vězeň: Žádný ostnatý drát, žádné strážní věže.
Clemens Forrel: Myslím, že na sever od polárního kruhu to není třeba.

Václav Kašpar: Heleďte se, já bych napsal, že soudruh Rákosník je magor a že musí pracovat pod dohledem zkušeného pracovníka.
předseda Kalina: Nemůžeš napsat magor, Václave.
Jaroslav: Poloviční blázen bych napsal.
Hrabětová: Doktor říká, že je momentálně zaostalej!
předseda Kalina: Mentálně zaostalej...

Ganelon: Pane! Jacquille odmítá dbáti vašich rozkazů. Dal se v útěk. Dovolte mi lapiti jej a namastiti jeho posed.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ne, drahý Ganelone, toť projev radosti z návratu. Necháme ho, aby hrdlo své do němoty prolil. Tou opicí pozře.

vévoda Puglie: Zdejší lid je duchem zloděj! Mé šperky kdosi odcizil!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Jak je toto možné?
vévoda Puglie: Když jsem svou dcerušku sem doprovázel, měl jsem je v držení. A když jsem se odtud vracel, neměl jsem jich více u sebe. Jako by kouzelník čaroval!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nepružte ducha svého vévodo. Vše nechám prohledati, a pakliže mezi těmito zdmi zloděj jest, oprátka ho navštíví.

hrabě Godefroy de Moutmirail: Co vy tady, Eusaebie? Za jasu dne?
Eusaebie: Vy navrátil se živ a silen z hrůzné cesty.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Tak jest.
Eusaebie: A váš podkoní se vrátil též. Jak býti má, vše probíhá?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Zatímco jemu po trůňku zle je, vévoda zde oloupen o šperky je.
Eusaebie: Nespatřím už ve svých koulích ničeho. Přístroje, destilační pišty prskají. Mám strach!
hrabě Godefroy de Moutmirail: I já. Teď odkvač, jakmile budu žádati tvých služeb, hlesnu.

(Jacquard je v lese. Všimne si smečku vlků.)
Jacques-Henri Jacquard: Co je to tu za hafáky? (Vlci si jej všimnou.) Ne, buďte hodní, pejskové. Vypadají jako vlci. (Jeden vlk zavyje.) Bože, to snad ne! Taky jsou!
(Začne utíkat.)

(Jacquard utíká před vesničany.)
bratr Ponce: Chyťte ho! Prchá-li, to znamení, že vinu má!

(Jacquard se dostal do středověku. Je chycen mnichy.)
Jacques-Henri Jacquard: Poslyšte, velký bratře nebo náčelníku! Když mě hned pustíte, neohlásím to četníkům. Zavolejte taxík a nepíchnu to na vás!
bratr Ponce: Přiznej chybu svou a smířen s Bohem v Kristu zemřeš.

(Mniši zabaví Jacquardovi všemožné hračky.)
bratr Ponce: Nuž na oheň, jest oheň duše záchrana.
Jacques-Henri Jacquard: To je jen taková legrácka. To není moje.
bratr Ponce: Na oheň s ním, spálit!
dav: Spálit!
Jacques-Henri Jacquard: To je jen sranda. Copak nemáte smysl pro humor?

Frénégonde: (na Godefroye) Dejte pospěchu, drahý můj. Otec puchýři pokryt, hnis jde z něj.

(Vše se chystá na upálení Jacquarda.)
Jacques-Henri Jacquard: Poslyšte, vy jeden velkej Manitou. Jsem připravenej dát se k vaší sektě a poslat vám mastnej šek, jakmile budu zase doma.
bratr Ponce: Přiznej svou víru v Belzebuba a zemřeš v pokoji!
Jacques-Henri Jacquard: Ty asi nerozumíš francouzsky, skopová hlavo!

(Jacquouille vezme z regálu v obchodě sklenici plněnou párky a čočkou.)
Jacquouille la Fripouille: Paní Ginette, mám rujné boby a hodnou jitrnici.
(Snaží se jo otevřít.)
Jacquouille la Fripouille: Nedají se pozřít, toť zlodějna!

Ginette Scarlettová: Pročs votočil tu slámu?
Jacquouille la Fripouille: Neb chléb chci upéct!

hrabě Godefroy de Moutmirail: Pakliže chybil, potrestán nechť je, ale já trvám na mé přítomnosti zákonnému soudu, jenž provedeš.
bratr Ponce: Výslech nastolíme v tvém hradu a jist jsem tu, že to jepičí proces bude.

(Godefroy zachrání Jacquarda před upálením.)
Jacques-Henri Jacquard: Konečně jste si na mě udělal čas. Co je to tu za cirkus, kdo jsou ty cvoci?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nebeský Bože! Tys přece pravnoučkem Jacquille.
Jacques-Henri Jacquard: Nejsem vnouček žádnýho vola a chci co nejrychlejc do hotelu!

bratr Ponce: Chci popatřit, jak v tu chvíli je na pranýř dán. S okovy na nohou!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, bratře inkvizitore! Zavalte mu chřtán!
Jacques-Henri Jacquard: Co blbnete? Vám snad hráblo?!

Jacquouille la Fripouille: Na medu mé hrdlo pochutná si!
Ginette Scarlettová: Ale med, kdepak! To je čokoláda. Zbaštil jsi už deset tyčinek Crunch, chytneš jaterní koliku.
Jacquouille la Fripouille: Crunch! Ať žije čokoláda!

(V autě.)
Jacquouille la Fripouille: Nech mě kočírovat!
Ginette Scarlettová: Máš řidičák? Tak drž volant! Dávej pozor, starouši, ať neskončíme na střeše! Ty ale jedeš, jak když pes čůrá, kocourku. Pomalu, pomalu. Zvolna.
Jacquouille la Fripouille: Zvolna! Zvolna!
Ginette Scarlettová: Vidíš, jak ti to jde. Pusť mě hned k tomu, bude křižovatka.
Jacquouille la Fripouille: Jsem kočí kočárů!

(Ginette jede s Jacquoillem v autě. Přejedou křižovatku na červenou a skoro je srazí kamion.)
Ginette Scarlettová: Vy piráti! A co přednost v jízdě, vy křupani!
Jacquouille la Fripouille: Vy zloby! Mor na tě! Mor na tě!
Ginette Scarlettová: Co takhle meleš? Mluvíš jak ze středověku!
Jacquouille la Fripouille: Co je to středověk?
Ginette Scarlettová: Ty nevíš, co je to středověk? Místo vzdělání se jen sděláš, že jo?

Ginette Scarlettová: Ach jo, krucinál! Nevzali jsme benzin, než jsme vzali roha. Starý káry hrozně žerou.
Jacquouille la Fripouille: Zhebla stará kára.
Ginette Scarlettová: Tak kup novou! Pojedeme stopem, a pak střelíme tvejch pár šmuků v Mount-pelié.
Jacquouille la Fripouille: To ne! Šperků se ani nedotknu, zakopám je u paní Béatrice. Pro mý bastardy je tam nechám.
Ginette Scarlettová: Ty seš cvok! Musíš všechny střelit, bude z nich fůra prachů. Víš, jak si pak budem parádně válet šunky v Saint Tropez?