Skogen

Na jedno podívání...

Výtvor jednoznačeně těží z fenomenální série "Vetřelců" i poměrně zdařilých "Predátorů", smícháno dohromady to nebylo až tak zlé, jak jsem skepticky očekával. K tíživé atmosféře "Vetřelců" má film daleko, vydal se spíš tou akčnější cestou. Pokud tomuto druhu filmů holdujete, klidně po něm některého večera sáhnout můžete, neurazí.

Dobrá volba..

Kdo má doma děti, zhlédne možná víc dětských filmů než těch dospěláckých. Patřím mezi takové. Ne vždy mám ve výběru šťastnou ruku, obecně však lze říct, že oproti dospěláckým jsou filmy pro děti co do kvality vyváženější a málokdy jde o vyložený trapas. Příběh hraček patří podle mého názoru k těm nejlepším počinům. Námět je velmi originální, vše pěkně zpracováno, nechybí vtip ani ústřední myšlenka. Doteď se usmívám, když si vybavím rotu plastových vojáčků v akci. Syn nadšeně zvolal, že má přesně takové a mně je zcela jasné, že si v tu chvíli ty svoje po vzoru těch filmových v duchu dokonale rozpohyboval. Co cením vysoko, že se zde nenachází jinak obvyklé, třebaže do kulantní formy zahalené, násilí. Máte-li děti od tří výše, vřele dopooručuji, ani dospělí se nudit nebudou, pokud tedy zrovna nepatří vyloženě do kategorie těch, kterým zaimponuje pouze proďobaná krevní konzerva.

Zastydlí teenageři?

Čekal jsem jakési povalečství na úrovni, s jakousi ideou, třeba jako bylo ve Třech veteránech vyjádřeno nesmrtelnou hláškou: "Pojďme se válet, takové dva tři roky bych se válel.." To je páni idea, to má šmrnc! Lebowski se válí bezmyšlenkovitě, bere události jak přicházejí a prostě tak nějak dle možností přežívá. Neříkám, že jsem se vůbec nezasmál, ovšem čím víc jsem zjišťoval, jakým směrem se filozofie filmu ubírá, tím toho bylo méně. Humor je zemitý, sem tam moře vulgarismů, Lebowski a jeho přátelé holt nejsou žádní myslitelé. Kromtoho, v jeho věku muže biologicky za zenitem už na takovém přístupu k životu celkem nic moc směšného nevidím. Kdo se někdy zamyslel nad protagonisty jinak vynikajícího seriálu Přátelé, kde jsou pětatřicetiletí sociálně na úrovni našich studentů, možná Lebowskeho omluví.

Plné zaujetí

Tomuto dílu se zcela podařilo vtáhnout mne do sebe.. Scénárista neomylně vyhmátnul dramaticky vděčné období a nezvykle zaostřil pohled na samotné nacionální Němce. Výsledkem je velkolepý druhý pohled a z toho plynoucí jistá objektivizace vyprávění. Totiž, že i nacisté byli jen lidé a tudíž není možno nalhávat si, že obdobná pomýlenost ve vztahu k základním lidským hodnotám se už kterýmkoliv jiným lidem za žádných okolností přihodit nemůže. Film má v podstatě dvě hlavní postavy. Mladičkou sekretářku a pak samotného fürera, kterého herec Bruno Ganz ztvárnil naprosto dokonale, totiž charismaticky. Zejména v okamžicích, kdy se Hitler v jeho podání projevuje příjemně lidsky, připomíná, že veškeré zlo nemůže pramenit z jediného člověka a tudíž ho ani nelze do jediné osoby vměstnat a ukrýt. V konfrontaci s tím pak šokují jiné scény, asi nejvíce ta, když paní Goebbelsová podává svým dětem jed, protože ze svého úhlu pohledu nevidí smysl jejich dalšího žití. Jako pyšný otec dvou dětí jsem se na tuto scénu nevydržel dívat, musel jsem na chvíli odejít. Film mne uchvátil svou atmosférou a především pak střízlivostí v přístupu k látce, která z něj činí dílo divácky velmi věrohodné.

