Jacquouille la Fripouille: Vrátíme se k té ctnostné paní. Budeme u ní dříti do úmoru a odměnou poskytne stravu a střechu nad hlavou.
Ginette Scarlettová: Znám Béatrice, vykopne nás. Není nic jinýho než děvka!
Jacquouille la Fripouille: Je to děvka. Jo, jo, jo!
Ginette Scarlettová: Jo děvka!
Jacquouille la Fripouille: A k tý děvce, paní Béatrice, my vstoupíme.

(Jacquouille troubí před bránou na roh.)
Jean-Pierre Goulard: Který trouba tu troubí?!

(Před bránou.)
Ginette Scarlettová: K čemu ti to je, troubit jako vůl u těchhle blbů?
(Brána se otevře.)
Ginette Scarlettová: Á, dobrý den, pane Goularde.
Jean-Pierre Goulard: Co tady zase chcete?
Jacquouille la Fripouille: Stravu a střechu.
Jean-Pierre Goulard: Co to mele?
Jacquouille la Fripouille: Chceme tvrdě pracovat pro paní Beatrice, tu děvku. Za přístřeší a žvanec.
Ginette Scarlettová: Cože? Mluv za sebe, já na práci kašlu!

Jacquouille la Fripouille: Jak tě chci, paní Beatrice, obtěžkat. Děvko, má paní vznešená.
Jean-Pierre Goulard: Cože tě chce?
Béatrice Goulardová: Podarovat, obtěžkat se říkalo ve středověku. Díky, laskavý služebníku, jen dál. Vstupte, i s vaší přítelkyní, sem.
Jean-Pierre Goulard: Hlavně ti řekl, že jsi děvka!
Béatrice Goulardová: Pro ně to má určitě jiný význam než pro nás.
Jean-Pierre Goulard: Pro mě to ale má jen jeden!

Béatrice Goulardová: Odneste ty lahodné pokrmy, milí služebníci, tam do kuchyně.
Jacquouille la Fripouille: Již kvačím, paní Beatrice, ty děvko.

Béatrice Goulardová: Milý služebníku, je to velmi vážný problém. Pan Jacquard se dostal do vašeho století, je to jasné?
Jacquouille la Fripouille: Ano.
Béatrice Goulardová: A je nemyslitelné pana Jacquarda v té době zanechat.
Jacquouille la Fripouille: Ano.
Béatrice Goulardová: Musíme překonat časoprostor. Nevíte jak?
(Jacquouille se zatváří zmateně.)
Béatrice Goulardová: Bože, nerozumí. Navrátit ho, poslat v čase.
Jacquouille la Fripouille: Poslat v čase?
Béatrice Goulardová: Ano, o to tu jde. Ale jak, to už je na vás.
Jacquouille la Fripouille: Jest to velkou poctou pro mého potomka stát se podkoním u pana Godefroye.
Béatrice Goulardová: Ale ne, pane Jacqui. Jacquard nikdy nebude podkoním, on je tu u nás pán. Je sofistikovanej. Moc. Nesnese tehdejší klima. Musíte se vrátit a přivést nám Jacquese-Henriho. Zbyla vám kapka toho lektvaru, pane Jacqui?
Jacquouille la Fripouille: Pryč s tím odporným lektvarem! Už nikdy se ho ret můj nedotkne! Fuj! (Odplivne na zem.)

Béatrice Goulardová: A paní Ginette, ta je taky ze středověku?
Jacquouille la Fripouille: Co to je?
Béatrice Goulardová: No jasně, vypadá na to.

Béatrice Goulardová: Vy a tady pan Jacqui, budete tak laskavi a prostřete stůl pro mého chotě a mé milé děti, abychom mohli ráčiti pojísti? Musím teď najít někoho, kdo by vás snad mohl poslat tam, však vy víte... Víte kam, přece?
Ginette Scarlettová: Kampak?
Béatrice Goulardová: Do země starých hradů a statečných rytířů.
Ginette Scarlettová: Vám snad straší ve věži, ne?
Béatrice Goulardová: Budeme hodovat všichni u jednoho stolu. Je vyloučeno, abyste jedli s vaším přítelem na zemi.
Ginette Scarlettová: To je žůžo, taky nejsme psi!

(Béatrice křičí z okna na Jean-Pierra.)
Béatrice Goulardová: Jean-Pierre, musím jít něco nakoupit.
Jean-Pierre Goulard: A co?
Béatrice Goulardová: Potřeby, abych mohla poslat pana Jacqui a paní Ginette, kam patři.
Jean-Pierre Goulard: Ty necháš ty bezdomovce samotný v domě?
Béatrice Goulardová: Máš pravdu, pustím jim televizi a bude klid.

(Hasiči hasí hořící dům. Jacquoille se snaží pomáhat.)
hasič: Děkuji mockrát, pane, a radši běžte dál! Je to nebezpečné. Nechte to na profíkách, oukej?
Jacquouille la Fripouille: Koukej, koukej!
(Stále pomáhá.)
hasič: Pane! Copak mluvím čínsky? Vypadněte, oukej?
Jacquouille la Fripouille: Koukej, koukej!

