pitt dostal skvělou příležitost, které se zmocnil na jedničku. Takže ač je to film proti němuž vlastně nemám zásadní výtky (snad jen přílišnou zamotanost, která vyžaduje velkou pozornost, i když se to na konci vlastně hezky rozplete), film lepší než Gauneři, na osmdesát jít stále nemůžu...
Reservoir Dogs
Tarantino
Dá se říct, že Tarantino má leccos společného s režiséry, kteří začali tvořit v 70. letech v Hollywoodu a kteří nejsou mým šálkem čaje. Ani Tarantino v principu netočí pro mě líbivé filmy, míjíme se, a to hlavně díky žánru, jemuž se věnuje. Gauneři nejsou špatný film, mají příjemnou stopáž, dobré herce a vlastně ani ten příběh není k zahození, ale nedokáží mě nijak strhnout a bavit (ve smyslu zaujmout). Proto nemůžu jít s hodnocením výše než k sedmdesáti procentům.
Snow White and the Seven Dwarfs
Klasika
Walt Disney je klasika a jeho Sněhurka, nebo přesněji Sněhurka v jeho podání, je taky klasikou. Já ji dosud znala jen z Disneyho knížek, k filmu jako takovému jsem se dostala až dnes a jsem tomu ráda (teda jsem ráda, že jsem se k němu dostala), protože taková líbivá pohádka doslova prozáří chladný zimní den. Sněhurka je vtipná, naplňuje všechny atributy pohádkového žánru, přesto, kdyby někdo hodně chtěl, může všechno úplně převrátit a docela si umím představit takovou feministickou analýzu... Ale to už zacházím jinde, tady postačí říct, že Sněhurka mě příjemně naladila a potěšila a že starý Disney měl své kouzlo a v kontextu dnešních animovaných filmů vlastně to kouzlo stále má.
Apocalypse Now
Apokalypsa
Na to, jak válečné filmy opravdu nejsou mojí parketou a vůbec je nevyhledávám, Apokalypsa se mi líbila a musím ji pochválit. Viděla jsem directors cut, což dělá tři a čtvrt hodiny, délku, díky které na mě předem padala mdloba. Ale bylo to zbytečné, Apokalypsa má během celého trvání co nabídnout. A hlavně to není bezduché dílo o střílení, ale má svou hloubku. Mně se vždycky líbí, když film reflektuje nitro člověka. Toho se mi zde dostalo vrchovatě. Pak oceňuji i formální stránku. Zmíním například hudbu, kdy za zvuků Wagnera letí vrtulníky skrze džungli - Coppola jako by z války dělal poetickou věc. Závěrečná montáž, kdy na sebe záběry metaforicky navazovaly (kdybych napsala, jakou scénu mám na mysli, prozradím konec, kdo film viděl, asi bude vědět...)... No prostě se Coppola předvedl jako hračička a dokázal válečný film pozvednout mnohem výše i díky zmíněnému.
Sjunde inseglet, Det
Bergman
Ingmar Bergman je bezesporu pojem. Už jsem od něj nějaké ty filmy viděla, ale klasika, a to Sedmá pečeť, mi stále unikala, proto jsem ráda, že jsem tenhle dluh dnes večer splatila. Hned v úvodu mě napadlo srovnání s Vláčilem, asi za to může ten středověk jako doba, kdy se jeho filmy i Sedmá pečeť odehrává. Jinak tam ale moc spojitostí nevidím. Taky jsem přemýšlela nad tím, že je zajímavé srovnat, co se v tu dobu točilo u nás (50. léta). Ta propast je neuvěřitelná. Bergman totiž natočil klasiku na světové úrovni. Film, který má dokonalou atmosféru a vyvolává otázky, to je jeho Sedmá pečeť. To oceňuji. Protože otázky, které si budete díky tomuto filmu klást, jsou palčivé a jsou to přesně ty, které alespoň jednou zajímají snad každého člověka. Je to mrazivý film se spoustou ikonických postav a scén, film plný metafor bytí. A přesto mě nestrhnul tak, jak jsem myslela, že mě Bergman (i po předchozích zkušenostech s ním) strhnout umí.
