král Ludvík: A ty, bratříčku, se vrátíš do té své masky!

Menelaos: Ať bohové drží vlky v horách a ženy v našich postelích!

dr. Julie McElroy: Jsi to ty? Jsi to tentokrát už ty?

Wendy Darlingová: Michale! Johne!
John Darling: Já nic neproved!
Wendy Darlingová: Je tu jeden kluk, který nás naučí létat.
John Darling: To je urážka zdravého rozumu.
(Peter se před ním vznese do vzduchu.)
John Darling: Mohl bych ho urážet s tebou?
Peter Pan: Myslete na hezký věci a ty vás zvednou do vzduchu. Nic to není.

Wendy Darlingová: Kolik je ti, Petře?
Peter Pan: Málo.
Wendy Darlingová: Ty to nevíš?
Peter Pan: Utekl jsem. Jednou večer si naši povídali o tom, co ze mě bude, až vyrostu. Tak jsem utekl do parku a poznal Cink.
Wendy Darlingová: Cink?
Peter Pan: Zvoňenku. Svou vílu.
Wendy Darlingová: Ale víly přece neex...
Peter Pan: To neříkej! Když tohle někdo řekne, tak vždycky nějaká víla umře! A co bych si počal, kdyby nebyla?
Wendy Darlingová: Chceš mi snad namluvit, že tady v pokoji je víla?
Peter Pan: Přišli jsme poslouchat pohádky. Mně se líbí o princovi, co nemohl najít dívku se skleněmými střevíčky.
Wendy Darlingová: Popelka! Petře, on ji našel a pak... A pak... Žili šťastně až do smrti.
Peter Pan: Já to věděl.

lord Voldemort: Neotáčej se ke mně zády, Harry Pottere! Chci, aby ses na mě díval, až tě zabiju! Chci vidět, jak se ti světlo vytrácí z očí!
(Harry vyleze zpoza náhrobku.)
Harry Potter: Jak chcete. Expelliarmus!
lord Voldemort: Avada Kedavra!

lord Voldemort: Zabiju tě, Harry Pottere. Zničím tě. Po dnešním večeru už nikdo nebude pochybovat o mé moci. Budou-li po dnešním večeru mluvit o tobě, budou mluvit jen o tom, jak jsi žebral o smrt, a já jako milostivý pán jsem ti vyhověl.

Wendy Darlingová: Petře, nechoď!
Peter Pan: Musím říct ostatním o Popelce.
Wendy Darlingová: Já umím spoustu pohádek. Mohla bych je klukům vyprávět.
Peter Pan: Pojď semnou.
Wendy Darlingová: Já neumím létat.
Peter Pan: Nic to není. Já ti ukážu, jak se lítá... A poletíme spolu.

lord Voldemort: Seber si hůlku, Pottere! Říkám seber ji! Vstaň! Vstaň! Umění souboje ses doufám učil, ano? Nejprve se jeden druhému ukloníme.
(Voldemort se pokloní.)
lord Voldemort: Tak prosím. Je třeba zachovat zdvořilost. Brumbál by nechtěl, abys zapomněl na dobré vychování, že? Řekl jsem pokloň se.
(Donutí Harryho se poklonit pomocí kletby Imperius.)
lord Voldemort: To je lepší. A teď...
Harry Potter: Ne.
(Shodí Harryho na zem.)
lord Voldemort: Crucio!
(Harry začne řvát.)
lord Voldemort: Crucio! To je ono, Harry. Rodiče by na tebe byli hrdí. Zvlášť tvoje špinavá mudlovská matka.

Stu Miley: Zpátky do tašky!
Opoparchant: Ani za všechny chlupy, co mám na zadku!

