Athéna: Slétly jsme se dnes na Silvestra, abychom vzkříily bohyni Dianu, jenž se právě v tomto pokoji v kámen proměnila... Dnes je tomu čtyřicet let.

Athéna: A syrové maso. Játra, budou-li k mání.
Kiva: Já chci hranolky, ty kozo Rózo, s rozmarýnem a rituálem.
(Athéna kopne Kivu.)
Kiva: Au...
Athéna: Sklapni, ty skřete!

Athéna: Jdeš pozdě, Evo.
Eva: Promiň mi to, Athéno. Čekala jsem na dítě, ale placenta se zasekla.
Athéna: Jaký porod je pro tebe důležitější, Evo? Porod smrtelníka, nebo bohyně?
Ted: Nějaké další přání, dámy?
Athéna: Ano! Potřebujeme pár věcí. A sice: svízel siřišťový a rozmarýn. Jde tedy spíše o polotovary z kuchyně. Pane?! Posloucháte mě?
Ted: Rozmarýn.
Athéna: A mořskou sůl. Špetka stačí bohatě. Nebo košer sůl, kdyby nebyla mořská...

Eva: Jak dlouho tady pracujete?
Ted: Asi hodinu. Slabou jednu.

čarodějka: Máte tu pokoj na lásku?
Ted: Myslíte novomanželské apartmá? Jděte támhle. Minout to nemůžete.
čarodějka: Ano! Správně. Dávám jen najevo, že cestu znám. A že tě nezdržím dotazem.
Ted: Kdepak... Klidně můžete. Kde máte zavazadla?
čarodějka: Cestuji nalehko!
(Ukáže mu své koště.)

(Chová kocoura.)
čarodějka: Ty můj malej sígre, znám tvý černý fígle... Hm. To víš, že tě milujínkuju. No. Ano...

Ted: Čím posložím, milostivá?
čarodějnice: Mám tady rezervaci... V novomanželském apartmá... Kivo!
Kiva: No, co je?
čarodějnice: Kolikrát jsem ti říkala, že nemáš kouřit?
Kiva: Ty taky kouříš.
čarodějnice: A taky jsem závislá.
Kiva: Tss! Vítáme vás u dnešního Áčka. Téma pořadu: Jsem pokrytec.
čarodějnice: Kivo, nebuď drzá!
Kiva: Neokřikuj! Nejsi moje máma.
čarodějnice: Právěže jsem.
Kiva: Jaktože teda spolu spíme?

starý muž: A zásada číslo jedna: Co je v domě, není pro mě!

starý muž: V tomhle hotelu bejvalo padesát zaměstnanců. Padesát. Nakonec jsem já ten poslední trouba. Dělal jsem tady lautr úplně všechno. Byl jsem hotelový pikolík, jak se patří. Poskok. Víš co to znamená poskok? Poskok? Cože to je? Poskok? Víš, proč se tomu tak říká? Nevíš? Hm.
(Zasměje se.)
starý muž: Nic hlubokýho nečekej, je to prostý jak facka. Host si na tebe zazvoní a ty holt skáčeš. Skáčeš sem a tam.
Ted: Potkával jste tu i filmové hvězdy?
(Starý hotelový sluha se zasměje.)
starý muž: No sakra! Aby ne? Rin Tin Tina jsem venčil osobně, hochu... Kdepak... Hvězdy stříbrnýho plátna, co ti mám vykládat?
(Ukáže mu čepici, kterou nosil jako pikolík.)
starý muž: Co říkáš tomudle? Dej si to na hlavu. Hoď to tam. No tak... Šup, šup, šup... Nekoukej. Ukaž jak ti sluší... Věřil bys tomu, že jsem ji nosil padesát let? Půl století, chlapče. Jak to letí... Ach bože... Dost legrace. Je nejvyšší čas sbalit fidlátka... Jo, jo. No jo, sokolíku. tak já půjdu. Hele, kluku, pamatuj si: Drž se dál od dětí, vyhýbej se prostitutkám a pozor na paničky. Teď vztyk! Pěkně zčerstva. Rozlučíme se. Mimochodem... Dýško víš jak dostat? Natáhni ruku. Tak dlaní nahoru. A úsměv. Úsměv jako z reklamy. A výraz, hochu, výraz. A když ti nedaj nic, vem tě ďas... Držgrešle!

Ted: Váš tatíček pravil, že pečovatele nemá rád, že jim nevěří a dobře dělá. Povím vám, co prováděli mně... Hrozně nerad jsem chodil spát. Znáte to, jste v nejlepším, chcete si hrát. Puch, musíte spát. Děsný! Moje vychovatelka byla chytrá. Jak na to šla, aby mne s konečnou platností upoutala na lůžko? Mázla mi tendle zázrak pod nosánek... A něco málo na oči. A měla mě, kde chtěla. To jest na lůžku... Ech... Mějte oči zavřené! Pálí to jako ďas. Strašně, hodně, moc...
synek: A co ráno?
Ted: Mějte oči zavřené. Ten účinek do rána pomine. Ale střeste si je otevřít dříve.
dcerka: Vy s tím máte zkušenost?
Ted: Ano... Dosti smutnou. A podívejte dneska.
děti: My nemůžeme.
Ted: Báječné! To je účel... Sladké sny.

paní Cleareyová: Je tady horko.
John: Jo to je.
paní Cleareyová: Měli jste hrát v trenýrkách.

Alexa: Nic neříkej, protože mám pro tebe jedinečnou nabídku. Teď půjdu k tobě do kanceláře a celá se svlíknu do naha. Další krok už je na tobě. Nejsem už tak pružná jako dřív, ale vynahradím to nadšením a odvahou experimentovat, co říkáš?
Henry: Nevím jestli to víš, ale já nejsem na chlapy.

Freddy: Ale to snad ne!

Ludovic Cruchot: Potřebuji dobrovolníka...
(Všichni udělají krok vpřed.)
Ludovic Cruchot: Který by se nahý vplížil mezi nudisty.
(Všichni zase krok zpět.)

(3. část)
Ghanima Atreidovna: V píscích Arrakis je zapsána historie. Skončila jedna kapitola – odvála ji větrná smršť. Jedny dveře se zavřely, ale jiné se otevřely. A za nimi... Je naše budoucnost.

(3. část; v Arrakénu na svatbě)
Leto Atreides II: (k Alii) Přišel čas, teto, čelit budoucnosti.

(3. část; v Arrakénu na svatbě)
Leto Atreides II: Jsem Leto, lev Atreidů! Přišel jsem, abych vyhlásil Secher nabái – Zlatou stezku! Abych zbavil lidstvo zvrhlostí páchaných ve jménu Muad-Diba a zachránil je před zvráceností, zvanou Alia!

(3. část; v síči Tabr)
Stilgar: Pošlete muže, aby zavolali červy! Pojedeme do Arrakénu!

(3. část; na planetě Salusa Secundus)
Lady Jessica Atreidovna: (k princi Faradinovi) Jedna věc je získat vládu nad svými vjemy, ovšem jiné je získat vládu nad svými touhami.

(3. část; Leto v poušti čeká na blížící se písečnou bouři.)
Leto Atreides II: Nebudu se bát. Strach zabijí myšlení. Budu mu čelit. Nechám ho skrze sebe projít.