Taxi Driver
Taxikář
Další z filmů, který se v imdb žebříčku hřeje dost vysoko, což pro mě bylo dobrým impulsem, abych se inspirovala a podívala se na něj. A jak tak postupně pozoruju, spoustu snímků bych dala výše, spoustu níže. To je i případ Taxikáře. Neříkám, že je to špatný film a že mě nebavil, jen jsem si opět potvrdila, že celá generace tzv. spratků (američtí filmaři, kteří začínali tvořit v 70. letech) včetně Scorseseho zkrátka není nic pro mě. Už u státnic mě nepotěšili, netěší mě ani jejich filmy. Možná to bude povrchní důvod, možná bych se od toho měla oprostit, ale jsem pořád jenom holka a filmy těchto tvůrců jsou spíše určené mužskému pohlaví. Námětem, zpracováním... A já to neumím docenit, protože mi to nepřináší tu pravou potěchu, kterou u filmů hledám. (Tím netvrdím, že mě potěším sladkobolná romantika, ale takový klasický Hollywood s romantickými dramaty už ano.) Dodám, že De Niro byl skvělý, že bylo zajímavé vidět mladou Fosterovou, ale film mě zkrátka minul.
L.A. Confidential
Los Angeles
O tuto detektivku bych asi jen tak nezavadila, kdyby mě opět neinspiroval imdb žebříček. Musím říct, že jsem po celé dvě a čtvrt hodiny byla příjemně napjatá a že mě to bavilo. Spousta zvratů, které na jednu stranu překvapí, ale na stranu druhou tak nějak od počátku tušíte, že všechno nebude, jak to vypadá. Místy toho bylo už moc a člověk se v ději trochu ztrácel, ale vynikající herci to vyvažují. Musím říct, že jsem si v souvislosti s tímto filmem vzpomněla na Hlavního podezřelého s Helen Mirren. A to, co mě bavilo tam, tedy i ta osobní rovina, mi tady trochu scházelo. Jinak je ale L. A. - Přísně tajné příjemný film, který mě asi přiměje nakoukat více filmů s Kevinem Spaceym, jenž mě tady dost zaujal.
Takový je život
Takový je život
Tohle je film, který jsem chtěla vidět od té doby, co jsem se dozvěděla, že existuje. Hned mě zaujal. Mé tehdejší tušení, že to bude film kvalitní, se potvrdilo jako správné. Rozhodně se spolu s některými filmy Machatého jedná o to nejlepší, co česká němá kinematografie vyprodukovala. A když to vezmu kolem a kolem, tohle jsou asi jediné pokusy, které se dají porovnat i se světem, jinak to byla v českém filmu dlouho bída nad bídu. Film je to dojemný, má spoustu zajímavých záběrů, dobré herce a hlavně poselství. Je syrový, ale o to více reálný. Žádné mezititulky, jen utrpení chudých. A přesto to není tolik poplatné levicovým myšlenkám, jak by mohlo být. Můj zážitek umocňuje ještě to, že jsem film viděla na velkém plátně s živým hudebním doprovodem.
American History X
Kult X
Zase jsem si, a ráda, doplnila filmové vzdělání. Kult hákového kříže jsem dlouho znala jen podle názvu, vlastně jsem se ani moc nezajímala o to, o čem tenhle film vlastně je. Pak jsem ho ale objevila vysoko v žebříčcích popularity, tudíž jsem mu dala šanci. Příběh je podán syrově a realisticky, ač místy i idealisticky. Táhne po celou dobu, pár hluchých míst se dá lehce překonat. Když se objevily retrospektivy, které byly natočeny černobíle, dostalo se mi zajímavé obrazové metafory k celému stěžejnímu problému filmu - k rasismu. Boj černých proti bílým je zde symbolicky zobrazen i takto. Nevím, zda to byl záměr, nebo je to jen můj pocit, každopádně mě to zaujalo a mému filmovému zážitku to přidalo zajímavou rovinu.
La vita è bella
Život je krásný
Tento novodobý film Život je krásný (přece jenom, když se řekne tenhle název filmu, nejprve se mi vybaví dílo mého milovaného Franka Capry) byl dlouho v mém seznamu must see. Zhruba jsem věděla, o co se bude jednat, přece jenom mě ale první polovina filmu se vší tou pohádkovostí a magičností překvapila. Film se v podobném duchu táhl i dál, ale přibývalo situací, ze kterých mrazí. Konec je dojemný, ne však superdojemný, aby mě dohnal k slzám. Každopádně pozitivně hodnotím nápad i provedení a s povděkem kvituji, že někdo vymyslel, jak téma druhé světové války, holocaustu podat zase jiným způsobem. Druhá světová válka je totiž ve světě kinematografie strašně provařené téma a jen těžce se vymýšlí něco nového.