Šílená odvaha.

To podle mne musí být hlavní povahový rys lidí, kteří se Adamsovu legendární knihu rozhodli převést do filmové podoby... Navzdory faktu, že filmová verze je na světě, si i nadále stojím za tím, že Stopařův průvodce je jednoduše nezfilmovatelný. Humor Douglase Adamse stál na jeho obdivuhodných vypravěčských schopnostech. Upřímně řečeno, třebaže tu knihu zbožňuji, Adams svým spisovatelským umem dokáže čtenáři vsugerovat, že v příběhu neustále o něco jde, i když vlastně od začátku až do konce nejde vůbec o nic. Partička legračních lidí se poflakuje Vesmírem a Adams zřejmě dopředu nevěděl co se bude dít o pět stránek dále.. (Ale to říkám jen nyní, vždy jindy se budu zarytě hádat, že spisovatel měl od začátku do konce představu naprosto jasnou - tak dobrým byl vypravěčem). Zpět k filmu. O to měli filmaři práci těžší. Potěšilo mě, že se scénář drží předlohy a improvizuje jen z nutnosti zhustit obsah knihy do stodeseti minut filmu. Což je ovšem s ohledem na původní materiál velká mizérie. Nepotěšilo mě ztvárnění postav. Podvědomě bez výhrad jsem přijal jen Arthura a tak trochu Trillian. Na Forda Prefecta jako černocha jsem si marně zvykal celý film. Nic proti černochům, kdyby byl Adams černochem, jistě by jako černochy charakterizoval i mnohé z postav a čtenář v kůži diváka by nemohl být překvapen. Zafod se mi zamlouval jednoznačně nejméně. Měl být komický, neměl však být šaškem. Absolutně nedoceněný pak byl ručník. Přesto pokládám tento film za zdařilý. Kdo knihu nezná, uvidí něco, co mu o knize skoro nic neřekne, ale co by se mu mohlo líbit, pokud tedy pochopí o co jde. Kdo knihu zná, toho film neurazí a ke knize se rád vrátí. I tak klobouk dolů, protože, jak jsem řekl, laťka byla až příliš vysoko. Jestliže by snad někdo mohl dokázat natočit Stopařova průvodce po Galaxii tak, jak by ho zřejmě i Adams sám bez výhrad rád viděl, pak asi jedině někdejší Monty Pythons.

Sparrow a spol. jsou stále frajeři.

Následné díly mívají vždy obrovskou nevýhodu v tom, že kostky už jsou základním filmem vrženy. Vymyslíte další příběh, přidáte či uberete postavy a dost. Pokud se nehodláte vydat na tenký led experimentu tím, že postavy vyměníte nebo pozměníte celkovou elementární atmosféru nastolenou první částí. To se díkybohu nestalo. Piráti jsou stále super a nic ošklivě zvráceného v přístupu tvůrců se nekonalo. Skvělá atmosféra, vtip, brilantní výkony. U scény s lidojedy, kterak se Johnny Depp alias Jack Sparrow zoufale snaží uniknout "zpod pokličky", ačkoliv murphyho zákony jako obvykle pracují proti němu, jsem se takřka válel smíchy. I zde jsou působivé postavy, ať už Jackova uhrančivá přítelkyně z pralesa, anebo Davey Jones až po krk v chapadlech, třebaže charismatický kapitán Barbossa v brilantním podání Geoffreyho Rushe mi trošku chyběl (mihne se ;o). Závěrem zhodnotím jako velmi vydařené pokračování hodné slávy prvního dílu, třebaže délka je tentokrát trošku na úkor divákovy výdrže.

