Skogen

Já:

Entita prožívající své bytí skrz cosi, co bych nazval svou osobností, která je vyjádřená souhrnem ne vždy zcela pozitivních vlastností a bezproblémových hodnot ;)


Evoluce na můj způsob

Kdybych se měl zamyslet, co mi jde a co nejde pod nos, pak by to vypadalo přibližně takto:

FILM:

Jako příznivce sci-fi žánru mne nejvíc potěší kvalitní science-fiction. Přívlastek kvalitní bych v tomto případě vysvětlil tak, že žádný i sebelepší efekt a trik nemůže převážit nad myšlenkou a příběhem. Z tohoto důvodu je mi líto, že se točí čím dál méně dobré scifárny. Dalším neméně oblíbeným žánrem je psychologický film, do třetice echt černá a servítky si neberoucí parodie, nepohrdnu však ani historickým velkofilmem.. Co moc nemusím, jsou bezduché krváky, detektivky, krimi a komerční komedie.


Krvák

ANIME

V poslední době jsem ve světě filmu objevil něco, co mě hodně oslovilo - japonské anime. Začalo to nevinně Final Fantasy a přes Vexille a Applesead jsem se dostal až k takovým perlám, jako je Hotaru no haka (Hrob světlušek), Toki wo kakeru shôjo (O dívce, která skákala časem), Hoshi no koe (Zpěv vzdálených hvězd), Byôsoku 5 senchimeetoru (5 centimetrů za vteřinu) a mohl bych ještě dlouho pokračovat... Anime jsem se dlouho vyhýbal kvůli šílenostem Pokémon a Digimon, které běžely v naší TV a jejichž úroveň jsem si naneštěstí s celým žánrem ztotožnil. Naštěstí je žánr anime velmi široký a zcela vážně mohu říct, že jsem v něm nalezl díla a okamžiky, které počítám mezi nejhlubší a nejpůsobivější v oblasti filmu vůbec. Zároveň mi vyhovuje, že anime často otevírá otázky, na které se ale neobtěžuje přímo odpovídat a zanechává tak na divákovi, aby odpovědi hledal sám v sobě.

Zajímavá je nevypočitatelnost děje. Představte si tak nádherně charakterově vyprofilovanou a sympatickou posádku vesmírného křižníku, že by na západ od Japonska utáhla pět let vysílání a oni ji hned v následujícím díle nechají nemilosrdně vychcípat... To prostě nemůže nezapůsobit. Když navíc nikdy není jisté, jak to dopadne se samotnými hrdiny, kouká se na anime vždy se zatajeným dechem. K tomu přičtěme osudovost, která vždy tak či onak hrdiny svazuje, atmosféru podtrženou efektní orchestrální hudbou na pozadí, no, a romanticky založený divák se hroutí...

Syntéza animované formy, orchestrální hudby a často nevtíravě zapracovaných hlubokých témat a nosných myšlenek, dokáže zaujmout.

O anime jsem toho dost naplácal v Blogu na svých stránkách.


Byosoku 5 senchimetoru


Haibane Renmei - anime, které mi odemklo kus duše


Ikkitousen (Není to žádné péčko, prostě je to takové hravé ;)

Bodování:

Když jsem se rozhodoval, jak si filmy na bodovací škále roztřídit, došel jsem možná k ne zcela správnému závěru, že čistou nulu si asi žádný film nezaslouží, protože na každém se makat muselo a všechno snad ani nemůže být vyloženě špatně. Zatím jedinkrát jsem udělil 10%, protože tamten film jsem málem nepřežil se zdravým rozumem a všemi částmi těla. Když dám 30%, je to pořád ještě hodně zlé... Špatné hodnocení ostatně nedávám často, protože špatné zážitky by se měly rychle pouštět z hlavy.. Poměrně často dávám sto procent, prakticky vždy, když mě film osloví natolik, že o něm nějakou dobu přemýšlím, což znamená, že mě viditelně zaujal. Je docela možné, že dám zároveň za sto i filmům, které by byly jinak mezi sebou nesouměřitelné, protože k filmové extratřídě usedám přece jen s jiným očekáváním než k dobrému béčku a stejně tak platí, že nezávislý snímek s nízkým rozpočtem není možné mechanicky srovnávat s nákladným komerčním hitem, přestože každý z nich je svým způsobem oslovující.