Carmen
Carmen
Když nepočítám Pedra Almódovara, nemám se španělskou kinematografií moc zkušeností, proto každou příležitost zhlédnout španělský film vítám. A když je to ještě v rámci školy, kdy zabiju dvě mouchy jednou ranou, není nač si stěžovat. Tato verze Carmen samotného Bizeta odsouvá trochu na vedlejší kolej (pominu to, že už Bizetova opera je adaptace), ale to vůbec nevadí. Rytmy flamenca jsou živé a málem vás nutí vyskočit ze židle a tancovat, hudba a zvuk kastanět, to vše je tak vášnivé a typicky španělské, že vás to prostě strhnout musí. A do toho zajímavé prolínání zkoušení Carmen v divadle a osobního života protagonistů, zajímavé spojení filmu na divadle (ne že by to byla novinka, ale tady to dobře funguje). Ke konci jsem možná očekávala větší výbuch vášně, ale i tak mě film rozhodně zaujal.
Midnight in Paris
W. Allen
Woody Allen patří mezi mé oblíbené režiséry a na každý jeho film se těším, protože ty starší jsem už skoro všechny viděla. Ani s pokročilým věkem režisér neztrácí nic ze svých nápadů a elánu, dokonce můžu říct, že mě Půlnoc v Paříži překvapila, neboť dle mého názoru nedávnou Allenovu tvorbu ještě trochu převyšuje. Paříž je nádherná a i když v tomto filmu vlastně hlavní roli vůbec nehrála (je to Woody Allen, takže tu zase máme vztahy a život), Allen ji dokázal představit jako romantickou, ale přitom ne nevkusnou či kýčovitou a zároveň dokázal, aby se nám přesto vryla pod kůži. Vůbec mi tak nevadí, že se v posledních letech Allen orientuje spíše evropsky a New York už v jeho filmech nehraje prim. Není to třeskutá zábava, ale přece jenom nás Woody přiměje, abychom se zamysleli (tím naplňuje svá dřívější "schémata"). Tenhle film má zvláštní, nepopsatelné kouzlo, svou úžasnou atmosféru. Bavily mě vtípky spojené s transportem v čase a setkáním se s legendami, které v té době teprve legendami být začínaly. Woodyho pocta, pro mě nevšední zážitek. A vůbec celý tento film pro mě takovým zážitkem byl.
Un chapeau de paille d'Italie
Clair
Na film jsem se podívala z vlastní iniciativy, ale vlastně kvůli škole. Musím říct, že českou verzi ze 70. let jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. A vlastně neznám ani původní divadelní předlohu. V porovnání s jinými filmy Reného Claira je Slaměný klobouk asi lehce zapomenutelný. Dle popisů jsem čekala vynikající grotesku, ale dostalo se mi akorát příšerné nudy. Když se zamyslím nad tím, kolik vynikajících němých filmů všech žánrů z dané doby jsem viděla, ani se mi nechce věřit, že Slaměný klobouk vznikl ve stejné době. Podle mě má ten film malý potenciál, což pramení asi ze samotné předlohy - ona to je vlastně neskutečná blbost. Přece jenom ale věřím, že i blbost se dá natočit vtipně. To se tady bohužel nestalo, film se vleče a jednoduchá zápletka je natahována do neskutečných rozměrů.
Ben-Hur
Judah
Ben Hur je jedna z klasik, kterou je třeba určitě vidět. Pro mě je to povinnost i z dalšího důvodu - film natočil jeden z mých oblíbených režisérů William Wyler, což pro mě zároveň byla jistota toho, že nemůžu šlápnout vedle. Za své mluví i rekordní počet Oscarů a například ona legendární scéna závodů v koloseu. Kdybych měla Ben Hura stručně zhodnotit, řekla bych snad jen, že dělá čest celému žánru historických eposů a vůbec celé kinematografii. Markantní délka sice na první pohled může odradit, ale na pohled druhý je film přinejmenším velice stravitelný, takže stopáž skoro nepocítíte. Odškrtávám si jednu klasiku s tím, že jsem se během dívání rozhodně nenudila, ale naopak mě film zaujal.
Ivan Groznyy: Skaz vtoroy - Boyarskiy zagovor
Hrozný
Na druhý díl Ivana Hrozného jsem se podívala v relativně krátkém odstupu po dílu prvním, takže se nabízí oba díly srovnat. Co se týče formální stránky, je to velice podobné, přece jenom byl druhý díl natočen spolu s tím prvním prakticky ve stejnou dobu. Kdo už od Ejzenštejna něco viděl (a zvláště kdo viděl první díl), nemůže být kamerou, střihem, zvukem, svícením apod. překvapen. A myslím, že ani nemá cenu to tady podrobně rozebírat, když už to mnohem erudovaněji udělali jiní (např. Jan Kučera ve Filmové poetice 1 a tuším, že i Jean Mitry). Řeknu snad jen to, že v dobovém kontextu je to dílo zajímavé, dnes trochu vyčpělé (i v herectví například). Ale na druhou stranu, jak už jsem se ve svých názorech několikrát zmiňovala, není korektní hodnotit filmy dnešní optikou, ale je nutné dívat se právě na onen kontext. Kdybych se zaměřila na samotný děj, druhý díl byl v lecčem zajímavější než ten první, hlavně konec se mi líbil, přesto se však jedná o dílo, kterého je dobré vážit si hlavně jako jednoho z kinematografických milníků, pro dnešní diváky je to asi pasé a těžko si film najde nové příznivce mezi klasickými komerčními diváky, již jsou zvyklí na moderní hollywoodské snímky.
