Tess Colemanová: To jako během té oslavy?
Anna Colemanová: To jako prakticky?

Robin Hood: To je on, rodný hrad. Je naším domovem už sedm generací.
úředník: Tak jedem! Pořádně zaberte! Ještě víc! Ještě! Tak, a jedem!
(Hrad se odváží.)
Robin Hood: Zastavte! Zastavte ten hrad! Pane, žádám od vás vysvětlení.
úředník: Čtěte a uvidíme.
Hepčík: O co tu kráčí?
Robin Hood: "Slyšte, slyšte. Z důvodu neuhrazení placených daní, budiž hrad i majetek rodu Loxley úředně zabaven. Jménem prince Jana, královský berňák"! To je hnusný podvod! Já přísahám, že vrátím rodný hrad na původní místo!
úředník: Jo, jo, ty přísahej, my jedeme dál. Zaberte, hoši! Jedeme dál! Ha, ha, ha!

Muchtar: Robine z Loxley, kde je váš král?
Robin Hood: Král? Král? A kterýpak by to měl být? Král Richard? Král Ludvík? Opičí král? Král komiků?
Muchtar: Ty bídnej, anglickej pse! Ty začneš mluvit!
Robin Hood: Asi vás zklamu.
Muchtar: Chuchime, prosím, jazykový chytáček. Mluv, ty pse, mluv!
(Chuchim natáhne Robinovi jazyk kleštěmi a pak ho pustí.)
Muchtar: Nachamitytydachia!
Robin Hood: O o ikal?
Chuchim: Ani se neptej!

Falatel: Á, jen dál, jen dál, vítejte v našem žaláři. Jsem Falatel, uctivý služebník. Prosím, zavedu vás do vaší cely. Tudy.
(Robin se uhodí do hlavy.)
Robin Hood: Au!
Falatel: Duc, pokaždé na to zapomenu. Ale jak vidím, nejste řádně upraven. Hleďte.
(Robin se rozhledne po cele a všichni mají plnovous.)
Falatel: Ervingu!
(Erving nasadí Robinovi plnovous.)
Falatel: Tak, už je to mnohem lepší. Teď vás svěřím do péče našeho Muchtara. To je velitel stráží.
Muchtar: Chrrr...
Falatel: Vidíte, je lepší mu neodporovat. Je to ostrý hoch.
Robin Hood: Aha.
Falatel: Budete-li mít jakékoli přání, neostýchejte se zařvat.
vězeň: Á!
Falatel: Už letím. Jsem v jednom kole. Á, duc.

Robin Hood: Nebude snadné dostat se ven. Bude to chtít pořádné bicepsy.
Kejchal: Bicepsy? O konter. Teď, když tu sedíš se mnou, máme přece dohromady čtyři nohy.
Robin Hood: Nechápu.
Kejchal: Tak mě sleduj. Opři se nohama o tuhle tyč a teď, čekej až řeknu kop. KOP!

Brumhilda: Ó, chonem ven, chonem ven z té vany, než vám ta věc zrezne!
lady Mariana: Neboj se, Brumhildo.
Brumhilda: Chonem, chonem, je tu chima. Zapněte se nebo chytnete chrosnou rýmu. Ó, v těchle hradech to ale chluvtuje. Á, to je teplíčko.
lady Mariana: Ó, Brumhildo, podívej se. To je ptáček modráček. Pojď sem. To znamená, že si mám něco přát. Doufám, že smím doufat a mám jediné přání. Aby mi nebe poslalo hodného, milého mladíka, který má klíč k mému... Srdci. Sbohem, malý kamaráde.
Brumhilda: Ó, ten váš malý kamarád vám zanechal malý chovínko na vaší malý ruce.
lady Mariana: Ó!

Monthy: To je Naomi. Dělá to už hrozně dlouho. Jinak je celkem milá, když se napije.

Monthy: Viděl jsi ty roštěnky na dvanáctce?

Raddimus: Je na čase ukázat kozla.

Briseovna: Jsem stále zajatkyně?
Achilleus: Jsi můj host.
Briseovna: V Tróji mohou hosté kdykoli odejít.
Achilleus: Pak tedy odejdi.
Briseovna: Opustil bys tohle všechno?
Achilleus: Opustila bys Tróju?

Hattie: Tahleta díra, to má být skříň?
Ella: Hm...
Hattie: Poněkud přehnané. Moje šaty potřebují daleko víc místa. Budeme si muset půjčit tvoji.
Ella: Co?
Hattie: Ukaž nám ji!
(Ella pod vlivem kouzla poslechne.)