Svět jako kakaový boban

Tim Burton je osobitý tvůrce. Johnny Depp je osobitý herec. V tomto díle mi však soudě podle plakátů, upoutávek a přebalu nosiče přišli osobití až příliš a tak jsem se dívídýčku Karlík a továrna na čokoládu docela dlouho účelově vyhýbal. Dnes jsem podlehl a půjčil si ho. A musím říct, že jsme poctivě od začátku až do konce koukali celá rodina, tohoto vánočního času dokonce třígenerační. Velice se mi líbí kreativní přístup a vážnost servírovaná s nadhledem. A je třeba říci, že tento film je v jádru vážný, ačkoliv je zobalen do zábavných šatů. Je to vlastně pohádka s výchovným poselstvím, které je mnohdy podáváno až andersonovsky nevybíravě, takže rodiče se jistě budou muset připravit na "proč?" svých potomků, nicméně to je dobře, protože i když jsem (či bych alespoň chtěl být) poučování dalek, Wonka rodičům krásně nahrává na smeč. I na rodiče však v závěru dojde a tak snímek vlastně nikomu nenadržuje. Pýcha, nadutost a nenažranost jsou potrestány, opravdovost, poctivost a spravedlnost slaví úspěch, slovy jistého exprezidenta by bylo možno říct, že láska a pravda vítězí nad lží a nenávistí, s tím rozdílem, že v tomto filmu doopravdy. Narozdíl od jiných si myslím, že v tomto filmu Johnny Depp neměl až tak co hrát, v podstatě se pohyboval pořád v jedné poloze podivínského továrníka, který se v závěru poněkud lépe svázal s realitou, ale co, o to šlo. Podstatná je ta až šílená fantazie, ohromující prostředí a příběh. A to se podařilo na výbornou.

Až mne udivilo, že jsem tak dlouho nevědomě obcházel podle mého jeden z nejlepších českých filmů dnešní doby... Tak schválně, kolikpak znáte filmových počinů české kinematografie, které by si zasloužily přízvisko té současné? Máme zde plno světové války, máme zde přehršel vážně i vtipně a nyní už i odvážně pojatého socialismu, ale kde je soudobá společnost? Až zcela nedávno se vynořili všichni ti Snowboarďáci a Rafťáci. Ale Samotáři byli první. A nejlepší. Vynořili se jako neočekávaný fenomén a vmžiku se stali kultovním snímkem. Vysoce oceňuji umnou kompozici humoru i tvrdosti, nesmírně se mi líbí nenásilná podvědomá přítomnost té osudovosti, která ze spáru člověka jen tak nepustí, protože člověk jest tvor společenský a společnost je jeho osudem ať chce nebo nechce. A tak si ji alespoň fragmentuje na ty subkultury, které se vůči pevnému mainstreamovému středobodu vymezují a zažívají přitom chvíle krušné i třeskutě veselé. A většinou se stejně nejvíc nasmějí ti, kteří stojí kousíček opodál.. Osobně film chápu jako nádhernou reflexi současnosti. Pro příští desetiletí archeologicky se ráchající v binci prehistorického internetu dodávám, nádherného sklonku devadesátých let. Samotářům se dávalo přízvisko tragikomedie, anebo hořká komedie, anebo něco obdobně sladkokyselého. Já říkám, že věrně odráží náš svět. Snowboarďáci vznikli z příliš komerčních důvodů. Neříkám, že jsou špatní, to ne. Samotáři však mají daleko větší hloubku. Jen škoda, že podobné snímky zákonitě brzy zastarají.

Z nouze ctnost

Jaksi už jsem nevěděl, co bych z půjčovny obšlehnul, protože se mi sbíhaly sliny na nějakou pěknou sci-fi, kterých je v půjčovnách, ne-li na světě, jako šafránu. Vzal jsem tedy zavděk vyvinuvším se podsvětím. Nu, zavděk. Ono je to takové sado-maso. Samá vypasovaná kůže, samé kulky z palných zbraní trhající temné maso, ze kterého cákají zbytky sražené smrduté krve adaptovaných nadpřirozených tvorů, prý upírů a vlkodlaků... Jasně, že klasická sci-fi využívá ze zásady jiné reálie, takže ortodoxní temní akčňáci mohou zvolat, "proč jsi to bral do hnáty, debile", jenže když prostě není.. Tedy narovinu. Líbil se mi Exorcista, uchcával jsem u Vetřelce, spolknul jsem Sin City, ale Underworld se mi nelíbil. Je jako reklama na vložky. Jde o krev a cosi ne moc příjemného, třebaže o nic vznešeného, i když se to tak snaží ze všech sil tvářit. Někdo si v tom libovat může, proti chuti žádný dišputát, ale vzato kolem a kolem, škoda DVD.