Oblíbené filmy:

- Hotaru no haka
- Toki wo kakeru shôjo / a mnoho dalších anime
- Avatar
- Babel, 21 Grams
- Svět podle Prota
- Americká krása
- Forrest Gump
- Statečné srdce
- Gatacca
- "Vetřelčí tetralogie", zvlášť 2. díl - Vetřelci
- "Terminátoří trilogie", zejména 1. díl
- A.I.: Umělá inteligence
- Pulp Fiction
- všechny Bláznivé střely
- Final Fantasy
- Exorcista
- Beowulf - Král barbarů
- Pád třetí říše
- Doktor Živágo
- Monty Pythons ve všech variantách ;o))
...a mnoho dalších


Hotaru no haka - Hrob světlušek

Z českých pak:

- Musíme si pomáhat
- Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v karpatech
- geniální šílenosti jako: Zabil jsem Einsteina, pánové; Zítra vstanu a opařím se čajem, atd...
- Akce Bororo
- Samotáři


Tajemství hradu v Karpatech

Seriály:

- Haibane Renmei
- Seikai no Monshou (Crest of the Stars)
- Gunslinger Girl + pokračování
- Kanon (2006)
- Akta X
- Futurama
- Simpsonovi
- South Park
- Návštěvníci
- M.A.S.H.


Haibane Renmei - poetický seriál s obrovským filozoficko-mysteriózním přesahem. Nejsem sám, komu tak trochu změnil život, když ho jen tak mimochodem přiměl k zamyšlení nad mozaikou svého osudu. Jo, a andílci to nejsou.


Seikai no Monshou / Crest of the Stars - nádherná space opera, která má všechny klady žánru, zejména vztah Jinty a Lafiel na pozadí vesmírných bitev a politiky je tak úžasně zachycen, že romantické seriály ve srovnání s tímto mohou jít ve vteřině do kopru

K tomuto sice staršímu, ale kvalitou nesmrtelnému seriálu, jsem upravil českou verzi titulků původně od překladatele Jushuatree. Ke stažení i s překlady navazujících sérií někde tady na Blogu


Skvělý ační, mírně sci-fi seriál s dokonalou psychologií postav


Futurama

Oblíbení režiséři:

Většinou si vybírám podle žánru a výtahu z obsahu, ale utkvěla mi jména
- Alejandro Gonzáles Innáritu
- James Cameron
- Steven Spielberg
- Jan Hřebejk
- Svěráci


King of the world James Cameron

Oblíbení Herci:

- Michael Douglas
- Jack Nicholson
- Johnny Depp
- Bruce Willis
- Jean Reno
- Kevin Spacey
- Haley Joel Osment



- Natalia Portman
- Keira Knihtley
- Sigourney Weaver
- Mila Jovovich
- Meg Ryan

- Karel Heřmánek
- Bolek Polívka
- Ondřej Vetchý
- Ivan Trojan
- Saša Rašilov
- František Němec
- Jitka Schneiderová
- Jana Štěpánková
- Tatiana Vilhelmová
- Eva Holubová
... a velmistři předchozí generace (Miloš Kopecký, Vladimír Menšík, Jiří Sovák...)

