lemur: Já jsem tak ženiální... Já jsem tak inteližentní.

Gloria: Melmane, tohle není zrovna nejlepší úsměv.
Melman: Já se neusmívám... Mám větry!

lemur: Já... Já je měl rád ještě dřív, než jsem je poznal.

tučňáci: To je na prd.

Marty: Tohle místo nemá chybsona.

lemur: Já jsem flákota... Já, já.

Marty: Nezlob se, ale hryžeš mě do hýždě.

Jáchym: Tak pojď za těma našima.
Rendy: Co by dělali s takovejma retardama?

(Poté, co upadne Sfinze obří nos.)
Obelix: Jejda... Jejda. Nos se ulomil.

Benny: Opustil bych ji už dávno, ale strašně moc jí miluji. Navíc, nemám nohy.

Sam: Skoro jsem políbila Austina.
Carter: Ale já jsem úplně políbil Shelby.

Sam: Musím zpátky.
Austin: A kam?
Sam: Do reality.

Fiona: Ne zlato, nech to zapnutý! Trávník začíná reznout.
Sam: Ale Fiono, má se šetřit vodou. Je období sucha.
Fiona: Sucho je pro chudý lidi. Má Jenifer Lopez rezavej trávník? Bohatý lidi nikdy nemají rezavej trávník.

princ Jan: Účet prosím, stůl číslo jedna.

doktor Vlach: Když někdo chápe přísloví doslovně, může to vést k tragédii. Znám případ muže, kterého pětkrát přivezli do nemocnice zle potrhaného, neboť tvrdil, že pes, který štěká, nekouše. Kousali všichni.

Saturnin: Ale sanitní auto zde stojí zcela zbytečně, cesta na Hradovou netrvá ani půl hodiny. Můj pán je ochoten zaplatit zvýšenou sazbu.
řidič sanitky: To je vyloučené. Musel bych jízdu zanést do knihy jako další cestu pro pacienta, ale pak by mi chyběl ten pacient.
Saturnin: (chladně) Ten pacient vám chybět nebude... Budete to totiž vy. Budete ležet částečně na oddělení chirurgickém, částečně na oddělení pro duševně choré. Cestu pak doporučuji účtovat jako cestu dvou pacientů s poznámkou, že jeden převoz nepřežil.

Jiří: Co je tohle za chvat, Saturnine?
Saturnin: První pomoc, pane.

Saturnin: Na palubě je zakázáno kouřit, chlapečku.
Milouš: Jsem se vás na nic neptal, sluho.

teta Kateřina: Host do domu - Bůh do domu.
Saturnin: Znám to příšloví také jinak.

(Miloušovi se několikrát složí lehátko, které mu Saturini skládá.)
děděček: Nemůžeš sedět pořádně, kluku pitomá?!
Milouš: Nejsem kluku pitomá. Lehátko se složilo jenom se mnou, dvakrát po sobě. V noci mi někdo přestavěl nábytek tak, že jsem se málem zabil, když jsem potřeboval... Když jsem potřeboval jít ven z pokoje. V láhvi na březovou vodu jsem měl petrolej. Do holínky mi někdo nastěhoval vosu. Když jsem tam strčil nohu, příšerně mě kousla. Už se bojím pohnout.
dědeček: Vosy nekoušou!
Milouš: (hystericky) Mě kousla!