Show must go on

Karcoolka je prostě cool holca, stejně tak je dost cool i investigativní žurnalista Wolf a svým způsobem i ten nabušený Snitzel, ačkoliv ten je většinou víc než cool prostě out.. Babičku si vůbec netroufám posuzovat, to je borka - i přes svůj věk..

Ale vážně. Forma vyprávění je docela překvapivá, namísto lineárního příběhu trocha skládačky. Moje děti, odkojené jednoduchým stereotypem zlý vlk = jasný padouch, koukaly na druhý příběh s otevřenou pusou a zřejmě si ještě teď v hlavičkách obracejí šuplíčky v nutnosti protřepat fakta a revidovat východiska. Nu což, vždyť svět není jednoduchý..

Nad základy symbolického chápání dobra a zla jsem se zamyslil i já. Připadá mi docela zvláštní, že tradiční zubatý a dravý vlk je v současném pojetí na straně dobra, zatímco z něčeho tak nevinného, jako je králíček azurit v přírodnější formě, se učiní mocichtivá bestie. Já vím, je to parodie. Stejně jako prima zlobr kontra "dobrá" víla ve Shrekovi. Ale přesto.. Není to taky tak trošku tím, že už v tom skutečném prolhaném světě mnohdy ani nevíme čemu věřit?

Karcoolka je zábavný film, ačkoliv musím říct, že už zmíněný Shrek je přece jen zábavnější.

Ale jo.

Vcelku mne nepřekvapuje, že k filmu se vyjádřila převážně ta něžnější polovina lidstva (mužatkám a homosexuálům se omlouvám ;o). Jde o docela dobře koukatelnou romantiku s docela sympaticky nenáročným dějem. Keira dokáže působit vznešeně, o tom mne už přesvědčila v televizní verzi Doktora Živága, to jak dokáže využívat vyjadřovacích prostředků těla a tváře je velkolepé. Očekával jsem dynamičtější příběh a větší gradaci děje, nicméně výsledek neurazí a určitě je přínosnější podívat se na Pýchu a předsudek než na obligátní telenovelu. Vzhledem k žánru hodnotím vysoko.

Byl jsem uchvácen...

Když ne za rok, když ne hned,/
snad za sta, snad za tisíce let,/
Tě potkám jako potkal jsem Tě tehdy./
A zase zastaví se svět./
Budu se dívat..., v úžasu dívat...,/
veprostřed ztuhlé křižovatky,
na spásný zázrak, že jsi zpátky./
Má lásko. Jenom vydržet....

// nestává se mi zas tak často, že bych ulétával do jakéhosi konsternovaného transendentna... Doktor Živágo je fascinující dílo, ba co víc, je to i fascinující filmové dílo. Ať už v prvním či druhém zpracování. Ta rozlehlost - až neúprosnost osudu, šírost lidské duše, rozlehlost krajiny a světa, rozlehlost lidské vůle vzdor moudré pokoře... Nelze než být u vytržení...

K zamyšlení

Jde o zvláštní film. Technicky precizně zpracovaný, kresba je živá, perspektiva emotivní, střih ostrý jako břitva i táhle mučivý.. Velmi zvláštní je i atmosféra a symbolické zvraty v podružném ději, zatímco hlavní linie zůstává vituálně neodhalena a spočívá ve schopnosti diváka odhalit kořeny věci. Bezpochyby umění vnímáme skrz vlastní osobnost a osobnost je mimo jiné formována kulturním rámcem, v němž vyrůstá. Japonsko je nám poněkud vzdálené. Přesto jsou některá témata a symboly univerzální. Cesta do fantazie je plná symboliky. Jde o cestu dobra, pochopení a pokory, o cestu víry a lásky a oddanosti. Vše má pevné kořeny v japonské mentalitě a evropanovi rozhodně neuškodí, pokud se na okamžik zastaví a zamyslí se..