LITERATURA:

Jako dítě jsem zbožňoval verneovky, obliba filmových science-fiction pak časem přirozeně vzešla z upřednostňovaného návazného žánru literární fantastiky. Tím, jak se sci-fi stává běžnou realitou našich všedních životů v čím dál komplikovanějším světě a funkce mnohých artefaktů v našem běžném laickém chápání překračuje technickou identitu směrem k magické realitě, je i sci-fi vytlačována konkurenční fantasy. Okolní svět se můžeme pokusit ovládat pouze technikou nebo kouzlem, přičemž s nějakou formou iracionální magie je to mnohdy jednodušší. Ačkoliv žánr fantasy nemám příliš v oblibě, jsou zde její prapůvodní prameny - mýty, které mne fascinují, ať už se jedná o starověké příběhy, anebo o zcela moderní "urban legends", které naprosto výstižně ilustrují, že atavistické myšlení v člověku přese všechno přetrvává a je připraveno za určitých okolností bez varování propukat v celé své přirozené primitivitě.

Další oblíbenou skupinou knih je přiměřeně pojatá spekulativní literatura, která se většinou zamýšlí nad jevy a možnostmi, které už formální věda ve své nezbytné racionalitě odkrojila Occamovou břitvou. Nezavrhuji hypotézy pánů Zecharia Sitchina, Ericha von Dänikena nebo třeba Jonannese Fiebaga.

Když si pak taky můžu přečíst něco od někoho daleko chytřejšího než jsem já - od Fromma, Junga, anebo od manželů Pondělíčkových, prof. Matějčka, nějakého toho Rousseaua nebo Descarta, je to fajn.. Zato i v největších křečích nedokážu vyzvracet instantní návody a propagandu typu "Jak se stát úspěšným", "Jak být skvělým rodičem", "100 návodů ke skvělému sexu"... Bez komentáře...

Po nějaké době, kdy jsem se plácal spíš v časopisech a novinách, jsem se ke knížkám vrátil a objevil jsem úplně úžasná díla. Musím poděkovat především ShaoFuTzer, která ve svém profilu vzdává hold Londonovu Tulákovi po hvězdách.. Tuláka jsem měl a kamsi se mi zatoulal. London je úžasný vypravěč, je to filozof lidského prožívání a reflexe. O Tuláka jsem bohužel přišel, už ani nevím jak. Po dlouhém a marném shánění v antikvariátech jsem Tuláka objevil ve formě e-booku a s ním i další fenomenální knihu - Sinuheta a Clavellova díla, ze kterých bych zmínil především Šóguna. Mám teď v mobilu úplnou knihovnu a čtu ve vlaku, v práci, v posteli a kde to jen jde. Báječné.



Oblíbené knihy:

- Sinuhet (Mika Waltari)
- Šógun (James Clavell)
- Tulák po hvězdách (Jack London)
- Duna (Frank Herbert)
- Obchodníci s Vesmírem (Frederik Pohl a C. M. Kornbluth)
- Stopařův průvodce po Galaxii (Douglas Adams)
- Pondělí začíná v sobotu (Arkadij a Boris Strugačtí)
- Les mytág; Lavondyss; Hloubení; Brána ze slonoviny, brána z rohu; Dávné ozvěny (Robert Holdstock)
- Vojna a mír (Lev N. Tolstoj)
- vše od Hrabala

- Dvanáctá planeta, Návrat ke Genesis... (Zecharia Sitchin)
- Vzpomínky na Budoucnost, Strategie bohů... (Erich von Däniken)
- UFO - únosy lidí (Johannes Fiebag)

Oblíbený filozof:

- Erich Fromm (Člověk a psychoanylýza, Mít nebo být, Umění milovat, Anatomie lidské destruktivity...)
- starořečtí Eleaté
- všeuměl Jára Cimrman ;o)

HUDBA:

Když jsem slyšel Heavy Metal, kameny jsem po nich metal, zaníceně vyřvával náš chemikář a učitel hudební výchovy, zatímco trápil pod krkem housle.. Já mám metal rád, třebaže emocionálně je věčně nasraný, neurvalý a občas se silně naivními texty... Poslechnu si však cokoliv včetně komerčních popfactories, nemám potřebu negativně se vymezovat vůči široké škále stylů s výjimkou jazzu, elektronické taneční hudby (tuc-tuc) a dechovky (taky tuc-tuc), to opravdu nemusím.

