Poslední hlášky

Willie: V životě jsem už ohnul spousu tlustých ženských.

Willie: Týden si na ten zadek nesedneš!

Marcus: Čtyřicet osm!
Gin: Půlku.
Marcus: Dobře, čtyřicet devět!
Gin: Půlku!
Willie: Co s jedním procentem?

Willie: Myslím, že jsem se změnil!
Marcus: Teď šoustáš hubený?

Loki: Je tady apoštol.
Bartleby: To jsem si všim!
Loki: Tak to asi taky víš, co s ním bylo za babu.
Bartleby: Nejspíš poslední dědička!
Loki: Sakra hele, měli by jsme to ještě celý promyslet. Slyšels ho, prej to bude mít nějaký dopady. A Azrael řek, že nás chtěj zabít. Myslím, že toho musíme promyslet víc.
Bartleby: Moc nechybělo... Už jsem tu mrchu držel a skoro jsem ji podříznul. A víš co jsem cítil? Právo. Oprávnění. A touhu.
Loki: Máš nějaký divný oči.
Bartleby: Moje oči vidí! Konečně to chápu. Když ta nevinná holka selhala ve svém poslání, měl jsem vidění. Nejdřív tady byl jen on a my. Bůh a andělé.
Loki: Aha.
Bartleby: Potom stvořil lidi. Náš život byl životem sloužících, uctívajících, klanících se, lopotících se a zbožňujících. Jenomže lidem dal mnohem víc, než nám. Dal jim na výbranou. Oni volí, zda uznávat Boha nebo ho ignorovat! Nemůžu si pomoct, ale celou dobu co jsme tady, cítím Boží nepřítomnost. A bolí mě to. Stejně jako to bolí i tebe. A proč? Protože nás tak stvořil. Kdyby nám dal volbu, mohli bychom to ignorovat jako oni, jenže my jsme sluhové!
Loki: Jasně. Hele, myslím že jeden z nás by si měl zdřímnout.
Bartleby: Probuď se! Lidi už dokázali pošpinit všechno, co jim kdy propůjčil. Dal jim Ráj a oni ho zahodili! Dal jim tuhle planetu a zničili ji! Poctil je veškerou svou možnou péčí a mnozí z nich ani nevěří, že existuje. A přesto neustále projevuje tu svou nekonečnou kurevskou trpělivost na každým rohu. A co my? Já tě poprosil, jednou, ať odložíš meč, protože jsem je začal litovat. A co z toho bylo? Naše vyhnání z Ráje. Kde byla ta jeho podělaná nekonečná trpělivost?! To je špatnost, to není fér! Splatili jsme dluh! Nemyslíš, že je čas... Že by jsme se měli vrátit domů? Ale k tomu musím zrušit ty, kteří by tak rádi zrušili nás.
Loki: Počkej, počkej, počkej... Zabít je? Proboha, sám jsi říkal, že je to poslední dědička. A co Jay a Bob? Ti přece nic neprovedli.
Bartleby: Zadrž. Zadrž, příteli. Nedovol soucitu, aby tě ovládl. Já už to zažil. Dědička nedědička. Je to jen člověk. Až projdeme pod obloukem, naše hříchy se odpustí. Bez žalu a bez práva.
Loki: Bože, tyhlety žvásty už jsem někde slyšel.
Bartleby: Cos to řek?
Loki: Tyhlety žvásty už jsem slyšel.
Bartleby: Sakra, tohle mi nedělej.
Loki: Mluvíš jako Lucifer.
Bartleby: Drž hubu, ty kreténe!
Loki: No vážně mluvíš jako Lucifer!
Bartleby: Tak už dost!
Loki: Tobě normálně hrabe! To není o tom jít domů, Bartleby. Ty se chceš pokusit válčit s Bohem. Ser na to. Já vím, jak dopadli pyšní, co se postavili Bohu.

Willie: Pochcal jsem se.

(Bob táhne Lokiho.)
Loki: Můžem si o tom promluvit?!
(Bob ho vyhodí z vlaku.)

Loki: Co tady děláš?
Bartleby: Řekla, že nesmí pustit do kostela.
Loki: A... To myslela nás?
Bartleby: Ne, nějaký dva jiný blbce.

Rufus: Kde sakra všichni jste? Člověk usne a...
Bartleby: Apoštol?
Rufus: Do prdele!
Bethany Sloaneová: Rufusi, to je můj nový přítel Barry.
(Bartelby urazí dno láhne a přiloží vytvořené ostří Bethany na krk.)
Bethany Sloaneová: Nemusíš se tak předvádět, Barry.
Rufus: V pohodě, Bartleby. Nech ji bejt a pokecáme si.
Bethany Sloaneová: Bartleby?
Bartleby: Po tom všem to má tak lehce skončit? Tím, že nás zabije tahle loutka?
Bethany Sloaneová: Dej pryč ty pařáty, ty... Bezpohlavní zmetku!
Bartleby: Buď zticha. Před chvilkou jsi mě chtěla sama voklátit. Loki!
(Loki se otočí.)
Loki: Kurva, apoštol!

Bartleby: Kdy jsi asi tak přestala věřit?
Bethany Sloaneová: To vím naprosto přesně. Telefonovala jsem se svou mámou a ona mi dávala nějaký rady ohledně tý záležitosti a nic z toho, co mi říkala, mi nijak zvlášť neulevilo. A pak řekla: "Bethany, Bůh má své plány." To mě... To mě nějak naštvalo. Řekla jsem: "A co moje plány?" Chápeš? Já jsem chtěla mít rodinu se svým mužem. To Bohu nepřijde jako dobrej plán?

Bethany Sloaneová: Můj bejvalej mi tak trochu rozhodil schopnost vnímat vztahy.
Bartleby: Rozvedená?
Bethany Sloaneová: To je moc jemně řečeno. Já tomu říkám "kopačky".
Bartleby: To už jsem taky zažil.
Bethany Sloaneová: Taky si říkáš, že to snad není možný? Jak lehce ses vlastně nechal odkopnout...
Bartleby: A říkáš si, jestlipak ten druhej přijde k rozumu a zavolá tě zpátky.
Bethany Sloaneová: A všichni říkají, že to všechno časem přebolí.
Bartleby: A ono to přitom bolí víc.
Bethany Sloaneová: Víš co to chce?
Bartleby: Co? Co to chce?
Bethany Sloaneová: Chce to panáka. Hodně panáků.

Bethany Sloaneová: Nejste zas v nějakým průšvihu, že ne?
Jay: Ale, co tě nemá, jenom si s těmahle skvělejma týpkama, co zrovna přistoupili, dáváme marijánu. To je Larry a Barry.
Bethany Sloaneová: Čau.
Loki: Čau. Prej se chceš vyspat s Jayem.

Rufus: Mluvíš jak Ježíš...
Bethany Sloaneová: Jaký je?
Rufus: Docela rád naslouchá lidem. Kristus rád sedával u ohně a naslouchal mně i ostatním. Když jsme mluvili o něčem nepodstatným, měl na tváři takovej zvláštní úsměv. Na lidstvu ho štve jedině to, co všechno tu dokáže dělat jeho jménem. Války, fanatismus, televizní kázání... Ale nejvíc dělení všech náboženství. Lidstvo to špatně pochopilo, když vzalo dobrou myšlenku a vytvořilo institut víry.

Serendipity: Všechny vyznání jsou moc upjatý na to, aby si uvědomily, že nezáleží na tom, v co věříš, ale stačí, že věříš.