Hattie: Neměla by jsi být doma a vymetat krb? Přestaň s ním flirtovat! To já budu na jeho korunovaci!
Ella: Jo, na slavnostní tabuli s jablkem v papuli!

princ Char: Dobře, až tě příště budu zachraňovat, pokusím se být ohleduplnější.
Ella: Příště? Proč si myslíš, že by jsme se měli ještě někdy setkat?
princ Char: My už se neuvidíme?
Ella: Ne!

princ Char: Jsi blázen? Proč jsi se nepohnula?
Ella: Já... Já bych se pohnula, kdyby tě na nefascinovalo pořád mě sražet k zemi!

Lucie: Je to bobr!
Petr: Pojď sem...
(Petr k němu natáhne ruku.)
pan Bobr: No čmuchat k ní nebudu, jestli čekáš na tohle.
Petr: Ehm, promiňte.
pan Bobr: Lucka Pevensiová?
Lucie: Ehm, ano.
(Pan Bobr jí podá kapesník.)
Lucie: To je kapesník, co jsem dala panu...
pan Bobr: Tumnusovi. Dal mi ho před tím, než ho sebrali.
Lucie: Je v pořádku?
pan Bobr: Radši pojďte.
Zuzana: Počkej, kam to jdeš?
Edmund: Má pravdu. Jak víš, že mu můžeme věřit?
Petr: Říkal, že zná toho fauna.
Zuzana: Je to bobr! A ten by neměl říkat vůbec nic!
pan Bobr: Děje se něco?
Petr: Ne, jen si povídáme.
pan Bobr: S povídáním počkejte do bezpečí.
Lucie: I stromy tu mají uši!

pan Bobr: Matko, přestaň se upravovat! Vypadáš dobře!

agent Smith: Dostřílel jste, pane Andersone!
Neo: Vy taky!

paní Bobrová: To máš z toho, že se každý večer před spaním cpeš!
pan Bobr: Protože nevím, jestli to není naposled. Zvlášť, když mi vaříš ty!

pan Bobr: Pospěš, matko, jdou po nás!
paní Bobrová: Á, hned to bude.
Petr: Co jde dělat?
paní Bobrová: Později mi poděkujete. Čeká vás dlouhá cesta a Bobr je mrzutý, když má hlad.
pan Bobr: Já už mrzutý jsem!

Lucie a pan Tumnus: Á!
Lucie: Vy se mě bojíte?
pan Tumnus: Já... Ne... Tedy... Á... Jen jsem vás nechtěl polekat.
Lucie: Nezlobte se, že se tak ptám, ale co jste zač?
pan Tumnus: No víte, já jsem faun. Ale co jste vy? Nějáký trpaslík bez vousů?
Lucie: Nejsem trpaslík.
pan Tumnus: Nejste?
Lucie: Jsem holka! A navíc, jsem nejvyšší z celé naší třídy.
pan Tumnus: Vy chcete říct, že jste dcera Evina?
Lucie: Moje máma se jmenuje Helena.
pan Tumnus: Ano, chci říct, že jste... Člověk!
Lucie: Ano, to jsem.
pan Tumnus: Kde se tu berete?
Lucie: No, našla jsem prázdý pokoj a v něm byla skříň...
pan Tumnus: Prázdný pokoj? To je v Narnii?
Lucie: V Narnii? Co je to?
pan Tumnus: Jak to myslíte? Jste přece v ní. Všechno od té lucerny, až po hrad Cair Paravel na pobřeží Východního oceánu... Každý klacek, kámen... Každý rampouch je Narnie.
Lucie: To je pěkně velká almara.
pan Tumnus: Almara? Já... dovolte mi představit se. Jmenuji se Tumnus.
Lucie: Ráda vás poznávám pane Tumnusi. Já jsem Lucinka Pevensiová. Podejte mi ruku.
pan Tumnus: Hm... Proč?
Lucie: Já... Já vlastně nevím. Lidé to dělávají, když se seznamují.
pan Tumnus: Velmi zvláštní. Tak tedy, Lucinko Pevensiová ze slavného města Almara, ze vzdálené země Prázdný pokoj, nedala by jste si semnou šálek horkého čaje?
Lucie: Děkuju mockrát, ale asi bych se už měla vrátit.
pan Tumnus: Je to odsud jenom kousek. Čeká tam na vás plápolavý oheň a čaj a topinky a možná, že otevřeme i sardinky.
Lucie: No já nevím.
pan Tumnus: Prosím. Každý den nepotkám nové přátele.
Lucie: No, možná bych mohla na chviličku zajít, když máte ty sardinky.
pan Tumnus: Mám jich tam celý sud!