The Tree of Life
Malick
Strom života je svým způsobem velice kontroverzní film, proto jsem ho nemohla vynechat. Byla jsem na něj psychicky připravená, nevěděla jsem toho sice moc o ději, ale o formě ano. Právě ta lidi rozděluje. Kamera skvělá, záběry často dechberoucí, Jessica Chastain, která vtrhla do světa filmu v loňském roce doslova po hlavě, si mě získává čím dál více. Když se nad tím tak zamýšlím, chápu, proč film vyvolává tolik emocí. Je naprosto jiný. Dnešní diváci jsou zvyklí na komerční filmy, které mají rychlý střih, akci, napětí. To Strom života skutečně nenabízí. Místo toho tu máte dlouhé záběry, kde se zdánlivě nic neděje, pohledy do prázdna, zakořeněnou náboženskou rovinu, melancholii, nádhernou klasickou hudbu a sem tam nějaké to intermezzo o člověku, přírodě, bohu. Byla jsem na to zvědavá. V téhle rovině mě film nezklamal, dokonce se mi to místy hodně líbilo a často jsem se tak ponořila do vlastních myšlenek. Ano, Strom života na první pohled nenabízí nic. Leda povrchní příběh. Jenže na druhý pohled toho nabízí až až. Ve mně se díky tomuto snímku něco pohnulo. A taky si myslím, že je mnohem lepší, když film vyvolá bouřlivé emoce, než když kolem vás propluje jako leklá ryba.
The Shining
Redrum
Tak konečně. Kubrick a já jsme se shodli. Viděla jsem od něj už většinu filmů a většinu z nich, ač vidím jejich kvality, jsem nebyla schopna docenit. Pořád jsem čekala, co mě od něj pořádně osloví a dneska jsem se dočkala. Je to Osvícení. Vynikající, ďábelský Jack Nicholson, k tomu parádní a napínavý děj (velká zásluha Stephena Kinga, autora předlohy - prakticky všechny adaptace jeho knih, co jsem prozatím viděla, se mohou řadit ke špičce), no a samozřejmě přínos Kubricka, který film pevně chytl do otěží a vytvořil dechberoucí dílo s patřičnou atmosférou (zajistí to samozřejmě i hudba), jehož děj graduje, jak má...
Killer's Kiss
Kubrick
Podívala jsem se na dalšího Kubricka, tentokrát padla volba na jednu z jeho prvotin. K formální stránce skoro nemám výtek, zajímavá kamera, využívání zrcadel apod. - celkově tu Kubrick vyzkoušel spoustu nápadů a tak nějak si zřejmě připravil půdu pro natáčení dalších děl. Příběh, to je vcelku klasická noirovka, nijak mě nepřekvapil a vlastně ani nestrhnul, takže v tomhle vidím slabiny filmu. Vrahův polibek není špatný snímek, ale tak nějak kolem mě proplul a hlubokou stopu ve mně nezanechal.
The Artist
Umělec
Na jednu stranu nádhera, kdy jsem hned od začátku zírala s pusou dokořán a přiblblým úsměvem na rtech zároveň, na stranu druhou musím objektivně říct, že jsem na své straně čekala větší nadšení, že tomu ještě něco málo chybí. Každopádně je však The Artist vynikající film, který se nebojí jít proti proudu a v dnešní době plné filmů, které soupeří o to mít co nejlepší 3D, zvuk, obraz a kdo ví co ještě, opět sází na starý dobrý příběh, herce. A to, že u toho vzdává hold filmovému řemeslu obecně, je jen třešničkou na dortu. The Artist určitě není pro každého - přece jenom je to film němý a černobílý, což spoustu komerčních diváků odradí, ale mě film potěšil, pohladil po duši. Pocta je to krásná, to snímku nelze upřít. Herci jsou dokonalí, mnoho nápadů vás donutí uznale kývat hlavou, všechno to funguje. I když dávám "jen" 80 procent, myslím, že právě tohle je film, který na letošních Oscarech ukáže, zač je toho loket.
The Descendants
Děti moje
Na Děti moje s Georgem Clooneym jsem se těšila už dlouho. Zaprvé kvůli samotnému Clooneymu, zadruhé kvůli všem těm cenám a nominacím (a kladnému přijetí) a zatřetí kvůli příběhu, protože ten mě zaujal. Tušila jsem, že pohodovka s dramatickou linkou a specifickou atmosférou mi bude po chuti. Byla. Clooney nezklamal, film rozhodně taky ne, dcerky byly sem tam na zabití spolu s dědou i Sidem, ale taky ve filmu bylo spoustu vtipu, černého humoru, pohody (jak jinak, byla to Havaj)... Emocí se mi dostalo, některé scény mě dojaly. Bomba to sice není, ale snímek rozhodně nezklamal, strávila jsem u něj příjemné dvě hodiny.
