(V Akváriu.)
Larry: Zmínila jsi se o hotelu. Nespěchej. No, vlastně ve tři musím být na chirurgii.
Anna: Jdete na operaci?
Larry: Ne, budu operovat.
Anna: Vy jste fakt doktor?
Larry: Říkal jsem to. Jste Anna?
Anna: Nezlobte se, já jsem vás fotila? My se odněkud známe?
Larry: Nehraj to na mě ty internetová nymfomanko.
Anna: Prosím?
Larry: Včera jsi byla rozjetá.
Anna: Vážně?
Larry: Vem si mý vlhký kalhotky. Sedni si mi na obličej. Jsem nadržená štětka.
Anna: To stačí.
Larry: Připadám si jako zvrhlík.
Anna: Někdo si z vás asi udělal srandu.
Larry: Moc se omlouvám. Ne, včera večer jsme spolu chatovali a teď, když jste mě viděla... Kde jste byla mezi třičtvrtě na sedm a sedmou?
Anna: Do toho vám vůbec nic není! Kde jste byl vy?
Larry: No, mluvil jsem s váma! Teda s někým jiným.
Anna: Myslím, že to byl Daniel. Určitě.
Larry: Ne, já mluvil s ženskou!
Anna: Jak to víte?
Larry: Úplně jsem ho měl...

(V Akváriu.)
Larry: Anna? Mám ten plášť. Bílej plášť.
Anna: To vidím.
Larry: Já jsem doktor Larry.
Anna: Ahoj, doktore Larry.

(Larry je v erotickém klubu, kde pracuje Alice.)
Larry: Chci, abys mi řekla svý jméno. (Dává jí peníze.) Prosím.
Alice: Děkuju, jmenuju se Jane.
Larry: Ale opravdu. (Dává jí další.)
Alice: Děkuju, opravdu Jane.
Larry: Pozor. (Dává další.)
Alice: Děkuju, pořád Jane.
Larry: Mám tu dalších pět stovek. Víš co? Já ti je všechny dám a ty mi řekneš, jak se doopravdy jmenuješ.
Alice: Slibuju. (Dává jí peníze.) Děkuju. Jmenuju se obyčejně, Jane Jonesová.

(Dan a Larry si chatují.)
Dan: Seš tu často?
Larry: Poprvé.
Dan: Panic! Vítej, jak se jmenuješ?
Larry: Larry. A ty?
Dan: Anna.
Larry: Těší mě.
Dan: Miluju čůráky.
Larry: Jdeš rovnou na věc.
Dan: Chceš si zapíchat?

Larry: Proč si říkáš Jane?
Alice: Protože se tak jmenuju.
Larry: Oba víme, že ne. Máte to kvůli anonymitě. Jedna holka si tady říká Venuše. Jak se jmenuje?
Alice: Pluto.

Larry: Je to dvacet let. Kolik ti bylo?
Alice: Čtyři.
Larry: Bože, když jsem nosil zvony, ty plíny.
Alice: Měla jsem plíny do zvonu.

Martin: Mami, ono to asi bude znít trapně, ale já nejím maso.
Věra: No to bys mě nasral.

Plukovník: Tys zbouch nějakou kofolu, jo?

František: Kam si to sedáš?
Milča: Naproti tobě.
František: To se chceš koukat, jak já jím?
Milča: Hmm.
František: Nikdy se nekoukáš, jak já jím.
Milča: Tak dneska se chci koukat.
František: Víš přece jak já ošklivě jim. Se ti ze mě zas udělá zle.

Ray: Ovocný punč? Dej si kyanid, ten je rychlejší.

(Při pohřbu Newt a Hickse.)
Dillon: Svěřujeme tato těla prázdnotě...s lehkým srdcem. Protože každé semeno skrývá příslib květu. A každá smrt, ať sebemenší, skrývá nový život. Nový začátek.
(Střih na vetřelce, který se právě "narodil".)

(Poté, co se vyspí s Ripleyovou.)
Clemens: Opravdu si vaší náklonosti cením. Ale vím, že jste se vyhnula otázce. Tím nejhezčím možným způsobem.

vězeň: Jasně, 85.
Aaron: A... neříkej mi tak.
Ellen Ripleyová: Co je to s tím “85“?
vězeň: Viděl jsem jeho spis. Je to jeho IQ.

Ellen Ripleyová: (Když hledá vetřelce.) Neboj se, já patřím k rodině.

(Při rozhovoru, kdy dorazí záchranný tým.)
Clemens: Někdo pro vás brzy přijede.
Ellen Ripleyová: Opravdu? Jak brzy?
Clemens: Nevím, sem ještě nikdo nikdy nespěchal.

(Na ošetřovně.)
Golic: Dokonalý člověk neexistuje. V bláznivém světě musí normální člověk vypadat jako blázen.
Clemens: To je velice hlubokomyslné, Golicu.
Golic: Děkuju.

(Když se domlouvají, jak na vetřelce.)
Aaron: Za touhle hlavní šachtou není osvětlení.
Ellen Ripleyová: Nemáme svítilny?
Aaron: Moře, ale nemáme baterky.
Ellen Ripleyová: A pochodně? Můžeme rozdělat pochodně? To je výsada lidských bytostí už od doby kamenné.
Aaron: Ten sarkasmus si můžete odpustit.

Aaron: Napadá vás něco?
Ellen Ripleyová: Mě nezabije. Mám v sobě novou královnu. Nezabije svou budoucnost.
Aaron: Vážně vsadíte na to, že je to tak chytrý?
Ellen Ripleyová: Třeba ho půjdu najít. Uvidíme, jak chytrý bude.
Aaron: Vy ho půjdete hledat?
Ellen Ripleyová: Ano, tuším dost přesně, kde je. Je tady dole, v suterénu.
Aaron: Tady dole je všechno suterén.
Ellen Ripleyová: To je metafora.

(Po té, co se Ripleyová doví, že má v sobě vetřelčí královnu.)
Ellen Ripleyová: Dillone, Vyřídíme ho... a pak se postaráte o mě.
Dillon: Beze všeho. Rychle, snadno a bezbolestně.

(Když se dohadují, co budou dělat.)
vězeň: Já si můžu dělat co chci
Dillon: Klidně. Já zapomněl. Ty jsi ten, co se dohodl s Bohem, že bude žít navěky.