Ach jo...

Na úvod se vám přiznám, že jsem film nedokoukal. Můžete proto můj názor brát s rezervou. Je mi líto, třičtvrtě hodiny jsem se snažil, nešlo to, prostě nedokoukal..

Jako by se tvůrci nemohli rozhodnout, zda točí sociální drama, komedii, horor nebo co vlastně.. Herci mi připadají po stránce předvedeného výkonu nevěrohodní, postavy příliš schématické na to, aby bylo možné se vcítit do jejich motivů. Některé scény na mne působily trapně, ať už podáním, jako kupříkladu v případě "úspěšného herce" imitujícího před zrcadlem Hitlera, nebo podstatou, což byl třeba případ přidělení zvířecí klece v podpalubí "schopnému scénáristovi".

King Konga samotného jsem bohužel nezahlédl. Naivita děje a vyznění filmu mne natolik otrávily, že jsem to vypnul. Uznávám, že vizuálně mohl být film při vstupu nabobtnalého opičáka na scénu lahůdkou. Nicméně stále si trvám na tom. že ubohé ztvárnění a chabé výkony herců nemůže vyvážit žádný filmový efekt, byť by se na scéně odehrávaly nefalšované zázraky... Původně jsem vylepil celých 20 procent, ale z protekce to dávám na třicet, redaktor nicneznam totiž tvrdí, že Král Konga je skvělý velkofilm a tak na něho zčásti dám ;)

Konečně zas jednou

Konečně zase jednou pohádkový příběh, který není karikaturou pohádky. O úplnou klasiku nejde, to jistě ne, ani to nebylo záměrem, protože Anděl Páně se přibližuje současnému divákovi (tak třeba netuším, co pohledával čert v nebi ;o). Trochu mě uvedl do rozpaků úvod, všechno to oslovování Panen Marií a Ježíšků, svatých Mikulášů a svatých Petrů mi připomnělo Járu Cimrmana, jak pronáší "Dobré ráno Eiffele.." a "Zkuste to bez drátů, Marconi", "Ááá Holube, kdy zase pojedeš do Afriky" nebo "Ty spadneš, Křižíku"... Naštěstí si Petronel neklade za cíl vyjmenovat najednou úplně všechny svaté a styl se tak po chvíli usadí. Scénická i triková stránka filmu je zdařilá, dostatečně efektní a zároveň vkusná a nenucená. Na nebe plné obláčků je radost se podívat. Pan Trojan opět zahrál tak trochu misantropického a implicitně rozladěného jedince bezkonkurenčně na výbornou, panu Bartoškovi bych byl snad i schopen věřit, že je to On. Pohádka v sobě nese i jednoznačné, nezdráhám se říct pedagogické, poselství, že ať už je kdo jakým chce jelitem, když to vezme za správný konec, může dojít uznání. Jen bych malinko vytkl scénáři, že zázračnou a jaksi mimochodem poskytovanou pomocí, kterou na požádání projevují svatí Petronelovi v nouzi, pohádka až moc okatě propaguje princip, že není ani tak třeba příliš se snažit, když postačí mít známosti na těch správných místech... Hlavním cílem pohádky bylo pobavení, toho alespoň v mém případě bezpečně dosáhla. Doporučuji.

Fajn.

Jedno z nejlepších filmových zpracování jakékoliv komiksové předlohy, řekl bych. Snad je to dáno tím, že je Spider-man „filmogeničtější“ (obdoba fotogenického účinku ;o) než většina jeho kolegů, každopádně po převedení na plátno trapně ani křečovitě nepůsobí. Tobey Maguire je se svým věčně udiveným výrazem mistrně zvoleným představitelem hlavní role. Původně jsem film pořídil pro syna, ale sám se na něj rád ještě jednou v klidu podívám ;o)

Fajn 2.