50/50
Fifty fifty
Tak jsem se podívala na ještě jednu oceňovanou komedii z minulého roku. Opět řeknu, co jsem už několikrát říkala. Komedie není žánr, který vyhledávám, takže nebýt toho, že film figuroval v nominacích na Glóby, asi bych se na něj nepodívala. Teď jsem ale každopádně ráda, že jsem 50/50 viděla. Oceňuji práci se scénářem, protože tohle je téma, které se prostě chtě nechtě dělá šablonovitě, jenže scenáristi tohoto kousku se s tím dokázali poprat a z lacině vyhlížejícího slzopudného dramatu dokázali vykřesat mnohem více. Nejsem z těch, kteří právě toto tomuhle filmu zazlívají. To, že dramatickou linku nenechá vyznít pořádně. Mně to nevadilo a snímek jsem si nakonec užila, a to jak s momenty vtipnými, tak těmi dojemnými. A ani mi nevadilo, že konec byl jasný hned, jak se linka s rakovinou dostala na scénu.
Musíme chránit naše děti
Fritz Lang je režisérský pojem. Nebo alespoň pojem pro filmové fanoušky, kteří vidí dále než za novinky z Hollywoodu. Už jsem pár jeho děl viděla, takže bylo jen otázkou času, kdy se podívám na další. Vrah mezi námi jsem vybrala i proto, že se vyjímá poměrně vysoko v různých žebříčcích. Polozvukový snímek je na svou dobu poměrně akční a hlavně po scenáristické stránce dobře udělaný. Sice mě sem tam nudil, dvě hodiny jsou přece jenom velká stopáž, ale kvality, zvláště s ohledem na dobu vzniku, mu nelze upřít. Snímek obsahuje hezké metafory a celkově si s ním tvůrci vyhráli i po stránce střihu nebo kamery (úhly, stíny, světlo/stín apod.).
Bridesmaids
Bridesmaids
O snímek Ženy sobě bych asi jen tak nezavadila, není to žánr, který vyhledávám, nehrají v něm herci, kteří by mě zajímali. Jenže když se trochu drsnější romantická komedie zjeví mezi nominovanými filmy na Zlatých glóbech, snímek vzbudí mou pozornost. Koukla jsem se, protože jsem chtěla vědět, co sakra s tímhle filmem všichni mají. Zpočátku jsem byla mírně šokovaná, takový styl humoru jsem nečekala. Ale když si to zpětně vybavuji, bavila jsem se a smála se mnoha scénám. Líbí se mi, jak na to Ženy sobě jdou nekorektně, jak jsou drzé, sprosté, přitom ne trapné. Hlavní postavy sice byly nesympatické, avšak celkově mě film pobavil. Je to trochu nadsazené, to je jasné, jenže když se zamyslím, tak trochu ten film pravdivě poodhaluje, jaké jsou ženské mrchy ;-).
Drive
Drive
Že by se z Ryana Goslinga stávala nová hvězda filmového plátna? Snímek Drive jsem vidět chtěla, stal se z něho miláček festivalů a dostává vysoká hodnocení, takže jsem se sama chtěla přesvědčit, zač je toho loket. Bohužel jsem předem tušila, že mě Drive asi mine, než aby mě uchvátil. Film má vynikající soundtrack a Goslinga, ale sám o sobě mi připadal moc vyšperkovaný. Takový superhypercool. Já mu to nesežrala. Mě u filmu zaujme spíše příběh než jeho formální stránka. Tady ten příběh haproval a film mě tak nedokázal strhnout. Oceňuji jinakost a originalitu, ale u mě to nezafungovalo.
Moneyball
Moneyball
Moneyball mi nemohl uniknout. Dívala jsem se kvůli Pittovi (ne, že by to byl můj idol, ale chtěla jsem si soukromě zhodnotit jeho šance při udílení letošních cen a potvrdit názor, že to dávno není ten hezoun a lamač dívčích srdcí), ale taky proto, že konkrétní filmy se sportovní tematikou, které jsou tak nějak všeobecně ceněné, nakonec dobré opravdu jsou. Alespoň pro mě. Moneyball nenadchne, nepřekvapí, ale díky filmu strávíte příjemné dvě hodiny u něčeho, co vás bude bavit. Snímek jede podle klasických šablon, nabídne přesně to, co divák očekává, ale nepřinese tolik emocí, jako přinesl například letošní Warrior. Chybu vidím hlavně v konci - podle mě má film skončit v nejlepším. Ne že se odehraje celkem jímavá scéna, která vás na chvíli zviklá k osmdesáti procentům, a pak nastoupí dalších dvacet minut, které jsou nudnější a celkový dojem opět srazí níže. Nakonec lepších sedmdesát procent.
