mnich: Zaživa ji rozsekáme na kusy a vyrveme jí jazyk z úst.
Jacquouille la Fripouille: A žaludek ať jí krysy sežerou!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Na mém území se ženy mučit nebudou, upálení zaživa postačí.
čarodějnice: Můj dobrý pane, díky pane, jsi příliš laskav.

matka Godefroye: Velice mě těší, sire Fulberte, že se můj syn ožení s vaší sladkou a zbožňovanou dceruškou.
vévoda Fulbert Puglie: Byl bych býval raději, kdyby si vzala vévodu, ale náš veliký král rozhodl jinak. K čertu s láskou! Sluhové, nalejvejte víno, ať mám z čeho chcát!

(Frénégonda běží naproti Godefroyovi.)
vévoda Fulbert Puglie: Frenegondo, hned se vrať zpátky! Pojď zpátky, povídám! Frenegondo! Vévodova dcera nebude pobíhat za nějakým obyčejným hrabětem!

(Kouzelník dává Godefroyovi lektvar, aby se mohl vrátit v čase.)
Jacquouille la Fripouille: Nepijte to, pane! Proměníte se v ropuchu, kozla, potkana nebo prdel jeptišky!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Možná máš pravdu. Na, napij se první.
(Podá mu pohár.)
Jacquouille la Fripouille: Proč já?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Aspoň uvidím, jak se proměníš v tu prdel.

(Jacquouille se napije kouzelného lektvaru.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Tak co, milý Fripouille?
Jacquouille la Fripouille: Fuj, chutná to jak prasečí lejno.

(Na silnici před Jacquouillem zabrzdí auto. Začne do něj mlátit. Z auta vystoupí černoch.)
černoch: Do háje, pomát ses?!
(Jacquouille se ho lekne a rozběhne se do lesa za Godefroyem.)
Jacquouille la Fripouille: Pane! Saracén! Pane! (Doběhne k němu.) Pane, pane, pane! Saracén v ďábelským povozu! Je to celý ze železa a jede to bez volskýho spřežení.

(Jacquouille s Godefroyem stojí u dálnice.)
Jacquouille la Fripouille: Tady to smrdí, nedá se tu dejchat. Chcípnem tu!

(Abahachi se baví s Dimitrijem a všimne si opilého muže, který vedle něj leží na baru.)
Abahachi: Kdo to je?
Dimitrij: Karel May, nemá v hlavě nic než jen kraviny.

(Na parkovišti.)
Jacquouille la Fripouille: Zas ty zatracený povozy.

Ginette Scarlettová: Napij se, ty hlavičko, to tě srovná.
(Podá mu sklenici.)
Jacquouille la Fripouille: Díky, poběhlice. Seš šeredná jak noc, ale dobrá.

(Jacquard má sako celé pocákané od nafty.)
Jacques-Henri Jacquard: Nemusel jste tak prudce zatáhnout za tu páčku.
Jean: Přál jste si to tak.
Jacques-Henri Jacquard: Bože, mlčte! Podívejte se na to sako, bylo skvostný, teď je v hajzlu!

(Béatrice telefonuje s Jacquardem.)
Béatrice Goulardová: Jacquarde!
Jacques-Henri Jacquard: Ano?
Béatrice Goulardová: Co se tam děje? Potíže s topením?
Jacques-Henri Jacquard: Jo, ohřívač je v háji. Jean blbě urval páčku. Vycákla na nás nafta, div mi to nespálilo ksicht.

(Jacquouille kousl Jean-Pierra do ruky.)
Jean-Pierre Goulard: Ten blbec mě kousnul, jdu si píchnout protitetanovku. Podle jeho chrupu otrava krve není daleko.

