Jeremy: Máme před sebou tři náročné týdny. Začíná období svateb, hochu!
John: Já to věděl, ty starej mizero!

(Janice donese Jeremymu spacák.)
Janice: Na co to potřebujete?
Jeremy: Každý rok spím u Johna na jeho narozeniny.
Janice: Bezva. To není ani trochu divné.
Jeremy: Asi je malinko divné, že jistý mladík, vlastně je to jedináček, přijde o oba rodiče při nehodě měsíc před svými narozeninami a zapřísahá nejlepšího kámoše, že už nikdy nebude na narozeniny sám. Možné je to v kategorii "malinko divné".

Janice: Měla bych pro vás ideální dívku.
Jeremy: Janice, nezlobte se, že zrovna neskáču nadšením při představě intimní příležitosti obecně nazývané rande. Já to nemám rád. Nerad bych přemýšlel, jestli jsem se nepobryndal, jestli nejím moc nebo málo., jestli mě dost zajímá, nebo já ji a jestli ji chci. Zdá se, že ji nezajímám, ale teď mě zase začala zajímat ona. Potom se teda začneme objímat. Kdy ji mám políbit? Až později u dveří? Jako na dobrou noc? Mám se snad předklonit,, abych se jí při polibku moc nedotýkal? A mám ji políbit na rty? Nebo vůbec? Je těžké odhadnout situaci a přitom pořád přemýšlíte, jestli se necháte strhnout silou okamžiku. Třeba se jen tak trochu pomazlíme. A pak uvidíme, jak to půjde. A možná vypukne vášeň.

Jeremy: Zvláštní, Johne. Ta sklenka mi připadá z půlky plná.
John: No jo. Máš pravdu, je vážně plná jen z půlky.

Áňa: Sešli mi znamení. Narážku. Cokoliv.

Áňa: Buď vděčná! Ale já jsem vděčná. Za to, že jsem venku!

Sofie: Vypadá jako ona. Ale to vypadaly všechny.

Rasputin: Já se rozpadám!

vojín Hudson: Hej, Vasquezová, spletli si tě někdy s chlapem?
vojín Vasquezová: Ne, a tebe?

vojín Drake: Chlape, ty vypadáš, jak já se cítim.

Peter Pan: Věřím na víly, věřím na víly. Já věřím na víly!

želvička: Pane Rybo, umřel jste?!

Petr: Ale jsem si jistý, že profesorovi nebude vadit, když si pujčíme tyto kabáty. Když se nad tím zamyslíme logicky, ani je nesebereme ze skříně.

(Parvati, Harry, Ron a Padma sedí znuděně u stolu zatímco se všichni baví.)
student z Kruvalu: Smím prosit?
Parvati: Tanec, cokoliv, jsem jenom tvoje.

(V bludišti Harry právě zachránil Cedrica.)
Cedric: Už jsem si chvíli myslel, že se na mě vykašleš.
Harry: Jo, to já taky.

Brumbál: Čekají nás temné a těžké časy...

Dory: Podívejte, trpím ztrátou krátkodobé paměti.
Marlin: Ztráta krátkodobé paměti. To snad není možné.
Dory: Ne, je to pravda! Zapomínám skoro pořád. Máme to v rodině. Teda, alespoň myslím...

Nemo: První školní den! Probuď se, probuď se! První školní den.
Marlin: Nechci jít do školy... Ještě pět minut!
Nemo: Né ty, tati, já!

Marlin: Pamatuješ, jak jsme se seznámili?
Coral: Snažím se zapomenout!

lord Voldemort: Neexistuje dobro a zlo, existuje jen moc a lidé příliš slabí na to, aby o ni usilovali.