War Horse
Kůň
Spielberg už dnes není, co býval, ale spíše těží z dřívější slávy. To ovšem neznamená, že jeho nejnovější počiny musejí být špatné. Z Válečného koně jsem měla trochu strach. Jedni jej velebí, druzí řadí k odpadu pro všechen ten přítomný kýč. Ano, někomu může vadit líbivá hudba, obrazy krajiny jak malované, příběh místy přitažený za vlasy, mnozí tam vidí lacinost a patetičnost. Někde ve skrytu duše je chápu a zároveň lituju. Tyhle aspekty jsem ale dokázala přehlédnout a naopak se věnovat filmu, příběhu jako takovému a užít si to. Také přijdou skvělé scény z války (ty Spielberg vždycky uměl a umí pořád)... No, mě prostě Spielberg chytil na udičku, vůbec se za to nestydím a hrdě to přiznávám :-). Jo a pro anglickou krajinu mám slabost.
Apartment, The
Slečna Kubeliková
Billy Wilder je jedním z mých oblíbených režisérů, jedním z těch, jehož filmy chci postupně vidět všechny. Opět mě nezklamal. Byt je příjemná komedie v černobílém hávu, tak trochu netradiční milostný příběh a přitom příběh docela žánrový. Postava Fran Kubelikové byla sympatická od začátku stejně jako postava C. C. Baxtera. Jack Lemmon mi trochu připomínal Leonarda z TBBT. Film je to vtipný, nedokáže nudit, ač trvá dvě hodiny a kousek. Scenáristicky prvotřídní práce, chytře napsané, takže není moc, co bych vytkla. Takhle nějak si představuji kvalitní romantickou komedii. Ty dnešní výtvory starým dobrým filmům většinou nesahají ani po kotníky.
Paths of Glory
Válka
Můj další Kubrick a opět žádné převeliké nadšení z mé strany. Trochu netradičně je v centru dění první světová válka, přece jenom se filmaři většinou věnují té druhé. U Stezek slávy mě příběh zaujal a zajímal nejvíce, když bylo zobrazeno soudní přelíčení, to pro mě bylo to pravé drama a dokonce jsem chvíli zvažovala osmdesát procent. Podání filmu je sugestivní a znepokojující, snímek má dodnes co říct, ale celkově mi opět moc nesedl. Takže prostřední část - soud - skvělá, zbytek až tak ne. Až je mi to samotné líto. To, že Kubrick, taková legenda, u mě prozatím zůstane nedoceněna.
Warrior
Bratři
Warriora jsem zaregistrovala už před nějakou dobou, ale jeho zhlédnutí jsem pořád spíše odkládala. Filmy, které mají jako berličku sport, v poslední době nejsou výjimečné. Často se povedou a docela často také sbírají ceny. Warrior mě proto až tak nepřekvapil, po předchozích zkušenostech s podobnými filmy jsem věděla, do čeho zhruba jdu. Ale přece jenom musím říct, že u mě naprosto převálcoval loňského Fightera, který byl nudný a měl děsně nesympatické až otravné hlavní hrdiny. U Warriora zápasení v ringu není tím hlavním, tím hlavním je vztah dvou bratrů a vůbec narušené vztahy v jedné rodině, takže celkem solidní základ pro pořádné drama. Sice jsem od počátku tušila, jak film bude pokračovat a vrcholit a odhadla jsem i naprostý konec, ale hodnotu snímku to u mě nesnížilo. Film mě prostě bavil, hlavně druhá polovina parádně gradovala a každý zápas přinášel obrovskou dávku emocí. I hlavní postavy a jejich příběh mě bavily. V podstatě nemám zásadních výtek, tušila jsem, že Warrior se mi líbit bude.
Albert Nobbs
Albert Nobbs
Zase jeden z těch snímků, který jsem chtěla vidět, abych byla v obraze na nadcházejících udělování filmových cen. Herecky výborné, Glenn Close si pravděpodobně odnese oscarovou nominaci, ale myslím, že na samotného Oscara to ani tentokrát není. Film sám je na tom hůře. Pro mě naprosto chladný, odtažitý a bez emocí. Jenom kolem vás propluje a za pár týdnů si na něj pravděpodobně ani nevzpomenete. Škoda, že Albert Nobbs je takový nedotažený a nepropracovaný, protože námět je to slibný a určitě z něj šlo vytřískat více.