Oblíbenci:
- Iron Maiden
- Manowar
- Judas Priest
- Helloween
- Metallica
- Queen
- Jethro Tull
- Mike Oldfield
- The Doors
- Shakira
- Robbie Williams
- Divokej Bill
- Kryštof
- Jarek Nohavica
- Dan Landa (až na to vnitřní mesiášství)
- Kryštof
- bardy let minulých jako Marie Rottrová, Jiří Schellinger, Petr Novák...


Manowar aneb nakrkaní semenáči - ale dobří

Písničky, které mě dostaly:

Nenapíšu všechny, zkusím vyjmenovat pár těch, které na mě hodně zapůsobily.

- Battle Hymns - Manowar
- Girl, You'll Be a Woman Soon - Urge Overkill
- album Painkliller a Nostradamus - Judas Priest
- Layla - Eric Clapton
- The Unforgiven, The Unforgiven II - Metallica
- I Just Want You - Ozzy Osbourne
- album Keeper Of The Seven Keys - Helloween
- Blaze of Glore - Jon Bon Jovi
- Countdown to Extinction - Megadeath
- The Man Who Sold the World (unplugged) - Nirvana
- Yesterday, Lucy in the Sky with Diamonds - The Beatles
- Are You the One - Scorpions
- The Sound of Silence - Simon & Garfunkel
- Hotel California - The Eagles
- Pump It - Monkey Business
- Lásko voníš deštěm - Marie Rottrová
- Středověk - Divokej Bill
- Ženy, FantomSKA - Kryštof
- Ostravo, Kometa - Jarek Nohavica

VĚDA:

V prvé řadě psychologie, která vede k poznání a pochopení člověka, objasňuje funkce a zákonitosti lidské psychiky, určující na elementární úrovni naprosto všechny vztahy mezi naším já, celým okolním světem, nadreálnem a vnímáním sebe sama. Fascinuje mne, že celý okolní nezávislý objektivní svět existuje pouze skrz naše subjektivní vědomí, které s ním ve značné míře dělá psí kusy...

Dále pak filozofie, jako základní vztahový rámec jakékoliv vědy a vůbec duševní činnosti. Při otevřené lahvi vína se velice dobře filozofuje nad nesmrtelností brouka ;o) ...A vlastně sociální vědy vesměs.

Zkusil jsem se ve vědě dovzdělat a to tam, kde jsem dosud měl největší mezery - totiž v matematice. I nastoupil jsem na FAV, obor výpočetní technika, abych posléze zjistil, že jsem z integrálů docela vyderivovaný a dosahujíce limity svých funkcí, nezadržitelně v perspektivě osvojit si chápání písmenkových počtů konverguji k nule. Takže jakoby nic.



NÁBOŽENSTVÍ:

Respektuji potřebu některých mít určitou exteriorizovanou jistotu, pevný bod svého života udávající tempo a řád. Plně pak uznávám a mám úctu k osobní niterné víře a přesvědčení, vytyčující ctnostnou cestu životem, není-li v rozporu s obecnými zásadami lidství a nejlépe též nepotřebuje-li ke své existenci vnější rituál a příslušnost k nějaké izolující se skupině. K jakýmkoliv církvím chovám instinktivní nedůvěru a příslušnost k jakékoliv sektě už pokládám za selhání soběstačnosti.


Někde jinde a někdy jindy, i když pořád tak nějak podobně

POLITIKA:

je spolehlivý způsob, jak se nepohodnout s ostatními, především proto, že je to ráj bludů a iracionálna, ať už ze strany politika, anebo občana. Proto se se mi do polemik o politice příliš nechce, třebaže se jim nebráním.