(V blázinci.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: (na Béatrice) Vy jste mě tragicky opustila. Nakrmili mě růžovými kuličkami, po kterých jsem spal.
Jacquouille la Fripouille: Můj pane, můj drahej pane! Ale proč vás svázali těmi popruhy? Žádali snad výkupný?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ticho, hlupáku, vyjednávám.
doktor Bauvin: (a Béatrice) To, čemu říká růžové kuličky, byl jen Dragonal. Dal jsem mu velkou dávku, dvě hodiny jen tak podřimoval, je to silák.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Vy mastičkáři, nařizuji vám, abyste mě nechali ihned odejít.
doktor Bauvin: Okamžik, rozmyslíme si to.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Já nejsem vůbec nemocný ani šílený. Jenom přicházím z velké dálky.
Béatrice Goulardová: Ano.
doktor Bauvin: Myslí si, že nikdo nechápe, kdo je a odkud přichází. Blouzní ze stihomamu.
Béatrice Goulardová: Ale ne, to je všechno pravda. Vrací se z Bornea, měl nehodu při závodech. Že, bratranče Huberte?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Bratranec Hubert?
Béatrice Goulardová: Ale ano, Hubert de Moutmirail. To je k neuvěření, ale má stejné ruce jako můj otec. Ty si pamatuješ své jméno?
doktor Bauvin: Nevzpomíná si na nic. Úplná ztráta paměti. Ani dokonce neví, kdo to je Michael Jackson.

Jacquouille la Fripouille: Paní Frénégonda je nějaká divná.
hrabě Godefroy de Moutmirail: To není paní Frénégonda. Je to můj potomek. Je to moje praprapraprapradcera.
Jacquouille la Fripouille: Vaše praprapraprapradcera? To je teda malér!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, příteli, je nám skoro tisíc let. To je peklo. Musíme se vrátit a prohledat podzemí zámku. Angueran přísahal, že tam zazdí kouzelníka s tou jeho knihou. Za pomoci kouzelné knihy si opatříme lék, který nám dovolí vrátit se v čase.
Jacquouille la Fripouille: Toho se fuj, brrr, nikdy nenapiju!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ty chceš zůstat v tak ubohé době?
(Kolem projedou auta.)
Jacquouille la Fripouille: To tedy ne.

(Bernay dostává kapky do ucha.)
Edgar Bernay: Ty kapky hrozně pálí.
Jacques-Henri Jacquard: Ano? Tyhle kapky dáváme psovi a nikdy si nestěžoval.

Béatrice Goulardová: Seš si jist, že si tvůj přítel nechce sednout ke stolu?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Není šlechtic, takže neumí hodovat. Je šťasten, když může zhltnout zbytky po nás. Tu máš, věrná duše.
(Hodí mu na zem jídlo.)
Jacquouille la Fripouille: Tisíceré díky, pane.
Jean-Pierre Goulard: No tohle, rozmačkal bramboru na koberci. To je čuňárna!

hrabě Godefroy de Moutmirail: (na Béatrice) Ten Jacquard ti vrátí zámek proti hromadě zvonících tolarů a když odmítne, tak ho rozsekám!
Jacquouille la Fripouille: (Začne zpívat.) A sedřeme z něj chlupy jako Bayleymu v Limousane.
hrabě Godefroy de Moutmirail: (Připojí se k němu.) Jednoho krásného rána...
oba: Bude rozsekán na kusy... bude pověšen za vnitřnosti...
(Oba se začnou smát.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Kde jsou pulardi? Mám hlad.
Jean-Pierre Goulard: Pardon, koho pověsíte?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Toho žebráka Jacquarda!

Béatrice Goulardová: Pane Jacquarde, představuji vám svého bratrance Huberta, kterého jsme považovali za mrvého.
(Ukáže na Godefroye.)
Jacques-Henri Jacquard: Ano, těší mě. Jen se podívejte na moje sako, je celý špinavý. Je to model od Hartwooda.
(Začne si podezřele prohlížet Godefroye.)
Jacques-Henri Jacquard: No ne, vy jste úplnej dvojník. Opuchlejší dvojník vašeho předka Godefroye Udatného. Portrét mám na zámku.
hrabě Godefroy de Moutmirail: To jsem já.
(Jacquard se začne smát.)

(Godefroy drží Jacquarda pod krkem.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Arcilháři, když jsi tak hrdý na svou rodinu, tak proč nenosíš její pravé jméno? Co je to za hrozné tajemství, které skrýváš? Lidožroutství? Čarodějnictví? Vaření neviňátek?
Jacques-Henri Jacquard: Nech mě, ty nacisto špinavej!