(V autě.)
Béatrice Goulardová: Vy mě udivujete, paní Ginette. Jedete s tím jak s Formulí 1.
Ginette Scarlettová: A to nemám řidičák.
Béatrice Goulardová: Víte, že už mě to napadlo. Kampak to uháníme?
Ginette Scarlettová: Do Burche.
Béatrice Goulardová: Povězte mi, paní Ginette. Jak to u vás vypadá? Bydlíte v chýši, zdi jsou ze sušené hlíny?
Ginette Scarlettová: Ale kdepak, serem na zednický lžíce a plácáme cihly.

(Kapitán vyslýchá sekretářku ohledně zmizení Jacquarda.)
sekretářka: (na kapitána) Pan Jacquard je milovníkem dobrého vína, jak říkáte. Rád ho pije...
(Ve dveřích se objeví Jacquouille.)
Jacquouille la Fripouille: Na zdraví, vy holozadci!
kapitán Batardet: Co tu dělá ten vandrák?
sekretářka: On je šéfův bratr.
kapitán Batardet: Tak tedy ten chlastá nepochybně.

(Godefroy zahlédne televizi.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ať zhynu, jestli se netrefim!
(Rozběhne se k ní a začne do ni sekat mečem.)
žena: Co je to? Co se to děje?
(Do místnosti přijde Jacquouille.)
Jacquouille la Fripouille: Neubíjejte ji, sire, vzplane! To je skříňka na trubadúry!
(Podá ženě mísu plnou čokolády.)
Jacquouille la Fripouille: Podrž ten krém, babo a neopovaž se to sežrat!

(Na hotelovém parkovišti.)
Gisele: Podívejte, už jdou vrátní.
(Morris si všimne jejich brnění.)
Morris: Co to mají na sobě? Ti mají ránu.
Gisele: Kdopak tu byl skeptik?
Morris: (na Godefroye) Ještě máme pár zavazadel v kufru.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Hej, člověče, jsi povinen nás odvézti svým povozem!
Morris: Prosím?
Jacquouille la Fripouille: Je to rozkaz, ničemo!
Morris: Co to má znamenat? To vám jen tak neprojde.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Poslechni, nebo ti břicho rozpářem!

(Kapitán vyslýchá kuchaře v hotelu.)
kapitán Batardet: Říkal jste, že ten pan Hub Moutmirail je zodpovědný za zmizení ředitele?
kuchař: Někam musel zavřít Jacquese-Henriho a uškrtit ho na řetězu.
kapitán Batardet: Žádná předčasná obvinění.

Jacques-Henri Jacquard: Kde to jsem? V jakém století?
kuchař: Hele, náš šéf Jacques-Henri.
Jacques-Henri Jacquard: Mučil mě jeden mnich. Udělal ze mě měch na vodu. Byl jsem ve středověku.
kapitán Batardet: Ve středověku?
Jacques-Henri Jacquard: Musíte zatknout Huba Mountmiraila. On mě omámil, aby mě dostal do země vlků.
kapitán Batardet: Omámil? Jako kapitána Gibona?
Jacques-Henri Jacquard: Čůrat!
(Vběhne do skříně a začne chcát.)
sekretářka: Co to dělá ve skříni na košťata?
kapitán Batardet: Mám dojem, že si ulevuje. Kam vedou ty dveře?
sekretářka: Do vinného sklepa.
kapitán Batardet: Do vinného sklepa? No, to sedí.

(Jacquouille s Godefroyem nastoupí do auta.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Tak dělej, pravils, že umíš řídit povoz.
Jacquouille la Fripouille: Už jedeme, pane.
(Aniž by nastartoval motor, začne dupat na plynový pedál. Godefroy se na něj chvíli dívá.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nic to nekoná, burane. Žádný hluk.
Jacquouille la Fripouille: Mačkám tu páku stejně krásně, jako ji dokázala mačkat paní Ginette, pane. Na co je teda všechno tohleto?
(Začne sebou házet a omylem kopne do ruční brzdy.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Sesedni ze sedla, nejsi kočírování znalý.
(Auto se rozjede.)
Jacquouille la Fripouille: Hosana! Hosana! Hosana!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Drž pevně otěže, brachu.

(Auto sjede vlastní váhou kopec, setrvačností najede na protější a potom začne couvat.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Vždyť ty couváš, idiote!
Jacquouille la Fripouille: Ano, ale já... za to nemůžu! Splašil se! Splašil se!

