(Hermiona se podívá na Ronovo zranění.)
Hermiona Grangerová: To musí bolet.
Ron Weasley: Bolí to tak, že mi ji možná useknou.
Hermiona Grangerová: Madam Pomfreyová to spraví.
Ron Weasley: Na to je už pozdě. Budou ji muset useknout.

(Z Lupina se stane vlkodlak.)
Harry Potter: Pojďte.
Hermiona Grangerová: Počkejte!
(Začne se přibližovat k vlkodlakovi.)
Ron Weasley: Hermiono, ne! Nedělej to...
Hermiona Grangerová: Profesore? Profesore Lupine?
(Vlkodlak dlouze zavyje.)
Ron Weasley: Hodnej pejsek.

Albus Brumbál: Tajemná věc, ten čas. Mocná. Pro toho, kdo si s ním zahrává, nebezpečná. Sirius Black je v nejvyšší cele Temné věže. (na Hermionu) Pravidla znáte, slečno. Nikdo vás nesmí vidět. Uděláte dobře, když se vrátíte před posledním úderem zvonu. Kdyby to nevyšlo, mělo by to strašné důsledky. Když uspějete, zachráníte víc než jeden nevinný život. Tři obrátky by měli stačit. Mimochodem, jsem-li na pochybách, vyplatí se začít tím, že se vracím ve vlastních stopách. Zlomte vaz. (Odejde.)
Ron Weasley: Co to sakra mělo znamenat?

(Harry s Hermionou se vrátili v čase. Hermiona se dívá na sebe.)
Hermiona Grangerová: Takhle vážně vypadají moje vlasy zezadu?

(Harry s Hermionou zachránili Klofana před popravou.)
Kornelius Popletal: No tak, Brumbále! Někdo ho evidentně pustil! Hagride?
Albus Brumbál: Nemyslím, že vás z toho pan ministr podezírá, Hagride. Jak byste také mohl? Byl jste celou dobu s námi.
Kornelius Popletal: Ovšem. No dobře. Musíme prohledat pozemky!
Albus Brumbál: Prohledejte třeba oblohu. (na Hagrida) Zatím bych si dal šálek dobrého čaje nebo sklenici brandy.

(Harry s Hermionou se vrátili v čase. Hermiona začne výt, aby na sebe přilákala pozornost vlkodlaka, který chce zaútočit na Harryho.)
Harry Potter: Co to děláš?
Hermiona Grangerová: Zachraňuju ti život.
Harry Potter: Díky.
(Vlkodlak se rozběhne směrem k nim.)
Harry Potter: Skvělý. Teď půjde po nás!
Hermiona Grangerová: Na to jsem nepomyslela. Utíkej!

Albus Brumbál: Tak co?
Harry Potter: Je volný. Vyšlo to.
Albus Brumbál: Co vyšlo? Dobrou noc.

Harry Potter: Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.

paní Müllerová: Milostpane, milostpane. Tak nám zabili Ferdinanda!
Josef Švejk: Kerýho paní Müllerová? Já znám dva. Jednoho, ten je sluhou drogisty Průši a vypil mu tam omylem nějaký mazání na vlasy!
paní Müllerová: Ale milostpane, pana arcivévodu z Konopiště! Toho tlustýho, nábožnýho!

(Zazvoní budík.)
Michal Adámek: Krucinál, tady se vážně nedá pracovat, tady nemá člověk pět... (Vidí Dášenku jak si kreslí na zemi do notových papírů.) Kdes to vzala, kdo ti to dovolil? Podívej se, co to je tohleto za čmáranice?
Dášenka Adámková: To není žádná čmáranice, to je Pepíno.

(Pepa Albertovi řekl, že Michal nebude mít auto.)
Albert Horák: A vyřiď Michalovi ať nepropadne panice, dvě auta docela postačí. A hlavně si pomatujte - lepší drobné ústupky, než vážné komplikace.

Albert Horák: Expedice Ydykseb je výlučně mužská záležitost.
Kateřina Horáková: Víš co? Ty vaše pravidla budou platit tak dlouho, dokud my je budem respektovat... Pojď. (Bere Matýska.) Jednou za rok si vyrazí bez nás do Beskyd a ona je to hned expedice. Jako kdybychom nevěděli o co jde, viď Matýsku?