Řeknu tedy tolik, že se snažím nebýt asociálem a egoistou, a že uznávám přiměřená práva i nároky jiných. Velice často se však bavím tím, když druhý očividně neví, kam patří a s dojemnou naivitou ve prospěch těch, kteří zjevně vědí, kam a proč patří, je schopen si s hrdým výrazem nadělat do vlastního hnízda. To je úžasné :)



VOLNÝ ČAS:

Jídlo, pití, spánek a sem tam nějaký ten sex.. Když zanechám základních potřeb, pak mě uchvátilo moře a vodní živel vesměs, přestože jako dítě jsem se vody dlouho bál. Fascinován jsem i opakem a to horami. Vylézt na kdejaký vrcholek je pro mne posedlostí, vyskytne-li se nablízku, to i navzdory faktu, že nemám rád výšky, při kterých mi měknou kolena. Potřebuju žít blízko přírodě, už jen pro to vědomí, že se nachází krok ode mne. Oproti tomu trávím nechutně mnoho času u PC a na netu, občas z hecu vytvořím webové stránky a tak jednou do roka si potřebuju pořídit nějakou pořádnou technickou hračku. Zamlouvá se mi rychlá jízda na kole, učarovala mi vodní turistika na kánoi, vášnivě houbařím, třebaže za znalce se nepovažuji a proto sbírám jen houby hřibovité.


Super PC

HRY

Kromě člověče nezlob se a pochybné sociální hry zvané "flaška" si občas zahraju i nějakou tu PC smažku, i když teď už ani moc ne.. Nejlepší PC hra veškerenstva je podle mne určitě Mafia, dál mě zaujal Painkiller, zalétám si s Microsoft Flight Simulátorem a v síti si se synem občas dáme Empire Earth, komiksovou vyvražďovačku XIII, anebo Far Cry.


Nejlepší hra všech dob - Mafia

SPORT:

V létě jezdím na kole, v zimě po zadku.. Když je led, pak i na bruslích. Příležitostně turistika, kam patří i geocaching - na Geocaching.com jsem zaregistrovaný pod nickem Skg-CZ (Skogen už byl obsazený, do prkýnka..), i když nejsem žádný fanatik, takže keše nelovím soustavně, ani ve velkém množství.

Pasivně "nesportuju" vůbec, v životě jsem nebyl na fotbale a už ani nepůjdu, v televizi jsou mi sportovní kanály naprosto ukradené a zprávám se vyhýbám, takže sice vím, že Sáblíková má zlato a tuším, že ho vyrychlobruslila na třech kilometrech, protože to je holt událost jak zboření Bastilly, ale to je asi tak všechno, co jsem pochytil. Jo, ještě že Aleš Valenta před časem vykroutil pět vrutů, to asi média našroubovaly do hlavy každému, kdo na ní neměl zcela smyslovzdornou přilbu, takže všem.

Když jsem si před rokem postěžoval, že začínám chátrat, kamarád Míra mě přivedl do posilovny, takže po mnoha letech - prvně jsem začal železo zvedat v patnácti, jsem se k činkám vrátil. Je to fajn, protože mám v hloubi duše takovou utkvělou představu, že chlap by měl vypadat trochu jako chlap.


Héééj rup..

ŽENY, VÍNO, ZPĚV:

K těm ženám bych podotknul, že jako každý chlap se rád podívám, ale taky dodávám, že platí přísloví "pes, který štěká, nekouše".

Alkohol čím dál míň, ale byly i teenagerské doby, kdy docela hodně.

Drogy - ani nápad. Byla nějaká ta tráva, měl jsem zajímavé prožitky, kdo ví, co do toho kamarád vlastně dával.. Ten poslední byl natolik zajímavý, že jsem si řek "nikdy více".