(Jacquouille s Godefroyem narazí vlastním autem do poštovního vozu. Všichni vystoupí z aut.)
Jacquouille la Fripouille: To je ten Saracén, pane. Ten Saracén!
(Vytáhne dýku z pochvy.)
černoch: To jsou ti blázni! Blázni se vrátili! (Dá se na útěk.) Blázni se vrátili! Blázni se vrátili!

(Godfrey vezme do ruky policejní uniformu.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: V tom odění v této nepřátelské zemi nebudeme výjimkou.
Jacquouille la Fripouille: Máte velký fištrón.

(Jacquouille s Godefroyem jdou po ulici převlečeni v policejních uniformách.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Do chvíle této si nepovšimli, náš duch chytřejší je jejich.
(Z jednoho domu výjde žena.)
paní Lecluová: Páni četníci, páni četníci... (Zvýší hlas.) Páni četníci!
Jacquouille la Fripouille: (na Godefroye) Co chce ta buranka?

(Béatrice uvidí Godefroye s Jacquouillem.)
Béatrice Goulardová: To je šílené, oni se vrátili. Godefroyi? Proč jsi tady?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Holčičko moje, pojďme k paní Ginette.
Jacquouille la Fripouille: K té pobertě! Ukradla vévodovy šperky, usekneme jí ruku!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano. Vévodovi Puglie, mému budoucímu tchánovi.
(Béatrice si všimne jejich uniforem.)
Béatrice Goulardová: Ale co to máte za maškary? Kde jste štípli ty uniformy?
Jacquouille la Fripouille: Našli jsme je.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, v jednom povozu.
Béatrice Goulardová: Pojďte, rozemleli by vás jako kakaový boby na čokoládu.

(Kapitán vejde na zahradu, kde je Godefroye s Jacquouillem.)
kapitán Batardet: Je tu někdo?
Jacquouille la Fripouille: To je profous, pane!
(Oba začnou tasit meče.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Zneškodníme ho! Neměj slitování!

Philippine: Tati…
(Godefroy si začne Philippinu prohlížet.)
Cora: (na Godefroye) Neobejmeš dceru?
Jacquouille la Fripouille: (na Godefroye) To je tvá holčička? Krásná bastardka!

(Godefroye vyslýchají na policii.)
Jacquouille la Fripouille: (na Jacquarda) Můj vnouček!
kapitán Batardet: Pane Jacquarde, obejměte svého bratra, pak snad bude na tu konfrontaci...
Jacques-Henri Jacquard: Nemám chuť objímat to prase. Vyslechněte tady pána, který je šéf té bandy.

Jacquouille la Fripouille: Utneme jí ruku! Šmik-šmik!
Béatrice Goulardová: Pane Jacqui, u vás si sekejte, co chcete, ale tady se to nedělá.
hrabě Godefroy de Moutmirail: U vás nesekají zlodějům ruce?
Béatrice Goulardová: Ne, nedělá se to.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ale to pak kradou dál!

(V Jean-Pierrově ordinaci.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Odkvač z téhle oficírny. Mučení není vhodné ženského zraku.
Béatrice Goulardová: Co říkáš, Godefroyi?
Jean-Pierre Goulard: Odveď si ty dva cvoky! Všechno mi tu poničí!
Béatrice Goulardová: Jestlipak máte ty šperky, co? Máte je, Ginette?
Ginette Scarlettová: Ty jsou pryč, Hubertova káča mi je šlohla.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Káča?
Béatrice Goulardová: To je dnešní výraz pro manželku.

hrabě Godefroy de Moutmirail: Krásná Lagni, má káčo, mé oči tetelí se blažeností, jsi čerstvá jako ranní rosa. Vrať mé klenoty a já ti milost dám a nádavkem líbnu.
Cora: Tak proto jsi tady, už rozumím. Tvé šperky jsou v bezpečí v sejfu u notáře.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Dones je v ten okamžik!
Cora: Ne, teď nemůžu obtěžovat doktora Buinarda. Proč je vlastně chceš, abys je dal téhle couře?
Ginette Scarlettová: Pozor s tím couro. Jen se na sebe podívej, jetá štětko!
Jacquouille la Fripouille: Naval šperky, nebo ti useknu ruku, štětko!

Billy Sunday: Jsi jen černej negr ze Lhotákova.

(Stan Jalard jede s kolegou Simonem v autě kolem nočního podniku. Venku stojí prostitutky a lákají zákazníky.)
Stan Jalard: Hele, Velká Zaza změnila stanoviště.
Simon: Opravdu? Slyšel jsem, že ve dne pracuje v bance. Jeden by ho nepoznal.
Stan Jalard: To mě udivuješ. Já jsem ho někde viděl v borůvkách.