(Po vybuchnutí televize.)
Jacquouille la Fripouille: Trubadúří skříň shořela, toť dílo Satanovo!

Béatrice Goulardová: Paní Ginette, řekněte vašemu společníkovi, aby ráčil nechat na pokoji ty hasiče. Ti... zbrojnoši v helmách to zvládnou docela dobře sami.
Ginette Scarlettová: Co mám říct? To teda nechápu.
Béatrice Goulardová: Že ho nepotřebují. Je to jednoduché, ne?

Béatrice Goulardová: Hasiči nám tam zaplavují salón, to je strašné. Co se vlastně stalo?
Jean-Pierre Goulard: Ten blbec Jacqui vychrstnul vodku na kanape, aby tím uhasil oheň.

Eusaebie: Že vévoda o své skvosty přišel?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Musíš mu dát elixír. Pakliže ne, svatba má se zhroutí.
Eusaebie: Musíš navrátit toho muže z hladomorny do jeho času. Jinak sedm ran, které poznali faraóni egyptští, postihne toto hrabství. Jen se pozři na ten ledový vítr, jenž bičuje chodby času, které jsi za sebou nezakryl. Teď půjdu ke svým knihám a lektvar namíchám.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Kvapí čas a já nevím, jak dlouho potomek Jacquilla odolá právu útrpnému bratra Ponce, aniž by nás všechny udal.
Eusaebie: Inkvizitor? Že je tady? Nenamíchám nic, balím své rance.

Béatrice Goulardová: Vy nevíte, co je to čokoláda? Je to nápoj, který přivezli dobyvatelé v 16. století z Mexika. To byl poprask. A od té doby se po něm může každý utlouct. Jak říkává často Jean-Perre dětem: "Kdo neochutnal neznámé, tak z toho je blbec."
Ginette Scarlettová: Abys věděla, blbá jsi ty. Já kašlu na ty, co ho přivezli z 16. století. Přece to nebudu chlastat tobě pro radost!
Jacquouille la Fripouille: Tož, dej to mně!
Béatrice Goulardová: Pusťte to! To není pro vás. (na Ginettu) To vy to musíte vypít, děvko.

(Jean-Pierre omylem vypil kouzelný lektvar a dostal se do středověku. Visí na stromě.)
Jean-Pierre Goulard: Pomoc! Tady jsem! Tady jsem!
Jacquouille la Fripouille: Pane Goularde!
Jean-Pierre Goulard: Pane Jacqui, vy jste tu taky? Co tady děláme?
Jacquouille la Fripouille: Toť kouzla a čáry. Vrátili jsme se do časů vlků.
Jean-Pierre Goulard: Do časů čeho?
(Jacquouille přijde pod strom a začne s ním třepat.)
Jean-Pierre Goulard: Co to děláte, vy blbe?
(Spadne ze stromu.)
Jean-Pierre Goulard: Kreténe kreténská, zlomila se mi hůl!
Jacquouille la Fripouille: Zmlkni! Koně, cítím koně.
Jean-Pierre Goulard: Jacqui, přestaňte si hrát na indiány a odpovězte mi na mou otázku.

(Jacquouille s Jean-Pierrem jsou ve středověku.)
Jean-Pierre Goulard: Měl jsem být na golfu, a místo toho jsem uprostřed Stoleté války!

(Godefroy zachrání Jacquoilleovi život.)
Jacquouille la Fripouille: Velké díky, můj pane! Hosana pro vás a vaši rodinu!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ty darebáku! Copak ty nejsi v budoucím čase? Já myslel, žes přinutil svého vnoučka, aby tě zde zastoupil!
Jacquouille la Fripouille: Ne, ne...
hrabě Godefroy de Moutmirail: Jest zde, v mé věži. Do rukou vzal jej bratr Ponce.
Jacquouille la Fripouille: Můj prapravnouček a právo útrpné, ale toť chudák!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nějaká odporná stvůra uzmula vévodovi Puglie klenoty a svatý zoubek svaté Rolandy. Ten hanebník jest příčinou, že nejsem ženat, ani potomků počal. Nemáš o někom patrnost?
(Jacquouille se zhrozí, protože je sám ukradl.)
Jacquouille la Fripouille: To nevím...
hrabě Godefroy de Moutmirail: Pověřuji tě vyšetřit to a najít toho bídáka. Dám ho zaživa stáhnout z kůže a rozčtvrtit.
Jacquouille la Fripouille: Rozčtvrtit?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nebude v nás lítosti!

bratr Ponce: (na Godefroye) Zatýkám tě! Ten bídník právě přiznal, že ses paktoval s Ďáblem!
Jacques-Henri Jacquard: Spálil mýho Land Rovera...
bratr Ponce: A pak dále, že jsi dal spálit jmenovaného Range Roberta.

(Godefroy vyhnal bratra Ponce z hradu.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Táhni, inkvizitore jeden podlý!
bratr Ponce: Kacířské hnízdo v moci Satanově! Já ho zapálím! Dobydu, srovnám se zemí, všechny vás zničím!