Kateřina Horáková: A vůbec, jdi si rovnou zařídit místenky na vlak, nemysli si, že si do pohoří Ydykseb odvezeš auto a já budu dřít Matýska a nákupy do kopce.
Albert Horáková: To se mi na tobě, Kateřino, líbí ze všeho nejvíc. Ostatní ženský toho namluví a ty jsi tak skoupá na slovo.

Pepa Bednář: Zůstaneš poprvé sám doma. Dokážeš to?
Pepíno Bednář: To nevim.
Pepa Bednář: No znáš přece tu pohádku O neposlušných kůzlátkách?
Pepíno Bednář: Vlk měnil hlas a řekl: "Kůzlátka otevřete," kůzlátka neposlechla maminku a otevřela a vlk je sežral!
Pepa Bednář: No vidíš, ty jsi chytrej chlapec a poslušnější než kůzlátka ze všech pohádek.

Pepa Bednář: Pane, buďte tak laskav a dovezte mou tchýni na nádraží včas.
taxikář: Buďte bez starostí pane, povezu Vaší tchýni, jakoby to byla moje vlastní.

(Pepa stojí za dveřmi bytu a dobývá se dovnitř, v bytě je samotnej Pepíno.)
Pepa Bednář: Otevři, Pepíno, to jsem já.
Pepíno Bednář: Jó, máš hlas jako můj tatínek.
Pepa Bednář: Hele, nezkoumej můj hlas a okamžitě otevři!
Pepíno Bednář: Znáš přece tu pohádku O neposlušných kůzlátkách?
Pepa Bednář: Pepíno, jestli okamžitě neotevřeš, tak dostaneš na prdel!
Pepíno Bednář: Vlk taky sliboval.
Pepa Bednář: Pepíno, měj rozum, ty seš přece chytrej chlapec, jedu pro maminku na letiště.
Papíno Bednář: Maminka přijede až zejtra!
Pepa Bednář: Neřekl jsem ti pravdu, chtěl jsem jenom, abys klidně usnul.
Pepíno Bednář: Můj tatínek nikdy nelže!
Pepa Bednář: Tak se koukni, odhrň tu záclonku. Krucifix, kam letíš?
Pepíno Bednář: Já totiž nesmim ani na verandu!

(Kačenka přijde k rodičům poté, co si ostříhá vlasy.)
Kačenka Horáková: Spíš, tatínku?
Albert Horák: Co je, co je Kačenko?
Kačenka Horáková: Tatínku, já nechci zůstat doma s maminkou, vezmi mě s sebou na Apaluchu.
Albert Horáková: Už spím, holčičko.
Kačenka Horáková: Už nejsem holčička.
(Kateřína rozsvítí a uvidí Kačenku, která si ostříhala vlasy.)
Kateřina Horáková: Tak Alberte, teď už toho mám právě dost!

Kateřina Horáková: Měla jsi pravdu, Dášo. Osm let jsme s nima měly trpělivost. Ale já ti přísahám, že ten devátej se pro ně stane kritickej!

Albert Horák: Kateřina mi dala podmínku, buď pojedeme všichni - já, Kateřina i děti - a nebo pojedu bez ní, ale děti musím vzít s sebou v každým případě.
Pepa Bednář: Co to má znamenat? To snad u vás doma rozhoduje Kateřina?
Albert Horák: Samozřejmě, že ne, ale vy si dejte pozor, něco se začíná dít. (Němé pokrčení rameny mezi Pepou a Michalem.) Jo a abych nezapomněl, auto nebudu mít určitě.
Pepa Bednář: Ještě, že máte mě, do mýho auta se naskládáme všichni.
(Albert odejde.) Nevíš, kdo měl tenkrát ten pitomej nápad, že s sebou budem brát i děti od šesti let? Vůbec nejlepší bylo, dokud jsme jezdili sami.
Michal Adámek: Víš co je na tom nejhorší? Že u nás doma už to taky houstne.
Pepa Bednář: Snad nemáš taky podmínku?
Michal Adámek: Mám, úplně stejnou.

(Na nádraží.)
Kateřina Horáková: A dávej mi na Matýska pozor.
Albert Horák: Buď bez obav, budu se o něj starat, jako by to bylo moje vlastní.