Co mě na dvojce potěšilo je, že se proti jedničce nepohoršila. Což nebývá až tak samozřejmé. Taky mě potěšilo, že kromě úrovně i hlavní představitelé zůstali zhruba stejní, což kupodivu rovněž nebývá až tak samozřejmé.. Dvojka tedy předpokládá, že Spider-mana, coby klaďase se svědomím a vůbec s poměrně solidní psychikou (což už v komiksovém světě ale vůbec nebývá samozřejmé) z předchozího dílu tak trochu znáte a proto se může vydlábnout na představování a profilování hrdiny a jeho světa a může se rovnou vrhnout do akce. Přesto obsahuje zajímavý filozofický moment, kdy se Peter alias Spider-man rozhoduje, zda být nadále obyčejným, třebaže jedinečným Peterem Parkerem, anebo dát přednost výjimečné Spider-maní identitě. Každé dospívání se potýká s nutností najít sebe sama, v tom ono dilema chápu jako takřka psychoanalytické... I dvojka se mi líbila, ačkoliv nepřinesla nic nově převratného. Třetí díl rád zhlédnu.

Výtečný film.

Hned v úvodu musím poznamenat, že nejsem fandou válečných filmů, nepadám na zadek před AK-47, pakliže nemá zrovna natažený závěr a jedinec, jenž ho natáhl, po mě padnutí na zadek přímo nežádá, a že si rozhodně neučůrávám do trenýrek, jakmile zahlédnu uniformu, už proto ne, že trenýrky nenosím.. Přesto jsem vděčný okolnosti (už nevím jaké), která mne dala s filmem dohromady. Nesmírně mne zaujala základní myšlenka filmu. Absence univerzální pravdy, okolnost, že pravdu můžeme nahlížet z mnoha úhlů, přičemž nelze říci, která z nich má po revizi argumentů navrch.. Je lhostejné, zda jste pacifisté nebo zastánci preventivních úderů. Bez ohledu na důsledky, ať již jaderné nosiče ponorku opustí či nikoliv, z hlediska logiky je to fifty-fifty... A to je ten nesmírně zajímavý a zároveň tvrdě mrazivý fakt. Že bez ohledu na intelekt jsou naše životy v rukou něčeho tak těžko uchopitelného jako jsou subjektivní postoje a názory. A nad tím vším drží stráž nevyzpytatelná paní Náhoda. Doufejme, že každá vojenská jednotka, najen ta americká (ovšem vzhledem k moci především ta), má svého schopného kapitána a jeho zástupce..

Ufff..

Padesát na padesát. Proč? Najednu stranu humus a záměr šokovat za každou cenu, nadruhou stranu syrová a nepřikrášlená realita, vypovídající snad i víc o některých z nás než o domorodých kmenech s kanibalistickými praktikami. Ten film jsem viděl kdysi před léty u kamaráda. Dobře si pamatuju, že když jsem se vrátil domů a měl jsem obědvat pečené kuře, nemohl jsem ho vzít do úst. V podstatě nemohu říct proč, protože o kuřata v tomto velmi, velmi naturalistickém díle rozhodně nešlo.. Dokument vás velmi tvrdě a bez přípravy konfrontuje se šokující realitou. Někde jinde existují lidé s diametrálně odlišnými mravy od těch našich. Přesto se na ně, prosím, nezlobte. Je to jejich svět a oni narozdíl od vás znají jeho pravidla. Vlastně jsem měl zlost spíš na ty senzacechtivé turisty z našeho kulturního okruhu, kteří svým působením lecos spískali a navíc místo toho, aby už alespoň adekvátně reagovali na situaci, raději vše zaznamenávali na 8 mm fotocitlivé vrstvy... Vím, to co teď napíšu bude vzdor úmyslu tou nejlepší reklamou, ale..., pokud by se vám chtělo mi důvěřovat..: Jste-li citlivější, s empatičtější povahou, nechte to být. Nic hodnotného vám ten film nepřinese a vy budete mít v hlavě nadlouho zafixovány příšerné scény (ne, nelze srovnávat s jakýmkoliv „vymyšleným“, byť jakkoliv nechutným hororem, toto je záznam reality - a je to znát). A taky pak zřejmě nějakou dobu nebudete moct pozřít kuře. ...Jak chcete, dobrou chuť.