PET:

Pořídili jsme si leguána zeleného, kterému říkáme jednoduše Drak. Je to úžasné zvířátko. Hodně je toho o leguánech napsáno na http://www.leguanzeleny.cz. Kdyby měl někdo zájem o kontaktní, ochočitelné a hbitě reagující zvíře, přičemž by běžné druhy znemožňovala chovat alergie některého z členů rodiny, leguána doporučuji. Určitě to ale chce něco si nejdřív o chovu nastudovat a zvážit, zda bude možné vytvořit mu podmínky, tedy zejména pořídit (svépomocí postavit) někde v bytě vyhřívané terárko velké bezmála jak vrata od stodoly..

Draka, toho času asi tak tříměsíční batole, na sebe pomalu zvykáme, už se ho po týdnu soužití můžeme dotknout, třebaže ještě opatrně uhýbá a preventivně výhružně přitom napíná lalok pod bradou. Už si byl i zaplavat ve vaně. Drakům zdarec!


Leguán zelený (Iguana iguana)

CO NESNÁŠÍM:

Povrchní lidi. Takové ty, kteří se ženě nejprve podívají na značku trička a až potom na kalhotky.. Ehm, takže jinak... Lidi, kteří si okamžitě nacpou do každé nosní dírky tabletu vitamínu C, jestliže hlavní hygienik prohlásí, že to zabírá proti prasečí chřipce.

A navíc: neschopnost nestranného nazírání, egoismus nepodložený okolnostmi (výjimečným osobnostem egoismus odpouštím - mají to těžké), intoleranci, nedostatek nadhledu, ignoranství, prospěchářství, manipulaci, vychloubačnost, lhaní pro prospěch a ze všeho nejvíc nemám rád koprovku.

CO MÁM RÁD:

Opak toho, co rád nemám a místo koprovky si dám cokoliv smaženého, třeba plnou mísu smažených hřibů s chlebem.

Přátele, kterým nemusím říct ani slovo, aby mi rozuměli.

OBLÍBENÁ AKČNÍ POSTAVA:


Beze slov..

OBLÍBENÝ CITÁT:

A kdybych věděl, že zítra svět zanikne, ještě dnes bych zasadil jabloň. (Martin Luther King)

VÝROK, KTERÝ MĚ POBAVIL:

Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světla. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa. (Bohumil Hrabal)

Milostný trojúhelník může existovat jen tehdy, jestliže je jeden z úhlů tupý. (Miroslav Horníček)

Nejhorší smrt je z vyplašení. (kolegyně Libuška)

ŽIVOTNÍ KRÉDO:

S upřímností nejdál dojdeš, a když na to přijde, můžeš si s ní i lehnout a nikam nechodit.

NAJUST:

Abych zdravě naštval všechny ty, kteří bytostně nesnáší auta, otevřeně prohlašuji, že jsem vášnivým řidičem a jezdím často a rád a šmytec.



Nadruhou stranu taktéž prohlašuji, že do svých třiatřiceti jsem auta taky bytostně nesnášel a kdo mě chce kritizovat, musí to vydržet nejmíň stejně tak dlouho ;)

ULÍTLÉ PŘESVĚDČENÍ

Na tomto světě brousím plošku svého diamantu. Nevím, jak má vypadat, nevím, jestli ji nebudu muset brousit znova. Nezbude po mně Eiffelova věž ani Speciální teorie relativity. V mé minulosti jsou okamžiky, které se zdály být nicotné, nepodstatné a obtěžující, ale přesto, když jsem se k nim dokázal vrátit, zapadly do mozaiky, vyplnily prázdné místo, a když se teď podívám na nebe, vím, že všechno má svůj význam a smysl, a třebaže s ním často nesouhlasím, mám ten svět rád. Taky vím, že život není o Eiffelových věžích a Speciálních teoriích relativity, přestože i to k němu patří.

ZÁVĚREM:

Určitě je znát, že o sobě nerad moc mluvím ;))