January Man
Rickman zas a znovu
Tak jsem se vrhla na další film s Alanem Rickmanem, už mi ale docházejí nebo nejdou sehnat, takže to bude na delší dobu asi film poslední. Ano, dobrých herců je zde nepočítaně, ale snímek samotný stojí za starou belu. Děj je naprosto nudný a nicneříkající, nefunguje to ani jako krimi nebo thriller, ani jako komedie či parodie na detektivní filmy. Ono to nefunguje skoro vůbec. Je tu pár bizarních a zapamatovatelných scén, dobří herci, ale to je asi tak všechno. Chudák Rickman. Tak skvělý herec a tolik blbých filmů.
Sen to Chihiro no kamikakushi
Sen
Japonská animace není to, co bych na poli kinematografie vyhledávala. Vlastně jsem ani moc těchto snímků neviděla, ale musím říct, že Cesta do fantazie se mi líbila (asi stejně jako Hrob světlušek a více než Princezna Mononoke). Vítám změnu, (západní) člověk je dnes přece jenom více zvyklý na počítačovou animaci. Příběh má své kouzlo, postavy také, je to opravdu jako výlet do fantazie. Hlavní hrdince musíte fandit, je odvážnější a rozumnější než všichni dospělí dohromady.
Blade Runner
Sci-fi
Blade Runner, film, u něhož tak vysoká hodnocení moc nechápu. Je to postmoderní sci-fi a já se s žánrem sci-fi moc nekamarádím. Blade Runner naplňuje žánrová schémata, takže mu asi není moc co vyčítat, navíc je to sci-fi staršího data, takže je asi blbost filmu vyčítat filmu to, že jsem něco podobného už někde viděla. Jenže já si nemůžu pomoci. Moc mě to nebavilo, nechytlo mě to, spíše to kolem mě tak nějak proplulo. Ano, je to efektní snímek, ale že bych ho měla velebit, to teda ne.
Carnage
Carnage
Vcelku nenápadný film, který by mi asi unikl, i když v něm hraje má oblíbenkyně Kate Winslet. Zaujal mě, protože se zjevuje v nominacích na glóby. Je to klasická konverzačka, kde je znát divadelní předloha. Ale i ve filmu vše funguje, sice se nic nevyřeší, ale to není podstatné. Ten film je o něčem jiném. Líbilo se mi, jak se upjatí a korektní manželské páry postupně odhalovaly a najednou jsme před sebou měli málem monstra. Líbilo se mi, jak šel film až na dřeň, jak si nebral servítky a jak se mnohdy dotýkal mnohem závažnějších věcí, než "jen" vyražených zubů. Dialogy byly mnohdy parádní, dokonce jsem se sem tam od srdce zasmála. I odehráno to bylo výtečně, i když myslím, že z toho budou maximálně ty nominace. Možná se podivíte, proč i přes samou chválu dávám jen sedmdesát procent. Já vlastně ani sama nevím. Hodnotím čistě subjektivně a aby ode mě film dostal více, musí v sobě mít ještě NĚCO navíc. Něco nespecifikovatelného, ale na druhou stranu něco, co bezpečně poznáte. Tady mi to chybělo.
Killing, The
Killing
Kubrickovo Killing jsem zhlédla, protože mi bylo doporučeno, protože je to další z ceněných klasik, a protože Kubrick sám je pojem a zároveň režisér, k němuž se stále snažím najít si cestu, což se mi pořád moc nedaří. Zabíjení má příjemnou stopáž, kdy nic nestačí nudit a kdy vše v podstatě dobře odsýpá. Parta, co se rozhodne loupit, je složena ze zajímavých postav se zajímavými osudy. Jeden z prvních Kubrickových filmů zároveň předjímá, jak asi budou jeho filmy vypadat dále. Na dobu vzniku v lecčem působí moderně - nezaujatý vševědoucí vypravěč konotující dokumentární filmy a filmové týdeníky (ten hlas sám, znějící jako z rádiové reportáže, není v hollywoodských filmech neznámý, na mysli mi vytanulo pár dalších snímků s tímto hlasem), skoky v čase, neustálé upozorňování na to, kolik je hodin a co se děje... No, co se týče formální stránky, film zaslouží pochvalu. Jinak si mě, jak už to u mě a Kubricka bývá, zase moc nezískal.