100%

Gatacca je na dnešní dobu značně nevšedním sci-fi filmem. Má myšlenku. Silně vyjádřenou myšlenku víry v lidské možnosti jdoucí až za hranice předpokládaného, víru v přirozenost, v právo na existenci a rovné šance. Sci-fi prvky slouží vlastně jen k mocnému vyjádření základního lidského práva na sebeurčení, zatímco v jiných filmech tohoto žánru jsou často naplácány na samoúčelnou, třebaže na pohled efektnější hromadu. Gattaca mi velice připomíná původní science fiction literaturu, která rovněž vznikala z důvodu sdělit cosi čtenáři, nikoliv jen rozptýlit, ale prostřednictvím poselství přivést k zamyšlení. Gattaca v sobě takové poselství má. Vytříbeným způsobem vám ho mezi jinými vyjeví Ethan Hawke, Uma Thurman a Jude Law.. Vyplatí se mít film ve videotéce. Patří totiž mezi ty, které je možno shlédnout mnohokrát.

Butch a Sundance

Tak toto je klasika... S klidným srdcem mohu prohlásit, že jsem zatím neviděl lepší western, konkurovat mu snad může jen druhý díl Mladých pušek. Ani Cassidiho ani Kida jsem, jaké překvapení, neměl tu čest poznat, ovšem Newman a Redford jsou ve svých rolích natolik přesvědčiví, že kdybych pravého Cassidiho a pravého Kida potkal zítra, byl bych schopen se zatvrzele hádat, že fixlují a že se ti mluvkové pouze chtějí přiživit na slávě jiných. Dokud bych nedostal kulku mezi oči.. Četl jsem, že se chystá nová verze s Mattem Damonem a Benem Affleckem. Nu, proč bych těm dvěma nepřál úspěch.. Jen ať to zkusí. Laťka je ovšem zatraceně vysoko.

Výborné!

Ten film má skvělou atmosféru.. Je to nálada takřka kingovská, divák je v permanentním napětí, které graduje a ve chvíli, kdy se divák domnívá, že předvídá pointu, přichází náhle sladkokyselé poznání, že všechno je jinak (pro diváka poznání kyselé, protože se mýlil a zároveň sladké, protože o to větší je pak dojem z díla). Ponurost příběhu je podtržena prostředím, ponurost příběhu je vystupňována tajemnou potřebou žít v temnotě, ponurost příběhu je zdůrazněna étericko-démonickým zjevem Nicole Kidmanové i tajemnými nově příchozími. Navíc se v průběhu filmu množí, převrstvují a několikráte vzájemně negují vaše podezření - je matka dětí opravdu šílená? Jsou sloužící na straně dobra nebo zla? Mluví dcera pravdu nebo si vymýšlí? Netrapte se, stejně bude všechno jinak.. ;o) Film mě potěšil. Konečně se zase jednou člověk může u hororového filmu příjemně bát a ne se jenom hnusit nad krevními sraženinami a rozpatlanými orgány, což v hororových dílech bohužel převládá. Tento film nic takového nemá zapotřebí. Navíc je příběh zpracován přísně logicky, žádné křečovité kotrmelce v ději. Jediné, co tvůrcům upírám je jejich originalita, protože nosnou myšlenku podle mého názoru prostě obšlehli z filmu "Šestý smysl", který měl premiéru o dva roky dříve.. I kdyby, nevadí. Ve filmu "Ti druzí" je vše daleko přesvědčivější a působivější, což film povznáší. Málem jsem začal věřit na duchy ;o)

