(Draco zjistí, že jsi jdou odpykat trest do Temného lesa.)
Draco Malfoy: Do lesa? Myslel jsem, že je to vtip. Tam přece nemůžeme. Žáci tam mají vstup zakázan. A jsou tam... vlkodlaci.
Argus Filch: Je tam toho mnohem víc než vlkodlaci, chlapče. Tím si můžeš bejt jistej. (nadšeně) Dobrou noc.

(Draco s Harrym si odpykávají trest v Temném lese.)
Draco Malfoy: Až se o tomhle dozví můj otec. Tohle je práce pro slouhy.
Harry Potter: Kdybych tě neznal, Draco, řekl bych, že máš strach.
Draco Malfoy: Já nemá strach.
(V dáli se ozve zavytí.)
Draco Malfoy: Slyšels to?

(Hermiona očarovala Nevilla, aby mohla společně s Harrym a Ronem odejít. Všichni projdu kolem jeho těla.)
Harry Potter: Promiň.
Hermiona Grangerová: Promiň.
Ron Weasley: Je to pro tvoje dobro, abys věděl.

(Harry, Ron a Hermiona jsou uvězněni ve spárech Ďáblova osidla.)
Hermiona Grangerová: Přestaňte sebou házet. To je Ďáblovo osidlo. Uklidněte se. Když nepřestanete, zabije vás to rychleji.
Ron Weasley: Zabije rychleji? No tos mě teda uklidnila.

(Harrymu stačí na koštěti chytit klíč, aby otevřeli další dveře.)
Harry Potter: Je to podezřelý.
Ron Weasley: Ale no tak Harry, když ho na tom dokázal chytit Snape, tak ty taky. Jsi nejmladší chytač za sto let.
(Harry nasedne na koště a všechny klíče se na něj rozletí, jako na kořist.)
Ron Weasley: Tohle trochu komplikuje situaci.

Hermiona Grangerová: A co teď?
Ron Weasley: No, bílí zahájí hru a pak... jsme na řadě.
(Bílý pěšák se posune.)
Hermiona Grangerová: Rone, nemyslíš doufám, že to bude jako skutečné kouzelnické šachy?
Ron Weasley: Ty tam, na D5.
(Černý pěšák se posune vedle bílého, který ho zničí svými meči.)
Ron Weasley: Ano, Hermiono, myslím, že to bude přesně takové, jako kouzelnické šachy.

Vincent: To né. Řekni, že nejsi tak hloupý, aby ses pokoušel ukrást moje zásoby?! RJ, teď tě budu muset sníst!
RJ: Prosím, jsem chudák co chce nakrmit svoji rodinu!
Vincent: Ty přece žádnou rodinu nemáš.
RJ: Jsem jednočlenná rodina.

RJ: Je to živý plot, není třeba se ho bát, obojživelný příteli. Je to brána k lepšímu životu.
Verne: Já jsem plaz, abys věděl, ale to je vcelku běžná chyba.

(Když RJ otevře lupínky.)
Hammi: Co to je?
RJ: Magická kombinace kukuřičné mouky, dehydratovaného sýra, E 320, E 321 a glutamátu sodného - alias lupínky, sýrové nachos.

William Blake: Já jsem William Blake. Znáte mou poesii?

(Krmí psy.)
Dr. Ted Brooks: Co to je?
Barb: Drobty.
Dr. Ted Brooks: Drobty?
Barb: Všechno, co řezník neprodá. Nožičky, jazýčky, vnitřnosti - drobty.
Dr. Ted Brooks: U nás v Kalifornii tomu říkáme párky.

Arthur: Je to stolička, vlevo dole. Blomba vypadla už před léty. Strašně to páchne.
Dr. Ted Brooks: A proč mi to všichno říkáte?
Arthur: Vy nejste zubař?
Dr. Ted Brooks: Vy nejste můj otec?
Arthur: Když řeknu že jsem, dáte mi pak slevu?

Barb: Co takhle čerstvý kafe vařený včera?

král Ludvík VI. Capet: Sbohem, má sladká přítelkyně, musím za svým žoldem.
princezna Kathleen: Kdy Vás zase spatřím, krásný bratranče?
král Ludvík VI. Capet: Jen co zakroutím krkem svému bratranci, anglickému králi.

král Ludvík VI. Capet: Milujete mě, má sladká Kathleen?
princezna Kathleen: Ano, velmi.
král Ludvík VI. Capet: Poskytněte mi laskavost, kdybych padl v boji.
princezna Kathleen: Ne, mlčte!
král Ludvík VI. Capet: Ukažte mi své kotníčky.

Jacquouille la Fripouille: Sláva, můj pane, jste živ!
hrabě Godefroy de Moutmirail: No jistě.
Jacquouille la Fripouille: Panebože! Podařilo se mi zachránit vašeho koně a zbraně spravedlnosti.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Viděl jsem, jak jsi utíkal. Jako vždycky. (Shodí Jacquouilla na zem.) Poseroutko!

(Král si pozve rytíře do svého stanu. Jacquouille se tajně přikrade do stanu.)
král Ludvík VI. Capet: Můj šlechetný rytíř Godefroy si po právu zaslouží svůj přívlastek Udatný, zápasil statečně a ničím se nenechal zastrašit. Svým rychlým mečem rozťal lebku hnusnému Anglánovi. Godefroyi Amaury de Malfete, hrabě z Montmirail, Apremont a Popincourtu, chci tě odměnit za tvoji chrabrost.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Díky, jsem váš dlužník navěky.
král Ludvík VI. Capet: Vím, že sníš o potomstvu a tak ti uděluji týdenní dovolenou, aby sis vyhledal jednu z nejkrásnějších žen království - dceru vévody Puglie. Protože jsem slyšel, že po ní vzdycháš, dávám ti jí za ženu.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, nevím, jak vám poděkovat. Chránit svého krále je pro mne čest. Nechť dlouho žije můj král!
rytíři: Nechť dlouho žije náš král!
Jacquouille la Fripouille: Nechť dlouho žije náš král!
král Ludvík VI. Capet: Kdo je ten darebák?

mnich: Je nutno obejít Malcombský les, dále po hřebeni a vrátit se po Montargis.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Proč se máme vyhnout lesu?
Jacquouille la Fripouille: V lese straší, víte to dobře, pane. Nikdo se tam neodváží.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Povídačky. Nezpronevěřím se svému slibu.
mnich: Chcete se setkat s čarodějnicí malcombskou?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ale jděte. Jste strašpytel.

(Jacquouille popisuje historky o čarodějnici.)
Jacquouille la Fripouille: Umí proměnit armádu v ropuší hlen. Když se vás dotkne, vyskáčou vám po těle neštovice, vypadají vám vlasy a vychází z vás bahno. Může vás uřtknout na celých sedm generací! Všechny nás to bude stát život! Všechny nás to bude stát život!

(Čarodějnice promění starou ženu zpět do mladého věku.)
žena: Jaké štěstí mít zase panenské tělo!
stará bába: To je strašidlo.
otec ženy: Ale ona takhle vypadala zamlada.