Servác: A kde to jsme?
Pankrác: Hádej. Mají tady líný pavouky a krále, kterej krade.

Servác: Jsme v pěkný bryndě.
Pankrác: Nenadávej, buď rád, že nám ji dali.

krčmář: Co si dáš, kominickej?
Pankrác: Kafíčko s rumíčkem.
krčmář: A peníze máš?
Pankrác: Nemám.

(Na celnici zvoní telefon.)
celník: Dej nám pokoj. Když dojím, tak dojím.

(Veteráni prchají v kadibudce.)
strážný: Kampak, kampak? Kam jdete?
Pankrác: Hnojit vinice.
strážný: V pořádku. (Dá jim štempl.) Pokračujte.

(Veteráni jsou schovaní v kadibudkách a pozorují vojáky.)
Servác: Asi někoho hledají.
(Bimbác se vykloní a liskne mu.)

Pankrác: Ty nejsi andělská mrcha! Ty jsi mrcha!

(Pankrác vyleze z krbu.)
Bosana: Kde ses tu vzal?
Pankrác: Tak... Na starý kolena jsem se spustil.

Pankrác: Taková hezká a krade...

(Hledají je vojáci.)
Servác: Moc tichej hotel to teda není.

Pankrác: Moc dobrý lidi tady jsou, pěkne vychovaný. Chvilku tě milujou, chvilku kamenujou... Jak se jim poručí.

(Servác začne mávat rozzuřenému davu.)
Bimbác: Neblbni!
Pankrác: Neumíš číst nebo co?
Servác: Umím, ale pomalu.
Pankrác: Tak to nech rozečtený a uhni!
(Začnou lítat kameny.)

Sup: Nesu účet za nocleh. S přirážkou za ramínka, vodu a zrcadlo to dělá pětadvacet zlatých. Plus denní světlo k tomu, to máme... Třicet zlatých.
Bimbác: Zaplatíme, až budeme odjíždět. Zmiz!
Sup: Ne ne ne ne ne! U nás se platí každý ráno!
Servác: Tu máš, vydřiduchu.
(Měšec nefunguje.)
Pankrác: Hernajz!
(Vyzkouší klobouk a vyčaruje cigarety s velbloudem.)
Pankrác: Pocem. Vem si. Jsou s velbloudem.
Sup: Nekecal. Zabavují se cigarety, zabavují se oděvy, zabavuje se všecko! Holoto žebrácká! Kufry se taky zabavujou. Vleze to do nóbl hotelu a nemá to čím zaplatit! Kruci, kdo sem postavil ty dveře?! To jsem neviděl, takovýdle hosty...

Bimbác: Pankráci, víš co mi udělal?
Pankrác: Ne.
Bimbác: Požádal ji o ruku. Věřil bys tomu?
Pankrác: Věřil. Nemůže za to.

Bimbác: (ze spaní) Proč? Proč?!
Servác: (vylekaně) Co proč?
Bimbác: Proč kamarád kamarádovi vrazí dýku do zab?
Pankrác: Jestli máš v zádech dýku, tak se obrať na břicho.

Servác: (šeptem) Je to stejně divný... Královna obluda, král takovej hovňousek a jakou mají krásnou dceru.
král Pikola: Sám se tomu někdy divím.

král Pikola: Zlato? Stříbro? Drahé kameny?
Bibmác: Bižuterie.
král Pikola: Bižuterie... No to ještě nemáme, bižuterii.

(Uvidí Bosanu.)
Bimbác: Je krásnější, než jsem čekal.
Pankrác: Přírodo, přírodo... Kam chodíš na ty nápady?
Servác: Krucifix...

(Král dostane od Pankráce dýmku.)
král Pikola: (na ministra informací) Taky bys chtěl takovou, viď? Pukni si... Závistí.

Servác: Nožičky moje, ručičky moje, jestlipak víte, co děláme? Valíme se.