Den předtím

jsem si myslel, že Den poté může být báječným pokoukáním. Hned v úvodu přiznávám omyl. Přes zdání jedinečnosti se jedná o tuctový film poslední doby se zcela tuctovým katastrofickým scénářem. Znáte to... Vědec, který ví všechno, ale neberou ho vážně, dále jeden tupý a arogantní politik a konečně parta fajn lidí, kteří jsou v tom až po uši... Speciální efekty jsou nádherné, za to filmu počítám 20 procent navrch, tedy plnou polovinu celkového skóre. Deset procent pak za to, že za těžké dolary, které bylo třeba těžce sehnat, byly ty úžasné trikové scény natočeny na kvalitním filmovém materiálu a nikoliv na rolce toaletního papíru, což by možná i stačilo. A konečně zbylých deset ať si mezi sebe rozdělí kdo chce, herci, režisér, scénárista, řidiči taxíků..., to už je naprosto fuk. Filmu už to nepomůže. Protože v dnešní době jsou sice na kvalitní snímek podobného typu nezbytností dokonalé trikové scény, avšak samy o sobě rozhodně nestačí. Co filmu vyčítám především je nepřesvědčivost. Ten, kdo by po mě chtěl, abych v zájmu svého prožitku podvědomě spolknul podstatnou část toho, co by mi prostřednictvím filmu servíroval, aniž bych si musel sám vypomáhat, by jednoduše řečeno musel být daleko lepší Baron Prášil. A to prosím v neodvratnost klimatických změn věřím tak pevně, že s každým dřepem riskuji zlomeninu v pase.

Ano

Ano, ano, ano. Jestliže se kdokoliv zeptá, má-li smysl se po tomto filmu poohlédnout, postačí říct třikrát ano. Jednou by bylo málo. Fascinující, troufám si říct podobenství moci, v závěru zanechává trpkou pachuť všem skotačícím ambicím v lebeční dutině člověka ženoucího se za úspěchem, tedy i ve vaší lebce. Dokázali byste se pro prachy a prestiž třeba upsat ďáblu? Fajn. Ďáblův advokát vám názorně ukáže, jak by to v dnešní době mohlo vypadat. Žádná archaická díra ve stropě po Dr. Faustovi. Kdepak. Pěkný mrakodrap a v něm parta akceschopných mužů a žen v perfektně padnoucích kvádrech a kostýmcích. Kde že je to peklo? Pche, dívejte se dobře ;o) Dívejte se a ostřete si přitom brk, aby ďáblík jednou neměl při vystavování účtu potíže s přeluštěním vašeho podpisu na řádně sestavené smlouvě se všemi právními náležitostmi...

Podle mého jde o jeden

z nejlepších českých filmů. Oceňuji cit autorů pro vytváření atmosféry, umění gradace i včasného uvolnění.. Velmi pak oceňuji tu neuvěřitelnou věrohodnost a opravdovost postav, které divák postupem času poznává v jejich síle i slabostech. Herci odvedli vynikající práci, pan Polívka znovu předvedl, jak výborným charakterním hercem je. Musíme si pomáhat je zvláštní směsicí soudržnosti, naděje, smutku, humoru a pravdy.. Tím, že autoři téměř každou z postav alespoň v určité fázi vylíčili lidsky, v nevyzpytatelném běhu osudu ji obnaženou vydali na milost a nemilost, dali tím divákovi až mrazivou příležitost k zamyšlení a pochopení něčeho, co je jinak tak iluzorně samozřejmé. Zajímavé je, že zatímco já jsem v názvu filmu viděl skutečný apel na potřebu pochopit toho druhého a být jím pochopen, příležitost pod tlakem okolností překroči svůj stín a dospět ke konverzi ve prospěch osobních kvalit, pan Hřebejk se v týdeníku Euro vyjádřil, že název Musíme si pomáhat byl myšlen spíš ironicky, v duchu malosti české povahy. Nevím. Stále v tom osobně raději vidím tu potřebu vzájemně se podržet a vzít zavděk příležitostí ke změně. Pan Hřebejk snad promine ;o)