(Sáňkovací závody, jede Míša.)
Michal Adámek: Pozór, blíží se favorit, vkládáme do něj velké naděje. Je ze světoznámého rodu závodníků, nechceme ovlivňovat diváky, ale jeho čas bude nejlepší! Pozor, tam né! Míšo, co je?
Míša Adámek: Přiskřip sem si pimpulu!
Michal Adámek: Co říkáš?
Míša Adámek: Pimpásék!

(Zmrzlý Michal přichází do kuchyně.)
Michal Adámek: Katuško, neměla bys tu něco na sebe po tatínkovi?
Kačenka Horáková: Po tatínkovi ne, ale po mamince.
Michal Adámek: Nó, to nevadí, hlavně, že to nebude po Matýskovi.

(Na nočním pronásledování.)
Michal Adámek: Tady orel, orel volá poštolku.
Albert Horák: Má někdo za kamaráda takovýho ptáka? (Michal sebou praští do závěje.) Má, a zrovna já.

(Ráno poté, co se Pepa vrátí ze své třetí noční jízdy.)
Albert Horák: Já se mu tady vystřihuju s deklíkem, abych ho přibrzdil, dělám mu pomyšlení, ale už toho rozmazlování bylo dost!
Michal Adámek: Až přinese mlíčko, tak pojede. "Dnes v noci jsi o moc prisel, ze jsi s nami nebyl."
Albert Horák: Co to je?
Michal Adámek: Telegram.
Albert Horák: Hm, tím ho tak dojmeš.
Michal Adámek: Já mu to napíšu ve verších.

(Míša je uvázanej u stromu.)
Míša Adámek: Pomoc maminko, pomóc!
Dáša Adámková: Kdo ti to udělal mazlíčku?
Míša Adámek: Pepíno a Dášenka.
Dáša Adámek: Jak tě mohla malá Dášenka a Pepíno takhle přivázat?
Míša Adámek: Říkali, že si budeme hrát na piráty a já prej budu pirát až podruhý.
Dáša Adámek: Můj Míšo malinkej, podívej se na tatínka, ten se nikdy nedá napálit.

Kateřina Horáková: Kde máš tátu?
Kačenka Horáková: Hrajeme si na schovku a táta říkal, že koho neuvidí celej den, ten dostane medaili. A na Matýska vypsal zvláštní odměnu!

Kateřina Horáková: Bertíku, Kačenko, jděte si zabalit věci.
Dáša Adámková: Míšo, Dášenko, jedeme domů.
Michal Adámek: Vy si je odvezete všechny?
Albert Horák: I ty školou povinný?
Kateřina Horáková: Ne, některý vám tu necháme.
Pepíno Bednář: Já tady zůstanu!
Dášenka Adámková: Já chci zůstat s pepínem.
Kačenka Horáková: Já s tatínkem!
Míša Adámek: Maminkó!
Dáša Adámek: Co je, Míšánku?
Míša Adámek: Já chci taky medaili!
sborový řev: My chceme medaili!
Albert Horák: Přátelé, kamarádi, my Vám ty medaile přivezeme!

(Dáša si čte telegram.)
Dáša Adámková: Dnes byla jiskriva noc STOP tri holky na nas dva byly moc STOP meli jsme tu harem, daly nam to darem STOP drz se nas a uzijes si sedmkrat.

(Albert přišel domů.)
Albert Horák: Bertíku, maminka je doma?
Bertík Horák: Ne, to nadává papoušek!
Kačenka Horáková: Večeři máš v kuchařce na straně třicet čtyři.

Albert Horák: Sestři, nevolala moje žena?
sestřička: Ne, pane doktore.
(Zazvoní telefon, Albert ho zvedne.)
Albert Horák: Doktor Horák, to jsi ty miláčku?
Kateřina Horák: Ne, tady Horáková!

Albert Horák: Samozřejmě, jsem rád, že víš, koho sis vzala.
Kateřina Horák: A koho jsem si vzala, s tím se taky rozejdu!
Albert Horák: No, ještě aby ses rozešla s někým jiným, to bys mě opravdu naštvala!

(Na návštěvě pacienta Michala.)
Albert Horák: Tak, copak nám schází?
Michal Adámek: Hlava!
Dáša Adámková: Na tos nemusel volat doktora, to už o tobě víme osm let.

(Albert stanovuje Michalovu diagnózu.)
Albert Horák: Nikdy nevíme jak na koho co zapůsobí, ale faktem je, že i ty nejhorší věci můžou zapůsobit... špatně.

Michal Adámek: Já jsem to Albertovi říkal: "Neotvírej tu skříň, tam jsou věci Kateřiny," ale on ne, on mně tu sukni vyloženě nutil.
Albert Horák: No, promiň, to jsou vtipy? To bys mohl rovnou tvrdit, že jsem ti dovolil hulit v naší posteli.
Michal Adámek: Co dovolil? On mi ráno chodil zapalovat cigaretu! Je to dobrej kamarád.
Pepa Bednář: A nebo ten večer, co vyhlásil Punskou válku.
Michal Adámek: Musíš mu to odpustit, Albert byl totiž jako dělo. Ukázal takhle na zeď a povídá: "Děti, ty talíře po babičce, to jsou terče nepřátel."
Albert Horák: Co to žvaníš?
Pepa Bednář: A nebo ta síť.
Michal Adámek: Myslíš tu zahradní? Jak pod ním rupla? Nebo ten kočár?
Albert Horák: (šeptem) Né, kočár né.
Kateřina Horáková: Moment, co bylo s kočárem?
Pepa, Michal: Níc.
Michal Adámek: Ale nic, viď? Albert v něm houpal Matýska a on mu ujel.
Albert Horák: Tak s vámi, přátelé, já jsem skončil.

Michal Adámek: Co je v tom koši?
Kačenka Horáková: Nic, říkal to tatínek.
Pepa Bednář: Jo, tatínek!

(Albert se s Kateřinou zavřou v ložnici.)
Bertík Horák: Tatí!
Albert Horák: Bertíku, jdi si hrát, my tady máme s maminkou důležitou chvilku.

Karel: Takže za prvé nejsme zvířata, jsme lidi.
Ignác: Užitečná rada.

barman: Dámy a pánove, masový vrah, pan Camel, právě zavraždil tři pány z orchestru. Nelíbilo se mu, jak hrají.

psychiatr: Na heslo kukuřice odpověděl slovem hranostaj. To mohou být buď příušnice nebo šek. Příušnice nemá.

(Vojáci stojí v kruhu nad mrtvými těly, každý něco říká mrtvým.)
1. voják: Teď pojedeš domů.
2. voják: Navždy věrní.
3. voják: Jsme zlí vojáci, pane.
4. voják: Šťastnou cestu.
Bestie: Lepší ty, než já.