Prime Suspect 3
Mirren
Konečně jsem se dorvala k dalšímu dílu oné poctivé britské detektivky, a to k Hlavnímu podezřelému s mou oblíbenou Helen Mirren v čele. První díl byl bezkonkurenční a ten druhý ani třetí nedosáhl jeho kvalit, ale i tak se jedná o prvotřídní filmy, vynikající a chytlavou detektivku s patřičným napětím a emocemi. Co bych ocenila, by bylo větší prolnutí soukromého života Jane s její prací, tady byly jen náznaky a pak nic, v tom byly předchozí díly lepší. To ale nic nemění na tom, že Hlavní podezřelý plyne jako voda a tři hodiny a něco s ním utečou jako nic. Těším se na další díly.
Mesmer
Rickman
Na Doktora Mesmera jsem se podívala kvůli Alanu Rickmanovi, ale i tak jsem se na film docela těšila, protože biografické snímky jsou většinou povedené a mám je ráda. A tenhle film měl mít i zajímavého hrdinu... Bohužel mě ale Doktor Mesmer zklamal. Kdyby nebylo Rickmana, asi bych se ani nedodívala, protože film byl po celou dobu takový unylý, rozvleklý a nudný. Alan byl skvělý, on zahraje všechno, ale jeden herec film prostě zachránit nemůže. Nedávno jsem četla o všech peripetiích spojených s natáčením, o tom, jak byl sám Rickman zklamán, protože filmu věřil a nebyly na něj peníze... No, je mi to líto, ale tohle opravdu není dobrý film. Na životopisné dílo je to chudé na dramatické momenty, zvraty, emoce. Ani linka milostného příběhu nevydala vše, co mohla. Jak tak přemýšlím, Alan je hodně nedoceněný herec, který by si větší pozornost ze strany kritiků a udílečů cen zasloužil, ale bohužel, filmy, ve kterých hraje, mu v tom spíše nepomáhají...
Closet Land
Rickman
Tenhle film je myslím docela neznámý, což je škoda, protože se jedná o film kvalitní. Opět jsem ho objevila především kvůli Alanu Rickmanovi, a protože je to snímek, kde po celou dobu uvidíte jen dva herce (jedním z nich je samozřejmě Rickman), Alana si užijete dosytosti. Všem fanouškům tedy vřele doporučuji. Předem jsem tak úplně netušila, co se na mě chystá, takže pro mě film byl příjemným překvapením. Teda vlastně nepříjemným, neboť je to thriller, psychologické drama jak má být. Napětí, emoce, úžasně budovaná klaustrofobní atmosféra, sadistický Rickman, náznaky, nedovětky, nejasnosti, více možností výkladu. No a samozřejmě tam je ta rovina s poselstvím, je to mimo jiné politická alegorie, až si říkáte, že 1984 hadra. A přitom rovina osobní, kdy se hlavní hrdinka vyrovnává s traumatem z dětství, je možná ještě silnější. Nevím, jestli byl Closet Land někdy zpracován na divadle, ale ten film si o to úplně říká. Kdybych byla dramaturg, šla bych do toho hned.
Dark Harbor
Temný přístav
Na film jsem se podívala jen kvůli Alanu Rickmanovi (a jeho holému zadku :-p). Tušila jsem, že průměrné hodnocení znamená průměrný film, no a moje očekávání se naplnilo. Temný přístav jakožto komorní drama/thriller sem tam funguje, protože dokáže vybudovat patřičné napětí, tušíte, že se něco stane, čekáte, jste napnutí. Alan Rickman byl skvělý, ostatní dva herci se také neztratili, ale ač film sem tam funguje, dost často je tomu naopak. A pak přijde konec. Vy zíráte s otevřenou pusou, nevíte, jestli se máte smát nebo co... A jediné, na to se zmůžete, je zvolání WTF!
Ides of March, The
Clooney
Tohle je film, od kterého dopředu víte, co asi tak můžete čekat. George Clooney už několikrát předvedl, že je nejen zdatný herec, ale i režisér. Den zrady má pevně v rukách, přesně ví, co a jak má a chce říci. Clooney si našel svou polohu - politická dramata, která mu sedí. Den zrady nabídne spoustu otázek k přemýšlení, zajímavé téma. Určitě má šanci na letošních výročních cenách. Možná mi ve filmu chybělo více napětí, emocí, ale jinak Den zrady hodnotím veskrze pozitivně. Lepších 70 procent.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.021 sec. (PHP: 49% SQL: 51%)