Ivan Groznyy
Ivan Hrozný
Po dlouhé době jsem zhlédla další film legendárního režiséra Ejzenštejna a nepopírám, že kdybych se na něj (ne)musela podívat kvůli škole, asi by mi ještě dlouho unikal. Musím říct, že Ejzenštejn opět předvedl své formální kvality a vytvořil monumentální fresku historické postavy, jejíž jméno (alespoň) si všichni pamatujeme z hodin dějepisu. Chystám se na druhý díl a celkově je to pro mě dobrá lekce z dějin. Oprostím se od věcí jako herectví, které dnes působí nepatřičně, a podřídím se dobovému kontextu. Přesto ale Ivan Hrozný nedokáže strhnout tak, jako například Křižník Potěmkin... Takže z úcty k filmovým dějinám i režisérovi dávám 70 %. Ne že by mě to nebavilo, jen mě to opravdu neposadilo na zadek. Škoda. Uvidím, co se mnou udělá druhý díl.
Âge d'or, L'
Surrealismus
No, co říct. Film je to surrealistický, ale možná ne tak moc, jak bych si představovala. (To je jen konstatování, není to ani dobře, ani špatně.) Je to typické dílo tvůrčí dvojice Buňuel a Dalí, něco jsem od nich viděla a musím říct, že můj šálek čaje to není, ale oceňuju nápady, některé kombinace záběrů apod.
Daisy Miller
Nekonvenční Daisy
Film jsem zhlédla kvůli škole, ještě předtím jsem se ale vrhla na stejnojmennou literární předlohu od Henryho Jamese. Už kniha mi nepřipadala bůhvíjaká, což film jenom potvrdil. Měl sice atmosféru viktoriánské éry a zachoval si i atmosféru všech měst, kde se děj odehrával, ale všechno mi to připadalo jako hra na Jane Austenovou. To je chyba samotné knihy, kterou film následuje a adaptuje ji bez nějaké další invence (například dialogy jsou totožné). Má to nekonvenční hrdinku, jako jsme zvyklí od Austenové, ale hrdince nelze fandit tak, jako fandíte třeba Elizabeth Bennetové nebo holkám Dashwoodovým. I další postavy (hlavně malý Randolph) nejsou příliš sympatické. A co víc, ono se tam skoro nic nestane, takže film má velkou šanci začít vás nudit.
Rebecca
Rebecca
Mrtvá a živá, to je tak trochu jiný Hitchcock, přesto v tomto filmu ale pravé hitchcockovské stopy můžeme nalézt. Nemyslím, že je to Hitchcockův slabší kousek, jak je tenhle snímek leckdy nazýván. V první půli je umně budováno napětí, mladá paní de Winterová je těžce zkoušena okolnostmi, což se povedlo docela dobře vyjádřit. Temná atmosféra vydrží až do konce, i když je pravda, že postupem času atmosféra slábne. Postava služebné je jako stvořená na analýzu - její vztah k Rebecce dle mého dojmu nebyl čistě přátelský. Ale skoro bych se vsadila, že tímhle už se někdo zabýval. Co říci více. Zdařilý film, kvalitní podívaná s dobrými hereckými výkony. Mě Hitchcock nezklamal.
Star Trek
Star Trek
Se Star Trekem jsem sice nevyrůstala, ale měla jsem s ním tu čest jako se seriálem - koukala jsem na Enterprise s Picardem i na Voyager. Na rozdíl od Star Wars mě tedy neminul. Nový film pro měl byl dlouho lákadlem. Herci se myslím se ctí zhostili svých rolí a starým známým ostudu rozhodně neudělali. Celkově je to Star Trek v moderním a slušivém pojetí, akční, napínavý, ale rozhodně ne hloupý. Protože akční filmy jsou pro mě především spojeny právě s hloupostí. Jsem ráda, když se objeví nějaká výjimka. Tou Star Trek rozhodně je.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.021 sec. (PHP: 48% SQL: 52%)