(Voldemort obrací nohou obličej Cedrika.)
lord Voldemort: Ts, ts, ts. Takový hezký chlapec.
Harry Potter: Nechte ho být!
lord Voldemort: Harry. Málem jsem na tebe zapomněl. Stojíš na kostech mého otce. Přestavil bych tě, ale slyšel jsem, že jsi dnes skoro stejně slavný jako já. Chlapec, který přežil. Jaké lži daly vzniknout legendě, Harry. Mám skutečně prozradit, co se stalo té noci před třinácti lety? Mám říct, jak jsem skutečně ztratil svou moc? Mám to říct? Byla to láska. Když totiž drahá, sladká Lily Potterová obětovala život za jediného syna, dala mu největší ochranu. Nedokázal jsem se ho dotknout. Byla to stará magie. Něco, co jsem měl předvídat. Ale nevadí, nevadí. Teď je vše jinak. Už se tě mohu dotknout.
(Dotkne se Harryho čela, ten řve bolestí.)
lord Voldemort: Úžasné, co dokáže pár kapek tvé krve, co?

lord Voldemort: Vítejte, přátelé. Třináct let uplynulo a přece tu stojíte přede mnou, jako by to bylo včera. Přiznávám, že jste mě zklamali. Nikdo z vás se mě nepokusil najít.
(Běhá mezi Smrtijedy a strhává jim masky.)
lord Voldemort: Crabbe! Macnaire! Goyle! Ani ty ne, Luciusi.
Lucius Malfoy: Můj pane, kdybych jen zachytil stopu, pouhý náznak vaší existence...
lord Voldemort: Stopy byly, můj kluzký příteli. A víc než náznaky.
Lucisu Malfoy: Ujišťuji vás, můj pane, že jsem se nikdy nezřekl starých mravů. Tvář, kterou jsem po vašem odchodu nucen denně ukazovat světu, to je má pravá maska.
Petr Pettigrew: Já jsem se vrátil.
lord Voldemort: Ze strachu, ne z věrnosti. Posledních pár měsíců jsi mi ale byl užitečný, Červíčku.
(Vyčaruje mu novou ruku.)
Petr Pettigrew: Děkuji, Mistře. Děkuji.

Petr Petigrew: Kosti z otcova těla, darované nevědomky. Maso služebníka, darované dobrovolně. A krev nepřítele, uzmutá násilím. Pán zla znovu povstane.

Cedrik Diggory: Co jste zač? Co chcete?
lord Voldemort: Toho přespočet zabij.
Petr Petigrew: Avada Kedavra!
(Zabije Cedrika.)

Severus Snape: Víte, co to je?
Harry Potter: Limonáda, pane?
Severus Snape: Veritasérum. Stačí tři kapky a sám Vy-víte-kdo prozradí svá nejtemnější tajemství. Jeho použití na studentech je bohužel zakázané, jestli ale jěště někdy něco ukradnete z mých soukromých zásob, může se stát, že mi ujede ruka nad vaší ranní dýňovou šťávou.
Harry Potter: Nic jsem vám neukradl.
Severus Snape: Alespoň mi nelžete.

Severus Snape: Pottere! Kam ten spěch? Gratuluji, váš výkon v Černém jezeře byl úžasný. Žaberník, nemýlím-li se?
Harry Potter: Ano, pane.
Severus Snape: Moc chytré. Dost vzácná bylina, tenhle žaberník. V běžné zahrádce ho nenajdete.

Igor Karkarov: Je to znamení, Severusi. Oba víme, co značí.

Igor Karkarov: Ne, ne, ne, ne. Slyšel jsem ještě o jednom.
Bartemius Skrk sr.: Co jste slyšel?
Igor Karkarov: Jméno.
Bartemius Skrk sr.: Ano?
Igor Karkarov: Vím nepochybně, že se tato osoba podílela na zajetí a kletbou Cruciatus i na mučení bystrozora Franka Longbottoma a jeho ženy!
Bartemius Skrk sr.: Jméno, povězte to proklaté jméno.
Igor Karkarov: Barty Skrk... mladší.

Sarah Huttingerová: Odpusť mi toho úchyláka. Ty nejsi úchylák, jsi moc milej.
Beau Burroughs: Díky.
Sarah Huttingerová: Jsi moc okouzlující. A velkorysý. A chytrý. A kultivovaný. Výborný pilot. Jsi moc hezký.
Beau Burroughs: Omluva se přijímá.

Neville Longbottom: Připadáš mi trochu nervózní, Harry.
Harry Potter: Vážně?